Jak se mění a realizují naše malé (velké) programátorské sny...

Kdysi jsem měl sen. Zdál se mírně nereálný, surrealistický, ale milý, jak by podobně řekl hrdina jednoho filmu: "Bittersweet and slightly surreal!"

Každým snem ale všechno začíná, kdy původně imaginární představa může přerůst v nějaký konkrétní cíl. Přemýšlíme nad realizací, děláme první kroky, sny se plní. Záleží, zda opravdu chceme a jaké máme nadšení. Jsou ale také sny, které se plní tak nějak samy od sebe.


Chtěl jsem pracovat jako freelancer z domu...

Pro někoho naprosto nesplnitelný sen (v té době), neboť nikdo kolem nevěřil, že se mi podaří získat nějakou remote zakázku a budu moci vydělávat z pohodlí domova. Je ale fakt, že v té době jsem platil za připojení k Internetu zaručenou rychlostí 128kb asi 6.000 Kč měsíčně, což mnozí považovali za nehorázné. Já ovšem takové spolehlivé připojení měl jako základní podmínku fungování vývojáře na světovém trhu.

Příležitost pracovat jako freelancer přišla sama, skoro náhodně, kdy jsem pracoval na dobrém místě v nadnárodní firmě a měl před sebou docela slibnou kariéru v managementu, ale nabídka jedné americké firmy byla tak neodolatelná, že ji nešlo odmítnout. Když tak vzpomínám, tak to bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí. Stačilo se jen správně rozhodnout a využít příležitosti v tu správnou chvíli :-)


Chtěl jsem mít Internet v kuchyni...

Je to již pár let, co jsem básnil o tom, jak by bylo dobré mít třeba Internet v kuchyni (žádné WiFi ještě neexistovalo). Přemýšlel jsem o tom, jak provrtat několik zdí v bytě a natáhnout internetový kabel od modemu. Měl jsem prostě takovou představu, že v kuchyni (nebo obýváku, koupelně, na WC) bude stále zapnutá jedna stanice a bude možné se připojit k Internetu.

Vrtat zdi se mi ale nechtělo, no a novinka v podobě WiFi modemu vyřešila všechny takové nápady. Dnes není potřeba nikde natahovat nějaké kabely, děti pobíhají po bytě s notebookem, kdokoliv v rozsahu 100m se může připojit do veřejné WiFi sítě, kterou provozuji, sen se splnil a nemusel jsem hnout ani prstem. Stačilo jen počkat, až mě doběhne doba :-)


Chtěl jsem pracovat odkudkoliv na světě...

Tohle navazuje na ty mé předchozí "sny", neboť to jen doplňuje, o čem jsem od začátku snil. Pracovat pro koho chci a odkud chci. Myslím, že nebýt těch předchozích "přízemních" snů, tak tohle by se mi nikdy nepodařilo. Přitom jsem pro tento sen nehnul ani prstem a řešení přišlo tak nějak samo.

Dnes si již opravdu můžu vybírat, pro koho budu pracovat, zda vůbec přijmu nějakou zakázku, zda budu pracovat on-site nebo off-site, zda budu pracovat z Prahy, Londýna, Bostonu nebo z jakéhokoliv jiného místa na světě.


Myslím, tedy jsem - Chtěl jsem, tedy chci...

Myslím, že nejsem jediný, kdo ví, že si máme často a opakovaně pokládat ty základní otázky: "Co chci?", "Co bych chtěl?", "Proč to dělám?", "Co z toho pro mne vyplývá?", "Co pro to musím udělat?", "K čemu je to dobré?"

Je mi také jasné, že v životě nejde často najít jednoduché odpovědi a mnozí po nich (neúspěšně) pátráme celý život. Vidím to na dětech i na dospělácích kolem a ověřuji si, že to je nikdy nekončící proces a že takové otázky nás budou provázet celý život.

K odpovědím nám dají dobrý návod jen takové ty "imaginární" pojmy, jako je morálka, rozhled, moudrost a životní zkušenosti. Nepomůžou nám peníze, žádné tituly ani žádní našeptávači. Každý totiž žijeme jen svůj život a když se ohlédneme (v hněvu), tak pak teprve můžeme hodnotit ;-)

Dnes mám třeba úplně jiné sny a starosti, jak jsem měl před lety. Záleží mi na tom, zda se děti dostanou na Berklee College of Music, zda žena vyhraje konkurz na jednu US pozici, zda... SNY jiných jsou pro mne nyní mnohem přednější, neboť své sny jsem si již většinou realizoval. Ještě se ale musím naučit pořádně surfovat :-))

Schválně, co by kdo chtěl a zdá se mu to nesplnitelné? Je nutné o tom přemýšlet, mluvit o tom a propagovat všude kolem. Jedině tak totiž dostaneme pořádnou motivaci a jakékoliv sny pak dotáhneme k realizaci.

Celý příspěvek...

Na kolik si ceníte svůj Blog nebo Web stránky?

Před pár dny jsem dostal nabídku, zda bych nechtěl psát PR články pro jeden "online magacín", kdy mě pobavila nabídnutá cena 200-300 Kč za jeden PR článek. Hezkým pokusem byla také nabídka na publikování takových článků na tomto blogu za skoro stejnou cenu, což mě pobavilo ještě více.

Sákriš, napsat reklamní článek za 200 Kč a ještě to publikovat zdarma? Kdo tohle vymyslel, tak to musel být tedy opravdový lumen a marketingový guru.

Odpověděl jsem, že hodnota takového článku by možná mohla trochu odpovídat tomu pěknému vzorečku od Arthura: "...znásobíme PageRank webu počtem odběratelů RSS kanálu, no a máme cenu za článek v korunách." Zde nic závratného, ale přesto se cena trochu zvedla (kupodivu), no a byl klid. Uspěly asi jiné blogy v soutěži o PR články :-)


Website value calculator?

Když jsme u těch cen, tak jsem již zmiňoval, že jsem kdysi dostal nabídku na zakoupení tohoto blogu. Tehdy mne docela zaujalo, dle čeho zájemce stanovil nabízenou cenu (bylo to asi 50 tisíc). Dnes mi zas někdo poslal link na "ohodnocení" tohoto blogu z WebsiteOutlook - Website value calculator. Fakt by mne zajímalo, dle čeho tam střílí ty ceny, ale to nic nemění na tom, že psát PR články za 200-300 Kč nestojí opravdu za to.



CaymanIslander.info - Estimated Worth $6044.4 USD
Daily Pageview: 2184
Daily Ads Revenue: $8.28

Každopádně, za posledních pár dnů jsem se dobře pobavil a je to opravdu dobrá taškařice, co všechno se najde v online světě a na čem všem chtějí někteří vydělávat. Udělám asi databázi Webů, které nabízejí reklamu, PR články, či prodávají zpětné linky, no a pak budu sledovat statistiky "úspěšnosti" takových stránek :-)

Viz také - Každý je na prodej, někdo stojí méně, někdo více...

Celý příspěvek...

Google Wave na rozbouřeném moři aneb vlno(lamy) komunikace

Je to již pár měsíců, co mi jeden známý líčil připravovanou novinku Google Wave, že prý to úplně změní způsob online komunikace, že je to něco revolučního a už aby to tady bylo. Dnes si s tím sice stále hraje, ale nadšení mírně opadlo a možná už trochu chápe, co jsem myslel svými připomínkami. Google Wave mi třeba nikdy nechyběl a v nejbližší době nevidím pro sebe osobně smysluplné uplatnění.

Mám rád technologické novinky, rád si hraju s novými technologiemi a zkouším nové aplikace, ale musí mít pro mne nějaký smysl. Musí to být něco, co dokáže nahradit stávající nástroje na spolupráci něčím lepším, musí být vidět nějaké smysluplné uplatnění a hlavně, musí se jednat o plně funkční a ověřený produkt. Nerad ze sebe dělám testera, který objevuje chyby, naráží na limity a při testování teprve hledá, k čemu by to mohlo být vlastně dobré.

Viz také - Věci (ne)kupuji, když je (ne)potřebuji

Někdo si možná říká, co bych chtěl, když je něco "zdarma", tak proč toho nevyužít a "zdarma" to nezkusit. Chápu každého, kdo má dostatek času a rád si hraje. Chápu také firmy, které zkoušejí takhle své produkty s cílem obsadit trh dříve, než to udělá konkurence, no a pak dle reakcí uživatelů pokračovat ve zlepšování a dotahování slabších míst celého řešení.

Jenže "zdarma" neznamená vždy zdarma a já spíše preferuji stabilní a ověřená řešení, která mi s něčím okamžitě pomůžou, která se dále vyvíjí dle (opravdových) potřeb uživatelů, no a klidně si za jejich funkčnost zaplatím. Proto se pozvánka do "wave klubu" stále krčí dosud nepřečtená v mailboxu ;-)


Dokážou úžasné technologie zlepšit komunikaci mezi lidmi?

Google Wave je technologicky jistě skvělý produkt, všechna čest autorům, pro mne osobně ale zatím pouze technologicky skvělý. Možná za pár let změním názor, možná mne někdo přinutí ten názor změnit, což si také dokážu představit. Stačí, aby Mr.Gee zrušil Gmail službu a všechny účty přesunul automaticky do Wave. Asi těžko bych se mohl zlobit.

Je mi taky jasné, že ty davy nudících se vývojářů po celém světě zase potřebují další platformu pro vývoj nějakých chytrých a potřebných rozšíření. Existuje ale nějaký trh pro všechny ty novinky, co se na nás neustále valí ze všech stran? Existuje mezi běžnými uživateli opravdu nějaká reálná potřeba pro všechny ty nové technologie, které chrlí technologické firmy plné mladých, nadšených a nezkrotných vývojářů?

Nepotřebuje zlepšit spíše něco jiného? Nechtělo by to trochu zpomalit?


Jen pro zajímavost (z trochu jiného ranku):

Na jednom z posledních projektů jsme v rámci analýzy zjistili, že většina zaměstnanců zákazníka má stále Windows 2000 (image se všemi programy a client-apps dávají i na nové stroje). Jen některé úseky používají Win XP nebo Vista (pomíjím teď všechny jejich Unix/Linux terminály).

Kdy bude asi taková firma upgradovat na Windows 7 a nepočká spíše na Win 9 nebo 10, když stávající řešení nadstandardně vyhovuje všem potřebám? Jo, zákazník má celkově +30.000 zaměstnanců ;-)

Celý příspěvek...

Vyhneš se klíči, vyhneš se míči!

Nedávno jsem si poznamenal chytrý citát: "Hodně nadaní a úspěšní lidé využívají intuici rovným dílem jako inteligenci." Vzpomněl jsem si na to, když Arthur publikoval Malý test kreativity, kde si každý účastník mohl samostatně vyzkoušet svou fantazii, na co je dobrá cihla, přikrývka, příp. Twitter. Moc zábavný test a docela jsem se pobavil, když jsem četl všechny komentáře a bláznivé nápady všech účastníků.

Připomnělo mi to také Alberta Einsteina a jeho slavný výrok:

"Imagination is more important than knowledge. Knowledge is limited. Imagination encircles the world!"

Není na tom kus velké pravdy a kus toho "neuchopeného" poznání, které odlišuje úspěšné lidi od neúspěšných? Není právě ta fantazie, představivost a imaginace, to pravé, co mění náš pohled na svět?

Osobně jsem přesvědčen, že to je přesně ono, co nám dodává dobré nápady, co nám pomáhá odlišit se od konkurence, co nikdo není schopen okopírovat. Jsou to totiž nápady, kdy nezáleží na kapitálu, na penězích ani na známostech, kdy jsme schopni dokázat i nemožné a zrealizovat i bláznivý projekt nebo nápad.


Vyhneš se klíči (cihle), vyhneš se míči!

Napsal jsem tam Arthurovi pár ptákovin, co mě napadly, neboť to byl smysl celého průzkumu, ale kupodivu to docela sedlo do celkového kontextu a stylu všech příspěvků. Hodí se asi doplnit alespoň jeden z mnoha zdrojů, který mi byl inspirací:

"If you can dodge a wrench, you can dodge a ball!"



Mimochodem, Vybíjená je skvělý film a kdo nezná, tak by měl určitě napravit, neboť kromě zábavy je to i jedna ze skvělých příruček, jak např. odpálkovat konkurenci. Thank you, Chuck Norris ;-)

Viz také - Základem v životě je fantazie, představivost...

Celý příspěvek...

Jak tvořit a nechat se inspirovat místo frflání

"...pravidelně čtu tvůj blog (díky za něj) - já dneska sepsal jeden článek v podobném duchu - jak tvořit a nechat se inspirovat místo frflání. Napadlo mě, jestli by sis ho nepřečetl a případně nenapsal článěk na stejné téma.

...jenom mi ten Startup Weekend přijde jako skvělý nápad, který by mohl spoustě lidem změnit život a hlavní důvod proč píšu tobě je, že tě spousta lidí, které by to mohlo oslovit čte."


Co to je Startup Weekend?

Z článku na odkazovaném blogu:

"Na začátku vizionáři odprezentují své nápady, následně všichni hlasují o těch nejzajímavějších, pak se lidé rozdělí do týmů a začnou původní myšlenky rozvíjet a pilovat, vytvářet loga a webové stránky a o všem průběžně blogují..."

Hmm, nevím, vytvořit úspěšnou společnost přes víkend s úplně cizími lidmi a navíc v ČR? Není to trochu fantazie? Hlavně to "v ČR" mi na tom vadí. Chápu a rozumím tomu úspěšnému modelu kdekoliv v cizině a dokážu si představit atmosféru takových inspirujících setkání v Londýně nebo v New Yorku, či někde v Silicon Valley.

Přijde mi to jako dobrý nápad, abych odpověděl na nevyřčenou otázku, ale opravdu ne u nás, kde se to hemží hloupostí, kopírováním a přebíráním úspěšných nápadů ze světa, kde za úspěšné se považují parkovači stránek, či tvůrci MFA, kde se prodávají i takové hlouposti, jako jsou pozvánky do Google Wave ;-)


Jak udělat Startup Weekend v českém podání?

Určitě ne jako nějakou otevřenou akci pro veřejnost a všechny ty rádoby internetové podnikatele, kterými se to u nás hemží. Raději bych doporučoval pohledat ve svém okolí schopné lidi, příp. oslovit cizí lidi, které považuji za schopné, no a obeslat je nabídkou na nějaký společný projekt.

Vybrat si lidi, se kterými chci spolupracovat, vybrat si lidi, kteří mi budou inspirací i hnacím motorem, lidi, které uznávám a kteří mě nepodrazí, kteří něco umí a mají podobný pohled na svět. V ČR je plno schopných lidí, ale jen velmi málo těch, co se dokážou pro něco nadchnout, mají nápady a energii dotáhnout věci do úspěšného konce a kteří hlavně dokážou táhnout za společný provaz.

Já osobně raději spolupracuji s lidmi, které alespoň trochu znám, např. z jejich online projevu na Internetu, jak s někým úplně cizím jen proto, že jsme zaplatili poplatek a náhodou se sešli na stejné akci, kdy jinak třeba nemáme vůbec nic společného, uznáváme jiné hodnoty, máme jiné zájmy a priority. Tým stejně naladěných lidí je totiž základem každého úspěšného projektu a každé úspěšné firmy.

Úspěšná firma se dá samozřejmě vymyslet i přes víkend, jakýkoliv i bláznivý nápad jde dobře připravit a rozběhnout, ale jsou na to potřeba správní lidé, kteří si sednou, mají odpovídající pohled na svět, podobné nadšení v daném oboru a budou mít i podobný pohled na nějaký projekt.


Poznámka na závěr:

Mne nepřekvapuje, že myšlenka na Startup Weekend vznikla v USA a ne v ČR. U nás sice máme obrovský talent na vymýšlení nápadů, ale mírnou neschopnost v jejich realizaci, posuzování smyslu a návratnosti investic.

Doporučoval bych proto všem zájemcům navštívit raději takové akce v cizině a pokusit se prosadit své myšlenky na cizí půdě, příp. se dostat do nějakého takhle vytvořeného týmu lidí z celého světa.

Otvírá to obzory, příležitosti a zbavuje české přízemnosti ;-)

Update 22-11-2009:

Aby bylo jasno, Startup Weekend je určitě dobrá akce pro všechny schopné a nadšené hledače příležitostí. Kdo se tedy rozhodne věnovat svou energii na vytvoření české sekce, tak tomu se budu snažit pomoci alespoň s propagací dobrého nápadu.

Celý příspěvek...

Mít vše hotovo... již v 9 ráno :-)

Za posledních pár dní se mi podařilo zásadně posunout vše podstatné k cíli a nastává opět období sladkého nicnedělání. Připadám si někdy jako na horské dráze - jednou zavalen prací a hozen do hluboké propasti, no a když se mi podaří vybrat ten volný pád, tak získaná rychlost mne zase dokáže vyhodit vysoko do oblak. Jen tak si létat nad krajinou, bezstarostně vychutnávat ten pocit, že to letí samo a že ani není potřeba moc energie na udržení směru. To jsou právě ty okamžiky, které stojí za veškeré naše snažení.

To jsou důvody, proč stojí za to podnikat jen sám na sebe a proč mám rád ty chvíle na "horské dráze".

Jízda sice jednoho dne skončí, ale dokud máme drobáky na vstupenky, tak si tu jízdu můžeme užívat stále dokola, když si tedy schováme alespoň jednu minci pro převozníka Chárona ;-)


Začal jsem v 5 ráno a v 9 vše hotovo...

Kdysi jeden chytrý chalan někde prohodil, že co neudělá do devíti ráno, tak už ten den nestihne. Je to myšleno jako nadsázka, ale často se tím řídím a je neuvěřitelné, jak to funguje. Stačí 3-4 hodiny totálního klidu na práci, kdy nejsem ničím vyrušován, celý dům ještě spí, telefony nezvoní a emaily nechodí (v US všichni vyspávají), auta po nábřeží nejezdí a ani lodě zaparkované v přístavech neruší houkáním při obratech. Ticho, klid, jen rudé oči Maršálů kdesi v dáli.

Musím říct, že mi to takhle "chaoticky" funguje dokonale již pár let. Mám rád stres a plné pracovní nasazení, které se střídá s volnem, kdy si můžu užívat tu pravou svobodu volby. Nejen, že se mi nyní podařilo dokončit zásadní dlouhodobé projekty (zajímavé poznámky někdy příště), takže mám dnes "hotovo", ale až na drobnosti mám totiž "hotovo" až do konce měsíce, roku...

Za vše vděčím asi všem těm základním principům, které jsem tady již mnohokrát zmiňoval: být o krok rychlejší, jak ostatní; vstávat dříve, jak ostatní; vážit si svého času; nehonit se jen za penězi; používat vlastní rozum a pohled na svět; nenechat se ovlivňovat davem; nedělat to, co dělají všichni; následovat velké sny, řídit se instinktem a hlavně, žít svůj život.

Jsem rád, že práce mi nyní zabírá jen zlomek toho, čemu říkáme život, neboť jsem se již zbavil většiny pracovních starostí. Věřím, že tentokrát to dokážu vydržet trochu déle ;-)


Na závěr ještě něco pro inspiraci - Productivity by Elimination:

"True productivity is not about doing more in less time. It’s about doing less in less time. It’s about defining what is truly worth doing and sticking to that alone."

Celý příspěvek...

Jednou budem dál aneb svoboda volby...

Tak co, jak jsme oslavili 20. výročí pádu totality? Já moc nemám rád nějaké plánované oslavy, nelíbí se mi, že někdo nebo něco mi plánuje, že zrovna určitý den mám něco slavit. Je úplně jedno, zda to jsou narozeniny, svátek, vánoce, či konec totality. Myslím, že nezáleží na konkrétním datumu, neboť slavit cokoliv můžeme kdykoliv.

Kdysi dávno jsem psal příspěvek, ať si dárky dáváme po celý rok a nečekáme na nějaké oficiálně vyhlášené vánoce, či jiné termíny, kdy se "jako" už můžou dávat všechny ty dárky. Proto slavme každý den, oslavujme svobodu každý den, těšme se z přítomnosti a děkujme dobrým vílám, duchům, bohům, sudičkám i osudu. Nejsou potřeba žádná výročí ani datumy.


Poznáním minulosti ovlivníme naši budoucnost...

Pád komunistického režimu, pád totality, nastolení demokracie a svobody, oslava (příliš) sametové revoluce je ale něco jiného. Je potřeba neustále připomínat, co to byli a jsou komunisté, co to byl totalitní režim a na co si všichni musíme dávat pozor. Proto je dobré si alespoň jednou za rok to výročí připomenout a pořádně oslavit každé kulaté výročí.

Stále je totiž u nás plno lidí, kterým se komunismus líbil, vzpomínají se slzou v oku na své sociální "jistoty", no a své hloupé, přízemní a pomýlené názory ještě přenášejí na děti. Kdesi na webu jsem četl názor nějakého takového "mimoně":

"...budu raději stát frontu na banány než na pracáku..."

Neuvěřitelné, jak někdo dokáže velmi rychle zapomínat, s čím byly ty "fronty na banány" spojené! Někteří si vlastně ani žádnou revoluci nezasloužili a měli by se raději zavřít někam do klece, když se jim tam tak líbilo. Za kus žvance zdarma a za celodenní nicnedělání by pak klidně panáčkovali, jak komunistický dozorce píská.


Proč někdo vzpomíná, jak se měl za komunistů dobře?

Vypůjčím si názor z jednoho komentáře u mého loňského článku ve stejný den - Kde jste, děti sametové revoluce:

"Česká společnost je jako zvířata ze ZOO, která se náhodou (po 40ti letech) dostala z klecí do volné přírody. Ti komunisti sice byli zvoleni v demokratických volbách, je ale otázkou, jak se chová hloupý dav, kterému někdo hodí kus masa..."

Něco podobného řekl Topolánek a jak ho moc nemusím, tak má naprostou pravdu - Žijeme v nejlepší době, jen ovce to vidí jinak:

"Ovce jsou zavřené v ohradě, ale mohou každý den jít na pastvu a mají co žrát. A jsou také lidé, kteří budou vždy preferovat pastvu před možností proběhnout se volně před ohradou,..."

Je to přesně tak, když si představíme, že před sametovou revolucí jsme tady žili jako zvířata v ZOO, kdy se najednou odstranily zdi okolo zahrady a všechny klece mezi zvířaty. Kdo byl spokojený v zajetí, ten se s nově získanou svobodou neuměl a dodnes neumí vyrovnat.

Za 40 let za mřížemi již ztratil všechny přirozené instinkty, neumí lovit potravu, neumí se samostatně postarat o svoje hnízdo, dělá mu problém přeplavat řeku, zastřihnutá křídla mu již neumožňují létat. Proto jsou někteří tak zmatení v dnešní době, neboť stále čekají na dozorce, co jim hodí kus žvance "zdarma". Diví se, že klece již nikdo neuklízí, že létat a lovit potravu se musí naučit sami, že stavět hnízdo nebo hloubit noru stojí trochu úsilí, že musí myslet i na zásoby na zimu.

Naopak ten, kdo se chtěl svobodně proběhnout po krajině nebo to vzít tryskem až na druhý konec světa, kdo chtěl naplno roztáhnout orlí křídla a volně se proletět nad krajinou, kdo chtěl dětem ukázat trochu jiný svět, ten si svobodného života užívá. (Scéna jak vyšitá z filmu Madagaskar.)


Co je nejkrásnější, co je nejkrásnější...

"Každý má tolik svobody, kolik si jí zaslouží, či kolik se o ni zaslouží!"

Naštěstí již dorůstá nová generace, která si svobodu dokáže užívat, která nezná žádné mříže ani zdi, která už něco umí a dokáže se o sebe postarat.

Věřím, že bude stále míň a míň všech těch brblajících zoologických zvířat, méně parazitů a méně všech těch dozorců a přisluhovačů režimu, kteří tak rádi rozdělovali potravu poslušným ovcím, zavírali neposlušné jedince a střileli každého, kdo chtěl z vězení uprchnout.

...a k tomu nám dopomáhej Internet :-)

Celý příspěvek...

Ó LANSA mia, Visual LANSA má...

Už v počátcích své programátorské kariéry jsem zjistil, že jsem línej jako veš a že se mi nechce psát stále dokola nějaký počítačový kód. Jednou programátor sice napíše ručně nějakou aplikaci, otestuje a odladí chyby, nainstaluje zákazníkům, dělá opravy a nové verze. Jednou, dvakrát, třikrát, to ještě jde, ale po desáté vám už taková manuální práce začne lézt krkem.

Je sice hezké učit se syntaxi nějakého programovacího jazyka ručním psaním kódu, je rozumné psát v počátcích vše ručně a pak pomocí debuggeru hledat chyby, které jsme do kódu nasázeli, na co jsme zapomněli. V rámci přípravy a výuky je to smysluplné. Když ale pracujeme na projektech, kde rozhoduje rychlost a kvalita výsledného řešení, když potřebujeme sdílet vývoj v týmu, či zajistit verzování, tak je potřeba používat trochu jiné postupy, nástroje a automatizovaná řešení.

Od počátků se tedy snažím nalézt nějaký lepší postup, zjednodušení, nějakou automatizaci. No a jediným smysluplným řešením je používat pro návrh aplikací nějaké výkonné nástroje, které většinu manuální práce programátora odfiltrují, z obecných funkcí udělají knihovny, dle procesního modelu a vizuálního návrhu vygenerují kvalitní kód aplikace a umožňují se soustředit na logiku aplikace a na uživatelskou přívětivost.

Je úplně jedno, zda někdo takovým "pomocným" nástrojům říká Frameworks, či po staru hezky anglicky, Rapid Application Development tools (RAD), příp. integrovaná GUI pro vývojáře, tj. Integrated Development Environment (IDE). Základem je, že návrh aplikací pro koncové uživatele se pomocí takových nástrojů může změnit v tvůrčí a zábavnou činnost, která zbavuje programátora většiny těch pitomostí z minulého století typu středníky nebo složené závorky, umožní vyhýbat se krkolomným jazykovým konstrukcím, či ošetřování všech možných chyb a situací.


Visual LANSA - Integrated Development Environment (IDE)

Za svou praxi jsem vyzkoušel mnoho programovacích jazyků a nástrojů, mám ve svém portfoliu asi 10 ověřených vývojových prostředí, o některých chci ještě napsat. Jedním z těch Top tools je i Visual LANSA - "Application development for Windows, Web and System i (iSeries and AS/400)".



Zacílení na potřeby vývojářů se zaměřením na "business needs, not technology", to je přesně to, co každý zkušený vývojář ocení, neboť každý projekt by měl být primárně zaměřen právě na kvalitní řešení problému a na spokojenost koncových uživatelů. Když nám pak nějaký nástroj pomůže ještě mnohonásobně zvýšit produktivitu, tak je nějaká jiná cesta?

Jsou prostě kvalitní vývojová prostředí, která nám umožní vyvíjet (generovat z jednoho zdrojového návrhu) přenositelné aplikace mezi platformami, ať se jedná o Windows, System i, UNIX, Linux nebo Wireless devices. Záleží jen na našich preferencích, zda podlehneme kouzlu ručního psaní kódu nebo se spíše soustředíme na dobré nástroje, které většinu manuální práce udělají za nás.

Jsem ještě programátor, když raději používám generátory, 4GL, RAD a IDE nástroje? Asi nejsem už takový hard-core programátor, ale každý z toho jednou vyroste :-)

Celý příspěvek...

Výchova voličů v Čechách aneb konec ODS (nejen) v Praze?

Blíží se oslavy pádu totality a proto mi to nedá, abych se nezhrozil, co to zase ODS v Praze provádí. Je to 20 let po revoluci a zdá se mi, že demokracie dostává od mafiánů a hajzlíků všeho druhu stále častěji na prdel. Starosta Prahy 5, Milan Jančík, byl zvolen velkou většinou za místopředsedu ODS pro celou Prahu.

To chce ODS prohrát volby i ve své dosavadní baště? Dělá pro to tedy maximum ;-)

Viz - Bém uhájil post šéfa pražské ODS...

Z komentářů u toho článku, který to asi nejlépe vystihuje:

"...pražská ODS získala dojem, že může udělat naprosto cokoliv a stejně vyhraje volby. Ale volba tohoto praso-mafiána místopředsedou ještě výrazně předčila moje očekávání v míře drzosti pražských odesáků. Jančík, kterého sami voliči ODS odsunuli z prvního místa kandidátky na desáté (protože úplně vyškrtnout volební zákon neumožňuje), je zvolen místopředsedou. Takhle vypadá výsměch vedení ODS vlastním voličům. V Praze budou v dalších volbách volit ODS opravdu už jen pitomci a mafiáni, normální člověk si najde jinou stranu."

Stranou ponechávám to, že +5000 lidí podepsalo petici za odvolání JUDr.[Pilsner] Jančíka z místa starosty Prahy 5, což ovšem naklonění (zavázaní) zastupitelé neschválili. Rozum mi ale zůstává stát, že Jančík dostal i ve volbách do vedení ODS nejvíc hlasů ze všech politiků, kteří se o místo ve vedení ODS dnes ucházeli - rovnou stovku!

To si ODS opravdu dělá prdel ze všech rozumně uvažujících občanů a jejich (dnes již bývalých) voličů?

Pro neznalé - Jančík a jeho parta...


Horší už to nebude u nás v Kocourkově...

Ale bude, kdo odchází od koryta, tak kolem sebe dělá mnohem větší bordel, než když se k tomu korytu sápal. Jsem rád, že hodně lidí již procitlo a že nikdo z mých známých, kolegů i kamarádů, ODS nebude volit. Psal jsem kdysi, jakou stranu budu asi volit a jsem rád, že jsem po letech ODS zavrhnul.

ODS zklamala nerealizovaným programem a kompromisy s ostatními stranami, které šly úplně proti pravicovému programu. Neodpustím ODS ani všechny ty zbytečné kauzy a lobbistické úkroky. ODS je jako politická strana naprosto odepsaná, od vedení až po všechny její fanatické příznivce. Kdo to nevidí, tak toho opravdu lituji!

Myslím, že komentářů opět není třeba. Je to můj osobní názor a kdo chce, tak může reagovat svým názorem na svém osobním blogu, Twitteru, či Facebooku. Děkuji za pochopení a za pozornost. Konec vysílání, přepínám na anglické stránky :-)

Celý příspěvek...

Hledám nějaký plugin pro zlepšení GTD metody :-)

Koukám, že se mi vždy po návratu z ciziny periodicky opakuje období totálního nestíhání, kdy se nabalí všechny nedokončené úkoly a nepomáhají žádné principy Getting Things Done (GTD), jak jsem se např. zmiňoval v příspěvku Když nestíhám, tak nestíhám.

Nepomáhají ani metody pokročilejšího systému Zen To Done (ZTD), více např. na Zen Habits — Simple Productivity.


GTD je dobrá metoda, ale není ještě něco lepšího?

Nevím, zda to je jen můj problém, ale často narážím na limity, co mají všechny plánovací systémy. Je sice hezké si v době relativního klidu pěkně chystat úkoly, stanovovat priority, snažit se optimálně hospodařit s časem, ale asi každý již zažil situace, které nelze nijak ovlivnit a kde se naráží na omezení všech těch teoretických systémů.

Potřeboval bych tedy nějak upgradovat GTD metodiku na verzi 2.0, tj. nainstalovat nějaký plugin nebo nějaké rozšíření, aby vzniklo něco jako Getting All Things Done (GATD), s důrazem na to All ;-)

Kdysi jsem se dotazoval jednoho chytrého odborníka na hospodaření s časem, co mám dělat, když se pracovních i osobních úkolů nakupí tolik, že by je nezvládlo ani 5 lidí v daném čase. Chvíli jsme diskutovali a ani takový profesionál nebyl schopen poradit nic jiného, než se na něco vykašlat.

Při velkém množství pracovních úkolů lze sice práci někomu částečně delegovat, dobrá asistentka také může pomoci se všemi těmi nudnými administrativními věcmi, ale osobní (rodinné) "úkoly" již delegovat nelze. No a teď, když se to všechno nakupí, tak co půjde z kola ven? Co se nesplní a úmyslně odloží na neurčito? Na co se můžu vykašlat?

Zákazníci? Rodina? Firma? Děti? Partneři? Kolegové? Zaměstnanci? Kamarádi? Zájmy? Schválně jsem to naplácal tak ledabyle, aby pořadí nedávalo smysl ;-)


"Dělej, co cítíš!"

Ha, to je ono, vzpomínám si na jednu chytrou radu (zde již několikrát zmiňovanou), která mi už mnohokrát pomohla. Dělej, co cítíš a důvěřuj instinktům! To je asi to správné rozšíření veškerého přístupu k úkolům i k životu obecně. Zní to možná příliš frázovitě a jakoby z chytrých motivačních knížek, ale když stále dokola narážím na další články, které to opět zdůrazňují, tak si jen ověřuji, jakou velkou pravdu mi jeden chytrý člověk kdysi dávno poradil. (Tehdy před lety jsem to ale moc nechápal, asi zaslepen slepou vírou, že já jsem ten nejchytřejší.)

Viz - "Trust Your instincts" - 10 Tips for Navigating the Waters of Life

Jak tedy řešit velké množství úkolů, které se na nás valí ze všech stran? Jde to jednoduše, řídit se citem a ne pouze rozumem. Všechno je pak mnohem jednodušší, řešení rychlejší a smysluplnější. Takové zkrácené řešení odpovídá také více našemu přístupu k životu a hodnotám, které zastáváme. Je to také přesným obrazem toho, jací jsme, co a jak děláme.

Celý příspěvek...