Dlužnící neplatí a asi přestanu pracovat na fakturu pro US firmy

Koukám, že stále více firem (nejen v US, ale i v celé Evropě) má problémy s placením a zvyšuje se počet neplatičů na celém světě. Zajímalo by mě, kdo ty firmy řídí, ale asi netřeba moc pátrat, neboť neschopných managerů, či chytráků, je všude plno.

Stále do hlavy "nahrávám data" pro nový projekt, ale v přestávkách vyřizuji emaily a moc mě netěší zprávy, co dostávám od známých. Všichni se potýkají s tím, že jim někdo neplatí za práci, že uprostřed projektu se vše zastaví, neboť firma se dostala do finančních problémů, příp. se IT projekty ruší ještě před zahájením.

Co s tím? Menší firmy se vymlouvají na jiné firmy, že jim neplatí, velké firmy si zase stěžují na nedostupnost přislíbených bankovních úvěrů, vyhazují lidi, zavírají provozy, na dluhy kašlou. Co to vůbec je za podnikání, které musí být kryto nějakým úvěrem? Copak opravdu lze provozovat nějakou firmu a na všechno si půjčovat, provoz krýt neustálými úvěry a všechno splácet až z nějakých (imaginárních) příjmů v budoucnu?

Nemám peníze, tak si snad nic neobjednávám ani nekupuji na dluh!

Sice tomu principu rozumím, chápu to, ale v dnešní době mi to u mnoha firem připadá jako takové umělé prodlužování pomalého konce, neboť budoucí příjmy nemůže nikdo předpovídat. Tedy, každý může trochu fantazírovat a malovat si růžovou budoucnost, ale nemůže se pak divit, když to nevyjde. Nejde také brát si provozní úvěry na základě takových odhadů a pak nemít ani na zaplacení odebraného zboží, služeb, či na mzdy zaměstnanců ;-)

Asi všichni slyšeli někde ty obvyklé výmluvy, kdy se projevuje špatné cash flow (odběratelé nám neplatí, pozastavili nám úvěry, všichni dodavatelé chtějí platby předem, čekáme na státní dotace...), což jsou jen kecy omlouvající špatné podnikání nebo nesolidní jednání.


Jediná jistota jsou zálohy a platby předem!

Díky tomu, že pracuji pro zákazníky přes americkou firmu, která se stará o veškeré smluvní náležitosti se zákazníky, účetnictví i fakturaci, tak mám zatím jen jednu nezaplacenou větší pohledávku (nechci kvůli tomu partnera v júesej moc dusit), neboť přeci jen vztahy mezi US firmami se udržují na trochu lepší úrovni (alespoň v našem oboru).

Nevím, co bych ale dělal, kdybych měl více nezaplacených pohledávek v nějaké cizí zemi u firmy, která krachuje a není schopna plnit své závazky. Stalo se mi to kdysi dávno v začátcích, kdy mi jedna firma dlužila asi 60K USD a jejich šéf se neustále dušoval, že už zaplatí (až dostanou další úvěr). Sice po pár měsících zaplatili, ale od té doby si na to dávám pozor.

Zálohy jsou jediná malá jistota v dnešní krizové době (nevratné v případě zrušení projektu). Ideální jsou také průběžné menší platby dle dokončených etap projektu, neboť je to výhodnější pro zákazníka i dodavatele. Také se dají rychleji odhalit případné problémy již v zárodku (např. druhá neprovedená týdenní / měsíční platba a zastavuje se práce).


Jak odhadnout rizika nezaplacení projektu?

Toť těžká otázka a jsem zvědav, jak dopadne náš současný projekt, který je sice již smluvně ošetřen, ale záloha zatím nepřišla, kdy příprava mne již stála nějaké finanční (letenky, software) i časové investice (studium, analýza). Chce to asi jen dobře vybírat zákazníky a nespoléhat se na nějaké oficiální (upravené) údaje o hospodaření, které se vydávají pro akcionáře a moc neodpovídají skutečnosti.

Je ale vidět, že krize stále válcuje většinu firem na světě a jen ti nejsilnější hráči zůstanou na budoucím světovém (čínsko-indickém) trhu. Stačí jen trochu větší pokles kurzu dolaru a máme všichni dobře vymalováno ;-)

Viz také - Výplata US firmy ovlivněna kurzem dolaru...

Celý příspěvek...

Nic neumím aneb jak rychle načerpat zapomenuté informace?

Zjistil jsem, že nic neumím. Ehm, tedy něco snad umím, ale daří se mi "úspěšně" zapomínat. Nevím, jestli to je bug nebo zabudovaná fíčura v systému, ale při práci na novém projektu potřebuji nejprve reinstalovat "systém", vymazat "disk" a nahrát nějaké jiné programy a data.

Nechám tedy v hlavě jen boot sektory a základní ovladače, kdy staré znalosti musím přemazat nějakými potřebnějšími.


Jiný vývojový systém, jiná architektura, jiná databáze...

Nyní tady např. sedím, koukám na tu hromadu knih na zemi (na stůl se mi ani nevejdou) a přemýšlím, jak uploadovat tu hromadu dávno již zapomenutých znalostí a potřebných informací. Jak si hlavně dodat chuť, sílu a odvahu? Musím totiž přepnout myšlení na jiné technologie a nějak mě to už zmáhá :-)

Nechce se mi, ale budu muset, neboť čas flákání na chvíli vystřídá usilovná práce a dokončení rozdělaných věcí, na které jsem přes prázdniny ani nešáhl. Klasika, kdybych to alespoň, já blbec, začal řešit trochu dříve a nenechával vše až na poslední chvíli! Proč jsem s tím nezačal lehce a elegantně už před měsícem? Stačilo každý den věnovat hodinku a kde bych dneska byl?

Stačilo by i začít před týdnem, co třeba včera?

Dobře mi ale tak! Dělám hlouposti, lítám do Londýna, odbíhám od tématu, válím se v houpací síti na pláži, utrácím peníze, no a pak přijedu do Prahy a divím se, že nestíhám. Pohledem na tu hromadu odborných knih zjišťuji, že teď se opět projeví, jak rychle jsem schopen načerpat již zapomenuté znalosti, jak rychle si budu schopen obnovit kdysi již ovládané praktické zkušenosti.


Jak tedy rychle načerpat informace?

Je určitě rozdíl naučit se něco úplně nového ve srovnání s pouhou obnovou zapomenutého. Raději se učím něco nového, to se spojí zábava s poučením, ale někdy je nutné obnovit znalosti, které jsem více jak rok nevyužíval, z důvodu malé kapacity svého mozku raději zapomněl a nahradil potřebnějšími informacemi.

Jak tedy budu postupovat (při obnově "systému" a starých "dat")?

1. Shromáždění zdrojů
- odkazy na odborné články online, literatura a osobní poznámky

2. Zvolení postupu studia
- stanovení priorit dle dostupného času

3. Rychlá revize všech zdrojů
- prolistování knih a letmé prolétnutí online článků

4. Zděšení, co všechno jsem zapomněl
- vždy se opakuje stále to samé, vím to, jen si to znovu ověřuji

5. Duševní příprava na následující krok
- hledání motivace, důvodů a přesvědčování, proč, nač, zač,...

6. Částečné vymazání systému
- alkohol opravdu moc nepomáhá :-)

7. Hrubý "load" znalostí
+ praktické testování a ověřování funkčnosti "systému"

Záleží vždy na množství informací a rozsahu zapomenutého. Obvykle musím ale teoretickou část prokládat praktickým ověřováním, aby nedošlo k celkovému kolapsu, abych si ověřil, že postupuji správným směrem a abych včas odstranil příp. dead-locks a jiné nekonečné smyčky.

Mírnou komplikací také je, že znovu získané znalosti musím mít v hlavě a musím je umět prakticky používat, neboť s nimi odjíždím opět pryč a u zákazníka si nemůžu dovolit při každém problému hned koukat do dokumentace na flash disku nebo někde něco hledat na Webu.

Sice bych někdy raději razítkoval obálky na poště, ale většina snad chápe, že když práce je zábava, tak někdy je nutno zatnout zuby a trochu více zamakat ;-)


Loading in progress...

Jak jen překonat těch pár okamžiků (mezi body 6-7), kdy mám v hlavě pouze základní ovladače a tělo ovládá prodloužená mícha? Jo, vlastně! Sedím a píšu tento zmatený příčpěvek na blog. Kdybych se tedy dlouho neozýval, tak došlo k totálnímu přetížení a destrukci systému :-)

Celý příspěvek...

Proč nebudu pracovat jako head hunter pro Google :-)

Včera jsem probíral Google blogy, co mám ve čtečce, neboť se toho nějak moc nového urodilo, no a vzpomněl jsem si na toho bývalého kolegu, co se chystal na pohovor v Google.

Nějak se mi neozývá, takže jeho zkušenosti z Google Interview ještě nemůžu publikovat, ale prý přijmout nového člověka trvá i pět měsíců, takže je to běh na pěkně dlouhou dobu ;-)

"Projekty v Google musí čekat řadu měsíců, než se najmou noví lidé, ačkoliv jsou schválené prostředky, prostě proto, že nábor nových zaměstnanců v Google trvá příliš dlouho. Jeden z bývalých zaměstnanců Google dobu vyčíslil na pět měsíců od zaslání životopisu do začátku práce."

Viz Lupa.cz - Google už není zaměstnavatelem z říše snů?


Zajímavá náborová politika v Google?

Google prý dostává několik tisíc CV měsíčně (denně?), což by se dalo pochopit. Proč ale ten výběr trvá tak dlouho? Vybrat vhodné kandidáty z toho množství zaslaných životopisů asi může být problém, ale udělat 3-5 pohovorů se dá snad zvládnout během pár dní.

Ale dobře, každá firma si to dělá po svém a mně je po tom houbelec, jen mě zaráží, že skoro každý měsíc dostanu osobní email od nějakého HR zástupce z Google, který mi nabízí nějakou zajímavou pozici. Copak nemají již dost zájemců? Proč dosud nevzali mého kolegu, který mě převyšuje znalostmi, inteligencí i tím prestižním vzděláním, na které si firma Google tak potrpí?

Nedávno mě pobavilo, jak mi nějaká HR managerka z Google zaslala nabídku na jakousi pozici a žádá, ať jí zašlu self evaluation formulář a oznámkuji své znalosti.

Opportunity with Google (citace z emailu):

I would really like to get in touch with you over the phone to have a chat about your future career planes. If this sounds interesting to you, please send me your resume, the filled out self evaluation you will find below and a good time to call you...

10 = you literally have written a book
7,8,9 = expert, go-to person on this technology
5,6 = solid daily working knowledge. Highly proficient.
3,4 = comfortable working with this, have to check manual on some things.
1, 2 = have worked with it previously but either not much, or rusty

Self evaluation
    ___ C
    ___ C++
    ___ Java Programming
    ___ TCP/IP Networking (OSI stack, DNS, etc.)
    ___ SQL and / or Database administration
    ___ Perl
    ___ Shell Scripting
    ___ Python
    ___ Unix/Linux System Administration tasks
    ___ Unix/Linux internals


Kdo má tedy zájem pracovat v Google, tak zde má alespoň ukázku, po čem muži i ženy v Google touží, jaké znalosti jsou preferované, že asi nejlepší je mít napsáno pár knih k tématu, no a úspěch je skoro zaručen. Good Luck!

Napadlo mě jen, že bych ten nábor specialistů dělal trochu jinak, ale nejsem náborář ani head hunter, takže nebudu nikomu radit ani za někoho dělat domácí úkoly.

Nevím, jak HR v Google, ale každá personální agentura dostává 2-3 měsíční platy jako provizi za úspěšného kandidáta, kterého dohodí nějaké firmě. Tak už mi, vážení personalisté, neposílejte ty dodatky v patičce pracovních nabídek, abych vám dohodil nějakého vhodného kandidáta ;-)


Update 28-08-2009:

Tak jsem dostal zprávu, že toho ex-kolegu do Google nevzali. Sepíše nějaké poznatky, ale nemůže vynášet přesné informace o testech apod. Neoficiálně prý proto, že je overqualified, což nechápu. Ale asi kecá a neuměl spíše vypočítat, kolik golfových míčků se vleze do školního autobusu nebo kolik by stálo umytí všech oken v Chicagu :-))

Celý příspěvek...

Líbí se mi nová verze Google Search (Caffeine)

Zdá se mi to nebo ten nový Google Search nějak odsunuje dozadu reklamní stránky a preferuje stránky s opravdovým obsahem? Měl jsem konečně trochu času, tak jsem to mírně otestoval a vrací to velmi relevantní odkazy. Také se na horních pozicích ve vyhledávání objevuje hodně odkazů na sociální sítě, což dříve tak nebývalo.

Kdo to nové vyhledávání ještě nezkoušel, tak testovací verze je zde - Google Caffeine, no a pro srovnání starých / nových výsledků je tedy pěkný testovací nástroj - Google Comparison tool.

Ve svém článku "More info on the Caffeine Update" se o tom zmiňuje Matt Cutts (head of Google’s Webspam team) a je tam zajímavá diskuze s rozdílnými názory - asi jak komu vyhovují ty výsledky nového vyhledávání.

Ještě by to chtělo nějak odfiltrovat všechny ty MFA stránky s reklamou, katalogy katalogů, adresáře adresářů, no a bylo by to dokonalé. Třeba se někdy dočkáme, až půjde nějak automatizovaně rozlišit uměle "optimalizovaná" stránka s nakoupenými odkazy. Každopádně, už se těším až ten nový algoritmus bude v produkci.

Díky, milé Google, věřím, že kvalitní výsledky ve vyhledávači zůstanou.

Celý příspěvek...

Shipito, ShopGuru nebo spíše ShipGuru, Shopito?

Když už jsem včera začal to téma o kopírování úspěšného software a online služeb, tak se to hodí pro názornost ještě mírně doplnit. Asi každý slyšel o úspěšných stránkách na dovoz levného zboží z USA např. přes ZasilkovaSluzba.com nebo Shipito.cz, příp. o dalším následovníkovi Shopguru.cz, což většina zná z TV pořadu "Den D".

Takže, v rámci propagace volného trhu a volné soutěže se jistě hodí všem začínajícím podnikatelům doporučit to všemi propagované kopírování služeb a úspěšných podnikatelů, které se tak všem vyplatí, že to všichni neustále dělají.

Kdo má tedy zájem a chce rozběhnout nějaký pořádný online business, tak co takhle nevymýšlet nic nového, ale vrhnout se do konkurenčního boje a zprovoznit nějakou novou "inovativní" a levnou službu s názvem třeba Shipguru nebo Shopito?

Podnikatelský model je již vymyšlený, některé domény jsou i volné, stačí se jen nechat inspirovat, vyzkoušet stávající služby na trhu a přijít s mírným zlepšením za trochu lepší cenu. No a dobrý business je tu i bez vymýšlení nového trhu a bez nějakých velkých inovací. Stačí základní kapitál na rozjezd, dobrá a nápaditá lokální reklama, no a úspěch je skoro zaručen ;-)


Hledáte dobré nápady na podnikání?

Není nutné mít nějaký nápad, tvrdí to všichni úspěšní podnikatelé kolem (viz závěr předchozího příspěvku). Prý, stačí najít fungující trh, o který mají zákazníci zájem, "okopírovat" stávající řešení někoho jiného, trochu ho optimalizovat, snížit náklady a lépe nastavit procesy. No a pak se na to pořádně vrhnout, nacházet nové zákazníky a ukrajovat stále větší koláč na trhu.

Den za dnem, obchod za obchodem, no a ze všech jsou najednou milionáři :-)

Viz také - Jak nakupovat v USA, jak dovážet zboží...


Co by měl mít každý podnikatel v online businessu?

Kromě okopírování nějakého úspěšného business modelu, který vymyslel někdo jiný, by měl každý úspěšný podnikatel na Internetu pokrýt i některé z následujících oblastí (čím více, tím lépe):

- vlastní katalog Web stránek

- vlastní databáze firem

- vlastní eShop (se skladem v obýváku)

- pár MFA stránek (pasivní příjem z reklamy)

- pěkný balíček domén (na budoucí prodej)

- několik affiliate stránek

- vlastní diskuzní fórum (pro generování návštěvnosti)

- vlastní Blog, účty na Twitter, Facebook, LinkedIn,...

Všechno tohle online "haraburdí" a pár dalších podružností "k ničemu" může dobře podporovat celé to online portfólio všech reklamních stránek, vynikajících služeb a produktů, takže v součtu může být takové online podnikání velmi úspěšné a mnohdy i dávané za příklad, jak se má vlastně podnikat.

Pěkné že, napadá mě ale, zda bych se měl vůbec o čem bavit s takovým podnikatelem, co jen kopíruje ostatní, dělá tisící kopii katalogu firem, přehazuje krabice od překupníka k překupníkovi, dostává provize z provizí a sbírá drobáky ze všech těch PPC reklam typu Adsense, Adbrite, AdFox, Sklik,...

Na závěr je asi dobré všem takovým podnikatelům s "teplou vodou" ještě doporučit dobré (čínské) gumáky na to občasné brodění se blátem (hnojem) pod nohama, a také silnou hroší kůži, aby si nevšímali kritiky a křivých pohledů všech těch "závistivců", kteří jejich zisků na Webu ani zdaleka nedosahují ;-)

PS: Omlouvám se majitelům výše zmíněných úspěšných firem za použití jejich názvů. Jde jen o názornou demonstraci obecně známého modelu, který láká následovníky v jiných oborech.

Celý příspěvek...

Má cenu chránit vlastní počítačové programy nebo kopírovat všechno od mimozemšťanů?

V dnešní době nemá cenu se moc zabývat nějakou nákladnou ochranou počítačových programů. Nemá to cenu, nestojí to za extra úsilí, je to zbytečné. Kopírovači se vyskytovali vždy, jejich počet neustále roste a stává se z toho spíše trend a běžný "podnikatelský" model.

Mám již pár let zkušeností s prodejem vlastních aplikací, sleduji stále aktuální trendy v zabezpečení proti softwarovým pirátům a nelegálním uživatelům a je mi jasné, že i sebelepší zabezpečení je skoro k ničemu. Nemusí to být zrovna to "ukradení" zdrojových kódů software a zneužití interních informací bývalým zaměstnancem, jak jsem zmínil v minulém příspěvku - Důvěra, důvěřivost, zhovadilost.

Jsou ale způsoby, jak všem těm crackerům jejich "práci" trochu zpříjemnit a každý vývojář si jistě již svůj unikátní způsob ochrany vymyslel ;-)


Chránil jsem software, jak se dalo...

Kdysi v dávných dobách jsme u nějakých větších software balíků používali "Hardware Keys", které jsou stále v nabídce mnoha firem. Nebylo to nic drahého, jeden klíč přišel asi na $20-50 USD dle typu a množstevní slevy, což při ceně celého balíku bylo zanedbatelné a přitom docela účinné.

Také integrace pár knihoven a celého zabezpečení do vlastní aplikace byla otázkou pár hodin. Šlo chránit i počet současně spuštěných aplikací v jedné síti dle zakoupené licence, či omezit funkčnost dle času (trial, demo verze) nebo nainstalovaných modulů.

Kdo by měl zájem, tak zde je jedna taková firma se skvělými produkty a s několika distributory v ČR:

Sentinel Hardware Key Solutions
"Sentinel Hardware Keys (dongles) are a software rights management solution that protects software vendors from piracy."

Po nějakém čase, asi jak ceny software globálně klesaly, jsem HW Keys nahradil jen online kontrolou přes Internet, což doplňovalo i celkovou změnu distribučního modelu software (dříve zasílání CD/DVD, dnes online instalace i upgrade). Unikátní registrační číslo se vygenerovalo až po přijetí platby za software a aplikace si online kontrolovaly rozsah licence v síti a možnost používání všech zakoupených modulů.

V současné době využívám pro většinu lokálně nainstalovaných aplikací jen InstallShield, InstallAnywhere, příp. FLEXnet, což je sada produktů, které umožňují instalaci, online aktualizaci i upgrade software pro libovolné platformy, instalaci dB schémat pro všechny hlavní SQL databáze, napojení na licenční server s možností definování licence, s otevřeným API pro skoro cokoliv, co vývojáře napadne.

Acresso Software
"Acresso Software provides electronic licensing services and software asset management technologies to business software markets."

Navíc, do každé aplikace vždy doplním základní security knihovny, které obsahují algoritmus, který se v čase mění, nedovolí změnu kódu aplikace, žádné obcházení zabudovaných kontrol, který zajišťuje integritu a interní šifrování dat, takže bez platné verze aplikace nelze data ani přečíst.

(Nechci prozrazovat zabezpečení, ale je vyžadována online registrace pro plné zprovoznění, kdy instalace nejde ani okopírovat ani nijak duplikovat. Výjimkou jsou poruchy hardware, kdy se nejprve zneplatní jeden licenční klíč a pak vystaví nový pro jiný stroj.)

Jak jsem ale psal minule, dobrý cracker je schopen prolomit jakoukoliv ochranu, ať už hardwarovou nebo softwarovou, tak nemá cenu se nějakou přehnanou kontrolou moc zabývat.


Základem je poskytování doplňujících služeb!

V dávných dobách se snad i vyplatilo hlídat používání legálních verzí software, či množství využívaných licencí, ale v dnešní době, kdy většina programů je zdarma, tak je mnohem jednodušší soustředit se na nadstandardní (placené) služby a získat věrné (platící) zákazníky na něco nového. To je to, co získává zákazníky, to je to, co prodává software!

Jsem rád, že stále více uživatelů chápe, že když chce nějakou aplikaci plně využívat, že je lepší zaplatit a získat tak plnou verzi software, včetně podpory, příp. nároku na nové verze, které se pravidelně uvolňují dle požadavků zákazníků.

Má někdo šanci dostat odpověď na nějaký technický dotaz, když má ukradenou verzi? Je možné získat upgrade software, když licence není platná nebo nesplňuje podmínky např. na počet současně využívaných licencí? Je někdo schopen vyřadit všechny způsoby ochrany software, online registrace, příp. změnu šifrování dat při upgradu?

Není to tak jednoduché a takový "expert" by musel být buď interním zaměstnancem vývojové firmy nebo vývoj aplikace neustále sledovat a dohánět změny.


Jak se bránit proti kopírování software?

Ochrana nelegálního šíření vlastních aplikací je docela jednoduchá a větším problémem je spíše kopírování software ve významu napodobování. K tomu dochází neustále všude po světě a nedá se tomu vůbec bránit. Nemusí jít jen o nějaký uživatelský software, ale týká se to každé Web služby, každého Online portálu, každého eShopu se zajímavým zbožím.

Kopírují se úspěšné produkty a služby i mimo Internet, stačí se podívat kolem a všude je vidět nějaký "kopírovač", který jen někde našel malou - velkou inspiraci. Já vím, úspěchy úspěšných přitahují, v rámci vidiny zisku se často odkládá i morálka, ale s tím se nedá skoro nic dělat.

Viz také - Kopírujete zahraniční řešení...


"Stop innovating and start copying..."

Je to těžké, když i rádoby prominetní investoři ze Silicon Valley radí, že "Success doesn’t mean being first - it means being better and being relevant." Myslí to třeba dobře, mnohými je to ale pochopeno úplně jinak:

Viz - Startup Tip: Stop Innovating. Start copying.

Vyhraje vždy ten nejlepší produkt nebo nejlepší služba? Nevyhraje náhodou ten nejlepší kopírovač, který jen rychle "obšlahne" řešení, které vymyslel někdo jiný, okopíruje služby a trochu zlevní, aby nalákal zákazníky? Co když nastane doba, že budou všichni kopírovat od kopírovačů?

Století páry, století technologií, století kopírování a napodobování?

Kdy ale vymyslíme třeba cestování rychlostí světla? Asi až to okopírujeme od chytrých mimozemšťanů ;-)

Celý příspěvek...

Důvěra, důvěřivost, zhovadilost, jak to souvisí

Tak jsem to nicnedělání "on the beach" minule asi nějak pořádně nezaklepal, neboť mě čeká pár velmi nepříjemných úkolů. Volal mi totiž včera jeden věrný zákazník (VIP skupina na mobilu), co vlastní multi-licenci jednoho mého programu, že obdržel konkurenční nabídku na přechod na nějaký jiný softwarový balík se stejnou funkčností.

Chtěl to nejprve hodit do koše, neboť je spokojen s mým programem a nemíní nic měnit, rozhodl se ale dát mi o tom vědět, neboť popis software se velmi "nápadně" podobá tomu stávajícímu, navíc se v té nabídce zmiňuje i "jednoduchá" možnost převodu dat zdarma z mého systému do konkurenčního.

Normálně bych si toho nevšímal, děje se tak často a obecná nabídka importu|exportu z|do jiných systémů je docela běžnou součástí většiny "vertical applications", které nabízí konkurence. Dělá to tak např. i velký Google, když láká zákazníky na přechod z Lotus Notes na Google Apps :-)


Když příliš důvěřujete...

Podíval jsem se ale se zájmem na materiály, co mi ten můj zákazník přeposlal, no a bylo mi vše jasné. Ono není moc jednoduché nabízet převod šifrovaných dat z jednoho systému do druhého, když nemáte šifrovací klíče ani neznáte způsob, jakým je aplikace interně chráněna proti zneužití.

Poznal jsem hned, že za nabídkou stojí jeden z mých bývalých zaměstnanců, který kdysi odešel s tučným odstupným i s podepsanou doložkou k pracovní smlouvě, že nebude využívat interně získaných informací k vlastnímu podnikání. Jak ale vidno, tak žádné smlouvy a podpisy v ČR nefungují, neboť bez krádeže mých zdrojáků by nikdo nebyl schopen rozkódovat šifrovací kód a způsob ochrany dat v tom mém starém programu, o okopírování celé aplikace ani nemluvím, to se děje ve světě dnes a denně ;-)

No, co už s tím? Ověřil jsem si znovu, že žádné smlouvy nejsou schopny ošetřit lidskou malost, demenci, ziskuchtivost, že pro peníze je schopen někdo udělat cokoliv a to bez ohledu na nějaké morální zásady. Co to vlastně je ta "morálka v podnikání", že?


Má cenu nějak extrémně chránit vlastní software?

Nemá to cenu, vždy se najde nějaký dobrý nebo ještě lepší "cracker", který prolomí jakoukoliv ochranu. Základem je tedy nespoléhat na nějaké ochranné systémy, nabízet služby a dodatečný support, u každého programu dělat pravidelný update i upgrade, průběžně měnit způsoby zabezpečení, aby žádní chytráci ani se starými (interními) informacemi neměli šanci.

Dobrým způsobem zabezpečení vlastních programů a aplikací je např. průběžná kontrola licenčních čísel přes Internet, či automatický update, který se provede jednou za čas (čtvrtletně nebo alespoň 1x za rok), kdy se nahrají uživateli nové funkce a změní se základní zabezpečení, takže nikdo bez platné licence nemá šanci.

Každopádně, domluvili jsme se s tím mým věrným zákazníkem, že jakoby projeví zájem o přechod na nový systém, vyžádá si ten převod zdarma, no a pak se uvidí. Jsem si jist, že se nikomu nemůže podařit export / import dat bez znalosti aktuálního šifrování dat, které se již několikrát změnilo. Asi se tedy všichni hodně pobavíme, příp. pozveme právníka ke konzultaci.

Nejde o pár korun, to bych jen mávnul rukou, ale několik tisíc zákazníků už stojí za patřičnou reakci ;-)

Celý příspěvek...

Proč nepředbíhat dobu a počkat na tu správnou chvíli?

Mám rád takové ty "plonkové dny" a je teď úplně jedno, zda jsem ukrytý někde na hedvábné stezce nebo jen on the road to Perdition. Jsou totiž dny, kterých si dopřávám poslední dobou stále více - bez celodenního připojení k Internetu, bez starostí, bosý a s hlavou odkrytou (řečeno s básníkem).

Internetový klid, žádné brouzdání po Webu, žádné emaily, kdo není v mé VIP skupině na mobilu, tak má také smůlu ;-)

Když jsem psal kdysi, jak jsem si koupil trochu času, neboť se mi úspěšně podařilo prodat zdrojáky svého software jedné firmě, tak jsem měl již v hlavě rámcový plán, jak si za lehce získané peníze prodloužit pár dnů života bez starostí, povinností a každodenní honičky. Posunul jsem sice ten volný čas až na léto, ale z těch pár dnů se začíná rýsovat pár měsíců.


Mám rád svítání, co si víc přát?

Je úplně jedno, kde se zrovna nacházím, vždy si najdu chvíli, kdy si buď počkám na svítání (práce přes noc), či naopak vstanu brzy ještě před rozedněním. Někdy, když mám náladu, tak vyrazím jen tak s foťákem do probouzejícího se města, což třeba v Praze na nábřeží není nic neobvyklého a mezi turisty se snadno ztratím.



Když jsem zase někde pryč, tak na pláži se líně ploužím pískem, mořská voda mi omývá kotníky a já si rád vychutnávám opuštěná místa bez turistů.

Mám rád ty chvíle, kdy si můžu udělat čas na přemýšlení, kdy není důležité, jestli jsem na správném místě a využívám příležitostí, je mi to totiž úplně jedno. Čas se zastavil, soustředím se jen pocity, vnímám prostředí a vítr ve vlasech...


Má cenu se za něčím honit nebo je lepší počkat?

Zmiňoval jsem kdysi názor, že je dobré být o trochu rychlejší a mít tak mírný náskok před konkurencí. Jsou ale někdy situace, kdy je lepší počkat, až nás ostatní "doběhnou" :-)

Řekl bych, že se asi stává skoro každému (příkladů kolem plno), že doba ještě není vhodná, trh není připraven, zákazníci kdesi v dálce ani neví, co by mohli chtít...

Několikrát jsem také již slyšel nářky nějakých začínajících podnikatelů s dobrými nápady, s dobře rozběhnutými projekty, kteří si stěžovali, že po počátečních investicích nějak nemůžou najít dostatek zákazníků. Jejich produkt nebo služba je kvalitní, mají pár nadšených zákazníků, ale stávající počet nedokáže generovat dostatek zisku a nějak se nedaří.

Co dělat? Předběhli dobu a myšlení zákazníků? Měli by počkat, až po čase zákazníci pochopí všechny výhody a přijdou? Mají se sami snažit trh vytvořit (rozšířit), investovat masivně do reklamy?

Není lepší na nějakou dobu spíše "zalehnout na matrace" a raději v klidu připravit novou a lepší strategii?

Celý příspěvek...