Volal mi kamarád, že mu vypadl jeden "námořník" z posádky a zda nechci strávit 3 týdny na jachtě při plavbě mezi řeckými ostrovy. Musel jsem ho s lítostí odmítnout, mám už jiný program, ale pěkně jsme se pobavili o kapitánských zkouškách. Nedávno si totiž dodělával rozšíření na plachetnice, aby neměl to dřívější omezení na celkovou plochu plachet a vzdálenost od břehu. Viz také - Průkazy způsobilosti (SPS)
Je úsměvné, že již několik let se zkoušky u SPS (Státní plavební správa) skládají ze stejné sady otázek a známých odpovědí, takže minimálně teoretická část jedné zkoušky se dá naučit za 1-2 dny, tj. max. 1 týden na kompletní přípravu. Stačí si jen přečíst otázky (odpovědi) a zapamatovat všechny základní obrázky.
Většina otázek a nabízených odpovědi (a-c) je navíc tak triviální, že by na ně odpověděl průměrně inteligentní člověk i bez nějaké přípravy. Samozřejmě, jsou tam i těžké otázky, které se musí každý naučit, včetně značení lodí nebo vodních cest, což také není jednoduché.
Zde ale na ukázku některé "jednoduché otázky":
1. Výrazem katamarán označujeme:
a. dvojtrupové plavidlo
b. dvoustěžňovou rybářskou loď
c. velkou plachetnici s několika stěžni a ráhnovým oplachtěním
2. Obecně platí, že s přibývající nadmořskou výškou tlak vzduchu:
a. klesá
b. stoupá
c. zůstává stejný
3. Tlak vzduchu zpravidla měříme v:
a. hektopascalech (hPa)
b. metrech za sekundu (m/s)
c. procentech (%)
...výsledky snad nejsou potřeba, ale jen pro pořádek - 1a, 2a, 3a :-)
Napadlo mě, že někteří zájemci o "řidičák" na loď by možná přivítali pár postřehů. Dnes tedy základní informace (na úvod) pro začátečníky, kterým stačí průkaz VMP, příp. rozšířený o kategorii MPZ – příbřežní plavba, která umožňuje plout ve vzdálenosti max. 1,5km od pobřeží.
Je nutné absolvovat nějaký "kapitánský kurz"?
Pro základní průkaz VMP, vydávaný Státní plavební správou, to není vůbec nutné. Stačí složit teoretické zkoušky, příp. to doplnit o praktické zkoušky pro získání vyšší způsobilosti (bez omezení výkonu motoru a velikosti plachet). Komu by nestačila samostatná příprava dle zdarma dostupných materiálů na Webu ani online zkušební testy, tak může absolvovat nějaký speciální kurz.
Nechci tady dělat reklamu na nějaké firmy, které takové přípravné kurzy na kapitánské zkoušky nabízejí (stačí pohledat na Webu), ale ceny se pohybují od 3-15.000 za kurz (někde i více), kdy kvalita se mnohdy dost zásadně liší. Někde je v ceně takového "kurzu" zahrnuta literatura pro přípravu na zkoušky a jen se proberou (přečtou) otázky a odpovědi. Další firmy nabízejí i praktický výcvik na lodi, který je spojený třeba s týdenním pobytem na jachtě někde v Chorvatsku.
To je výhodné využít, chceme-li získat námořní průkaz pro řízení jachty bez omezení vzdálenosti od pobřežních vod (viz poznámka na závěr), kdy získat chorvatský průkaz je mnohdy jednodušší. Je tedy na každém, aby zvážil, zda potřebuje extra placený kurz, či se na zkoušky připraví sám a praxi na lodi získá s někým zkušeným na zapůjčené lodi.
Co je potřeba k získání průkazu "Vůdce malého plavidla"?
Základní kvalifikace "Vůdce malého plavidla" (VMP) umožňuje řídit malá plavidla do délky 20 m, s max. 12 osobami na palubě, bez strojního pohonu i s vlastním strojním pohonem o výkonu motoru do 100 kW, příp. po složení praktické zkoušky bez omezení výkonu motoru. Jsou potřeba následující náležitosti:
Jaké existují odborné "způsobilosti"?
Průkaz vůdce malého plavidla a mezinárodní průkaz vůdce rekreačního plavidla má několik "způsobilostí", když ponechám zatím stranou kapitána, převozníka, strojmistra, vodní dopravu a další speciální odbornosti. Mezi základní tedy patří způsobilosti:
M20, M100, M - motorový člun
M20 - Motorový člun o výkonu motoru do 20 kW (věk 16 - 18 let).
Typ zkoušky: teoretická zkouška
M100 - Motorový člun o výkonu motoru do 100 kW (nad 18 let).
Typ zkoušky: teoretická zkouška
M - Motorový člun s neomezeným výkonem motoru (nad 18 let).
Typ zkoušky: teoretická i praktická zkouška
Pokud splníte některou z výše uvedených základních způsobilostí, můžete získat jedno z následujících doplňkových oprávnění pro vedení plachetnice, při vykonání další teoretické nebo i praktické zkoušky:
S20, S80, S - plachetnice
S20 - Plachetnice o celkové ploše plachet do 20 m2 (věk 16 - 18 let).
Typ zkoušky: teoretická zkouška
S80 - Plachetnice o celkové ploše plachet do 80 m2 (nad 18 let).
Typ zkoušky: teoretická zkouška
S - Plachetnice bez omezení celkové plochy plachet (nad 18 let).
Typ zkoušky: teoretická i praktická zkouška
Při získání jedné z výše uvedených základních způsobilostí pro motorové čluny (M20, M100, M), příp. s rozšířením pro plachetnice, se získává automaticky bez další zkoušky oprávnění pro vnitrozemské vodní cesty (v ČR a v Evropě) - oblast I.
C - plavba na moři (nad 18 let)
Další teoretickou zkoušku musí vykonat každý, kdo by si chtěl rozšířit výše uvedená oprávnění o plavbu na moři (do 0,75 námořní míle od břehu nebo pobřežních ostrovů za dne, kdy síla větru nepřesáhne 4 stupně Beauforta a vlny nepřesáhnou 1,2 m) - oblast C.
Viz také - Získání a rozsah oprávnění (SPS)
Základní informační zdroje pro přípravu na zkoušky
Podrobné informace o požadavcích na uchazeče o získání průkazů k vedení a obsluze plavidel najdete na internetových stránkách Státní plavební správy, zde ještě doplnění o přímé linky a další zdroje:
- Státní plavební správa
- Jak probíhají zkoušky?
- Online testovací zkoušky
- Základní odborné publikace
Kompletní přehled všech otázek z online testů Státní plavební správy pro průkaz vůdce malého plavidla, včetně obrázků a správných odpovědí je možné nalézt na sice starších ale stále platných stránkách.
Poznámka na závěr:
Na samostatný příspěvek nechám kapitánský průkaz pro námořní plavbu - velitel námořní jachty, kdy je nutno postupovat dle podkladů, které vydává Ministerstvo dopravy - Námořní úřad. Je potřeba doložit praxi na moři, dle jednotlivých kategorií (C, B, A), a složit praktické zkoušky, prokázat ještě další znalosti námořní navigace, námořního práva, meteorologie, základy angličtiny.
K tomu je nutné ještě získat osvědčení pro provoz radiostanice, kdy se skládá zkouška na Českém telekomunikačním úřadě - obsluha rádiových zařízení (pro plavbu pomocí radaru).
Každému je snad ale jasné, že žádné teoretické znalosti, zkoušky a průkazy stejně nikomu nepomůžou při opravdové plavbě. Zkoušky jsou sice základním předpokladem, ale na moři platí mnohonásobně, že jedině opravdová praxe a zkušenosti mají nějakou platnost ;-)
Pondělí, 6. červenec 2009
Kapitánské zkoušky rychle a levně pro všechny mořské vlky a vůdce malého plavidla
Sobota, 4. červenec 2009
Poučení z krizového vývoje projektu aneb čím větší firma, tím větší...
Situace na projektu se již zklidnila, noví borci se rychle zapojili a už jsou vidět pěkné výsledky. Bavil jsem se o tom s naším CEO a zkusíme jim navrhnout stálou spolupráci v budoucnu, neboť kvalitní a osvědčení specialisté, co něco umí, jsou nadšení a nekoukají na hodinky, budou vždy potřeba. Kolega se vrátil z nemocnice a mírně z domu pomáhá s "drobnostmi", o kterých ví nejvíce a které se daly odložit.
Přiletěl také šéf z US, aby se zákazníkem projednal změny kontraktu, neboť se jedná o pěkný balík práce (peněz) navíc, ve srovnání s původním plánem, no a já mu to vyjednávání rád přenechám. To jsou totiž věci, které opravdu neumím a kdy se více osvědčuje drzá americká škola vs. konzervativní anglický zákazník.
Pěkné, v týdnu na něj tedy přehodím vedení a konečně budu moci prchnout na prázdniny do Horních Kotěhůlek pod Bezdězem :-)
Poučení z "krizového vývoje" projektu?
Psal jsem nedávno, že je mnohdy těžké rychle nalézt řešení, když se pokazí více věcí současně. S technikou je to mnohem jednodušší, stačí zdvojit všechna zařízení, od jednotlivých disků až po celé počítače s nainstalovaným software, mít vyřešeno zálohování dat na 2-3 místa současně, více druhů připojení k Internetu a záložní UPS při výpadku proudu. Nutný je i ověřený plán na rychlou obnovu dat, aby nedocházelo ke zpoždění.
Zažil jsem takové situace již mnohokrát, ale vždy mě to znovu zaskočí, neboť nikdy se neopakuje stejný model, ze kterého by se šlo poučit a zkusit takovým situacím předcházet.
Co dělat, když vypadnou klíčové osoby projektu?
Některé firmy se snaží zdvojovat kromě techniky i všechny osoby, mnohdy to ale nejde, neboť menší týmy si nemůžou dovolit jen tak vyhazovat peníze. Každý specialista je obvykle nadstandardně placen a je docela těžké rychle přesunout odpovědnost za celé řešení na někoho jiného, když třeba hlavního architekta odvezou do nemocnice.
Situaci může komplikovat i nutná spolupráce týmu dodavatele s interními týmy zákazníka, které jsou zodpovědné např. za bezpečnost, či reálný provoz, kdy mnohé interní předpisy nejsou předem známé a vše se začně vynořovat až při vlastní implementaci. Stačí pak jeden nevstřícný manager, či lenivý zaměstnanec a je vymalováno ;-)
Jak tohle správně řešit? Ve vlastním týmu se dá nějaká zastupitelnost nastavit, včetně sdílení znalostí a všech relevantních informací. Co ale dělat, když zákazníkovi odejde klíčový manager nebo nějaký odborník, se kterým se dosud spolupracovalo a nikdo není schopen (ochoten) ho nahradit a převzít odpovědnost?
Dokončení vázne, zakázka čeká na uhrazení, musí se upravit termíny dodání, náklady stoupají...
Čím větší firma, tím větší bordel...
Nepořádek je naprosto nevyhovující slovo, proto je dobré nazývat věci těmi správnými pojmy. Firmu sice nejmenuji, ale kdo dělal někdy pro nějakou opravdu velkou firmu, ať jako kontraktor nebo zaměstnanec, tak může náhodně doplnit jakoukoliv organizaci. Zná snad někdo nějaký opačný příklad? Ještě jsem neslyšel rčení, "čím větší firma, tím větší pořádek".
Možná tak "pořádek" v papírech a v účetnictví, i když i to je otázka ;-)
Děláme implementaci jednoho nového CRM/BI řešení s napojením na další interní systémy zákazníka, což měla být legrace, když jsem se rozhodl s tím kolegovi pomoci. Podcenil jsem ale opět velikost firmy, která se potýká s množstvím interních a personálních problémů, nařízení a procedur.
Musím říci, že tento projekt mě opět přesvědčil, že jediná spolehlivá cesta je dělat na opravdu samostatných projektech, které nejsou závislé na žádné třetí straně, kdy zákazník koupí hotové řešení a nebude se plést do implementace ani se podílet na vývoji.
Je to již podruhé krátce za sebou, co mám naprosto stejnou zkušenost, což už o něčem vypovídá. Není to náhodou tou anglickou povahou, či evropským myšlením ve firmách? Proč projekty v US mají naprosto odlišný průběh a skoro nic není nemožné?
No, snad jsem z toho již jednou nohou venku a po prázdninách i v jiném světě ;-)
Neděle, 28. červen 2009
Co dělat, chce se mi spát a venku choděj krásný holky...
V uších mi zní Psí vojáci, od kterých si dnes vypůjčím pár kitátů do příspěvku, neboť "začíná novej den" a jejich texty tak přesně sedí na dnešní situaci. Sice se mi ještě nechce spát, ale brzo asi odpadnu, neboť v posledních pár dnech dělám to, co jsem už dloouho nedělal: makám až do noci, usnu na pár hodin a pak znovu do "rachoty".
Myslel jsem, že jsem se toho už zbavil, ale asi mi to chybělo po tom dlouhém nicnedělání, kdy jsem se jen flákal a připravoval předání posledních projektů. Naivně jsem ale asi pak podlehl představě o prodloužené dovolené s rodinou a upsal se ďáblu v Londýně, kdy jedna firma potřebovala rychlou pomoc.
Asi jsem nějak podvědomě tušil, že něco není v pořádku, jak se dívám na poslední příspěvky zde na blogu, že základem je dobrá analýza a používání dobrých Mind Mapping nástrojů ;-)
"Nechci vypadat jako James Dean..."
Nemůžu zazlívat kolegovi, že mě na tu implementaci ukecal, když prý už jsem v Londýně, tak co to jsou ještě 2-3 týdny? K tomu excelentní odměna, firemní full service, tj. včetně ubytování a nákladů i pro rodinu. Je to totiž jen má chyba, že jsem to (předem) lépe neodhadl a že to mám teď (zadem) na krku. Jsem vůl a dobře mi tak.
Naštěstí, ve firmě to chápou a mám veškerou dostupnou pomoc k dispozici. Jejich krizový manager, kterého odkudsi povolali, stále pobíhá kolem se sluchátkem v uchu mezi všemi týmy a vedením firmy, no a je docela úspěšný. Dokonalý vyjednavač a stratég, musím se ho pak zeptat, odkud pochází a co vlastně normálně dělá, neboť takového borce organizátora jsem ještě neviděl.
"Nechci kouřit drahý cigarety, nechci se smát..."
...ale musím, neboť takhle zpackaný projekt jsem už dlouho neviděl. Stále průběžně pátrám po nějaké analýze, neboť by mě zajímalo, kdo naplánoval (schválil) takové řešení, ale asi už nic nenajdu. Musím říci, že IT projekty jsou všude na světě tou nejméně kontrolovatelnou oblastí investic, kde se utápí neskutečné peníze, o kterých by se nám ani nesnilo.
Projekt se "teoreticky" namaluje na papíře, někdo si vymyslí (vycucá z prstu), že úspora provozních nákladů po implementaci bude x-milionů v prvním roce, no a to je signál, aby se do projektu začaly sypat peníze ze všech stran.
Hnal bych je bičem, všechny ty "slavné" nadnárodní managery, kteří schvalují nějaké investice bez toho, aby měli alespoň nějaké povědomí o tom, co schvalují! No a před dokončením projektů všichni "úspěšně" odcházejí někam za lepším, příp. postupují ve firemní struktuře někam do jiných regionů. Škoda mluvit, zažil jsem to už mnohokrát.
"No jo, ale co dělat, chce se mi spát..."
Normálně bych se na takový projekt vykašlal, ale nechci ze sebe dělat primabalerínu, mám ještě nějaké špetky odpovědnosti, takže to snad dotáhneme do konce. Těch poznatků, co jsem ale načerpal a mám v poznámkách, to bude na pěkný seriál, příp. na knihu "Jak opravdu neřešit projekty" ;-)
Venku zatím "choděj krásný holky" a já jdu konečně spát.
- Psí vojáci - Chce se mi spát:
Pátek, 26. červen 2009
Klece v nás a kolem nás
Mám chvíli času, takže než se mi podaří shrnout (zatím) nekončící starosti posledních dnů, tak zde mám tip na dobré čtení. Nemám rád blogy nebo portály, kde se to jen hemží příspěvky, které jsem již kdysi četl na nějakých anglických stránkách, které jen přebírají zprávy z tiskových agentur nebo z jiných stránek, kde se publikují novinky z domova i ze světa, o kterých se už dávno psalo.
Mám ale ve čtečce plno blogů, které nabízejí originální obsah a vlastní myšlenky, nejde ale upozornit na všechny, neboť to bych pak celý den nedělal nic jiného ;-)
Jeden blog, který dodává křídla...
Opravdový RH opět nezklamal a jsem rád, že jsem kdysi narazil na jeho chytrý blog. Kdo nezná, tak doporučuji alespoň k nahlédnutí, když né přímo k vložení do RSS čtečky. Autor sice někdy nešetří ostřejšími výrazy, ale obvykle to dokonale sedí. Poutavý styl, články k zamyšlení se skrytými myšlenkami mezi řádky.
Viz např. - Ptačí slzy (Rudolf Havlík):
"...Že už jsme došli tak daleko, až jsme se sami zavřeli do klecí, ze kterých nemůžeme utéct. Nedokážeme ovlivnit nic, co přesahuje hranice našich obýváků. Snad nás ještě mohou zachránit hrdinové. Ti, kteří dokáží hýbat podstatou světa. Třeba ještě jsou."
Plně souhlasím a musím se ptát, kde jsou ti hrdinové v nás a hrdinové kolem nás? Chybí nám síla, odvaha, snaha?
Na to si ale každý musí odpovědět sám, neboť mnohdy je lidská nečinnost mnohem horší, jak nějaká lidská činnost. Podobné to je s nevšímavostí a lhostejností k lidem i věcem kolem nás.
Středa, 24. červen 2009
Když nestíhám, tak nestíhám, co se dá dělat, kruci?
Je vůbec někdo, kdo všechno stíhá? Rád bych takového člověka někdy poznal :-) Jsou totiž situace, kdy opravdu nepomůže nic, žádné chytré principy Getting Things Done, žádné plánovací systémy 6. generace, žádné dobré analýzy ani žádné rady.
Dle mého, všichni někdy nestíháme, neboť jsme zavaleni informacemi, povinnostmi, či alespoň odpovědností za něco, za někoho, příp. starostmi všeho druhu.
Stačí, když se pokazí více věcí současně...
Na co pak jsou všechny plány a teoretické přípravy, když realita je úplně jiná? Co pomůže seznam priorit, když se všechno "mávnutím motýlích křídel" změní a je nutno řešit úplně něco jiného? Na co mi jsou zakoupené letenky, když je musím změnit? Pak, chytrá babo raď a vyřeš to za mě. Fakt, nemám síly.
Mám si uvařit čaj nebo jít na pivo a na všechno se vykašlat? Vím, že když něco nestíhám, tak je to jen má vina. Kdo ale, sakra, způsobil ty okolnosti kolem, se kterými jsem nepočítal? Celý život se s tím potýkám a nějak nejsem schopen se smířit s tím, že něco (vnější okolnosti) nejde ovlivnit žádným způsobem. Asi bych se měl nad tím nějak zamyslet, ale nejde mi to, nějaký blo(g)k v hlavě nebo nesmiřitelnost bytí, či co. Nevím ;-)
Obvykle stačí, když si chvíli dám pauzu a třeba jdu na koncert nebo na výstavu, což dělám docela často a někdy to pomáhá, neboť si utřídím myšlenky, mysl si odpočine a ráno se probudím plný energie a vrhnu se na to. Stačí pak den - dva a je to vyřešeno. Někdy to ale nejde, yobovky se nahromadí, no a co teď? Kolega v nemocnici, firma, pro kterou něco dokončujeme, v problémech, kamarád, co by mohl pomoci, je nedostupný, no a já si píšu výlevy na blog.
Škoda mluvit, tak snad alespoň doma nebude žádná povodeň, jak hlásili zvědové z povodí Vltavy ;-)
Update: No vida, ráno se všechno zdá mnohem jednodušší. Dle posledních emailů to není tak hrozné, jak se zdálo večer, tak to snad rychle vyřešíme. Zkusím pak doplnit poučení pro příště.
Google Wonder Wheel na YouTube
Pěkné, všiml jsem si, že Google přidal i do vyhledávání na YouTube tu pěknou "vizuální" funkci, o které jsem tu psal v nedávném příspěvku Google Wonder Wheel - Vizuální vyhledávání budoucnosti.
Ta volba Wonder Wheel se dá najít na YouTube vpravo nahoře pod Advanced Options, když něco hledáme, ale není tam pro všechna vyhledávání. Nevím, čím to je, pro nějaké pojmy to vůbec nenabízí. Asi se teprve zavádí a bude to chvíli trvat. Každopádně, zajímavé volba a líbí se mi, že to Google zahrnuje i do dalších svých služeb.
Třeba se dočkáme někdy podobného zobrazení např. naší emailové korespondence nebo prolinkování Web stránek. Takový online vizuální BlogRoll by vůbec nebyl špatný. Při nalezení nějakých stránek by se mohla takhle vizuálně zobrazit interní struktura stránek, což by nebyl problém (lepší SiteMap), ale co takhle zobrazit i všechny odkazované externí Weby, kdy pavučinka by se pěkně rozšiřovala dle pohybu ve struktuře?
Škoda, že nevím, jak by se to dalo lehce udělat, napadají mě jen samé kostrbaté (nereálné) cesty a také nevím, jestli už něco takového někde není ;-)
Úterý, 23. červen 2009
Prázdniny se blíží a někdo je prožívá celý rok?
Když jsem se nedávno zmínil, že jsme sehnali listky v Londýně na divadelní představení, kde hraje hlavní roli Jude Law, což je oblíbený herec hlavně ženské skupiny v naší domácnosti, tak musím také doplnit, že je to opravdu Pan herec.
Znal jsem ho dříve jen jako herce z nějakých hollywoodských filmů, ale domovské divadlo v Londýně, to je úplně něco jiného. Schválně, kolik herců kdo viděl ve filmu a pak i na divadle a jak by je ohodnotil? Nejde vůbec o nějaké filmové trháky a pak následné taškařice na divadle, ale o opravdové herecké umění ve filmu a v divadle, kdy každý herec může živě předvést co opravdu umí - žádný střih, žádné opakované záběry.
Poprvé se mi Jude Law líbil ve filmu eXistenZ, o kterém jsem psal kdysi v příspěvku - Nejlepší "game designer" na světě.
Skvělý byl také ve filmu The Holiday (Prázdniny), kde exceloval společně s mou oblíbenou herečkou Cameron Diaz, současně s Kate Winslet a jejím filmovým partnerem, kterého hrál Jack Black. Také excelentní herci, ať si vzpomenu na Titanic, či Škola Ro(c)ku.
Prázdniny jsou sice taková oddechovka, ale přitom skvělý herecký koncert všech účastníků. Mám docela rád takové filmy :-)
Komu se alespoň trochu líbil film Love Actually (Láska nebeská), tak film The Holiday (Prázdniny) může být také pěkným zpestřením večera. Za sebe tedy plně doporučuji.
- The Holiday:
Tak mě napadlo, když teď všichni plánují prázdniny, zda jsou letní prázdniny opravdu jen takovým pracovním oddechem jednou za rok nebo je můžeme prožívat celoročně, příp. kdykoliv nás napadne?
Je to ten správný cíl?
Pondělí, 22. červen 2009
Rozhoduje cíl nebo konec? Nejlepší začátek je konec!
Už jsem na podobné téma psal mnohokrát, že cesta je sice náš cíl, ale že bychom si měli nejprve uvědomit, kam směřujeme a co je naším cílem, což platí obecně v každé profesi a v každém oboru. Je úplně jedno, zda programuji aplikaci pro nějakého zákazníka, či zda chci rozběhnout firmu na prodej párků v rohlíku.
Vždy mě potěší, když narazím na mnohem lépe zpracovaný článek, který se zamýšlí nad podobným tématem (viz inspirační link níže) a můžu téma ještě doplnit.
Základem je dobrá analýza!
Když jsem začínal programovat, tak mi můj první učitel praktického programování (kolega a první šéf v praxi) zadával nejprve jednoduché úkoly, abych se naučil programovat a hlavně, abych se vůbec naučil správně analyzovat zadání, ze kterého mělo vycházet každé řešení pro reálný provoz. V ten moment totiž nezáleží ani na programovacím jazyku ani na vývojovém prostředí.
Bez dobré analýzy vzniká obvykle co? Správně, patvar, který je nutno neustále opravovat, hledat a řešit nějaké chyby, měnit i základní kostru řešení, kdy místo kvalitního "sochařského díla" se stabilní základnou vznikne neforemný útvar z plastelíny, který se rozpadne hned při první bouřce, závanu silnějšího větru, či ostřejším slunci.
To ovšem neznamená, že hned v první verzi projektu musí být hotové všechny funkce, že není plno prostoru k rozšiřování a doplňování, že všechno musí být od počátku naprosto dokonalé. Každý dobrý projekt je jako náš život. Rychle se vytvoří prototyp se základními funkcemi, dále by se měl vyvíjet, zkvalitňovat své základní "funkce", zlepšovat svůj "život" a uživatelskou přívětivost.
Nejlepší začátek je konec?
Radil mi také, že se mám na každý nový problém podívat z pohledu konečného řešení: Co by mělo být výsledkem mé činnosti? Např. jaké sestavy a výstupy by měly být jednoduše dostupné z mého procesního a datového návrhu? Co přesně očekávají uživatelé a jak jim svým řešením pomůžu?
Podívat se na každý projekt od konce nabízí totiž dokonalou možnost vidět cíl nejprve ve své fantazii, představit si funkčnost i reakce uživatelů. Při základní analýze lze pak lépe rozeznat důležité od méně důležitého, neboť cíl je jasný, lépe se také hledají cesty k realizaci a nastavuji priority, když vím, čeho chci dosáhnout.
Tohle je stále jeden z nejlepších přístupů ke každému problému (nejen v programování). Je totiž úplně jedno, zda se jedná o nějaký počítačový program pro jednoho uživatele, či o řešení pro více platforem, pro nadnárodní firmu a statisíce online připojených uživatelů s terabyte databázemi v clusteru.
Základ je vždy stejný pro každé řešení, tj. co je důvodem vzniku nějaké aplikace, jaké jsou požadavky na zpracování dat a jaké jsou požadované výstupy a rozhraní. Ostatně, jako v našem životě: Co je naším cílem, co chceme umět, znát, vidět, dělat? Kolik chceme vydělat peněz, příp. kolik volného času chceme mít?
Konec je naším cílovým řešením?
Čeho chci dosáhnout? Co je mým cílem? Jaký má být výsledek mé nové činnosti? Co budu dělat po dosažení toho cíle? Na tohle, když si každý odpoví ještě před zahájením nějakého projektu, či nějaké činnosti, tak má z půlky vyhráno - jen najít ten správný postup (přístup), jak se k němu dopracovat a jak prožít plně svůj život ;-)
Cíl je vlastně taková základní otázka, neboť bez přesné představy je pak každá činnost jen takovým "blouděním v kruzích", jak se píše v jednom inspirujícím článku.
- 5 Hard Questions You Should Answer Before Starting a New Project:
"If you don’t know where you want the journey to end, you can’t do anything except wander around in circles. The first step in starting any new project is to work out where you want to end up."
Kolik by nám takový přístup uspořil času a starostí?
Sobota, 20. červen 2009
International Surfing Day - June 20, 2009 aneb takové vlny bych chtěl také zažít :-)
Je to už nějaká doba, co jsem se zmínil o Visual Petition od surfing community, kdy doporučuji mrknout na odkazovaná videa, je to stále neskutečná síla.
Dnes, tj. 20.6., je opět International Surfing Day, tak je příležitost vrátit se k tématu. Jako obvykle, jsem ale opět mimo centrum dění, takže mám smůlu, ale snad se najde někdo v cizině, kdo je ve správné době na správném místě a může projevit podporu.
- International Surfing Day (June 20, 2009)
Některé surfařské legendy na velkých vlnách jsem tady už kdysi mírně zmiňoval, takže dnes pokračování ve formě úchvatného sestřihu z vln, kdy Laird Hamilton, jeden z největších big wave surfers, opět nezklamal. Ty zachycené pády jsou pochopitelné, ale takové vlny bych stejně chtěl zažít! Pěknou zábavu přeji :-)
- Laird Hamilton, The Surf Legend:
Ekologický úvod, co měl Laird Hamilton v předchozím videu, mě přinutil k podpoře odpovídajících neziskovek, které mají určitě mnohem větší smysl, jak všechny možné a nemožné svazy pěstitelů online brambor.
Surfrider Foundation
"The Surfrider Foundation is a non-profit grassroots organization dedicated to the protection and enjoyment of our world’s oceans, waves and beaches."
Marine Conservation Society
"The Marine Conservation Society (MCS) is the UK charity dedicated to caring for our seas, shores and wildlife. MCS campaigns for clean seas and beaches, sustainable fisheries, and protection for marine life."
The Blue Climate and Oceans Project
"The BLUE Project - An active community contributing to a healthy planet. BLUE connects people, their lifestyle and their passions by harnessing the popularity of adventure sports that showcase the natural environment."
International Fund for Animal Welfare
"IFAW's mission is to improve the welfare of wild and domestic animals throughout the world by reducing commercial exploitation, protecting wildlife habitats, and assisting animals in distress."
Global Green USA
"Global Green is working to address some of the greatest challenges facing humanity. In the United States our work is primarily focused on stemming global climate change by creating green buildings and cities."
Natural Resources Defense Council
"The Natural Resources Defense Council works to protect wildlife and wild places and to ensure a healthy environment for all life on earth."
StopGlobalWarming
"Join the 1,295,678 supporters of the Stop Global Warming Virtual March, and become part of the movement to demand our leaders freeze and reduce carbon dioxide emissions now."
Proč se vlastně všichni rozumní lidé, co znám, zapojují do podobných kampaní, či podporují podobné organizace? Jak mám věřit příp. odpůrcům, když proti nim stojí armáda lidí, kterým důvěřuji mnohem více, kteří něco opravdu dokázali?
Čtvrtek, 18. červen 2009
Proč vůbec specialisté potřebují Web stránky?
Nedávno jsem narazil na nějaký článek na téma, že jsou dva typy lidí - jedni, co mají Web stránky a druzí, co nejsou na Internetu moc vidět.
Nevím teď, kde to přesně bylo, zda na Lupě, Rootu, či Technetu, ale vzpomněl jsem si na to, když jsem dnes měl sraz s kamarádem, který přicestoval na pár dnů do Londýna. Je to otporník na mobilní komunikace a živí se tím, že 1-2x za rok přijme krátkou účast na nějakém projektu, vyřeší nějakou mobilní specialitu, no a pak se zbytek roku válí někde u moře nebo cestuje po světě - pro věrné čtenáře, je to ta hollywoodská hvězda, o které jsem tady už párkrát psal :-)
Kdo potřebuje Web stránky a k čemu jsou?
Ve zmíněném článku (jen jsem to prolítnul, nebylo to nic závratného a nechce se mi to hledat) zaznělo něco na téma, že kdo nemá Web stránky, tak jako by ani nebyl, což mi přišlo docela úsměvné - že prý bez Internetu není žádný business, žádné obchody, žádný prodej. S tím kamarádem jsem se totiž bavil o tom, že on nemá žádné osobní ani firemní Web stránky, že nemá ani LinkedIn profil ani účet na Facebooku, Twitter nepoužívá, nikde nebloguje, na Webu jen používá email, hledá informace, čte dokumentaci, příp. sdílí fotky.
Na mé dotazy odpovídal jednoduchým a odzbrojujícím: PROČ?
Není na tom vlastně něco k zamyšlení? PROČ by měl mít vlastně někdo Web stránky? Co když jsou specialisté, kteří mají tolik práce, že ji musí spíše odmítat a nemusí vůbec hledat žádné další zakázky a žádnou práci? Co když takové odborníky musíte skoro nutit, aby vám s něčím pomohli, aby přijali nějakou práci, aby vás přidali na seznam svých klientů? Obvykle žádné peníze nepomůžou a musí se na to úplně jinak.
Schválně, příklady ze života:
Dobrý architekt, právník, daňový poradce, účetní, kadeřnice, zedník, překladatelka, instalatér, plynař, programátor, Web designer, dobrý chirurg, gynekolog, zubař,...
Čím se např. vyznačují všechny tyhle profese (a plno jiných)? Nemají čas, jsou zahlceni zakázkami a prací, nové zákazníky přijímají až za 2-3 měsíce, či objednávají je až za půl roku. Potřebují nějaké Web stránky na svou propagaci a na získání dalších zákazníků?
Ten můj kamarád např. pracuje asi tak 2-3 měsíce v roce, no a zbytek času si užívá opravdového života. Je to extrém, já vím, ale nejlepší (provokativní) příklad, co znám ;-)
PROČ nepotřebuje Web stránky, proč nedělá nějaké MFA sites, proč se vůbec nezajímá o nějaký PageRank, SRank, čihofraka Rank, proč si neregistruje domény ani nesleduje žádné blogy nebo zpětné odkazy z katalogů, proč nepotřebuje žádnou reklamu? Proč je mu to všechno ukradené? Není to náhodou ukázka toho, že specializace a skutečná profesionalita jsou ty opravdové věci, o které má smysl se snažit?
PROČ? Protože...
Viz také - Jak vydělat na realitách bez Web stránek...
