Konec roku většinou vybízí k rekapitulaci, co se podařilo, kolik jsme vydělali, příp. v čem se nám nedařilo a co by chtělo trochu zlepšit. Současně také plno lidí uzavírá předsevzetí a plány do nového roku.
Pěkné, řídit se takhle nějakým umělým kalendářem, který si někdo vymyslel a který pak ovlivňuje naše životy a životy všech lidí kolem nás ;-)
Jsem opravdu rád, že jsem se toho kalendářového přístupu k životu už skoro zbavil. Nenosím hodinky, sobotu a neděli si užívám klidně uprostřed týdne, pracovní dobu si dělám dle toho, jak vstanu, kolik mám sil a co mne všechno čeká. Jsem divný, já vím, má to ale své nesporné výhody, které se nakonec líbí všem okolo.
Slavím konec týdne, měsíce, či roku, kdy chci. Plánuji práci dle množství úkolů, potřeb zákazníků a mého osobního času a ne dle kalendáře. Dovolenou si děláme kdykoliv uprostřed roku, když nás třeba stávající život začne dostatečně nudit.
Proč rekapitulovat život zrovna na konci roku?
Kdysi dávno, když jsem se zapojil naplno do podnikání s partnerem v US, tak mne překvapilo, že firemní účetní období má posunuté doprostřed roku. Hospodaření tedy neřešíme pro leden - prosinec běžného roku, ale pro období červen - květen, tj. přelom roku je pro nás zhruba polovina plánovaného hospodaření, kdy neřešíme obrat ani zisk, ale spíše úpravu strategie a investic dle aktuálních podmínek.
Jsem proto mírně rozladěn, když zrovna koncem roku některé firmy vyžadují dokončení něčeho, co by mohlo počkat. Když zrovna na konci roku chtějí všichni fakturovat a platit, aby si jako optimalizovali daňový základ. Když zrovna prosinec všichni používají jako takovou umělou "berličku", že jako v lednu začneme znovu a s čistým štítem.
Fakt divné a někdy mi opravdu vadí, že nemůžu psát konkrétní věci o projektech, na kterých pracuji nebo jsem pracoval. Asi ale většina zná ty právní dohody (NDA), kde se dodavatelská firma zavazuje, že veškeré získané informace použije jen na schválené účely a nebude je nikde dále šířit.
Na jednu stranu mi to vadí při psaní tohoto blogu, na druhou stranu mne to ale trochu osvobozuje, nutí psát více obecně, což zase může mít (možná) větší přínos pro čtenáře.
Koho zajímá, co se mi podařilo a co ne?
Koho vlastně zajímá, že poslední integrační projekt, na kterém jsem pracoval kdesi v texaském zapadákově, uspoří zákazníkovi desítky milionů dolarů ročně, neboť jsme v jeho tehdejší (chaotické) architektuře převedli asi 60 aplikací v různých jazycích (napojených na 8 různých databází) do 5 základních systémů a počet databází jsme zredukovali z osmi na pouhé dvě databázové platformy?
Je vůbec důležité, kolik jsme na tom jako firma vydělali peněz, kolik jsme uspořili zákazníkovi starostí a jaké byly celkové úspory - na lidech, technice, supportu, či dodatečných provozních nákladech? Nikoho to nezajímá, neboť za tím vším byla náročná práce, know-how, zkušenosti a znalosti, což se v dnešní době moc nenosí a vlastně to nejde ani nějak smysluplně popsat.
Proč tedy vlastně rekapitulovat, co se podařilo a co ne? Proč exhibovat někde na blogu a někomu ukazovat, kolik kdo vydělal, že někdo má dobré know-how, neboť se mu podařilo dostat k dobrým informacím nebo do dobrého týmu, se kterým se málokdo může poměřovat?
Každý máme jinou startovní pozici a jediné, co má možná pro čtenáře smysl a nějakou přidanou hodnotu, tak je asi myšlenka, že všichni máme stejnou šanci, všichni máme stejné možnosti. Záleží jen na našem osobním nasazení, kam se dostaneme, čeho v životě dosáhneme, co se naučíme, jak uplatníme svou snahu, znalosti, nadšení a odvahu.
Univerzální recept?
Lidé, kteří opravdu něčemu věří, jsou mnohem svobodnější a víra v něco, či v někoho, dodává sílu, pomáhá překonávat jakékoliv překážky, otvírá obzory a přináší netušené příležitosti.
- Vědět, co chci
- Přátelství a tolerance
- Důvěra a poctivost
Tři základní pravidla, která mi mnohokrát pomohla realizovat nějaké sny, či překonat obtížná období. Možná to někomu může pomoci a proto jsem vlastně (podvědomě) začal psát i tento příspěvek.
Přeji tedy tímto každému čtenáři, ať se daří! Nejen v novém roce, ale každý den! Ať je každé probuzení doprovázeno pozitivním pohledem na svět, ať neztrácíme sílu opravdu prožívat svůj život a každý okamžik vymezený nám na tomto světě.
PF 2010: Žít svůj vlastní život a být sám sebou, neboť být sám sebou uklidňuje a dodává sílu.
Jsme v rozjetém vlaku, co stále akceleruje...
Investice do nápadu, která se vyplatí?
U staršího zamyšlení na téma nápady na podnikání se objevil nový komentář od provozovatele Lednice.org, kdy design těch stránek o jedné z mých oblíbených lokalit v ČR mi nedal, abych nepohledal, o jaký nápad se vlastně jedná.
Sleduje mne také pár investorů, kteří si sami vybírají, do jakých nápadů chtějí investovat, proto bych nechtěl, aby nějaký "úchvatný" nápad zapadl někde v komentářích.
(Pro zajímavost - můj partner v US investuje pravidelně ve Střední Americe a vlastní např. několik apartmánů v Panamě, které celoročně pronajímá. Jeden ze čtenářů se třeba nedávno rozhodl, že bude investovat do levných pozemků v Brazílii. Další investor pomohl s rozšířením firmy na pronájem jachet na Floridě...)
Investovat do nápadů nebo do lidí?
Investice do vlastních nápadů je trochu jednodušší, než investice do nápadů někoho druhého. Pro vlastní nápady se dokážeme nadchnout, nelitujeme času ani peněz, snažíme se ze všech sil, neboť je to naše dítě, které si zaslouží nadměrnou péči, které hýčkáme, do kterého třeba investujeme i v mírném pominutí smyslů. Prostě nás to baví a dělá nám radost něco nového zkoušet, vymýšlet a realizovat.
V případě investic do nápadů druhých lidí nás ale především zajímá návratnost investice, rizikovost, no a hlavně osoba, do které chceme investovat. Kdo má nějaký nápad a hledá investora, tak musí svou osobností přesvědčit o smyslu investice, musí přesvědčit o svých schopnostech nápad realizovat a dovést do konce.
Investor vždy investuje ani ne tak do nějakého "nápadu", ale hlavně do osobnosti onoho ideového tvůrce, který bude zodpovědný za realizaci. Nápad nemusí být nějak světově exkluzivní, vždy rozhoduje realizace, která může být buď skvělá nebo hrozná. Lepší je ale vždy investovat do "horšího" nápadu, který je dobře aplikován, jak do "unikátního" řešení, kde vázne realizace.
Vždy platí, že jedině investice do lidí má nějaký smysl. Realizace čehokoliv je založena na lidech, ať už na osobnosti podnikatele nebo majitele firmy, či na kvalitách a schopnostech zaměstnanců. Platí to pro všechny obory podnikání a možná i obecně v životě.
Investovat do našich nebo cizích nápadů?
Daný komentář si týkal nápadu "Nový hledač" na Internetu, kde autor nápadu poptává investici 1 milion Kč a nabízí polovinu zisku z projektu. Na Webtrhu se odehrává neskutečně zábavná diskuze (jen pro silné povahy a s panákem v ruce), kde se řeší i počátky vzniku Pascalu a statistické vyhodnocování rizikového těhotenství ;-)
Nevím, mně osobně kvalita současného vyhledávání na Internetu docela vyhovuje (stačí umět hledat) a věřím, že všechny firmy se neustále snaží o další zlepšování, na což mají stovky specialistů ze všech oborů a milióny dolarů na vývoj. Žádný sebelepší algoritmus ale nevyřeší současné problémy ve výsledcích vyhledávání, které jsou ovlivňovány něčím úplně jiným, na co nemá žádný algoritmus vliv.
Investoval bych do nějakého nového "hledače"? Asi ne, spíše bych investoval do nového "vyhledávače" ;-) Možná se ale nějaký investor může najít, neboť nikdo neví všechno, dokud si to nevyzkouší a nějaké peníze neutratí.
Myslím si, že základem je investovat svou energii a své peníze hlavně do lidí a ne do nějakých "nápadů". Investovat do lidí, kteří umí nápady realizovat a ne o nich jen pěkně povídat. Investovat do lidí, kteří stojí nohama na zemi, mají rozhled a realistický pohled na svět, kteří jsou nám sympatičtí svou motivací a energií, dokážou nás nadchnout i třeba bláznivým nápadem.
Základní otázka také je, zda investovat do nápadů někoho jiného nebo spíše do našich vlastních nápadů ;-)
Co dělají Riki a Ťupka ve vánoční čas :-)
Náhodně jsem narazil na jedny zajímavé stránky - Riki a Ťupka (reality show o dvoch opiciach), což se mi zdá jako docela povedený nápad a musím sem dát zmínku, jestli to už neznáte. Snad u vás neprobíhají vánoční svátky podobně :-)
- Vianočný špeciál (ukázkový screenshot):
Některé vtípky tam jsou skvělé kameňáky a líbí se mi ta zdánlivá jednoduchost. Viz třeba trilogie - Be productive, Be more productive!, Be even more productive!!! Vidím v tom nápadu zajímavý potenciál a dovedl bych si představit i nějaké business využití, kdyby to autor nedělal jen pro zábavu.
Pěkné a tleskám.
Po obrázcích ještě něco na čtení a přemýšlení:
Pěkný vánoční dárek publikoval Paulo Coelho na svém blogu, což jistě potěší všechny fandy jeho knížek (v originále). Díky jedné dobré duši za link. (Free download bude dostupný jen do prvního týdne v lednu.)
No a ještě odkaz na jeden zajímavý blog s vyjadřováním na rovinu a většinou přesně k jádru věci. Holt, Brazílie umí rozšiřovat obzory, když je na to někdo připraven a má v hlavě jasno. Kéž by na světě bylo více takových otevřených pohledů!
Těch vážných témat se nějak urodilo, tak ještě vrchol koncertu na závěr - Vánoční naděje pro zemi bez naděje. Jak smutně pravdivé...
Co je v životě nejdůležitější a co si přát do nového roku?
Jak "Bohatýho Ježíška a Štastný Nový Cosi"? Běžte s tím už všichni do háje! Nemám rád fráze jakéhokoliv druhu a vánočních svátků i konce roku se to asi týká nejvíce.
Co je v životě nejdůležitější? Co bychom si měli přát? Po čem toužit a co obdivovat? Chci klidně chudého Ježíška, ale přeji si něco úplně jiného. Co třeba otevřené srdce, pochopení pro druhé, umět více naslouchat druhým, mít více trpělivosti a tolerance? (Netýká se to, samozřejmě, tolerance k hlouposti, vypočítavosti a ke všem těm hajzlíkům, co vidíme kolem.)
Dělat věci s nadšením a od srdce!
Do nového roku přeji tedy všem náhodným i pravidelným čtenářům hodně sil dělat vše, co je baví, s nadšením, upřímně a srdečně se chovat k lidem kolem. Přeji plno elánu realizovat i všechny bláznivé nápady a neutuchající touhu dosáhnout vyšších cílů. Jedině vysoké cíle nám totiž pomůžou realizovat i ty naše malé sny a přání.
Ověřil jsem si několikrát, že jedině zápal pro věc, nadšení pro něco, nám dokážou pomoci realizovat na cokoliv si vzpomeneme a na co máme fantazii. Nesmí nás ovšem motivovat vidina nějakého zisku, ale rozhoduje jen čisté nasazení pro věc a naše víra, že toho vysněného cíle dosáhneme.
Minulý rok jsem zmínil Veselé Vánoce v podání Nightwork, tentokrát zase něco jiného, co může trochu otevřít oči.
ONCE - Falling Slowly:
"This is one of those times where you truly see music as a beautiful art..."
(Pro hudební fandy ještě odkaz na originální "pure" verzi Falling Slowly, kterou hrají The Frames bez Markéty Irglové.)
Myslí si snad někdo, že tato píseň vznikla kvůli penězům, byla motivovaná nějakým ziskem nebo aspirovala na udělení Oscara, kterého pak následně dostala? NE, šlo právě o tu syrovost, nadšení, vášeň a otevřené srdce, které je cítit v každém tónu písně.
No a to je TO, o co v životě běží, pro co stojí za to žít a je to ten základní způsob, jak realizovat své sny. Nadšení, vášeň a otevřené srdce!
Snižuje počítač inteligenci a co bychom si bez něj vlastně počali?
Když jsem nadhodil minule, proč si už nepíšeme dopisy ručně a vše řešíme elektronicky, tak mne ještě napadlo, zda počítače neovlivňují nějak naši inteligenci, či alespoň sociální přístup k vyjadřování.
Vše dnes píšeme na počítači, můžeme pohodlně opravovat napsané, vracet se v textu a korigovat špatné fráze, doplňovat lepší argumenty, upravovat text graficky, měnit význam sdělení.
Není ta svoboda ale paradoxně trochu svazující? Neomezuje nás to v myšlení? Jsme vůbec schopni uvažovat nad tím, co řekneme dříve, než něco napíšeme nebo někde plácneme bez možnosti zpětné korektury?
Bez počítače jsem nějak nesvůj...
Několikrát se mi již stalo, že bez počítače mi to nějak nepřemýšlelo. Nevím, ale když celý den sedím za klávesnicí a veškeré myšlenky, nápady, či chytrá řešení, vznikají u klávesnice a monitoru počítače, když většina mé komunikace se odehrává přes počítač, tak jsem nějak podvědomě spojen s tím "prostředím" a bez svých obvyklých komunikačních prostředků jsem pak nějak nesvůj.
Nedávno jsem takhle seděl s kamarádem v hospodě, bavili jsme se o nových projektech a já chtěl nakreslit nějaké jednoduché schéma na kus papíru. Hrůza! Designově i obsahově hrůza a raději jsem zvolil variantu, že až přijdu domů, tak mu za hodinku pošlu komplet návrh řešení, včetně databázového návrhu a vygenerovaného prototypu Web aplikace.
Kecat bez počítače umím, ale psát nějak ne, neboť ruce jsou nějaké zmatené, když mají (netradičně) psát ty divné litery a používat na psaní úplně jiné médium. Přeci jen Backspace a Delete klávesy mají něco do sebe :-)
Bez počítače nenapíšu ani řádku kódu...
Podobný příklad se mi stal asi před měsícem, když po mně chtěl nějaký zákazník návrh složitějšího SQL dotazu z několika spojených tabulek v datovém skladu, s využitím nějakých funkcí a systémových pohledů, kdy jsem začal něco čmárat na papír, ale po chvíli jsem to vzdal a raději vytáhl notebooka. Spustil jsem SQL Developer, připojil se k testovací databázi a za pár minut mu to odladěné předvedl. V ruce bych toho nebyl schopen ani náhodou!
Kde jsou ty časy, kdy jsme tužkou kreslili vývojové diagramy na papír a kdy nejdůležitější pracovní pomůckou programátora byla tužka, guma, šablona na čtverečky a kolečka (vývojové diagramy).
Dnes bych bez počítače neudělal skoro nic a má počítačová inteligence se asi snížila na tzv. udržovací minimum, neboť vím, že stačí pustit počítač, připojit se k nějaké síti a celý svět mám jako na dlani. Kdekoliv na světě se dá najít internetová kavárna, skoro všude funguje wifi síť, i na moři se můžu připojit k síti (satelitní telefon), tak co to vlastně řeším?
Co ale dělat, když nejde síť, není počítač, nefunguje elektřina? Jo, pak pomůže jen vědomí, že svět se netočí jen kolem počítačů, že existuje i trochu jiný (reálný) svět a že existují i jiné (opravdové) hodnoty na světě.
Jsme ale vůbec schopni rozlišit tu realitu kolem nás?
Vánoční SPAM všude kolem aneb proč si už nepíšeme dopisy?
Vánoční čas a konec roku charakterizuje také posílání i přijímání všech možných přání ke všemu možnému, od všech možných i nemožných odesílatelů.
Koncem roku vždy uklízím všechny své účty, kdy finanční účty trochu vyluxuji (přesunu peníze jinam), na FTP účtech pustím kompletní roční zálohu (pro trezor v bance) a všechny emailovové účty trochu pročistím od SPAMu všeho druhu.
Koukám, že v emailech mám neskutečně nevyřízené pošty a přes svátky mi to ještě zabere trochu času. Naštěstí si teď budu užívat pár měsíců volno, no a jak dětičky udělají v lednu talentovky, tak jedeme do finále. Konečně! Něco potřebuje uzrát, děti potřebují trochu času na přesun do teplých krajin a vše tak nějak logicky navazuje.
Jak tak čistím ty emaily, tak koukám, jak se to všude hemží tím spamem elektronickým, ať už osobním nebo firemním, kdy se nám dodavatelé snaží popřát veselé svátky a úspěšné "přežití" konce roku. Každý se předhání v "originalitě" a už mi mírně leze krkem to skryté podsouvání reklam.
Nejlepší jsou asi mobilní operátoři s těmi vánočními SMS, vybízející k dalšímu utrácení za jejich "originální" přáníčka. Boha jeho! Fakt, vyrejžovat na všem ;-)
Proč si už vlastně nepíšeme dopisy?
Když jsem četl příspěvek - Poštovní schránka, na jednom zajímavém blogu, tak mne napadlo, jak to "zahlcení" elektronickou poštou souvisí s dávno popisovanými problémy - Podnikání v Microsoft Office:
"...všechny mé firemní i osobní mailboxy jsou stále přeplněné, i když se mi o každý stará plno filtrů. Maily od důležitých osob a firem, které se dostali na 'white list' jsou forwardovány na můj pracovní email, který se snažím udržovat čistý. Zdaleka ne všechny maily ale stihnu vyřídit, což je asi obecný problém v dnešní informační době."
Nebylo náhodou lepší, když jsme si psali dopisy a velmi zvažovali, komu napíšeme, KDO a CO nám stojí za tu námahu vzít fajnový papír, napsat (rukou) dopis, obálku osobně zanést na poštu, utratit drobné za známku? To se asi hned lépe stanovovaly priority jak dnes, kdy napsat email nic nestojí a proto jsme všichni zaplavování tím neskutečným množstvím (ne)důležitých a (ne)podstatných informací a přeposílanou poštou všeho druhu, která se nás skoro ani netýká.
Myslím, že ty ruční dopisy měly něco do sebe - už jen ty pěkné barevné známky ze světa a cizokrajná razítka vonící dálkou ;-)
Kdy jsem vlastně psal naposledy něco v ruce? Nemyslím teď poznámky v diáři nebo nákupní seznam do obchodu, ale nějaký delší text v ruce. Ha, moc si nepamatuji, neboť raději sednu k počítači. Nikdo by po mně totiž nějaký ručně psaný text už ani nepřečetl a jsem rád, že se ještě umím podepsat :-)
Co vy? Posíláte přání elektronicky, ať už emailem nebo mobilem, či preferujete klasické poštovní přání? Co rukou psaný dopis, kdo to ještě používá, či pamatuje?
Viz také - Kupujte si dárky po celý rok a nedávejte si ponožky
Template generátor pro Blogger, Joomla, Drupal, Wordpress
Občas dostanu dotaz, jak upravit template (šablonu) pro blog na Blogger.com, jak přidat menu, přidat sloupec nebo opravit Layout blogu. Většinou doporučuji, ať si zájemce stáhne nějakou free šablonu, neboť pro začátečníky není moc jednoduché hrabat se v tom XHTML kódu a upravovat všechny ty CSS elementy.
Také se mi s tím nechce moc hrát a podle toho taky vypadá ten design tady, ale jsem líný se hrabat v tom kódu a vymýšlet vymyšlené. Jsem asi již zhýčkaný všemi těmi RAD nástroji, CSS generátory, návrháři stránek a Web site template generátory, které používám. Možná mi to také připadá trochu zbytečné, když mi to Google stejně pod rukama může změnit těmi svými vloženými definicemi a externími soubory.
Kdo by měl ale zájem elegantně a rychle vytvářet Web šablony, ať už pro sebe, či na prodej, ať už pro Blogger, Joomla, Drupal, DotNetNuke nebo Wordpress, tak zde má nástroj za pár amerických kaček, který mu s tím pomůže a to bez nějakého ručního kódování. Musím říci, že docela špičkový nástroj!
Artisteer - The Automated Web Designer
"Visual designer of Web Design Templates, Joomla templates, Drupal themes, Wordpress themes, DotNetNuke skins, and Blogger templates, editing and slicing graphics, coding XHTML and CSS without Photoshop or Dreamweaver."
Sadu asi 10ti výukových videí s detailním popisem začíná toto úvodní představení - Introduction and Overview of Artisteer:
Jak jsem koukal na ceník, tak ta základní verze za $50 umí "jen" export do Wordpress a Blogger templates, ale Standard Edition za asi $130 zvládá všechny ostatní systémy a navíc i export do CodeCharge, což budu muset vyzkoušet. Myslím, že Artisteer je docela dobrý nástroj na generování Web templates jako na běžícím pásu a ta malá investice se musí každému návrháři Web stránek vyplatit.
No a to nejsem ani jejich affiliate a jak pěkně je chválím :-)
Není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůře
Nechci, aby předchozí příspěvek na téma schodek rozpočtu ČR vyzněl nějak moc pesimisticky, jak se možná odrazilo v několika komentářích. Není to vůbec tak špatné a kdo něco dobře umí, něčemu rozumí, tak se nemusí o svou budoucnost nějak moc obávat.
Jak by mohlo být opravdu špatně popisuje např. kniha - A bude hůř (Jan Pelc), příp. její zfilmovaná podoba. To je alespoň syrovost a popis drsných časů! Kam se na to hrabou ty dnešní taškařice ;-)
Mrzí mne jen, že na to současné rozhodování několika populistů (řečeno slušně) doplatí celá ČR, neboť narůstající státní dluh bude nutno splácet a žádná strana příští rok po volbách nebude moci plnit svůj program, ať v něm slibují voličům, co chtějí. Státu chybí příjmy a stále se jen zvyšují náklady.
"Zaplatím svůj podíl na státním dluhu (111.000) výměnou za patnáctiprocentní rovnou daň."
Tento hezký nápad, co zazněl v komentářích, se nikdy nezrealizuje, neboť klesají příjmy na povinné výdaje státu a rovná daň se tak odkládá na neurčito.
Firmy krachují, nebo přesouvají výrobu do levné ciziny a přitom propuštějí další tisíce lidí. Není a nebude z čeho brát. Státu tedy zbývá jen snižování výdajů (na potřebné věci) a zvyšování příjmů z daní všech lidí (progresivní daň, zvýšení DPH), aby bylo vůbec z čeho platit státní dluhy (ehm, alespoň úroky), drahý provoz státu (úředníci, státní zakázky) a všechny ty rostoucí sociální dávky.
Všichni schopní se uplatní v ČR i kdekoliv ve světě!
Mám pár známých kolem, kteří na tu situaci doplatí a skoro nic s tím nezmůžou ani kdyby se nějak více snažili. "Proč makat víc, když mě stát ještě více oškube a nic od něj za to nedostanu?" (To jen jeden z mnoha názorů, co mají ti, kteří nemůžou tak lehce prchnout do ciziny, neboť barák, hypotéka, děti, etc.)
Chtěl bych jim nějak poradit, ale nějak nemám sil a vlastně ani nevím, co bych radil. Všichni schopní a moudří se s tím nějak vyrovnají, příp. se již zabezpečili a mají budoucnost vyřešenou ;-)
V komentářích minule bylo asi všechno řečeno, všichni máme docela jasno, jen bych zvýraznil jednu z chytrých myšlenek, která zazněla až z daleké Brazílie:
"Ten dluh by se dal zvládnout, kdyby se ve vyspělém světe něco vyrábělo, ale vzhledem k tomu masivnímu outsourcingu se na západě produkuje čím dál míň a splácet nebude z čeho. Jak píše Ivo Vasicek - tohle není cyklická krize, ale strukturální změna."
Viz - Ekonomika není v krizi, je na začátku úpadku
Nejen konec výroby, ale i konec zemědělství v ČR?
S tou krizí to souvisí, takže ještě filozofická otázka na závěr: Nevíte, koho napadlo dovážet jablka a hrušky z Číny? Copak zrovna těchto produktů nemáme u nás dostatek? Neznám lidi, co by ty čínské, jistě velmi zdravé, produkty kupovali, je ale mimo mé chápání, kdo to sem vůbec dováží. Už vidím, jak za chvíli bude na pultech i zdravé čínské mléko, máslo, chleba a rohlíky.
Proč ti zemědělci v ČR vlastně protestují?
Viz také - Jahody z Číny, kola z Číny a proč ne "všechno" z Číny
A to jsem chtěl dnes končit optimisticky, tak snad někdy příště ;-)
Proč být akcionářem firmy Česká republika a.s.
Nezajímá mne vedení žádné akciovky a nechci zde dávat nějaké rady pro akcionáře cizích firem. Zajímá mne jen hodnota mých osobních akcií (v cizině) a ostatní firmy jsou mi šumafuk.
Jako dočasný daňový rezident a akcionář (plátce daní) společnosti Česká republika a.s. však musím protestovat proti tomu, co se to zase děje v české kotlině.
Už totiž vážně končí legrace, neboť schválení toho komického rozpočtu, co zajistili všichni poslanci (ano, všechny strany na tom mají podíl), zadluží několik budoucích generací na pěkně dlouho a nevypadá to vůbec růžově. Místo šetření na všech frontách se zase rozdává "z cizího", dle básnikova "z cizího krev neteče".
Viz - Rozpočet 2010: Vyšší daně, ale žádné šetření
Kdo bude jako splácet ty dluhy, soudruzi z ČSSD a KSČM? Chápete, co to je státní bankrot? Je vám jasné, že v době krize je všechno rychlejší a že ty vaše dotace a utrácení se nabalí jako sněhová koule a zasypou i ty vaše rudé voliče, kterým slibujete 13. důchody (všem důchodcům bez rozdílu), sociální dávky (opět všem i nefachčenkům) a pečené holuby na střeše (pro vaše voliče)?
Proč být akcionářem prodělečné firmy?
Představme si Českou republiku jako normální komerční firmu, např. akciovou společnost, která se zabývá nějakou činností, generuje nějaký zisk, financuje svůj provoz, hospodaří se ziskem nebo se ztrátou, kdy akcionáři (voliči) si volí představitele firmy (vládu, poslance, senátory).
Prezidenta teď nechám stranou, to je v ČR a.s. jen čestná funkce a nemusela by vůbec existovat. Stojí jen peníze akcionářů, okupuje pěknou památku pro turisty a většinou dělá ve světě jen neplechu ;-)
Akcionáři tedy investují do takové nadějné firmy, která jim slibuje dobré výdělky, bude jim za jejich investice (daně) zajišťovat bezpečnost a ochranu (policie, hasiči), postará se o jejich zdraví (ZP) a pomůže jim ve staří (SP). Jednou za pár let se udělá valná hromada všech akcionářů (volby) a každý se může svobodně rozhodnout, koho zvolí do vedení firmy dle svých preferencí (program stran).
Co ale dělat v případě, když vedení firmy neustále hospodaří s nějakým schodkem, tj. méně vybere a více utratí? Co dělat, když vedení firmy utrácí za hlouposti (spotřeba), důležité oblasti nezajišťuje a ještě utrácí za nerentabilní provoz? Co dělat, když vedení firmy místo úspor a optimalizace provozu raději dělá populistické kroky a dalšími úvěry si jen kupuje hloupé akcionáře?
PROČ mám jako akcionář přispívat na provoz takové firmy, která se neustále zadlužuje, kde do vedení firmy jsou dosazeni lidé, které jsem nevolil, kde si vedení dělá za všech akcionářů legraci a utrácí za hlouposti?
PROČ bych měl sponzorovat firmu, kde o mých akciích rozhodují podvodníci s vymyšlenými tituly (viz Benda, předseda ústavně-právního výboru), kde ve vedení firmy sedí lidé, co týrali politické vězně nebo udávali lidi (estébáci Vondruška, Filip).
PROČ bych měl dobrovolně kupovat další a další akcie (vyšší daně), když si to vedení firmy vymyslí a pak si za to financuje předražené dálnice, dávky nefachčenkům, výlety do ciziny a nepotřebné kongresy, provoz svých prázdných kanceláří?
PROČ být akcionářem firmy, která rozhazuje z balíku peněz, který nemá, která neprosperuje, nepodporuje výrobu, výzkum ani vzdělávání svých budoucích odborníků, která plánuje jen další dluhy ve stylu "po nás potopa"?
PROČ být akcionářem firmy, kde se pakuje pár významných osob a napojených lobbistů, která neustále dělá dluhy, které jsem já nezpůsobil, ale které pak budu muset jako akcionář zaplatit a které budou muset platit i mé děti?
Není náhodou lepší akcie takové firmy včas prodat, nebo zahodit do kanálu, a investovat raději do jiné firmy? Nevím, jak vy, ale já mám celkem jasno. Kolik schopných lidí tady ještě zůstane, bude financovat ty taškařice a platit všechny ty dluhy?
Viz také - Nejen IT specialisté odcházejí do ciziny...
Proč jsou vlastně mezi akcionáři firmy Česká republika a.s. i ti, kteří nevlastní žádné akcie (neplatí daně), ale můžou velkou mírou ovlivňovat směřování firmy, rozhodovat o utrácení a investicích? Nebylo by smysluplnější, kdyby volit na valné hromadě mohli jen ti, co platí provoz své firmy?
Už jste někomu k Vánocům koupili kozu nebo krávu?
Chtěl jsem se o tomto zmínit již dříve, jsem ale nějak zavalen příspěvky v Draft složce, tak mi to rozepsané mírně zmizelo z očí.
Přišel ale jeden známý na návštěvu a k dnešnímu tématu mne ještě včas přivedl. Když jsem se ptal, co dělá, jak se má, tak mi sdělil, že se zkusí ucházet o jedno pracovní místo, kdy mne tím docela odzbrojil.
Nikdy bych to do něj neřekl. Nemá sice ještě rodinu, ale je asi trochu blázen a osobně si myslím, že ho nevezmou, zas není takový přeborník v "rozvojových zemích". Každopádně, zajímavý pohled na osobní realizaci a fandím mu. Bylo by sice lepší, kdyby se všichni raději stáhli do svých domovských zemí, ale co už se s tím světem dá dělat, když se většina politiků na světě chová jako idioti ;-)
Je možná i jiná pomoc...
Jako každý rok si opět dovolím charitativně vyzvat k něčemu dobrému. Stále je ještě čas optimalizovat daňový základ a poděkovat všem dobrým silám kolem, které nám pomohly k menším i větším úspěchům. Jak jsem psal již minule - Nejvyšší čas, kdy začít optimalizovat daňový základ:
"Každý asi chápe, že státu je potřeba odvádět na daních jen to, co je nutné a že existují daňové úlevy, kterých je škoda v daném účetním roce nevyužít, když to může pomoci dobré věci."
Darujte skutečný dárek!
Tisková zpráva v článku - Člověk v tísni zahájil vánoční prodej koz a dalších neobvyklých dárků, odkazuje na stránky Skutečný dárek, což je nový charitativní e-shop této organizace.
"Kupte si netradiční darovací certifikát organizace Člověk v tísni. Uděláte radost sobě i svým blízkým a zároveň pomůžete lidem v nejchudších zemích světa. 100% hodnoty darovacího certifikátu jde na konto sbírky organizace Člověk v tísni Skutečná pomoc. O cenu certifikátu si navíc můžete snížit daňový základ."
Celá částka, za kterou certifikát zakoupíte, bude použita v rámci projektů organizace Člověk v tísni, kdy se sledují čtyři hlavní priority: voda, školství, obživa a zdraví (více na daných stránkách). Každý si může vybrat dle svých možností a preferencí, kdy se dají pořídit nejen sešity a tužky pro 10 dětí (200 Kč), dvacet kuřat (250 Kč), ale i plno dalších potřebných věcí pro děti nebo pro celé rodiny - pumpa na vodu, koza nebo i celá kráva.
Nejde jen o nějaké snížení daní, ale o konkrétní pomoc konkrétním lidem, kteří řeší to, co si neumíme ani představit.
Fakt je asi krize! Všude samej programátor, anděl nikde žádnej :-)
Před pár dny mi volal kámoš (dobrý programátor a majitel menší software firmy), zda nevím o nějakém andělovi: "Zdar, ďáááble, neznáš nějakého anděla, kterej by nám pomohl?" Pobavilo mě to, neboť jsem zpočátku myslel, že hledá nějaký angel capital, který by mu poskytnul nějaký angel investor pro jeho firmu, ale pak mi to došlo. Hledá fakt anděla do svého mikulášského týmu :-)
Už pár let dělá totiž na Mikuláše ďábla, tedy čerta, no a spolu s andělem a mikulášem se chodí pravidelně opíjet, tedy rozdávat dárky dětem. Začalo to kdysi dávno, když to jako amatérský divadelník dělal pro své děti a pro kamarády, no a teď z toho má jednou ročně normální chlastací business.
Co se ale nestalo? Tento rok jim odešel anděl (do nebe). Nedělám si srandu, odešel tam doslova a navždy. Síla je, že ta andělská bytost měla teprve 28 let a nechala tady rodinu s malými dětmi. Kde jsi, sakra, bože? Co tím sleduješ?! Pak ať se někdo diví, že je tolik nevěřících ďaurů na světě. No nic, neznal jsem toho anděla, je mi to líto, ale spíše pryč od temných myšlenek.
Všude samej programátor...
Diskuze pokračovala v tom duchu, že nemůže sehnat žádného anděla a rozčiloval se, že všude to je samej intoš, programátor, ale dobrého anděla aby pohledal. Prý si dá asi inzerát, kdy druhý den mi psal, že inzerce byla úspěšná a že se mu ozvalo asi 20 potenciálních kandidátů a že tedy bude dělat konkurz. Možná prý rozběhne více mikulášských týmů, což mě dorazilo úplně, jak se chopil podnikatelské příležitosti :-)
Aby bylo jasno, on je to fakt asi dobrej business za pár hodin. Oni prý vždy stihnou se svým "týmem" oběhnout asi 20-30 rodin, dostanou pěkný balík tisícovek a navíc jsou slití jak delegáti, že je doma mnohdy ani nepoznají. Ochlastové!
Vzpomněl jsem si na to, že jsme nedávno hledali posilu. Né tedy anděla, ale programátora na jeden projekt. Dali jsme inzerát a během 4 hodin přišlo asi 50 špičkových nabídek. Mohli jsme si vybírat z technologií, včetně dvou a více cizích jazyků u většiny uchazečů, což se vždy hodí u mezinárodních projektů (angličtina je základ, ale když k tomu někdo přidá španělštinu a ještě třeba francouzštinu, tak má vyhráno).
Vůbec nemluvím o kvalitě technických znalostí uchazečů, což mne vždy konsternuje při každém pohovoru, co někdy dělám. Až se někdy stydím, jaké znalosti mají uchazeči a že by mne většina lehce strčila do kapsy. Ale zase, čím lepší a kvalitnější tým, tím lepší šéf.
Za 24 hodin jsme dostali asi 200 nabídek a inzerát jsme museli stáhnout, neboť jsme hledali jen 1-2 vývojáře se specifickým zaměřením. Zajímavé, kolik lidí je dnes na IT trhu, jak se snížila cena odborné práce a jak je možno si vybírat. Je vidět, že dnes je již trh přesycen všemi těmi IT experty i rádoby "experty".
Chybí spíše jen ti pořádní andělé a démoni :-)
Mimochodem, vytvořil jsem seznam Venture Capital Investors, které znám na Twitteru, kdo má tedy zájem, tak se může přidat mezi Followers této skupiny a přeji hodně štěstí při hledání případných andělů.
Na chvíli se zastavit a zamyslet se co má smysl
Titulek jsem si vypůjčil z textu článku Adventní nákupy (Hoffmanův deník), na který chci upozornit. Jak články autora moc nemusím (příliš obstarožní), tak jeho dnešní zamyšlení stojí za to. V Německu mají uzákoněno, že se o nedělích a svátcích neotevřou obchody a nákupní centra.
"Ekonomická víra v utrácení, které by nastartovalo výrobu, nepřevážila nad vírou, že i od utrácení si má člověk odpočinout, na chvíli se zastavit a zamyslet se co má a co nemá smysl."
Plné nákupní košíky (v hlavě)...
Nevím, zda by se mi osobně líbilo, kdyby najednou všude na světě zavřeli v neděli nákupní centra a všechny obchody. Vždyť je to tak pohodlné jít si kdykoliv a cokoliv koupit. Oceňují to jistě nejen ti, co mají volnou pracovní dobu, nerozlišují mezi víkendy, svátky a všedními dny, kteří si můžou udělat "neděli" třeba v úterý, no a v neděli normálně pracují, neboť v pondělí mají nějaký termín.
Rád chodím do několika takových super-druper marketů, kdy chci a když něco potřebuji (mám to 5 minut od řeky a žádné malé obchody vlastně již skoro neexistují). Chci se hlavně vyhnout všem těm davům, takže preferuji méně exponované hodiny. Není ale na tom německém přístupu něco k zamyšlení?
Připadá mi divné, když jdu jen pro pečivo a nějakou zeleninu, kdy vidím celé rodiny "užívající" si nedělního nakupování. Asi to všichni znáte - narvané vozíky pro narvané ledničky, plné všech těch zbytečných věcí ve slevě, děti žadonící o každou hloupost,... Nejlepší jsou pak ti "nepostradatelní" manageři s rodinou, kteří tlačí vozík, užívají si společný rodinný výlet s bluetooth sluchátkem v uchu a marně očekávají nějaký firemní telefonát ;-)
Auto-destrukce společnosti?
Často tady píšu, že se mi zdá, že ta neustálá honička za "něčím", mamon po věcech, neustálá honba za naplněným kontem, hospodářským růstem, či preferování krátkodobého zisku, nám brání v životě opravdu pochopit, o co vlastně jde a proč tady jsme. Připadá mi, jako by se spustil nějaký auto-destrukční mechanismus celé západní společnosti.
Nechtělo by trochu přibrzdit a zastavit se? Vypnout o víkendu mobil, nepouštět počítač a raději si promluvit se svými blízkými?
Všechno ale záleží na každém z nás a na individuálním pohledu na svět. Někdo prodává pozvánky do Google Wave za pár stovek, někdo je dává všem zdarma, další chytře podpoří dobrou věc. Můžeme si každý svobodně vybrat, který přístup (k životu) je nám sympatičtější, jakou cestou se vydáme a co převáží za skupinu ;-)
No a aby tady bylo dnes alespoň něco chytrého, tak ještě pěkný citát z mé oblíbené knihy - Na cestě / On The Road (Jack Kerouac):
"Jediní opravdoví lidi, co znám, jsou blázni, blázni do života, ti kteří chtějí mít všechno, kteří nikdy nezívají a neříkají věci, co se sluší, ale hoří, hoří jako ta báječná rachejtle, co se rozprskne a vystřelí tisíce pavoučích noh proti hvězdám..."
Viz také - Je důležitý hospodářský růst...?
