Tímto příspěvkem určitě pár lidí naštvu, ale leží mi to v hlavě delší dobu, kdy včerejší "debata" s tchánem o jídle mne již přinutila o tom napsat. Nechápu debaty o jídle, nechápu nadšení některých lidí pro něco tak obyčejného, jako je jídlo.
Tchán je tělem i duší gurmán. Většinu aktivního života procestoval po světě, ale všechny země a města má stále spojené s nějakým jídlem. Po x-letech si pamatuje, co si kde dávali za delikatesu, kolik to stálo, kde mají nejlepší suroviny, kam si musí zajet pro nějaké koření nebo nějakou speciální přílohu. Když vaří, tak je v sedmém nebi a jeho historky z jídelního světa nemají chybu. Líčí, kde všude něco jedl, s kým kde byl a co si tam dávali, kde co vařil, z čeho a jak. Většinou ani nevím, o čem mluví, ale dobře se poslouchá, neboť to prokládá historkami se zajímavými lidmi.
Nikdy nepochopím, jak někdo může věnovat tolik času přemýšlení o jídle, výběru a nakupování jídla po celém městě, přípravě jídla s použitím veškerého dostupného nádobí, vlastní konzumaci o několika chodech, následným vzpomínkám a debatám o jídle. Tchán to ještě doplňuje speciálním výběrem nápojů, kdy jen nějaký určitý typ a druh vína se hodí k něčemu, při určité teplotě vody, vzduchu, při určitém tlaku a rosném bodu.
Já vím, každý jsme jiný, ale nechápu to ;-)
Jídlo jako umělecké dílo nebo způsob doplnění sil?
Jídlo jsem vždy považoval jen za doplněk života, za nutný způsob, jak dodat tělu živiny a sílu, za příležitost popovídat si s rodinou nebo s přáteli. Rychle něco uvařit, když je to nutné, jít se někam najíst, když je to možné, uklidit nebo zaplatit a hotovo. Pojedli jsme, pojedli jsme skvěle, no a život pokračuje. Ve své podstatě je mi úplně jedno, co mám na talíři, hlavně, že je to dobré, chutné a moc to nezdržuje.
(Na oběd si sice obvykle vyčleňuji tak 2-3 hodiny, ale není to jen na jídlo, neboť to obvykle spojuji i s relaxací nebo jinou činností uprostřed dne. Ověřil jsem si, že výkonnost stoupá, když ten den rozdělím delší pauzou na dvě části.)
Ještě na vysvětlenou, mám moc rád dobré jídlo, líbí se mi, když si někde něco objednám a vypadá to jako umělecké dílo, které navíc skvěle chutná. V takovém případě nekoukám na peníze ani na čas s jídlem spojený. Mám rád i domácí stravu, kdy je možno si uvařit z kvalitních surovin přesně to, na co má člověk chuť. Vařit docela umím, ale vaření mne nebaví, nechci tím ztrácet čas, nechce se mi to dělat, nevidím v tom žádný smysl (kromě zahnání hladu).
Všude, kde jsem byl, tak mám pár oblíbených a spolehlivých hospůdek, restaurací, kaváren, barů, klubů, kde vím, co a jak vaří, kde je dobrá atmosféra, slušný personál, kde je dostatek místa a kde si můžu jídlo i pití v klidu užít, ať už sám nebo s nějakou společností.
Jíst se musí, ale nemusí se z toho snad dělat taková věda. To klasické rčení, že nic se nemá přehánět, platí nejen pro honbu za penězi, ale i pro ty (plané) diskuze o jídle.
(Poznámka: Tohle není nic proti lidem, co je jídlo a vaření baví, mají to jako koníčka nebo zábavu. Ve své podstatě je mám rád, neboť mi alespoň něco dobrého uvaří. Jen nemám rád ty řeči o jídle a je mi úplně jedno, co měl kdo k obědu.)
Viz také - Polední menu online na Webu pro všechny hladové krky
Cayman Islander | Diary of a Freelance Programmer traveling the world
Partners & Sponsors
Advertisement
21 comments :
Plané diskuze o jídle? Či plané diskuze o něčem tak směšném (z historického hlediska) jako jsou počítače? V dobrém, tím, že se sám přiznáváte, že to nechápete, je v podstatě řečeno vše a asi nemá cenu diskutovat. Ještě stačí, abyste napsal, že nechápete proč si někdo užívá pití a mluvení o víně... Popravdě, už delší dobu začínám z vašich článků velmi pochybovat o vašem jakémsi intelektuálním statusu nebo jak to říct, prostě bohémství, a začínám se post po postu utvrzovat v tom, že jste jen šikovný nádeník (programátor), a nic "více" a váš život je prodchnutý uměním kulturním a uměním žít strašně málo.
Jinak jeden z nejslabších článků tady vůbec - repetetivní a jasně z něj je cítit to, jak to chcete tchánovi a jiným "nandat", aspoň tady. Problém je, že pravdu má on. Sice vás chápu, že vás nezajímá toto a zajímá vás třeba "if", "then" apod., ale to je v kotextu života úplně o ničem. Osobně si myslím, že až budete starší, něco málo na tom jídle přeci jen najdete.
Tak jste mi to opět pěkně nandal :-) Evidentně o mně vůbec nic nevíte, což je jen dobře, a moc jste ani nepochopil pointu příspěvku.
Uměním žít a kulturou se zabývám ve většině svého času, jen o tom tady nepíšu. Založením jsem bohém a s tchánem si rozumím, neboť je jazzový muzikant a "nandávat" mu to opravdu nemusím. Když mě ty jeho řeči přestanou bavit, tak mu to řeknu a změníme téma třeba na muziku.
Nejsem ani moc šikovný programátor a "nádeník" už vůbec ne. Nezajímají mě diskuze o počítačích ani nějaké konstrukce programovacích jazyků. Jak jste na to, proboha, přišel?
Zdůrazňuji i pro ostatní: mám rád dobré jídlo i pití, jen mě vůbec nezajímají plané diskuze o jídle ani o vaření.
Jsem věděl, že příspěvkem píchnu do vosího hnízda :-)
A co teda to čtení? ;)
Ad "A co teda to čtení?" Musíš říci, co jíš :-)
Tento článek je vskutku neobvyklý od těch, co zde běžně čítám :-D
a o cem se maji teda lidi bavit? Jen o praci?
Nekde jsem kdysi cetla, ze lidi se bavi bud o vztazich nebo o penezich. nekdy to byva docela smutne, tak proc to neprlozit vzpominkou na pistaciove makarony ze setes..
Jídlo je mnohem mocnější než si myslíš. Ani nevíš jak sám jsi na jídle závislý a jak si něco nalháváš větama typu "je mi jedno co jím, jídlo je jen energie". Kdyby to byla pravda, tak jíš odladěnou, perfektně zdravou dietu a nebudeš podléhat osobním chutím. Každý druh jídla se může stát drogou (zkus vyřadit bílý cukr a budeš mít abstinenční pžíznaky pár dnu, pokud to vůbec zvládneš). Z jídla je každá tvá buňka tvého těla. A pokud nejsi materialista, tak pochopíš, že fyzické tělo není zdaleka tvé celé já. Fyzické tělo je něco co zachytíme 5ti smysly, ale realita zná spoustu jiných energií. Máme jemnohmotnější těla. Naše úroveň vědomí je ovlivněna potravou kterou jíme. Vše je propojeno, nic není odděleno, vše je energie a energie jídla je sakra důležitá. Není vůbec jedno jestli tvé buňky vzniknou z pizzy a nebo jahel a zeleniny. Není jedno jestli piješ kohoutkovou vodu a nebo pramenitou. Ale tohle bude znít jako scifi každému, kdo se chytil do pasti západního, materiálního myšlení. Není to o tom řešit jídlo jako tvůj tchán, je to o tom řešit jídlo natolik, abych na to nedoplácel zdravotně a mohl jsem žít naplno. A je to o tom, nebýt pasivní ovce, která konzumuje všechny civilizační chemikálie, které nazýváme jídlo, a které jsou tu hlavně z důvodu lidské přirozenosti prahnoucí po penězích na úkor všeho a všech.
2neon: A vidíš něco rozporuplného s tvými názory v mém blogpostu? Já přece vím, jak je jídlo "mocné" a že na něm jsem závislý. Také si plně uvědomuji, že "úroveň vědomí je ovlivněna potravou kterou jíme".
Vůbec jsem nepsal, že "je mi jedno co jím". Možná jsem se nepřesně vyjádřil jen v té větě: "Ve své podstatě je mi úplně jedno, co mám na talíři, hlavně, že je to dobré, chutné a moc to nezdržuje." Důraz měl být na to "dobré a chutné", míněno jako kvalitní, výživné, slast pro tělo i pro oči. Snad jsem ale dále vysvětlil, co mi vadí. Takže ještě jednou: Vadí mi řeči o jídle, nekonečné diskuze o tom, jak si někdo na něčem pochutnal, co a jak vařil, kde co úchvatného "k jídlu" koupil, co bude vařit atd.
Jinak, myšlenky co píšeš jsou chytré a plně s nimi souhlasím, jen to mírné nepochopení mého pohledu. No, ale od toho jsou komentáře, abych to doplnil :-)
Caymane, myslím, že problém je v něčem poněkud jiném. Díky těm šíleným letem socíku se u nás gastronomie dostala do šíleného průseru (ostatně jako jakákoliv jiná oblast života). A najednou tvůj tchán, člověk který prožil větší část života v reálném socialismu (podobně jako já) zjišťuje, že jídlo nemusí být jen znojemská hovězí pečeně ze závodky, nebo smažák v hospodě Na Růžku. A proto to nadšení :-)
V zemích, kde je gastronomie na přirozeném daleko vyšším průměru, než je obvyklé (viz třeba Itálie) se o jídle zdaleka tak nemluví jako v jiných, jejichž úroveň se v této oblasti musí zvyšovat. To je ale přirozené.
Já jsem kombinace tvého tchána a tebe, hodně cestuji (taky do té Itálie), dobré jídlo mám také velmi rád (ostatně kdo ne, že?), ale připadá mi až komické, jak se z toho u nás stává fetiš a móda.
Pocházím z vinařské rodiny na Jižní Moravě a stejnou situace mi připomíná tvůj článek ve vinařství - najednou jsou všichni znalci a dokáží hodiny diskutovat o jemných nuancích Pálavy ročníků 2003 a 2007. Před dvěma lety nevěděli nic a dnes jsou to zapálení znalci.
Ale snažím se na to dívat pozitivně - jak v gastronomii, tak ve vinařství to žene kvalitu nahoru, pomáhá to ekonomii a tedy v důsledku je to pozitivní.
S tvým článkem ale jinak plně souhlasím.
Mirek
Jidlo je požitek, vnímáme jej smysly. Jídlem kompenzujeme nedostatek lásky, sexu .......
Je to ta první i poslední potřeba v našem životě.
Takže - jakákoliv diskuze o jídle je smysluplná.
Samozřejmě, že jinak se o jídle baví děti, jinak ženy hospodyňky, muži, cestovatelé i anorektičky a bulimičky.
Lidé, kteří si všeho umějí užít - tzv. požitkáři - jsou veselí a šťastní, zábavní a kupodivu i velice inteligentní a moudří - oproti nudným asketům, kteří v lidských požitcích vidí jen podmínku k přežití.
Je lepší mít něco, cokoliv, o čem můžeme dlouze, pro někoho nudně, vyprávět, čím se můžeme zaměstnat, nadchnout se a trávit tím včechen volný čas --- než nemít nic.
Mirku, máš pravdu s tím socíkem a "znojemskou hovězí ze závodky". To určitě zdevastovalo část generace. Na ten "smažák v hospodě Na Růžku" mi ale nešahej, je to kus nostalgie, když si vezmu, kolik jsme ho sežrali jako studenti a kolik piv "Na Růžku" u toho vypili :-))
Nevím ale s tou cizinou. Nedávno u nás byla na večeři rodina z Anglie (ano, výjimečně jsem vařil) a jen co přišli, tak začali debatovat o tom, co donesli za pochutiny, že sehnali tohle a támhle to, že tady máme nějaký jejich originální anglický koláč, prý vynikající a že ho musíme hned ochutnat, že mají ještě tyhle úchvatné keksíky nakládané s čímsi, ať vyzkouším přidat do jídla tohlencto, že se to hodí i na cosi a že když to nedávno dělali na nějaké párty, tak to byla bomba a všichni si to pochvalovali, že je dobrá kombinace to dát do tohodle nebo zkusit i kombinaci s tímto, no a když byli jednou támhle, tak... Jo a tohleto vínko máme až odkudsi,...
Uff, jen slušnost velela přikyvovat a usmívat se.
Mimochodem, tchán je cizinec, takže to také moc neodpovídá tomu modelu ze socíku, ale platí to asi v celém světě
2Mirek: Ještě musím doplnit ten předchozí komentář o reakci na tu Itálii. Máš naprostou pravdu a tak to cítím všude, kde jsou normální, svobodní a nezatížení lidé. Možná Itálie je tím nejlepším příkladem (po Francii), kde se o jídle nekecá, ale jídlo se opravdu užívá podobně, jako společnost kolem stolu.
A tak to, dle mého, má přesně být!
2Anonymní: Nesouhlasím zásadně, že lepší je mít něco, cokoliv, "o čem můžeme dlouze, pro někoho nudně, vyprávět, čím se můžeme zaměstnat, nadchnout se a trávit tím včechen volný čas". Samozřejmě, je lepší celý den vařit a nadšeně diskutovat o jídle, je lepší celý den lepit ze sirek Eifelovku ve flašce, je lepší hledat poklad pod Bezdězem, diskutovat o fotbale, jak třeba brát drogy nebo páchat nějakou trestnou činnost.
O co lepší je ale třeba pomáhat v nějaké charitě, místo diskuzí o jídle a vaření složitých jídel celé dopoledne si raději hrát s vlastními dětmi, něco je naučit, jet s nimi na výlet, jít na koncert nebo do galerie?
Ano, někdo "jídlem kompenzuje nedostatek lásky, sexu", což je asi to, proč jsem o tom psal. Někteří lidé tím jídlem (a diskuzemi o něm) jen nahrazují to, co jim v životě chybí a kdo někdy vařil na dětském táboře, kdo vařil každý den doma pro děti, tak mi dá jistě za pravdu, že jen o jídle ten život není.
Caymane, já jsem tu znojemskou a smažák nemyslel nijak pejorativně, naopak, na obé mám své oblíbené podniky, kam pravidelně zaskočím a gastrofrikulíny odmítaný smažák si s láskou dělám občas i sám.
K tvé výhradě - Jamie Oliver mohl dosáhnout takového úspěchu v UK především proto, že originál anglická kuchyně byla ještě před 20 lety opravdu něco jiného než italská, nebyla to socialistická masová vývařovna, ale rozdíly mezi UK a Italií byly obrovské. Viz jeho seriál o tom, jak se pokoušel měnit britské školní jídelny.
Mimochodem jeden z nejlepších obědů jsem zažil začátkem 90. let asi 30 km severně od Milána. Vesnice, obyčejná hospoda, kuchař jako dvojník Charlese Bronsona, zpíval jako Pavarotti a pět chodů stálo to v přepočtu asi dnešních 250,- Kč i s obyčejným stolním vínem. Šel jsem do kuchyně pochválit kuchaře a ten zčervenal jak rajče a říkal, že to je přece samozřejmost, že dobře vaří, jinak by mu přece lidi neplatili...
Mirek
Jo a přípodotek k té UK - výchozí stav mizerný, kupní síla vysoká, úžasné podmínky pro vzestup celého oboru - je to módní, je to sexy, je to vhodné do TV, potřebují to všichni - ideální business model.
Mirek
Cayman si chtel tim clankem spravit chut :-D Asi nejsi zvykly na tolik povidani o jidle nebo o jinych tematech(tobe ne blizkych). Tak jsi potreboval ventilovat. Nic se nema prehanet a mas pravdu. Tchan vzpomina na ruzna mista a vzdycky pres nakou bastu - ja bych na tom nic spatneho nevidel, nekdo ma fotky, jiny zase drobnosti, ktere si privezl....proste naky predmet, pres ktery si pripomene ty okamziky a pocity. Az priste zacne, zkus ho malinko(lehonce,vtipne) upozornit, ze existuji vzpominky z jineho uhlu. Zase na druhou sttranu k vam tchan nejezdi kazdy tyden,tak se to da vydrzet :-D Je to asi pan v letech, tak ho vice zajimaji veci jemu blizke, nez nake spolecenske problemy, propady na burze ci novinky Googlu.
Jidlo se te(nas) tyka opravdu hodne. Neco sbodnout a letet neni dobry zpusob. Spis jsi mozna myslel, ze nejsi vybiravy. Ty mas jidlo jako spolecenskou prilezitost......vem si, kdyby ti jidlo nechutnalo, to by byla hned mene veselejsi konverzace. Neon to hezky napsal, sice bych rek, ze vyznava jenom jednu specifickou kuchyni a za tu bojuje, ale cca ma pravdu.
btw koukni na hru Afrika(DJC), na Cimrmanovo informacni sapito, tam byl jeden profesor, co vsechno prirovnaval k mysim :-D To je teprv vec.
2Mirek: Však já jsem rozuměl té narážce na smažák, také si ho rád udělám. Ta historka z Itálie je dokonalá, je vidět, že Italové umí užívat života ve všech podobách. Mimochodem, nejsi náhodou ten vlastník vozů AlfaRomeo?
2Azimut: Ano, chtěl jsem si tímto článkem spravit chuť. Dobrý postřeh :-))
Takze jim nejradeji...
Cuketu, cerstveho lososa a tunaka, krevety, kozi syr, uzeny losos, avokado, mango, jahody, maliny, boruvky, ostruziny.
Cerstvou rustikalni bagetu...Cerstve testoviny, susena rajcatka, cherry rajcatka a cottage cheese. COuscous a polenta. Kvetakova polevka a polevky vseobecne. Spenat skoro kazdy den.
Takze co ctu? Surprise me
Caymane bohužel nejsem vlastníkem žádné Alfa Romeo. Já je mám moc rád, ale jezdím měsíčně 5 - 6 tisíc km a vždy jsem měl obavy o výdrž. Auta kupuji na tři roky a těch 180 - 200 tisíc km chci jezdit...
Mirek
2Mirek: Tak ty auta má asi jiný Mirek, jsem si to blbě spojil s tou zmínkou o Itálii :-)
2Anonymní: Díky za seznam zajímavých pochutin, ale nesmíš brát ty titulky článků tak doslova, navíc poté, co je ještě celý článek kritikou planých diskuzí o vaření.
Tak jako ty nechápeš plané řeči o jídle, tak někdo nechápe kecy o knížkách, o programování o hrách, autech atd, každý jsme jiný jak jsi napsal. Já má mtaky moc ráda jídlo, a taky jsem gurmán, možná né tak moc jako tvůj tchán, ale třeba také vyrostu do takového stavu, kdy budu tělem tak suší. Někdo jídlo zná jen z pozice kdy jím musí zahnat hlad, ano znám víc takových lidí, a někdo má postě radost z toho když druhým chutná, když vidí, si rád znovu dá. Apoň tohle je pro mé vaření naplňující pocit. Por jednoho nemá moc smyslu vařit to je pravda, a pokud není člověk rozmazlený většinou se tomu vyhne. Ale jak jsi napsal s těmi surovinami, a sháněním je po celém městě, to dělám taky a s oblibou, protože né vše mají všude, a když chci aby jídlo pro mé hosty nebo rodinu bylo dokonalé, ráda si projdu celé město a nakoupím tak, aby to takové bylo.