Hledal jsem něco ve Finančních novinách a zaujala mne zpráva, že v Česku vydělává méně než polovina obyvatel. Takže necelá polovina lidí v ČR financuje všechny ty taškařice, které vidíme kolem. Asi by to chtělo opravit tu částku státního dluhu, co připadá na jednoho obyvatele ČR, když to bude splácet jen necelá polovina ;-)
"V Česku vydělává méně než polovina obyvatel. Vyplývá to z analýzy Českého statistického úřadu, podle které bylo v ČR ekonomicky neaktivních obyvatel v posledním loňském čtvrtletí 5,6 milionu, tedy 53,2 procenta z celkové populace včetně dětí."
(Zdroj: V Česku vydělává méně než polovina obyvatel)
Když si ještě vezmu, že do té poloviny pracovně "aktivních" lidí patří ještě nemalá skupina úředníků, kteří také nic neprodukují, tak mi z toho vychází jediné:
Potřebujeme opravdu tolik politiků, tolik ministerstev, tolik státních úředníků? Musí všichni politici opravdu jezdit na zahraniční výlety služební cesty, aby jako "vyčerpali" rozpočet? Nestačí, že ta polovina aktivních obyvatel musí financovat školství, zdravotnictví, sociální služby, policii, hasiče a všechny ty opravdu potřebné služby?
Jak to tak vidím, tak se není možno ani moc divit, když nějakého idiota napadne posílat letadlem Hummery na pomoc Haiti, když česká armáda si chce koupit nové "útočné" pistolky za 1,6 miliardy a celkově chce utratit 25 miliard korun za nová autíčka, vozítka a letadýlka.
Voják 21. století nebo nezaměstnaný?
Nejsem žádný pacifista, ale nemyslím si, že by bylo v dnešní krizové době rozumné (už vůbec ne nutné) utrácet za nové pistolky. Nezajímá mě, že to pár politiků kdysi schválilo a tak se to "musí" utratit. To je totiž podobná logika jako s těmi "služebními" cestami poslanců do Asie, Karibiku a Tichomoří ;-)
Možná by si měli politici uvědomit, že "voják 21. století" vypadá už trochu jinak a války se v dnešní době nevyhrávají ani tak zbraněmi a už vůbec ne někde v Aghánistánu. Však, kdo vymyslel to staré dobré, že nás jednou Číňani umlátí čepicemi? Dnes by se dalo v klidu říci, že nás lehce umlátí svým levným čínským zbožím a vůbec nezáleží, kolik budeme mít samopalů. Stačí, když se pomalu bude zavírat fabrika za fabrikou, bude se propouštět stále více lidí, kteří nenajdou novou práci.
Kdo jako pak bude financovat provoz státu? Obsadí snad ta naše dobře vyzbrojená a chrabrá armáda nějaké nové území a uděláme si někde první českou kolonii?
Myslí si snad někdo, že všechny náklady ČR zvládne financovat těch pár pracujících chudáků, kterým se ještě zvednou daně, až vyhrají socani a komouši volby? Ano, mám tušení, že tento rok ty volby v ČR projede pravice na celé čáře, neboť všechny ty "populární" kauzy a neustále stoupající nezaměstnanost tomu jen nahrává.
Ať se pak někdo diví, že více jak 11 tisíc "českých" firem je registrováno v offshore zemích ;-)


Když jsem v minulém příspěvku zmínil, že mne již nebaví dělat ze sebe prodejnou děvu (kontraktora) a že tuto oblast podnikání budu omezovat, tak jsem na to téma měl debatu s bývalým kolegou, který je stále kdesi zaměstnaný a nějak nechápal, co jsem tím myslel.
Koncem minulého roku jsem začal pomalu tlumit veškerou svou freelance práci a rozhodl jsem se, že si dám pár měsíců pracovní pauzu.
Tak mne napadá, že si mnohdy neuvědomujeme, že za naše úspěchy a rozumná rozhodnutí vděčíme ženám okolo nás. Když vidím, jaké hlouposti provádějí všichni ti rádoby chytří a vzdělaní muži, tak musím děkovat všem ženám, že je alespoň trochu vracejí zpátky na zem do reality.
Vím, že každého otravují ty reklamy Google Adsense, co mám pod každým příspěvkem zde na blogu. Mám je tady z testovacích účelů, kdy jsem zkoušel i jiné formáty reklamy a jiné reklamní systémy. Testoval jsem tak náhodně, co za inzeráty se bude zobrazovat k určitým textům, jaké firmy inzerují, jaké textové a grafické reklamy se budou zobrazovat.
Jeden známý se na mne před časem obrátil, zda bych neměl nějakou práci (asi jsem se o tom zmiňoval), tak jsem mu dohodil jeden slušný projekt. No a klasicky - neměl jsem to dělat. Kašle na to a já jsem teď za toho vola, neboť jsem to byl já, kdo ho doporučil jednomu zákazníkovi.
Jsou situace, kdy si nemůžeme všechno plánovat, jak chceme, neboť okolí nás mírně ovlivňuje. Žena, děti, příbuzní, kamarádi, kolegové...

