Již pár let se ve svém "freelance" čase podílím na projektech, kde firmy chtějí většinou konsolidovat roztříštěná řešení a vyřešit komplexně své IT technologie. Jednotná architektura, integrace dat, centrální databáze v clusteru (nejlépe geograficky oddělené), napojení na data warehouse a business intelligence systémy,...
Přesun provozu do spolehlivého outsourcing centra, využívání SaaS modelu, nahrazení desítek dodavatelů jedním spolehlivým partnerem, bezpečnost, záruky supportu i dalšího vývoje,...
Současně ale také sleduji všude kolem nějaké jednoúčelové projekty, ať už úspěšné, či neúspěšné, originální nebo okopírované, s dobrým finančním modelem a s možností růstu, příp. vyložené propadáky, které si vymyslel nějaký technokrat, který má sice přehled v (online) světě, ale většinou vůbec netuší, že (offline) svět a opravdový život se točí kolem něčeho trochu jiného.
Hrajeme prostě všichni takovou globální online hru, kdy podnikat může každý, bez ohledu na hranice, způsob, styl a smysl podnikání, kdy se jen několika hráčům podaří uspět a ostatním děkujeme za účast ;-)
Integrace všeho do všeho...
Když jsem si naposledy hrál s Twitter API a jeho napojením na zákaznickou databázi, tak jsem objevil jeden sympatický český projekt, který se snaží vytvořit katalog českých "twitteristů", tj. firem a lidí na českém Internetu, kteří na Twitter.com aktivně píšou, co celý den dělají, co je napadá, co objevili zajímavého, propagují své výrobky a služby, na což mají pouze 140 znaků (pro neznalé).
- Follow.cz - Katalog českého Twitteru:
Líbí se mi takový pěkný a stylově udělaný projekt, který má určitě smysl pro okruh aktivních Twitter uživatelů a který se časem může posunout do další fáze, když se rozšíří i o nějaké další funkce a služby, aby nebyl jen jednoúčelovým katalogem.
Napadá mě, že by bylo dobré doplnit tam ještě rozdělení na firemní / osobní účty (jeden Radio button ve formuláři) s následným filtrováním všech seznamů. Šlo by určitě využít i URL adresu Web stránek uživatelů, co se přetahuje z Twitteru (databáze blogů?), příp. i využít Location a Language pro další přehledy a filtrování.
Osobně zatím Twitter nepoužívám, ale kdo má co říci na Twitteru, tak může přidat svůj účet do tohoto českého katalogu, neboť je zajímavé sledovat, kolik uživatelů v ČR sleduje druhé uživatele - viz ten první chalan na dané stránce s 64564 followers. To nemá chybu :-)
Tento malý projekt si ještě dovolím použít jako příklad k zamyšlení, zda by nebylo výhodnější začít již od počátku trochu jinak (globálně).
Začít v malém a postupně zlepšovat?
Je lepší začít a udělat jen menší (lokální) projekt, který se dá rozšiřovat nebo hned navrhnout větší koncepci? Je to podobná otázka, jako si zřídit eShop jen na černé ponožky (už to zabalili) nebo hned koncipovat komplexní prodej oblečení, příp. alespoň spodního prádla obecně.
Proč jen "katalog českého Twitteru" a ne hned celosvětový "Twitter Catalog" s různými jazykovými verzemi? Koncepce a struktura stejná a jen by stačilo zapojit různé jazykové verze.
Proč jen "katalog českého Twitteru" a ne hned "Web Catalog", kde by mohl být současně i katalog Web stránek, blogů a jejich RSS zdrojů? Co takhle mít kromě Twitter účtů na jednom portálu i Facebook, MySpace, či Youtube uživatele (nejen české)?
Určitě je lepší začít v malém, vyřešit nejprve jednu oblast a pomalu zlepšovat, neboť v jednoduchosti je síla. Je ale opravdu tak náročné navrhnout, uřídit nebo jen zpropagovat nějaké komplexní All-In-One řešení? Mírný problém v té počáteční jednoduchosti totiž je, že už zpětně "nedonutíme" registrované uživatele doplnit další informace, příp. bude těžší integrace nebo náročnější změna struktury.
(Napadá mě také, že katalog českých Twitter uživatelů mohl být již dávno třeba na portálu Weblogy.cz nebo přímo na Twitter.com, kde mohli udělat přímé prohledávání a zobrazení účtů dle lokace uživatelů, např. ve tvaru Twitter.com/directory/CzechRepublic, včetně hodnocení komentářem nebo hvězdičkami.)
Schválně, kdo se na to "All-In-One" vrhne jako první a kolik takových řešení na světě již existuje?
All-In-One komplexní služby nebo spíše malá specializovaná řešení?
Kolik Followers může získat Twitter účet bez příspěvků?
Doděláváme nějaké poslední drobnosti na stávajícím projektu a řešíme drobná rozšíření aplikace, na které si zákazník klasicky vzpomněl až v průběhu akceptačních testů. Máme ale plno času, který se nám nějakým zázrakem podařilo ušetřit (techničtí bohové nám asi byli nakloněni), takže nic nebrání tomu poslednímu vyšperkování o sympatické drobnůstky :-)
Napojení uživatelské CRM aplikace na všechny možné sociální sítě není nic složitého, no a tak si hrajeme se všemi možnými API, kdy já jsem si vybral Twitter API a testuji všechny možné i nemožné způsoby využití. Je to vlastně taková hra a docela zábavná, jak tak při testování sleduji průběžně tweety uživatelů z celého světa na vybraná témata.
Nikdy jsem Twitter nepoužíval, neboť tak nějak podvědomě se vždy bráním "všemu", co dělají "všichni". Někdy dokonce dělám "všechno" přesně naopak, což mi mnohdy pomáhá najít jiné a netradiční cesty, někdy tím ovšem budím udivení, často narážím na zdi a různé (nepřekonatelné) překážky. Všechno je ale k něčemu dobré a osvědčil se mi takový přístup.
Kolik získám Followers na Twitteru bez příspěvků?
V rámci testování jsem si vytvořil několik Twitter účtů a co čert nechtěl, hned jsem všude získal nějaké Followers a to jsem vůbec nic nenapsal, nikoho nehledal, nikoho neoslovoval. Docela mě to pobavilo a zkusím tedy otestovat Twitter síť trochu jinak.
"Don't walk in front of me - I may not follow.
Don't walk behind me – I may not lead.
But just walk beside me and be my friend."
(Albert Camus)
Kdo má zájem, tak si jeden můj Twitter účet může přidat do svých oblíbených ke sledování a já slibuji, že dokud nebudu mít co říct, tak nenapíšu ani jeden Tweet, abych neobtěžoval vážené čtenářstvo nějakými výkřiky do tmy. Cílem je získat co nejvíce Followers s tím, že nebudu nic psát, což bude takový pěkný "social networking" v praxi ;-)
Schválně, kolik je takto možno získat "následovníků" v Twitter síti?
Banánová republika aneb špína 20 let po revoluci
Tak nějak nevím?! Jsem chvíli pryč a co se to v ČR zase děje? Sníh je asi tak jediné, co si někteří můžou pochvalovat. Vše ostatní jen názorně ukazuje zdecimovanou morálku za posledních dvacet let po revoluci. Klaus a Lisabonská smlouva, Klaus v Rusku a vydání jeho knihy ruskými kamarády, "právníci" z Plzně,...
Musím se znovu ptát, za jaké doby vyrůstali všichni aktéři posledních taškařic, příp. kdo je vychoval a dal jim morální základy do života?
Možná se to soudruhům nebude líbit, ale to socialismus zdevastoval veškerou morálku ve společnosti, odebral lidem úctu a úroveň, trestal je za samostatné myšlení a snahu něco dokázat. Byli to právě komunisté, kteří z lidí vytvořili tupou masu bez schopnosti se uplatnit, kteří vychovali nesvéprávné občany čekající na pomoc od státu, příp. bezpáteřní jedince, což se projevilo hned po revoluci všemi těmi divokými privatizacemi a rozebíráním majetku, následně pak pokřivením veškerých osobních a společenských hodnot.
Je mi až stydno za lidi, kteří si dovolí z úst vypustit hloupé bláboly, že za komunistů bylo líp, že za tohle necinkali klíči, příp. že za všechno může Havel se svou pravdou a láskou, příp. Klaus nebo ODS.
NE, za všechno si můžeme my sami, každý osobně! Je to jen naše vina a každý by se měl nejdříve zamyslet, co sám udělal pro změnu a jakým způsobem naložil se zdarma získanou svobodou. Dokud si to všichni osobně neuvědomí, tak není možná žádná náprava, kdy devastace morálky jednotlivců i celé společnosti bude jen pokračovat.
Jsou to možná maličkosti, ale primárně na tom záleží:
- Koho volíme a chodíme vůbec k volbám?
(Estébák a komunistický bachař ve sněmovně a neustálé preference komunistů jsou toho typickou ukázkou, nemluvě o socanech, kteří slíbí 30 Kč a vyhrají volby.)
- Zajímáme se o to, co se kolem nás děje?
(Nedávnou petici za odvolání starosty JUDr.[Pilsner] Jančíka v Praze podepsalo jen 5.000 lidí, až jich bude 50.000, tak jistě zmizí ze scény i se všemi svými podivnými praktikami.)
- Požadujeme po svých poslancích, ať dělají, co dělat mají?
(Kdo někdy napsal svému poslanci nebo ho navštívil v kanclíku a požadoval plnění volebního programu nebo odpovídající reakci?)
To jsou všechno základní věci, které ve většině demokratických zemí fungují, ať už dobře nebo špatně, ale fungují. U nás v ČR nefungují a dokud se neotočí generace, tak nikdy fungovat nebudou. Společnost bude stále vedená lidmi bez morálky, bude plná politiků, co myslí jen na své korýtko, samolibých profesorů, děkanů, co opisují dizertace, právníků s koupenými tituly, či podivných podnikatelů.
Ty generace se ale musí otočit ještě několikrát, neboť 20 let evidentně nestačí na pročištění společnosti. Koho asi tak může vychovat bývalý komunista, estébák, vekslák, vlezdoprdelka, šedá myš nebo nějaká rychlokvaška (bez morálky) s koupeným titulem?
Se všemi těmi postkomunistickými nešvary se budou muset ještě vyrovnávat děti našich dětí, které snad již budou mít kolem sebe trochu méně té hlouposti, závisti, morální špíny (a více dluhů). Optimista by možná ještě dodal:
"...když je navíc rodiče včas přesunou do jiné společnosti v jiné zemi, tak je o jejich budoucnost dobře postaráno!" :-)
Čest všem výjimkám...
Znám plno chytrých, schopných a rozumných lidí u nás, kterých si vážím, mají můj obdiv, které uznávám. Sám se snažím vychovávat správně své děti, ukazovat jim jiné cesty a možnosti, seznamovat je se světem a dávat jim dobrý vklad a motivaci do života.
Je nás ale zatraceně málo a bude ještě dlouho trvat, než se to změní.
No nic, aby tento příspěvek nebyl tak pesimistický, tak písnička na závěr pro mírné pobavení od prý nejprodávanějšího českého autora, bývalého agenta STB. Jak stylové v dnešní době, že ;-)
- Doprdele práce:
(Jo a vypínám po arthurovsku komentáře pro tento příspěvek, není nutno komentovat, vše bylo již mnohokrát řečeno.)
Co má dělat programátor, když ho už moc nebaví programování?
Začínám ve volných chvílích na cestě vyřizovat tu hromadu emailů a narazil jsem na zajímavý dotaz od bývalého kamaráda, známého, či jak mám nazvat někoho, s kým jsem kdysi kamarádil, pracoval na společných věcech, ale kterého jsem asi 5 let neviděl a dnes už vlastně nemáme nic společného ;-)
Ptá se mne, zda nevím o nějakém zajímavém pracovním místě, neboť ho prý již nebaví programování (koho by také bavilo, že). Ve stávající práci mu nabídli místo nějakého IT managera (rozuměj, organizačního vola v obleku), což také nechce dělat, no a stále jaksi nemůže nic zajímavého najít.
Co má dělat programátor v "důchodu"?
Každý někdy řeší, že se mu stávající způsob života nelíbí, že není spokojen na dané pozici, že ho nebaví neustále dokola dělat skoro to samé. Zažil to asi každý a jelikož tady často píšu o tom, že nejlepší v životě je dělat, co nás baví, tak jsem začal následnou online diskuzi na tohle téma:
Já: "Jakou tedy hledáš práci? Co by tě bavilo? Možná bych měl jeden větší projekt v PHP, příp. něco v C++ na Unixu,..."
On: "Nevím, už mě nebaví programování, chci dělat něco jiného."
Já: "Dobře, ale co bys chtěl dělat? Práce je všude plno a stačí jen pohledat. Zkoušel jsi Jobs.cz, Monster.com?"
On: "Jasně, projíždím různé joby, ale nic se mi nějak nelíbí."
Já: "A hledáš něco počítačového nebo zkoušíš i jiné obory?"
On: "Hledám cokoliv, co by mě mohlo bavit, kde bych i něco vydělal a nebyl by to stereotyp."
Já: "Hmm, tak v tom ti nepomůžu. Až se vrátím do ČR, tak skočíme na pivko a pokecáme."
Je podnikání řešením pro "bývalého" programátora?
Načal jsem také téma, ať začne v něčem podnikat, neboť to je oblíbené řešení podobných problémů, když člověk neví, co by vlastně chtěl dělat. V podnikání je možné začít dělat na tom, co nás alespoň trochu zajímá a pak se nějak uvidí. Buď se dostaví úspěch a zadaří se nebo ne. To je fuk, ale každá taková samostatná činnost pomáhá k lepšímu uvědomění, co vlastně chceme a co by nás opravdu bavilo.
Podnikat prý nemůže, neboť splácí nějaké hypotéky na barák, má leasing na auto (pro manželku, on má firemní), dítě v soukromé škole, náklady prý stále stoupají, potřebuje tak mít stabilní příjem. Docela mě pobavil, neboť prý nedávno sdělil manželce, že se musí trochu kontrolovat, neboť na domácnost (včetně těch hypoték a leasingu) může dávat jen 50 tisíc měsíčně :-)
No a teď raďte takovému fachmanovi, který ani neví, co by ho vlastně bavilo. Hypotéky a rodinných nákladů se jen tak nezbaví, od rodiny neuteče, musí proto stále hákovat v nějaké firmě a dělat práci, která ho moc nebaví. Platí ho sice královsky, ale co může takový člověk vlastně dělat?
Svoboda volby?
Není právě ta svoboda rozhodování a možnost volby to jediné, co nám v životě zůstává? Je nutné být v životě takovou cvičenou opičkou, která na gumičce poskakuje, jak někdo píská, nemá žádnou svobodu, je svázaná okolím a tím, do čeho se sama nechala uvrtat?
To nejde aneb šlapati po snech zakázáno!
Než doplním závěr k předchozímu příspěvku, tak se opět pokusím přesměrovat traffic na další z dobrých českých blogů, na které bych chtěl upozornit. Ano, jeden z posledních trendů zde na blogu je převod návštěvnosti jinam, snad se to tedy vše podaří stihnout do automaticky naplánovaného ukončení blogu :-)
Autorka, Eva Pallotto, začala svůj originální blog na iDnes, kde je stále možno najít plno zajímavých článků z bohatého života chytře píšící majitelky restaurace v centru Prahy, kterou otevřela po návratu z USA. V poslední době ale začala psát osobnější zamyšlení na nové adrese Pallotto.cz, což je stránka, která sice nevyniká nijak závratným designem, ale kdo říkal, že design není důležitý, když má autor chytré myšlenky a obsah sdělení je to, co hledáme?
"Šlapati po snech přísně zakázáno!"
Názory autorky blogu jsou mi blízké a kdo to zde čte déle, tak jistě již pochopil, že podporuji všechny sny, nápady, originální a netradiční myšlenky, že fandím všem nadšencům a bláznům, co se o něco snaží, po něčem touží, co něco umí a o něco smysluplného usilují.
"Nechci žít ve světě zamindrákovaných sekretářek, bezcitných manažerů, frustrovaných prodavaček ... chci žít ve světě, kde se sny hýčkají. Kde se lidi navzájem podporují v tom, aby dělali především to, co je baví, co je těší. I kdyby to mělo znamenat, že můj život nebude tak pohodlný, jako je dneska."
Viz pěkné zamyšlení - Šlapati po snech přísně zakázáno!
Více takových autorů, více takových chytrých lidí, kteří již život trochu pochopili, kteří jsou i schopni se podělit o své myšlenky a mírně tak otevřít oči všem, kteří pro nějakou svou (snad) dočasnou zaslepenost ani netuší, jak bohatý je život ve všech podobách, když každý dělá to, co chce, co ho baví a motivuje.
Ještě starší rada na závěr: "Všechno jde, stačí chtít a umět!"
To nejlepší, co jsem v životě udělal...
Schválně, co vás napadá při takové zásadní otázce? Odpustím si nyní svůj obvyklý filozoficko-morální úvod do tématu a budu rád za podněty v komentářích.
Všechny komentáře budu schvalovat hromadně ve vlnách (vždy v noci), abych předčasně neovlivňoval čtenáře jinými názory. Dle počtu komentářů pak na závěr "průzkumu" doplním tento příspěvek o celkové shrnutí.
Je úplně jedno, co to pro každého bylo, zda dokončení školy, opuštění školy, začátek podnikání, konec podnikání, nástup do nového zaměstnání, či odchod do ciziny, vydělané peníze, práce pro charitu, svatba, rozvod, výchova dětí... Všechno má něco do sebe a pro někoho určitou nejlepší hodnotu v životě.
Mnoho věcí se nám jistě v životě nepodařilo, pamatujeme si některé promarněné šance a příležitosti, které jsme nevyužili. Co ale bylo TO nejlepší v životě, co jsme udělali, není vůbec jednoduchá otázka a nutí k hlubšímu zamyšlení. Myslím, že stojí za to se někdy otočit a zvážit některé zásadní kroky v našem životě. Každá sebereflexe totiž otvírá nové možnosti a cesty, které by nás třeba ani nenapadly.
Díky tedy za názory i za příp. anonymní komentáře, když někdo nebude chtít spojovat své jméno s tímto tématem.
Co nejlepšího jsem v životě udělal?
(Updated 8-11-2009)
Jak někdo chytře poznamenal "v kterém životě", kdy já bych spíše dodal "v jakém čase a prostoru" bylo to mé nejlepší rozhodnutí? Na tom totiž přesně záleží, neboť každý den všichni rozhodujeme o zdánlivých maličkostech a až teprve po čase jsme schopni hodnotit, co bylo to nejlepší a nejdůležitější rozhodnutí, které ovlivnilo náš život.
Není vůbec jednoduché vybrat jen jednu nejlepší věc, neboť každé nejlepší rozhodnutí je spojeno s naším předchozím životem, kdy všechny ty malé "střípky" nám pomáhají (podvědomě) při větších rozhodováních. Někdy nám může pomoci náhoda, tu ale teď nechme stranou.
Já osobně považuji za největší mezník v mém životě, když jsem si opravdu uvědomil hodnotu svého času zde na tomto světě.
Hodnotu času, který máme vymezený a nemůžeme ho ovlivnit. Čas, který můžeme něčemu věnovat, něčím naplnit, který ale také můžeme promarnit, třeba honičkou za zlatými dukáty, které tady po nás opravdu nezůstanou ;-)
Ano, byl jsem také postižen takovou zlatou horečkou a myslel jsem si, že dukáty a zlaté valouny mi zajistí štěstí, jak si to podobně mysleli všichni zaslepení zlatokopové u Klondike River. V určité fázi, když už např. máme dostatečně naplněné konto, tak najednou zjistíme, že dukáty nám jsou k ničemu, když nás po kolapsu odveze záchranka, když nám diagnostikují nevyléčitelnou chorobu, když nás srazí auto na přechodu a ani si svůj promarněný život nejsme schopni uvědomit.
Rozhodnutí věnovat se něčemu jinému, jak pouhému vydělávání peněz, bylo způsobeno tím, že jsem pochopil svou vymezenou dobu v tomto životě a na tomto světě. Bylo to asi to nejzásadnější, jak jsem přišel na to, že peníze nejsou jediným způsobem, jak lze hodnotit bohatství. Kdo z finančně zabezpečených lidí by nevyměnil veškerý svůj majetek za dobré zdraví?
"Právě pozoruji veverku..."
Někomu se nikdy nepodaří pochopit ten jiný pohled, celý svět a všechny lidi bude neustále poměřovat penězi, neboť je tak "správně" vychován, má kolem sebe jen stejně smýšlející "vzory". Někomu chybí třeba jen více fantazie a schopnost samostatně přemýšlet, což se týká i mnoha velmi chytrých lidí.
Chytrost totiž ještě neznamená moudrost ;-)
Na závěr ještě úryvek z jednoho komentáře, neboť žádné rozhodování nemůže trvat věčně, někdy může být už pozdě, cesta bude mnohem náročnější, příp. nás také v něčem můžou předběhnout ostatní:
"...se zasadnim rozhodnutim zas moc dlouho nevahejte, protoze az se rozhodnete, tak by taky uz mohlo byt pozde."
Jak může blogger (kulturista) vydělat 90 Kč :-)
Když jsem minule zmínil nabídku na práci kontraktora za 90 tisíc Kč, tak jsem netušil, že se hned vzápětí objeví podobná nabídka za 90 Kč pro všechny bloggery, kteří splní podmínky zadání. Sice nabídka má o pár nul méně, ale "nekup to" za tu cenu :-) Ad Placla.cz:
Průběžně tady publikuji odkazy na zajímavé blogy z celého světa, které stojí za to číst, no a již delší dobu se chystám uvést odkaz na jeden z nejlepších blogů na českém Internetu. Asi bych to nechal na později, ale poslední článek na daném blogu obsahoval nabídku, která se mezi bloggery neodmítá. To víte, mamon :-)
"Chci článek, který bude chválit Misantropův zápisník, bude v něm několikrát slovo "nejlepší", nebude negativně zaměřen proti zadavateli, bude obsahovat šest odkazů na šest různých článků... za 90 Kč... Požadavek: Blogger musí být zároveň kulturista! Beru pouze schválené nabídky!"
Proč chválit Misantropův zápisník?
Mnoho čtenářů z oboru asi zná Misantropův zápisník, ale pro pár nových návštěvníků si dovoluji publikovat odkaz na další zajímavé čtení pro dlouhé večery. Nejde o to, zda je nějaký blog dobrý, skvělý, nejlepší, neboť každému sedí něco jiného. Který blog je nejlepší je velmi subjektivní hodnocení a pro každého má úplně jiný význam.
Pro mě to třeba není žádný z nominovaných v anketě Křišťálová Lupa, ale za nejlepší již delší dobu považuji právě zajímavé čtení Arthura Denta aka Misantropa.
Na každý jeho článek se těším, většinou mě potěší docela chytrým zamyšlením, líbí se mi jeho přístup k životu i životní moudrost, která vyzařuje z mnoha jeho příspěvků. Arthurova zamyšlení na mne působí podobně, jako kdysi dávno chytré příspěvky Letinky, která si konečně i pořídila vlastní doménu, ale stále čekám, že se zase rozepíše :-)
Misantrop sice nestíhá plno věcí (jako každý), ale umí psát, vládne češtinou i břitkým pohledem na svět, trochu fotrovatí (jako já), zažívá scénky jako pan Malake (i jako já), také se mu nelíbí Las Vegas, nestihne také nikdy v životě plno věcí, ale používá zahraniční hosting, a je mu skoro všechno celkem jasno.
Hlavně, Misantropův zápisník se dobře čte, na Webu je totiž nejlepší číst rozumné a originální blog posty od nejlepších pisatelů, jak ztrácet čas čtením přebíraných zpráv z domova i ze světa, které nic nového neříkají, což vidíme stále častěji na všemožných blog stránkách, či na stránkách mnohých IT portálů.
Blogger musí být zároveň kulturista?!
Ha, podmínky zadání úkolu jsem skoro splnil, slovo "nejlepší" zde bylo několikrát uvedeno, šest odkazů na šest různých článků na daném blogu také. Co ten kulturista? Sakra, to je problém! Když jsem byl malý chalan, tak jsem sice chtěl být kulturistou, kdy jsem se opravdu jednou odhodlal a navštívil kulturistický klub. Jeden den jsem tedy asi byl "kulturistou", ale to Arthur určitě neuzná.
Škoda, mohl jsem vydělat pěkných 90 káčé, ale vypadá to bledě. Snad někdo jiný bude mít více šancí, podaří se mu lépe vystihnout kvalitu zmiňovaného blogu, bude i aktivním kulturistou a jeho příspěvek současně Arthur schválí ;-)
Mimochodem, souhlasím s Arthurovými komentáři k tomu pokusu o český PayPerPost systém, kdy se trochu ukazují důvody, proč jsem proti veškerému tomu kopírování úspěšných zahraničních služeb. Na malém českém písečku nemají takové lokální projekty moc šancí a je to jen plýtvání potenciálem schopných lidí. Placla.cz může být úspěšná, ale autory čeká ještě hodně práce, zlepšení marketingu a dlouhodobé získávání uživatelů.
Když už něco kopírovat ze zahraničí, tak to chce začít v angličtině a kvalitou převálcovat originál - viz třeba český Pixmac.com, který má dobře nastartováno! Ale to jen tak na okraj...
