Cayman Islander | Diary of a Freelance Programmer traveling the world

Cayman Islander's blog - Diary of Freelance Programmer

Citát měsíce - Moje životní filozofie



"Žij a nech žít. Pokoušej se být fér. Máš-li se rozhodnout mezi lepším, i když na tom proděláš, a horším, co ti přinese prospěch, rozhodni se správně. A o tom píšu i ve svých knihách. Zajímá mě mravnost, čest a odvaha tváří v tvář blížící se smrti. Slušnost totiž pokládám za zákon člověka. Je to bohatý pojem. Můžeš do něj zahrnout všechno - nejlepší lidi, pokolení, hrdiny, dobrodince, poctivce...

Starozákonní Židé říkali, že slušnost je jako motýl, který letí přes moře. Musí pořád mávat křídly, aby se neutopil. Slušnost nejde našetřit jako peníze! To, že jsem byl včera slušný, mi nepomůže, když nebudu slušný i dnes. Mravnost je jako motýl nad oceánem. Jakmile přestane mávat křídly, zahyne."

(Arnošt Lustig: Jak asi přijde smrt?)

Morálka v podnikání a v životě?

I am really angryMám za sebou moravské a české turné, kdy jsem objížděl rodinu a kamarády, abych s nimi strávil pár chvil před odjezdem do teplých krajin. Ano, čas se nachýlil, děti dokončily nějaké povinné zkoušky, udělaly talentovky na vysněné školy, takže opět prcháme. Víza máme obnovená na dalších sedm let, takže zase po čase měníme způsob života.

Příští týden odjíždíme a budeme nejprve pár týdnů v Londýně, abychom trochu smyli nános zatuchlého českého prostředí, no a pak jedeme k moři. Všichni se těší, máme spoustu plánů a cílů a hlavně, konečně vypadneme do normálního světa.


Proč téma morálka v podnikání a v životě?

Na tohle téma by se daly psát knihy, neboť existuje spousta (mírně pomýlených) pohledů, co to znamená. Mám to v titulku proto, že při svém putování po ČR a diskuzích s mnoha lidmi, jsem se přesvědčil, že právě morálka je to, co v ČR chybí, co všem znepříjemňuje život, co devastuje "životní" prostředí a život lidem všude kolem.

Morálka. Slovo, co zdevastovali komunisté za socialismu a vytloukli ho lidem z hlavy na několik generací dopředu. Morálka. Pojem, který ztratil smysl a v ČR vůbec nic neznamená. Morálka. Předmět, který by se měl povinně vyučovat na školách a měli by z něho být zkoušeni i všichni občané ve státě.

Když si vezmu, kdo reprezentuje tento národ u nás i ve světě, když si vezmu, kdo sedí v parlamentu a hají zájmy lidí, když si vezmu vládu, kdy předseda je bývalý komunista, podobně jako šéf české TV, že bývalí estébáci sedí jako poslanci v parlamentu, když si vezmu rádoby úspěšné podnikatele, tak snad o morálce není možno vůbec mluvit. To slovo by se mělo raději vymazat ze slovníku, případně zařadit mezi pejorativní výrazy ;-)

Co si myslet o společnosti, kde státní firmy zadávají zakázky bývalým komunistům? Kdy někdo odejde z firmy a "náhodou" vyhraje konkurz na dodávku služeb bývalé firmě? Kdy státní zakázky jsou podmíněné úplatky a jinými "požitky" manažerům, kteří o zakázce rozhodují? Kde krachující firmy dávají zlaté padáky neschopným manažerům? Kde zlatý padák 1,5 milionu dostane i odstupující šéf Českého rozhlasu za pouhé 2 měsíce "práce"?


Návrat do "budoucnosti"...

Je vůbec možné vychovávat děti ve společnosti, kde jejich spolužáci jsou tak nakažení komunistickým myšlením svých rodičů, že podvádějí, na všechno kašlou, všechno chtějí oprcat, o nic se nezajímají a navíc to považují za normální? Má cenu vychovávat děti ve společnosti, kde rodiče ani nechodí na třídní schůzky a starosti jejich dětí je nezajímají?

Když pak ani vlastní děti, dobře vychované a rozumné, nechápou, co se to vůbec děje - ve škole, v politice, ve společnosti obecně, tak je již opravdu čas na zamyšlení. Nejde tolerovat hloupost a debilitu, nejde přesvědčovat děti, aby byly tolerantní a hlouposti si nevšímaly. Je nutné je proti tomu ochraňovat!

Musím říci, že není možné vychovávat děti ani žít v České republice! Zkoušeli jsme to a nejde to. Jsou věci, které nemůžeme v životě ovlivnit a nemá cenu bojovat s větrnými mlýny. Kdo někdy delší dobu žil někde v cizině, tak jistě ví, o čem mluvím.

(Samozřejmě, všechno jde, všechno lze nějak zkousnout, ale jen za cenu strkání hlavy do písku, za cenu ústupků a kompromisů, což v ČR znamená něco úplně jiného, jak někde v civilizovaném světě. Nechci, aby se tím malým a přízemním českým blátem a marasmem brodily i mé děti.)

Nedávno jsme koupili byt v Praze na nábřeží, ale musíme ho na čas opustit. Exkluzivní výhled na svět totiž není všechno a jde spíše o vnitřní pohled na život. Praha a Česká republika má plno krás a nádherných míst, ale ten vnitřní život, myšlení lidí a atmosféra ve společnosti, to už nestojí za nic.

Bohužel se tedy na delší dobu odmlčím a budou se zde teď publikovat jen automaticky naplánované příspěvky, než dojde k automatickému uzavření. Díky tedy za všechny ryby ;-)

Kdo se (ne)uplatní v ČR, ten se (ne)uplatní v zahraničí?

New YorkČasto narážím na docela chytré a zajímavé projekty mladých českých a slovenských (nejen) internetových podnikatelů, kteří se snaží, seč jim síly stačí, prorazit se svým nápadem na domácí půdě.

Fandím všem nadšencům, obdivuji jejich snahu, ale skoro vždy se opakuje jedna základní chyba. Možná to není ani tak chyba, spíše to posuzuji asi z jiného a nezaujatého úhlu.


Začít nový projekt v ČR nebo raději v cizině?

Skoro každý nový projekt se všichni snaží rozběhnout v ČR, potažmo v SR, všechny síly vloží právě do domácího trhu, ať se to týká české verze stránek, českého marketingu, české podpory a prodeje zboží nebo nabízených služeb. Skoro každý ale v budoucnu uvažuje, že rozšíří působení do dalších zemí a že bude dostupná zahraniční verze stránek, "jen" co se úspěšně ověří vlastní provoz.

Bavil jsem se osobně s několika takovými podnikateli, autory dobrých a zajímavých projektů, kdy vždy se opakuje stejný model. Při případném úspěchu se pokusíme expandovat, investujeme nejprve do anglických stránek, či lokalizace software, potom případně nabídneme i další jazykové verze.

To je přesně ono: "při případném úspěchu případně nabídneme..."


Základní chyba českých internetových podnikatelů?

Soustředit se jen na malý českých trh může totiž při neúspěchu odradit a vysílit tak, že každý autor nebo celý autorský tým ztratí motivaci, vyčerpá se z peněz věnovaných na vývoj a zbytečně utracených za propagaci, no a v závěru se rozhodne celý projekt ukončit, příp. dál nerozvíjet.

Důvody můžou být různé, ale většinou se projevuje to základní: není moc vidět nějaký progres, neroste počet uživatelů tak rychle, jak se předpokládalo, služba si na sebe stěží vydělá, trh není ještě připraven, zákazníci nemají moc zájem,...

Není třeba opakovat známou věc, že český (slovenský) trh je příliš malý na nějaký velký úspěch. Lidi nejsou naučení za něco platit, necení se nějak moc přidaná hodnota, kterou někomu svými službami nebo produkty nabízíme a není to přitom "životně" důležité. Navíc, karty jsou ve většině oborů rozdané a je velmi těžké prorazit v takové konkurenci, na tak malém trhu, kde je navíc minimum platících zákazníků.

Nedivím se vůbec, že to někdo zabalí a na nějaký projekt se vykašle, je to ale tím, že začal přesně opačně, jak by si třeba jeho nápad vyžadoval.


Proč nezačít nějaký projekt přímo pro anglický trh?

Proč to tedy neotočit a každý nový projekt plánovat hned v angličtině? Anglicky mluvící svět je mnohonásobně větší a zacílení projektu je nejen na zákazníky v USA / UK, ale potažmo pro celý svět. No a v případě úspěchu této hlavní "jazykové verze" se teprve pak rozhodnout, zda začít investovat i do lokalizace třeba do španělštiny, francouzštiny, japonštiny nebo i do té exotické češtiny, či slovenštiny, kde také, možná, snad, žije i pár dalších zákazníků ;-)

Nemělo by to trochu větší smysl?

Jasně, jsou projekty čistě lokálního významu, napadá mě třeba Poledníček.cz, LunchTime.cz a mnohé další z mého oblíbeného tématu o jídle, které ani nemůžou nějak moc expandovat. Většina projektů by si ale zasloužila velký trh, větší počet uživatelů, potažmo zákazníků, tím i rychlejší návratnost investic, větší popularitu a tím dále i spokojenost autorů a větší motivací v tom pokračovat a služby vylepšovat.

Ověřená rada z praxe: prorazit v ČR je nadlidský výkon ve srovnání s možností úspěchu na anglicky mluvícím trhu. Vzpomeňte si na to, až budete ve fázi přemýšlení, proč se váš český projekt neujal, proč nemají zákazníci o služby zájem, proč se něco nějak neosvědčilo a proč tedy ani nebudete pokračovat ve vývoji a zahraniční expanzi.

Stačilo přitom začít opačně a zvolit jiné cesty, než je u nás obvyklé.

(Poznámka: Samozřejmě, že jen AJ verze stránek s nějakými službami nestačí a úspěch se nedostaví automaticky. Na to je potřeba mnohem víc. Je to také náročnější úkol, je potřeba více sil a energie, ale návratnost a šance na úspěch je mnohonásobně větší.)

Slovenská Surfová Asociácia

Hele, na co jsem náhodně narazil při brouzdání po webu - surfaři na Slovensku založili společnost a ani se pořádně nepochlubili!

Dobrý nápad a nechápu, proč není něco podobného i v ČR. Fandím všem nadšencům do surfování a přeji vysoké vlny a čisté moře. No a až budu někdy dávat dohromady české a slovenské surfaře s pozváním na ostrovy, tak si určitě vzpomenu. Proto si to vlastně taky píšu :-)

"Možno, že nemáme oceán, ale máme tých najlepších surferov"!


Slovenská Surfová Asociácia

Slovenská Surfová Asociácia

"Surfovanie je nie je šport, ale seriózna droga. Kto podľahne surfingu, ťažko sa zo surfovej závislosti vymaní. Naučiť sa surfovať nie je jednoduché, ale výsledok stojí za to. Môžete sa 2 hodiny plácať so surfom vo vode, potom chytíte jednu peknú vlnu a budete ten najšťastnejší človek na svete."

Ovšem surfovat v decembri na Slovensku a s prknem se procházet po vánočních trzích v neoprénu, to nemá chybu a to úžasné video sem musím hodit. To je snad lepší, jak reklama na Google produkty :-))

- Vianocny vsesurfovy zjazd:



Tož, chalani, ať se daří a přeji rychlá prkna na vysokých vlnách! Až budete mít plán na to Portugalsko 2010, tak napište!

Řekni mi, co jíš a já ti řeknu, co čteš

Time for GuinnessTímto příspěvkem určitě pár lidí naštvu, ale leží mi to v hlavě delší dobu, kdy včerejší "debata" s tchánem o jídle mne již přinutila o tom napsat. Nechápu debaty o jídle, nechápu nadšení některých lidí pro něco tak obyčejného, jako je jídlo.

Tchán je tělem i duší gurmán. Většinu aktivního života procestoval po světě, ale všechny země a města má stále spojené s nějakým jídlem. Po x-letech si pamatuje, co si kde dávali za delikatesu, kolik to stálo, kde mají nejlepší suroviny, kam si musí zajet pro nějaké koření nebo nějakou speciální přílohu. Když vaří, tak je v sedmém nebi a jeho historky z jídelního světa nemají chybu. Líčí, kde všude něco jedl, s kým kde byl a co si tam dávali, kde co vařil, z čeho a jak. Většinou ani nevím, o čem mluví, ale dobře se poslouchá, neboť to prokládá historkami se zajímavými lidmi.

Nikdy nepochopím, jak někdo může věnovat tolik času přemýšlení o jídle, výběru a nakupování jídla po celém městě, přípravě jídla s použitím veškerého dostupného nádobí, vlastní konzumaci o několika chodech, následným vzpomínkám a debatám o jídle. Tchán to ještě doplňuje speciálním výběrem nápojů, kdy jen nějaký určitý typ a druh vína se hodí k něčemu, při určité teplotě vody, vzduchu, při určitém tlaku a rosném bodu.

Já vím, každý jsme jiný, ale nechápu to ;-)


Jídlo jako umělecké dílo nebo způsob doplnění sil?

Jídlo jsem vždy považoval jen za doplněk života, za nutný způsob, jak dodat tělu živiny a sílu, za příležitost popovídat si s rodinou nebo s přáteli. Rychle něco uvařit, když je to nutné, jít se někam najíst, když je to možné, uklidit nebo zaplatit a hotovo. Pojedli jsme, pojedli jsme skvěle, no a život pokračuje. Ve své podstatě je mi úplně jedno, co mám na talíři, hlavně, že je to dobré, chutné a moc to nezdržuje.

(Na oběd si sice obvykle vyčleňuji tak 2-3 hodiny, ale není to jen na jídlo, neboť to obvykle spojuji i s relaxací nebo jinou činností uprostřed dne. Ověřil jsem si, že výkonnost stoupá, když ten den rozdělím delší pauzou na dvě části.)

Ještě na vysvětlenou, mám moc rád dobré jídlo, líbí se mi, když si někde něco objednám a vypadá to jako umělecké dílo, které navíc skvěle chutná. V takovém případě nekoukám na peníze ani na čas s jídlem spojený. Mám rád i domácí stravu, kdy je možno si uvařit z kvalitních surovin přesně to, na co má člověk chuť. Vařit docela umím, ale vaření mne nebaví, nechci tím ztrácet čas, nechce se mi to dělat, nevidím v tom žádný smysl (kromě zahnání hladu).

Všude, kde jsem byl, tak mám pár oblíbených a spolehlivých hospůdek, restaurací, kaváren, barů, klubů, kde vím, co a jak vaří, kde je dobrá atmosféra, slušný personál, kde je dostatek místa a kde si můžu jídlo i pití v klidu užít, ať už sám nebo s nějakou společností.

Jíst se musí, ale nemusí se z toho snad dělat taková věda. To klasické rčení, že nic se nemá přehánět, platí nejen pro honbu za penězi, ale i pro ty (plané) diskuze o jídle.

(Poznámka: Tohle není nic proti lidem, co je jídlo a vaření baví, mají to jako koníčka nebo zábavu. Ve své podstatě je mám rád, neboť mi alespoň něco dobrého uvaří. Jen nemám rád ty řeči o jídle a je mi úplně jedno, co měl kdo k obědu.)

Viz také - Polední menu online na Webu pro všechny hladové krky