Cayman Islander | Diary of a Freelance Programmer traveling the world

Cayman Islander's blog - Diary of Freelance Programmer

Co dělá programátor, když mu zbývá jen měsíc života...

Cayman Islands BeachNe, nezbývá mi jen měsíc života, jak by mohlo vyplynout z toho mírně bulvárního titulku, ale pro názornost to je snad ideální. Ale schválně, co by se stalo, kdybychom tady už zítra nebyli?

Dokážeme si to alespoň představit? Máme svůj život a vztahy, či všechny pracovní projekty, ošetřené i pro tyto situace?

Někdy se hrozím toho, že zapomenu nějaká hesla k FTP účtům, že zapomenu hesla k emailům, že zapomenu nějaká jiná důležitá data. Mám proto všechno duplicitně ještě v papírové podobě v diáři, neboť nějakým počítačům a pofidérním online zálohám by mohl důvěřovat snad jedině naivní blázen. Prostě, papír je papír a dokud nevyhořím, tak jsou má data v bezpečí :-)


Když mám jen měsíc života...

Je to drsné, ale je dobré si představit i takovou variantu. Jak by vypadalo všechno to, co máme rozdělané, co jsme vytvořili, za co zodpovídáme. Takový "život po životě". Máme evidovaná veškerá hesla, která může někdo jen převzít a pokračovat v naší činnosti? Máme zdokumentované všechny pracovní postupy, seznam potřebných programů, všechny tipy a triky? Nebo jen tak přežíváme chaoticky a spoléháme se na to, že se nám nemůže nic stát?

Měl jsem kamaráda. Už není. Odešel. Odešel náhle a zanechal zde ženu a dvě malé děti. Provozoval několik Web stránek, pracoval jako správce pro několik firem, nic neměl zdokumentováno. Možná měl, ale kdo to má najít na jeho disku?! Všichni jsou teď trochu mimo, neboť jim končí platnost stránek, emaily jsou nedostupné, administrátorská hesla k důležitým aplikacím také nikdo nezná. Jeden člověk odešel a co dál?


Po nás potopa?

Někdy se ve snu budím a zdá se mi, že tu už nejsem, že nikdo kolem neví, jak se dostat do banky, na účty v USA, na PayPal, k mým admin účtům na Webu. Nikdo neví, jak opravit Web stránky, které spravuji, jak změnit nějaké nastavení někde v online světě, neboť nikdo nezná má hesla nebo postupy, jak se co dělá.

Jak dlouho tady ještě budu a jakým způsobem mám zabezpečit, že zde po mně zůstane alespoň nějaká stopa? Jakým způsobem mám zajistit, že všichni okolo nebudou úplně mimo, když navždy odejdu, neboť nebudou schopni ani změnit bezpečnostní nastavení na WiFi routeru nebo na Proxy serveru?

Co tady vlastně po nás zůstane? Stačí asi jen zavřít oči a tu situaci si alespoň v myšlenkách představit. Je to teď trochu jasnější? Jde v životě o peníze, o čas, který věnujeme někomu blízkému, o nějaké hodnoty, co tady po nás zůstanou? O kytku, kterou koupíme své milované? O minutu pozornosti, kterou máme pro někoho blízkého?

Zítra tady totiž už nemusíme být...

7 comments :

Anonymní řekl(a)...

Hezky napsaný.:) Zkusil jsem si to představit jednou a upřímně řeknu, že nevím, jak by u nás v práci něco fungovalo. Tím se nechci chlubit, ale jsou věci, které dělá v celém podniku jeden člověk.:) A taková další lidská "záloha" tam není. Znám to například při dovolených... No, ale nikdo není nenahraditelný...:)

Tomas Fejfar řekl(a)...

Na tohle post-mortem uklizení je nějaká web2.0 aplikace. Posílá ti na mail odkazy na které musíš klikat (ve zvolených intervalech - třeba 3 měsíce) a když neklikneš nebo účet nesuspenduješ, tak zašle odkaz / poštou zvolenou zprávu. Tzn. např. si všechno uložíš někde online nebo do banky. A do té aplikace dáš "heslo k mému sejfu v bance je XYZ" a ta aplikace to pak pošle komukoli koho si zvolíš.

Ohledně bezpečnosti - vždycky to můžeš zašifrovat a klíč dát jen vyvoleným ;)

Mikin řekl(a)...

Co dělá programátor když mu zbývá už jen měsíc života?...ZÁLOHUJE :D :D :D :D

Wu řekl(a)...

Jo jo, dobré na to myslet. Nevíš dne ani hodiny. Většinu důležitých věcí mám i na papíře, mám sepsané kde mám jaké účty, pojistky, spoření, platby. Akorát na blog by za mě nikdo asi edokázal nic přidat, protože můj spartánský generátor rozhodně není pro každého :).

Martas řekl(a)...

Nejdulezitejsi je posefovat prachy, aby rodina byla v pohode. Ten zbytek uz bude jedno, kdyz tady nebudem. Asi jen firmy by na to mely nejvic myslet a vyzadovat u zamestnancu dokumentaci a hesla atd.

Cayman řekl(a)...

Nechtěl jsem psát nějaký fatálně existenciální příspěvěk, ale když mě příbuzní kamaráda požádali o pomoc s tím pozůstalým počítačem, tak jsem si uvědomil, jak většinou nemyslíme na zadní kolečka v tom našem počítačovém světě.

Dostal jsem přihlašovací user/pwd k tomu počítači (našli to klasicky na PostIt papírku pod klávesnicí) a po nastavení jsem vzdáleně prohledával disk. Pak jsme po telefonu řešili nějaká nalezená archivní cédéčka a stále nikde nic. Nikde nic ani v Temp folder. Až na závěr se kdosi zmínil, že vedle stojí taková "černá krabička", což byl externí disk zašifrovaný stejně jako hlavní počítač, kdy po namontování bylo vše v Rootu a precizně zpracované - admin účty, emaily, hesla, postupy... ke všemu možnému i nemožnému, včetně posledních kopií všech zdrojáků a projektů.

Situace tedy alespoň v tomto případě vyřešena, jestli se tomu v této situaci dá vůbec říkat "řešení". Děkuji všem za komentáře.

Anonymní řekl(a)...

No, heslo k wifi routeru je nejlepsi napsat na papirek a pridelat ho zespoda na ten router. Neni nic horsiho kdyz drzis v ruce router kterej jsi sam pred rokem konfiguroval a nemuzes si vzpomenout na heslo ktery jsi tam dal s tim ze to je jednoduchy heslo ktery si prece vzdycky vzpomenes....

Okomentovat