Kdo je opravdový nepřítel a pomůže nám voják 21. století?

Hledal jsem něco ve Finančních novinách a zaujala mne zpráva, že v Česku vydělává méně než polovina obyvatel. Takže necelá polovina lidí v ČR financuje všechny ty taškařice, které vidíme kolem. Asi by to chtělo opravit tu částku státního dluhu, co připadá na jednoho obyvatele ČR, když to bude splácet jen necelá polovina ;-)

"V Česku vydělává méně než polovina obyvatel. Vyplývá to z analýzy Českého statistického úřadu, podle které bylo v ČR ekonomicky neaktivních obyvatel v posledním loňském čtvrtletí 5,6 milionu, tedy 53,2 procenta z celkové populace včetně dětí."

(Zdroj: V Česku vydělává méně než polovina obyvatel)

Když si ještě vezmu, že do té poloviny pracovně "aktivních" lidí patří ještě nemalá skupina úředníků, kteří také nic neprodukují, tak mi z toho vychází jediné:

Potřebujeme opravdu tolik politiků, tolik ministerstev, tolik státních úředníků? Musí všichni politici opravdu jezdit na zahraniční výlety služební cesty, aby jako "vyčerpali" rozpočet? Nestačí, že ta polovina aktivních obyvatel musí financovat školství, zdravotnictví, sociální služby, policii, hasiče a všechny ty opravdu potřebné služby?

Jak to tak vidím, tak se není možno ani moc divit, když nějakého idiota napadne posílat letadlem Hummery na pomoc Haiti, když česká armáda si chce koupit nové "útočné" pistolky za 1,6 miliardy a celkově chce utratit 25 miliard korun za nová autíčka, vozítka a letadýlka.


Voják 21. století nebo nezaměstnaný?

Nejsem žádný pacifista, ale nemyslím si, že by bylo v dnešní krizové době rozumné (už vůbec ne nutné) utrácet za nové pistolky. Nezajímá mě, že to pár politiků kdysi schválilo a tak se to "musí" utratit. To je totiž podobná logika jako s těmi "služebními" cestami poslanců do Asie, Karibiku a Tichomoří ;-)

Možná by si měli politici uvědomit, že "voják 21. století" vypadá už trochu jinak a války se v dnešní době nevyhrávají ani tak zbraněmi a už vůbec ne někde v Aghánistánu. Však, kdo vymyslel to staré dobré, že nás jednou Číňani umlátí čepicemi? Dnes by se dalo v klidu říci, že nás lehce umlátí svým levným čínským zbožím a vůbec nezáleží, kolik budeme mít samopalů. Stačí, když se pomalu bude zavírat fabrika za fabrikou, bude se propouštět stále více lidí, kteří nenajdou novou práci.

Kdo jako pak bude financovat provoz státu? Obsadí snad ta naše dobře vyzbrojená a chrabrá armáda nějaké nové území a uděláme si někde první českou kolonii?

Myslí si snad někdo, že všechny náklady ČR zvládne financovat těch pár pracujících chudáků, kterým se ještě zvednou daně, až vyhrají socani a komouši volby? Ano, mám tušení, že tento rok ty volby v ČR projede pravice na celé čáře, neboť všechny ty "populární" kauzy a neustále stoupající nezaměstnanost tomu jen nahrává.

Ať se pak někdo diví, že více jak 11 tisíc "českých" firem je registrováno v offshore zemích ;-)

Celý příspěvek...

Freelance Programmer jako prodejná "děva"

Když jsem v minulém příspěvku zmínil, že mne již nebaví dělat ze sebe prodejnou děvu (kontraktora) a že tuto oblast podnikání budu omezovat, tak jsem na to téma měl debatu s bývalým kolegou, který je stále kdesi zaměstnaný a nějak nechápal, co jsem tím myslel.

To mírné nepochopení výhod práce na kontrakt ve srovnání se zaměstnáním pramení u většiny zaměstnanců hlavně z toho, že málokdo chápe, co taková freelance práce opravdu znamená. Kdo si to nikdy nevyzkoušel prakticky, tak vidí jen možný extrémní příjem, kterého je nějaký freelancer schopen dosáhnout, vidí svobodu volby pracovat, pro koho chci, kdy chci, na čem chci. Odvrácené stránky takového života již ale málokdo posuzuje.


Všichni se (za)prodáváme

Platí ve všech profesích a oborech, že každý se nějakým způsobem prodává nebo zaprodává, ať už prodává svůj čas, svou práci, své výrobky, svůj život - za peníze, za dobrý pocit, v zaměstnání za stálý plat, na volné noze na fakturu, či v podnikání za firemní zisky.

Zaměstnanec se prodá jednou a pak pobírá pravidelný menší (větší) příjem, za což pracuje na méně (více) zajímavých úkolech. Kontraktor na volné noze se prodává častěji, obvykle za vyšší příjem a většinou si vybírá projekty dle svého zájmu.

Někdy mne "pobaví", jaké zkreslené představy o práci na volné noze mají někteří spokojení zaměstnanci, kteří mají pevnou pracovní dobu, poté čistou hlavu, kteří si v pracovní době klidně vyřizují soukromé záležitosti a zneuživají firemní techniku. Mnozí takoví obvykle nechápou, že kontraktor nejen pracuje, ale shání si zakázky, jedná se zákazníky, zabývá se marketingem, zodpovídá za účetnictví, platí si veškeré spojené náklady, musí se neustále vzdělávat, zodpovídá za kvalitu a výsledek své práce.

Každý způsob práce má své výhody i nevýhody a nelze posuzovat jednu oblast jen zaslepeným a jednostranným pohledem. Nejde hodnotit, kritizovat ani vychvalovat nějaký způsob práce, když si to někdo nevyzkoušel osobně a nechápe, co to znamená. Navíc, každému vyhovuje něco jiného, každý má jiné předpoklady a sedí mu jiný způsob práce.


Umění se (za)prodat

Někdo se prodává dobře, další špatně, většinou ale platí, že dobrý zaměstnanec se nemusí umět tak dobře prodat, jak musí zvládat kontraktor nebo kdokoliv "na volné noze". V IT oboru to platí obzvlášť, neboť málokdo umí skloubit technickou specializaci s vyjednáváním, marketingem a osobní propagací svých služeb, znalostí a dovedností.

Neumím to ani já pořádně a stále se to učím, ale měl jsem kdysi štěstí, že jsem narazil na skvělého partnera, který je excelentní obchodník a umí prodávat služby a produkty naší firmy, čas a schopnosti celého našeho týmu. Současně je schopen vyjednat dobré ceny a výhodné podmínky pro firmu i pro zákazníky.

Mám tedy docela dobré freelance podmínky, přesto jsem se ale nechal za minulý rok navrtat do 2-3 projektů, které sice byly extrémně ziskové, ale nějak jsem necítil přílišnou osobní realizaci. No a jelikož se nechci stále dokola "zaprodávat" jen nějakému zisku, stahuji se do ústraní a budu jen mírně sledovat hodnotu akcií ;-)

Nechávám si na starosti pár osobních projektů, na kterých budu pracovat bez diáře a bez plánování, se zájmem a nadšením, no a veškerou energii vrhnu na nové výzvy, které mne čekají v jiných oblastech, do kterých jsem investoval kdysi před lety.


Na závěr ještě pěkný komentář o práci programátora, který zazněl u jednoho staršího příspěvku - Investice do vzdělání se vyplatí:

"Dělal jsem programátora a poté co jsem to přestal dělat jsem zjistil, že pro většinu lidí kolem je programátor něco jako šlapka, prodáváš své tělo (v případě programátora mozek) za velice slušné peníze. Dáváš do toho sebe a své city a vrací se ti za ně jen materiální statky..."

Celý příspěvek...

Time Management 5. generace (ve volném prostoru)

Koncem minulého roku jsem začal pomalu tlumit veškerou svou freelance práci a rozhodl jsem se, že si dám pár měsíců pracovní pauzu.

Po dokončení posledního projektu se mi trochu uvolnily ruce, zjistil jsem také, že mne již nebaví dělat ze sebe prodejnou "děvu" (kontraktora) ani vést nějaký tým lidí, k čemuž je dříve, či později, nucen skoro každý mírně schopnější otporník s nějakou praxí.


Jeden měsíc bez diáře a plánování

To omezování práce, převod některých rozdělaných projektů partnerům, větší delegování práce kolegům - kontraktorům, mi umožnilo, že jsem zrušil plánovací diář a od začátku roku přestal prakticky plánovat.

Vždy jsem sice byl příznivcem nějakého plánování a přípravy konkrétních cílů, což napomáhá jejich realizaci. Už dávno jsem ale omezil plánování na každý den, neboť jsem si ověřil, že mi stačí a vyhovuje jen týdenní plán.

(Na téma plánování a optimalizace času jsem tady už dávno psal.)

Nyní mám ale za sebou první měsíc bez plánování, bez termínů, bez plnění stanovených úkolů, bez rekapitulace a předsevzetí, no a musím říci, že se mi docela daří. Zdá se mi totiž, že toho i tak vyřeším nějak více, než když jsem byl svázán nějakým plánovacím systémem.


Time Management 5. generace?

Prakticky jsem ten svůj nový systém nazval TM 5. generace, neboť v tom "neplánování" se zásadně liší od všech těch možných i nemožných, papírových i elektronických, plánovacích systémů 1. - 4. generace.

I přes to průběžné omezování práce mám totiž stále plno rozdělaných úkolů, ale nějak jsem se za ty roky praxe naučil řídit veškerou práci trochu jiným způsobem, kdy žádný diář ani systém mi nijak moc nepomáhal. Ideální je, z každého chytrého systému si vzít něco dobrého a vhodně si to upravit dle vlastních potřeb, tj. vytvořit si vlastní systém.

Od denního plánování jsem tedy kdysi přešel k týdennímu, od týdenního k měsíčnímu a ročnímu, zrušil jsem elektronický diář, přestal synchronizovat data a papírový diář ADK používám jen jako rychlý poznámkový blok, do kterého lze pohodlně vkládat volné listy.

Nyní tedy "plánuji" spíše podvědomě, řídím se intuicí, pracuji na tom, na co jsem naladěn, kolik mám zrovna času a energie. Vybírám si úkoly, které zrovna teď můžu splnit s nejvyšším nasazením (rychle) a pro které mám optimální podmínky (klid). Dle okamžité situace vybírám ty nejdůležitější úkoly a nenechám se ovlivňovat nějakým předem připraveným seznamem a ani nejsem zaskočen změněnými podmínkami.

Vypadá to možná chaoticky, ale je to docela organizovaný přístup, neboť mám asi v hlavě zafixované předchozí "plánovací" systémy a chytré strategie, co vymysleli druzí, možná mi již tak vlezly pod kůži, že se mi změnil i způsob myšlení.


Život uvnitř kruhu nebo ve volném prostoru?

Proč je důležité vlastně plánovat dle nějakého diáře? Proč je důležité řídit se nějakým plánem? Proč je důležité plánovitě přemýšlet o tom, co děláme a proč to děláme? Není neustálé plánování jen takovým motáním se v kruhu?

Je důležité plnit úkol za úkolem, projekt za projektem, rozšiřovat podnikání stále dokola dle nějakého plánu a dle podobného scénáře? Neutíká nám náhodou život mezi prsty?

Preferujeme v životě jízdu po rovné dálnici, či raději po klikaté horské silnici s neustálým stoupáním a klesáním? Sedí nám více jízda s navigací po uklizené silnici se semafory a značkami? Dáváme přednost životní off-road jízdě ve volném terénu?

To jsou jen některé otázky, které mne vedly ke změně úhlu pohledu na veškeré plánování práce (života). Každý si je může vykládat různými způsoby a odpovědi na ně jsou ovlivněny subjektivním pohledem každého z nás, našimi zkušenostmi, možnostmi i podmínkami.

Pohyb v takovém virtuálním 4D prostoru (bez plánování) mi ale vůbec nepřipadá chaotický. Není to žádné proplouvání bez cíle, spíše je to takové řízení "kosmické lodi" v nekonečném vesmíru a nutí mne to ještě více přemýšlet nad optimalizací úkolů v daném čase a prostoru, abych se úplně neztratil ve volném prostoru ;-)


(Prosím, berte tohle jen jako úvod, jako mé osobní poznámky. Zkusím to příště zpracovat do více srozumitelné formy.)

Celý příspěvek...

Citát měsíce

"Historická paměť říká, že slušnou společnost nelze založit na chamtivosti a egoismu, ale ani na závisti a rovnostářství. A bez historické paměti se společnost potácí od zdi ke zdi, od extrému k extrému, od kapitalismu ke komunismu. A že se ten náš kapitalismus nepovedl? Jak by se také mohl, když ho budují komunisté!"

(Zdroj: Hoffmanův deník)

Celý příspěvek...

Malé velké ženy (nejen) okolo nás

Tak mne napadá, že si mnohdy neuvědomujeme, že za naše úspěchy a rozumná rozhodnutí vděčíme ženám okolo nás. Když vidím, jaké hlouposti provádějí všichni ti rádoby chytří a vzdělaní muži, tak musím děkovat všem ženám, že je alespoň trochu vracejí zpátky na zem do reality.

Stačí se je rozhlédnout kolem a spatříme plno příkladů, jakých "debilit" a jaké omezenosti jsou někteří muži schopni, což neplatí jen pro politiku. Možná by se dalo říci, že čím více moudrosti mezi muži, tím více chytrá a moudrá žena v zákulisí, což asi platí i opačně :-)


Proč jsou někteří chlapi tak tupí?

Honba za úspěchem, za penězi, uspokojování vlastního ega, nutkání vítězit a pokořit soupeře, dodávání osobní důležitosti, řešení podružných maličkostí, plné břicho, plácání prázdné slámy... To je jen pár věcí, které brání realistickému pohledu na svět a omezují schopnost naslouchat a porozumět druhému.

Jak rozdílný je pohled ženy a muže na svět, o tom byly napsané stovky knih, nejen z Marsu a Venuše, kdy nemusíme ani nic číst, abychom pochopili, že bez ženského realistického pohledu na svět bychom byli pěkně v pr...


Vážíme si dostatečně žen okolo nás?

Uvědomuji si často, že nikdy nejsme schopni opravdu ocenit, jaké poklady máme kolem sebe, jak si někdy nedostatečně vážíme toho, co považujeme automaticky za samozřejmé, jak nám (chlapům) málokdy dochází, že za vše vděčíme ženám. Hlavně, že řešíme všechny ty "důležité" věci, že se od rána do večera zabýváme tou "důležitou" chlapskou prací, řešíme "vysokou" politiku, rozumíme "úchvatným" technologiím, vyžíváme se v tom "plácání" prázdné slámy.

Jednou za čas se pak vrátíme zpět z těch chlapských hvězdných výšin do normálního života a zjišťujeme, že život je něco úplně jiného, že v životě, v opravdovém životě, jsou i jiné hodnoty.


Kdy pochopíme, koho máme kolem sebe?

Někdo to nepochopí nikdy (chudí duchem), někdo otevře oči, když vidí přicházet své děti na svět, když si vyzkouší denní péči o děti, když se naučí více vnímat pocity a potřeby druhých. Myslím, že to ale přijde vždy, když dokážeme rozlišit opravdu důležité hodnoty v životě od nepodstatných hloupostí.

Už jsem tady kdysi psal, že mne mnohem více uspokojují úspěchy lidí kolem mne. Mám větší radost z úspěchů své ženy, než ze svých vlastních. Jsem nadšen, když dcera udělá talentovky na vysněnou uměleckou školu, když se jí podaří samostatně něco dokázat.


Výjimky potvrzují pravidlo

Všude existují extrémy, ať to jsou feministické ťupky, které neví, po čem touží, ale stále se cítí diskriminované, že jim otvíráme dveře, dáváme přednost, či pomáháme s kabátem. Všude, i v ženském světě, se najdou blbky, kariéristky, potvory. Jsem ale přesvědčen, že v mužském světě je to mnohem horší a proto děkuji všem ženám, že to s námi snášejí, že nám dovedou naslouchat a že ten svět drží trochu v realitě.

Více úspěšných a schopných žen, více ženských pohledů na svět, více reality do toho našeho omezeného chlapského vnímání!

A vůbec, dneska u nás velcí i malí chlapi půjdou nakoupit, doma uklidí a uvaří něco dobrého pro ty naše velké a malé ženy, ať mají trochu radost, až se vrátí z práce a ze školy :-)

Celý příspěvek...

Programovat zadarmo nebo za peníze?

Když jsem četl rozhovor - Hudba se zadarmo dávat nemá, co poskytl Richard Krajčo minulý týden v deníku E15, tak jsem si vzpomněl na mírnou paralelu s free software, open source, či všemi těmi programy a technologiemi, které jsou dostupné pro uživatele zdarma.

Všechny komerční produkty nelze sice nahradit něčím "zdarma", většina vývojových firem již ale pochopila, že je musí živit služby a nějaká (placená) přidaná hodnota. Samotný prodej "produktu" již dávno nestačí, ať se jedná o software nebo o hudbu. Hudební koncerty jsou přece takovou názornou ukázkou "služeb" a žádnou hudební skupinu dnes nemůže uživit jen nějaký prodej CD, což nesouvisí jen s pirátstvím, či s neochotou za něco nehmotného platit.

"V oboru informačních technologií je navíc většina produktů dostupná zdarma (databáze, vývojová prostředí, doplňkový software), či přímo jako freeware nebo open-source, takže jediné, co stále zůstává na dobré ceně, příp. za co cena ještě roste, je odměna za práci..."

Viz - Poskytujete služby nebo "jen" přesouváte krabice


Software se zadarmo dávat nemá?

Stále je na trhu úspěšný komerční software, co se dobře prodává, ale spektrum produktů se stále zužuje. Skoro ke každé komerční aplikaci existuje nějaké free nebo open-source řešení. Stále více uživatelů tak nachází více, či méně, kvalitní alternativu ve formě produktů zdarma. Jsou ale všechny ty alternativy opravdu "zdarma"?

Je řešením poskytovat veškerý software zdarma a pak jen prodávat nějaké dodatečné služby? Nemusí se náhodou ten vývoj, údržba a provoz, financovat z něčeho úplně jiného? Stačí jen poskytovat dodatečné služby a placená rozšíření, když ani v té hudební branži samotné koncerty hudební skupiny neuživí bez silného reklamního sponzora?

Stačí jen posoudit, kdo a z čeho financuje vývoj všech těch produktů a služeb "zdarma", zda by kompletní vývoj a zabezpečení provozu bylo možné bez nějakého úplně jiného zdroje financí. Zda se dá vůbec spoléhat, že něco zdarma nebude časem placené (po vyrušení konkurence), zda bude existovat nějaká podpora, až to autory přestane bavit?


Jen silné komerční firmy můžou nabízet něco zdarma

Na příkladech okolo najdeme plno ukázek, komu a v jaké oblasti se daří, kdy každý asi používá nějaké ty skvělé Google produkty zdarma. Měl by na to ale velký G, kdyby nevydělával bokem na reklamě?

Koncem roku jeden VP z Google rozeslal pěkné zamyšlení - The meaning of open, s hlavní myšlenkou, že "open systems win". Souhlasím s mnoha zmíněnými názory, ale chybí tam právě to zásadní, co vůbec umožňuje takový přístup k vývoji otevřených systémů, co financuje takový přístup.

Napadá mě příklad vývoje jiného produktu zdarma z jednoho staršího článku - OOo je vážně nemocný projekt, kdy přímo Michael Meeks, vedoucí vývoje OpenOffice.org, zmínil:

"Je zřejmé, že OOo je vážně nemocný projekt a co je horší, s postupem času se situace nelepší. Statistiky ukazují klesající angažovanost Sunu, kombinovanou s ohromně nedostatečným nárůstem vývojářské komunity."

Mimochodem, kolik investoval Sun Microsystems do všech těch open source a free produktů, které vlastní, a jak je komerčně úspěšný třeba jeho Solaris ve srovnání s Linuxem?

Má tedy open source, potažmo free software, vůbec nějakou slibnou budoucnost, když se sám neuživí a když stačí, že přijde silný komerční partner a celou firmu i se všemi "free" produkty koupí? Kde je třeba dnes budoucnost takové MySQL databáze?

Viz také - Help saving MySQL

Celý příspěvek...

Můj poslední den s Google Adsense

Vím, že každého otravují ty reklamy Google Adsense, co mám pod každým příspěvkem zde na blogu. Mám je tady z testovacích účelů, kdy jsem zkoušel i jiné formáty reklamy a jiné reklamní systémy. Testoval jsem tak náhodně, co za inzeráty se bude zobrazovat k určitým textům, jaké firmy inzerují, jaké textové a grafické reklamy se budou zobrazovat.

Celkové hodnocení Google Adsense ještě zpracuji, ale je na čase to zde zrušit. Opakují se totiž stále dokola ty samé inzeráty, stejné nabídky služeb, co nikdo nechce, nabízí se produkty, co nikdo nepotřebuje, pracovní místa, na která nikdo nechce nastoupit...

Řekl bych, že nejen Google Adsense, ale internetová reklama obecně, je takový internetový plevel, který kdyby nebyl, tak by nikomu nechyběl. Snad jen provozovatelům všech těch reklamních systémů ;-)


Zítra smažu Google Adsense

Mohl jsem tu reklamu odstranit hned, bez nějakého takového článku, ale je tady pár čtenářů, kteří by to přisuzovali tomu, že jsem dostal ban a byl vyhozen z Google Adsense. Proto tedy nejprve tohle upozornění a zítra tady už žádná reklama Google Adsense nebude. Těch pár šestáků, co z té reklamy přišlo na účet, pošlu na charitu a když se tak dívám na statistiky reklamy a návštěvnosti, tak by bylo asi výhodnější sedět někde na ulici s kloboukem a vydělalo by to mnohonásobně více :-)

Každopádně, nejlepší reklama je žádná reklama a kdo nabízí dobré služby nebo dobré produkty, tak žádnou reklamu ani nepotřebuje. Dobré služby a produkty se prodávají samy, dobré nabídky na práci není nutno inzerovat v PPC systémech, reklama obecně nemá smysl, nikomu nepomůže ani žádná optimalizace ani jiné hrátky, jak nalákat návštěvnost, jak přesvědčit někoho k nákupu něčeho nesmyslného.

Zítra tedy bez reklamy a s čistým štítem :-)

(Nechám tady jen tu charitu a zájmově-neziskové společnosti vlevo nahoře a TopSpots linky vpravo, kdyby někdo chtěl site-wide odkaz.)

Celý příspěvek...

Co dělat s programátorem, který se fláká, vymýšlí si

Jeden známý se na mne před časem obrátil, zda bych neměl nějakou práci (asi jsem se o tom zmiňoval), tak jsem mu dohodil jeden slušný projekt. No a klasicky - neměl jsem to dělat. Kašle na to a já jsem teď za toho vola, neboť jsem to byl já, kdo ho doporučil jednomu zákazníkovi.

Volal jsem mu, co má za problém, že zákazník je mírně nervózní a jestli potřebuje pomoc, tak ať se ozve. Jestli nestíhá, tak ať to řekne na rovinu. Doplnil jsem pár rýpavých poznámek, ať hlavně odpovídá na emaily a bere telefony, ať nestrká hlavu do písku, jinak je to poslední věc, kterou dostal.


Znám obvyklé výmluvy programátora

Kdybych nebyl z oboru, tak bych asi skočil na ty obvyklé výmluvy, co používá každý tvůrčí člověk, když něco nestíhá nebo není schopen včas splnit, třeba kvůli dalším závazkům, či technickým problémům. Stává se to často a všechno se dá pochopit i omluvit.

Sám jsem nějaké výmluvy používal a když někdy nestíhám, tak stále nějaké používám. Dělá to každý na celém světě a kdo tvrdí opak, ten lže. Výmluvy a omluvy jsou normální. Nesmí se ale lhát a vymýšlet nesmysly, když okolí na něco spoléhá, když někdo na něco čeká.

Jednou se dá zpoždění a omluva přejít s úsměvem (však víme), podruhé se dá pochopit (klasika), potřetí je ale nutné "trochu" zbystřit, no a počtvrté to je už trochu moc. Když navíc zavolám a borec mi to zvedne někde v hospodě zase s nějakou výmluvou, tak to je už příliš. Kdyby si alespoň předtím nestěžoval, že nemá práci ;-)


Jak řešit sliby - chyby programátora?

Nedá se nic dělat, na trhu vládne tvrdý konkurenční boj, kdo se neosvědčí, kdo něco naslibuje a opakovaně neplní, ten musí z kola ven. Zákon podnikání, zákon džungle, silnější vyhrává.

Není to jen český problém, platí to celosvětově v IT oboru, kdy vzpomínám na jednoho amíka, který byl opravdu vrcholem ve vymýšlení výmluv. Dostal jsem ho do týmu, aby nám pomohl s jednou systémovou knihovnou, kterou bychom pak jen zakomponovali do celého řešení, ale bylo to totální neštěstí.

Nejprve "onemocněl", asi rýmečka, pak nějaké problémy doma, stěhování, pak zase něco s dětmi, rozvod, technické problémy, internet nefunguje, nešlo to nahrát,...

Indiáni jsou také výkvět ve vymýšlení netradičních výmluv a slibů. Navíc, v jejich indické angličtině ty výmluvy znějí ještě mnohem víc zábavněji ;-)

Řešení je jednoduché - takových lidí, dodavatelů, se musí každý zbavit hned, jak přijde na to přehnané vymýšlení. Něco se dá tolerovat a já osobně každé termíny nastavuji s dostatečnou rezervou, aby byla šance to napravit. Jsou ale hranice, které nelze opakovaně překračovat.


Upřímnost a férové jednání

Základem každého dobrého vztahu, ať už obchodního, či osobního, je upřímnost, poctivost a slušnost. Chyby se dají omluvit, neznalost se dá vyřešit, férové jednání a poctivost se ale mnohdy nedá naučit. Jak to někdo soustavně porušuje a začne považovat ve vztahu za normální, tak to je problém a vada charakteru.

Když tedy narazím na schopného člověka, který komunikuje, nebojí se přiznat chybu, ozve se, když má technické nebo časové problémy a potřebuje pomoc, tak to je výhra v loterii a takového člověka je nutné si cenit.

Sliby, velké oči, lhaní a podvůdky, machrování a namyšlenost, ostré lokty a drzost, známosti a protekce, to je TO, co všude převažuje. Upřímnost, poctivost a slušnost, to je TO, co vyhrává. Nejen v podnikání, ale i v životě.

Celý příspěvek...

Vše(ználek) ve Slunečním městě aneb nikdy nespasíme celý svět

Titulní zprávy po celém světě mají jedno hlavní téma. Všichni se najednou předbíhají v humanitární pomoci, rojí se i paraziti všeho druhu. Na Haiti jsem nikdy nebyl (vydal by se tam snad jen bláznivý dobrodruh nebo hazardér), neznám tedy bídu a utrpení, co tam vládne, podobně jako neznám bídu a utrpení v jiných částech světa. Byl jsem jen v sousední Dominikánské republice, takže atmosféru ostrova jsem jako turista alespoň mírně očichnul.

Ta falešná skupina na Facebooku je ale síla a vyprovokovalo mě to k dnešnímu komentáři. To je v ČR opravdu tolik naivních hlupáků, co se tam přihlásilo?


Vše o Slunečním městě...

Trochu otevřít oči pomůže jeden skvělý foto-blog, který obsahuje fotky ze života a chytré komentáře (nejen) z Haiti ještě před ničivým zemětřesením. Smekám klobouk před takovými osobnostmi:



"Haiti má pramalou šanci na lepší budoucnost. Nehodí se obchodníkům do navoněného snu na billboard. Nehodí se politikům, protože nemá žádné významné bohatství. Nehodí se katolické církvi, kvůli své živé pohanské tradici..."

Nechtěl jsem se k Haiti vůbec vyjadřovat, abych se nezaplétal znovu do politiky, ale když vidím některé názory, ty davy naivních dárců ničeho, to převládající pomýlení civilizované společnosti, tak musím alespoň stručně vyjádřit svůj názor.

Myslím, že každý by si měl nejprve zjistit z více zdrojů, o co se jedná, nenechat se masírovat médii a senzacemi. Stačí si jen připomenout množství přírodních katastrof na světě za poslední dobu a jak jsme se k nim všichni stavěli. Mimochodem, rovníková Afrika nebyla sice zasáhnuta zemětřesením, ale tisíce lidí tam stále umírají hladem každý den. Proč nepomůžeme zásadně i tam?


Jsme schopni vyřešit problémy celého světa?

V diskuzi ke článku Těžká pomoc zaznělo něco k zamyšlení:

"Jdu do práce a vidím u popelnice, jak si v ní bezdomovec hledá zbytky potravy. Mám mu přinést čisté jídlo a teplé oblečení? Další bezdomovec se třese u vchodu do metra zimou, jak asi strávil noc? Mám ho pozvat na noc k sobě domů? K bezdomovcům máme mnohem blíž než k Haiti a zatím jim nikdo z jejich zoufalé situace nepomohl. Jsou už za hranicí našeho soucitu a můžeme je brát jako 'jiný svět'?

Do afrického pralesa se vydá expedice a najde tam živořící kmen se spoustou vyzáblých dětí. Prý tak žijí už 100 let. Má zburcovat OSN, aby jim tam začali nosit potraviny a léky? Zachránit je od smrti hladem, aby jich bylo za 20 let o 300% víc a živořil by jich čtyřnásobek?"

Kdo má ale dělat tu funkci světového policajta, ochránce práv a demokracie, obránce slabých, chudých, nemocných, či neschopných? Je naší morální povinností pomáhat všem na celém světě, za každé situace, v každé době? Je vůbec možné pomáhat někomu, kdo nám pak nakope prdel, že se mu vnucujeme do jeho vnitřních záležitostí?

Není to jen Afghánistán, Irák, či bývalá Jugoslávie, příp. plno dalších zemí na světě. Jde o to, že všechny problémy světa nevyřešíme ani žádnými dary ani pseudo solidaritou.


Nechtělo by to spíše nějaké jiné řešení?

No a mezitím jeden nositel Nobelovy ceny míru plánuje utrácení za další "humanitární" účely někde jinde na světě ;-)

"President Barack Obama will ask Congress for an additional $33 billion to fight unpopular wars in Afghanistan and Iraq on top of a record $708 billion for the Defence Department next year."

(Komentářů opět netřeba, na to jsou jiná diskuzní fóra.)

Celý příspěvek...

Člověk prochází přítomností se zavázanýma očima

Jsou situace, kdy si nemůžeme všechno plánovat, jak chceme, neboť okolí nás mírně ovlivňuje. Žena, děti, příbuzní, kamarádi, kolegové...

To všechno je náš život a není možné počítat s tím, že všichni mají stejný pohled na svět. Někdy je nutné se mírně přizpůsobit, když to nikomu neškodí a udělá to naopak mnoha lidem radost.

Je to vždy umění kompromisu a celý náš život se vlastně kolem toho točí - najít rovnováhu mezi našimi názory a potřebami, názory lidí okolo nás, najít společné hodnoty a cestu v životě. Je nutné umět skloubit naše pracovní a osobní povinnosti, uspokojit všechny stránky našeho života. Komu se podaří tohle vyřešit a najít stejně smýšlející blízké osoby (rodina, kamarádi, kolegové), tak má v životě vyhráno.


Co nejlépe formuje naše životy?

Někteří čtenáři mne někdy chválí za chytré názory a inspirující myšlenky, které někomu mohly pomoci. Není to ale tak jednoduché. Když tady např. zmíním, jak mám vychované děti, co se mi podařilo, jak si můžu užívat života, co a jak dělám, tak to možná zní trochu namyšleně, neboť to je vytržené z kontextu mého života.

Nikde se nezmiňuji o tom, že za vším, za každou myšlenkou, za každým úspěchem, za každou radou, která vypadá jak z chytré knížky, jsou desítky chyb a neúspěchů, omyly a problémy, tvrdá práce, usilovné studium a získané zkušenosti. Nikdo už nečte mezi řádky to, že někdy vstávám v 5 ráno a začínám makat dřív, než se rodina probudí. Nikdo nevidí, že jsem někdy online až do 3 do rána, že když se věnuji přes den dětem, tak má práce stojí a já to musím dohnat přes noc.

Každá myšlenka, každá rádoby filozofická rada, kterou jsem tady upustil, je vykoupena tvrdou dřinou a osobní zkušeností. Trvalo mi dlouho, než jsem trochu dospěl a k nějakým názorům se dopracoval. Trvalo mi dost dlouho, než jsem trochu pochopil, trvá mi stále přijít na to, jak něco předat druhým, třeba i náhodným čtenářům.

Je vůbec možné nějakou osobní zkušenost někomu předat? Neplatí náhodou, že sdělená zkušenost je žádná zkušenost? Mně osobně trvalo dlouho, než jsem na něco přišel, uvědomil si opravdovou hodnotu času a skoro žádnou hodnotu peněz.

Nejsem si ale jist, zda lze vůbec někomu sdělovat něco, na co musí v životě každý přijít sám, nebudu už proto ty rady moc přehánět ;-)

"Člověk prochází přítomností se zavázanýma očima. Smí pouze tušit a hádat, co vlastně žije. Teprve později mu odvážou šátek z očí a on, pohlédnuv na minulost, zjistí, co žil a jaký to mělo smysl."
(Milan Kundera: Směšné lásky)

Celý příspěvek...