Myslím, že z předchozího příspěvku vyplynulo, že úspěch každé firmy je založen na delegování rutinních činností, které majitele firmy zatěžují, na kolegy, zaměstnance, spolupracovníky. Ví to jistě každý úspěšný podnikatel, neboť právě na tomto principu, který je ještě doplněn kvalitním týmem a dobrou strategií, je založeno každé úspěšné podnikání.
Na jednom příkladu z počátků podnikání jsem chtěl jen ukázat, že každý podnikatel by si měl být vědom, kam směřuje a co ho čeká v určité etapě vedení firmy. Je lepší si to uvědomit "pozdě nežli později".
Šlo mi také o to zdůraznit, že ne vždy a ne ve všech oborech je možné kompletně delegovat vedení firmy, včetně všech pravomocí a zodpovědností. U velkých firem je to něco jiného, ale chcete-li založit a vést menší firmu (20-50 zaměstnanců), tak jsou obory, kde není možno počítat s tím, že se všech starostí majitel zbaví, celý rok bude někde na pláži a jednou ročně zkontroluje zisk na svém kontě.
(To jde spolehlivě pouze v případě, že předmětem podnikání jsou pouhé investice - do nemovitostí, o které se stará správcovská firma, do hospody, která funguje na stále stejném principu, či při investicích tichého společníka do nějaké firmy.)
Delegovat práci nebo ji sám dělat?
Nedávno mi líčil jeden kamarád z US, taky "freelance programmer", že už ho nebaví programování, tak každou zakázku, kterou získá, deleguje nějakým svým smluvním vývojovým firmám v Indii. Našel si několik dobrých a levných programátorských firem, pošle jim zadání, no a věnuje se svým koníčkům.
Když je zakázka hotová, tak ji jen zkontroluje (kvalita je prý vždy vynikající), zaplatí pár dolarů, no a předvede to svému zákazníkovi v USA. Každému je asi jasné, že od americké firmy vyinkasuje mnohem větší částku a jen zlomek z toho posílá do Indie. Má takhle rozděláno současně několik projektů, přitom ale vlastně nic nedělá. Hezké podnikání, že :-)
Vím, je to extrémní případ, zaujalo mě ale, že i taková "one-man company" může kompletně svou činnost delegovat. Já jsem sice zastáncem jiného postupu, neboť si myslím, že jsou obory, kdy delegování není až tak jednoduché, přesto je dobré se nad tím mírně zamyslet, neboť každý máme jiné priority a baví nás něco jiného.
Psal jsem na podobné téma v komentáři u jednoho staršího Johnova článku - Zamestnanci = starosti nebo uleva?, kde v komentářích se mi líbí jedna chytrá myšlenka, kdy a jak zjistit, že uz je ten pravý čas na prvního zaměstnance:
"V okamziku kdyz zjistis, ze bude mit 8 hodin denne co delat (produktivniho a prospesneho)."
Jak se mění role šéfa při vývoji a růstu firmy?
V komentáři k minulému příspěvku se objevil link na jednu starší knihu - Vedení rychlostí růstu, kde je pěkně popsán vývoj firmy a změna role šéfa v jednotlivých etapách.
Líbí se mi ten ukázkový obrázek, kde jsou ty nutné změny popsané a je to přesně to, o čem jsem svými slovy (laicky) psal minule a co zjistili autoři na základě rozhovorů s více než 500 podnikateli. Se mě mohli zeptat a řekl bych jim zhruba to samé :-))
Dovolím si pro názornost citovat ty základní etapy:
1. Založení podniku
Cíl firmy: Vývoj výrobků
Role šéfa: Vykonavatel činnosti / rozhodovatel
2. Počáteční růst
Cíl firmy: Dosahování stále vyšších tržeb
Role šéfa: Osobnost, která deleguje, vytyčuje směr
3. Rychlý růst
Cíl firmy: Dosažení vedoucího postavení na trhu
Role šéfa: Tvůrce týmu, kauč, plánovač, komunikátor
4. Trvalý růst
Cíl firmy: Dominování celému odvětví
Role šéfa: Iniciátor změn, Tvůrce organizační struktury, Stratég,...
Tu knihu sice neznám, ale tento vývoj přesně sedí a jak vidím, tak jsem udělal dobře, že jsem asi tak ve 3. etapě přesně odhadl rizika, kam by můj život směřoval, kdybych pokračoval stejným způsobem.
Opravdu nechci být za žádný prachy nějaký tvůrce týmu, kauč ani žádný plánovač, nechci ani někomu "delegovat" svůj život ;-)
Delegování práce je základ úspěchu v podnikání ale ne v životě
Software Developer vybuduje firmu a k čemu je to dobré aneb vzpomínky na minulost...
Když jsem začínal s podnikáním v IT oboru jako "vývojář" (Software Developer), tak jsem věděl, že pro opravdu velké zákazníky a velké zakázky je nutné vystupovat jako normální firma, tj. mít firemní kanceláře, sekretářku, zaměstnance.
Tohle totiž zásadně rozhoduje při získání jakékoliv lukrativní zakázky a doma "na koleně" takhle opravdu podnikat nelze. (Platí hlavně pro ČR a je to jeden z důvodů, proč v tomto oboru v ČR nepodnikám a už nikdy nebudu.)
Firemní kancelář jsem měl vždy, nikdy jsem totiž nechtěl, aby mě nějací zákazníci otravovali doma nebo volali na můj domácí telefon. Věděl jsem také, že je nutné mít neustále někoho na firemním telefonu, takže jako prvního zaměstnance jsem nabral spolehlivou osobní asistentku (na doporučení), která se mi starala o administrativu, vyřizovala firemní telefonáty, domlouvala schůzky a vedla kompletní přehled o zakázkách a všech klientech.
Věděl jsem také, že dříve nebo později budu muset najmout další vývojáře a že musím delegovat rutinní činnosti někomu jinému. Stačí z prvních zakázek vytvořit počáteční kapitál a pak investovat do vybudování firmy se zaměstnanci.
Jak začíná samostatný "vývojář software"?
Když jsem získal první zakázku, tak jsem jen smluvně ošetřil přesný rozsah a zadání zakázky, termín dodání i cílovou odměnu. Vypracoval jsem řešení, dostal zaplaceno a mohl si užívat vydělaných peněz. Při práci na další zakázce jsem ale najednou dostal požadavek od dalšího zákazníka na jinou zajímavou práci, dále od třetího další potenciální zakázku, no a jak jsem to vyřešil?
Mohl jsem další zakázky odmítnout, ale jelikož jsem podnikavý typ a mým cílem bylo vybudovat menší vývojovou firmu, tak jsem na nové zákazníky nabral další dva vývojáře, lehce připravil analýzu a s novými pracovníky projednal návrh řešení, na kterém budou pracovat, a sám jsem "v klidu" dokončoval původní zakázku.
(Stranou teď ponechám, že rozhodnutí nabrat nové pracovníky pro nové zakázky bylo ještě doplněno statisícovými investicemi do nových pracovních míst, počítačů, licence software, na což navazovala příprava pracovních smluv a základní vyškolení.)
Po dokončení své samostatné práce, jsem se ale musel plně věnovat shánění dalších zakázek, aby dosud vynaložené investice do nových vývojářů nepřišly vniveč. Takže jsem se začal aktivně vyhledávat nové zákazníky a projednával nové zakázky. Následovala příprava smluv a základní analýza pro stávající (kmenové) vývojáře, kteří dokončovali dosud svěřené projekty.
Skvělé, první kolo je za námi, následuje řešení technických a časových problémů, když si někdo z vývojářů neví s něčím rady. Rozhoduji se nabrat další pomocníky, ať už formou kontraktu, na dohodu o pracovní činnosti, či jako stálé zaměstnance. Tým se pěkně rozrůstá, místo dvou vývojářů se stabilizuje několik týmů, které pracují samostatně na svěřených projektech.
Co dělám já? Stále sháním nové zakázky, přesvědčuji potenciální klienty, že my jsme ta nejlepší firma s dobrými referencemi, navazuji nové kontakty všude, kde se dá (třeba i na golfu), dělám prezentace, připravuji smlouvy,... Moje osobní asistentka už nestíhá příval práce, je potřeba nabrat firemní účetní a daňového poradce.
Softwarová firma běží, co dělá majitel?
Vše pěkně běží, ale já dělám to, co jsem původně nikdy dělat nechtěl. Netušil jsem, že vést vývojovou firmu znamená pracovat hlavně jako úředník, který nedělá to, co ho baví a věnuje se většinou jen papírové činnosti a organizaci čehosi. Musím nabrat někoho na shánění zakázek, nevím ovšem o nikom, kdo by byl schopen takového výkonu jako já, měl takové přesvědčovací schopnosti a úspěch při projednávání podmínek se zákazníkem.
Dobře, z konkurzu vybrán jeden obchodní ředitel a k němu 2 obchodní zástupci, kteří vypadají schopně a jako obchodní tým by mohli převzít oblast, kterou jsem dosud zajišťoval sám. Náklady stoupají, firma musí generovat větší a větší zisky.
Můžu jet spokojeně na dovolenou? Na pár dnů jistě, ale dlouhodobě to zatím nejde. Firma generuje stále větší a větši zisk, stoupají náklady. Musím rozhodovat, zda nabrat nové pracovníky, či zakázky odmítnout, musím sledovat finanční pohyby a optimalizovat investice do vybavení, budujeme nové vzdělávací středisko, náklady na provoz i pracovníky stoupají, musím schvalovat další investice (z mého zisku), zaměstnanci by chtěli odborná školení a jiné firemní požitky, při náhodné kontrole officu se ale flákají, obchodní tým chce firemní auta...
Co je a bylo mým cílem?
Chtěl jsem tohle vůbec někdy dělat? Chci se starat o nějakou takovou firmu, chci stát s bičem nad zaměstnanci a kontrolovat jejich činnost? Opravdu ne, peníze se dají vydělat mnohem jednodušeji, s čistou hlavou a bez starosti o zaměstnance, kterým jde o požitky až v první řadě a většinou koukají jak "oprcat" vedení.
Co dělat se zaměstnanci, kteří v pracovní době chatují, blogují, dělají si vlastní kšefty na firemní technice a s firemním software, kdy takové vypalování hudby a stahování filmů je to nejmenší, co by snad šlo ještě tolerovat?
Není jednodušší firmu prodat, užívat si vydělaných peněz někde na jachtě nebo začít opět od začátku jako samostatný "vývojář software", který se může vykašlat na další budování nějaké firmy, pracovat raději jen pro sebe a na tom, co ho baví?
Začínám tedy opět jako samostatný vývojář jen se svou spolehlivou osobní asistentkou a je mi opravdu, opravdu, velmi dobře :-)
Jazz Software Development a kde najít opravdovou Jam Session v Praze?
Dnes jen krátký příspěvek na dvě zdánlivě nesouvisející jazzová témata aneb co může mít společného jazzman a programátor :-)
Často se "Software Development" srovnává s nějakou tvůrčí činností a mnohdy se vývoj programů pro počítače přirovnává k umělecké tvorbě, psaní knih, či skládání hudby. Asi je mnohým známý ten citát od neznámého autora:
"Ve psaní knih a tvorbě software je mnoho společného, např. že posledních 10% práce zabírá 90% času a že jakmile je vše hotovo, máte pocit, že byste nejraději všechno předělali."
O tom, že se takových metafor dá pěkně využít i v marketingu, svědčí i "Jazz Community Site" firmy IBM, která pěkně pojmenovala sadu svých produktů.
Jazz.net - Jazz Community Site
"At IBM Rational's Jazz Community Site, we're building a new generation of products to help make software development more collaborative, productive, and enjoyable."
Tyhle stránky jsem objevil nedávno a s nástroji nemám zatím žádné zkušenosti. Vypadá to ale zajímavě a líbí se mi ten koncept, takže to v nejbližší době vyzkouším prakticky. Kdo by měl zájem, tak jak začít nějaký nový projekt s Rational Team Concert se vysvětluje v několika krátkých video prezentacích - Getting started with Rational Team Concert (Part 1, Part 2, Part 3).
Nyní ještě zmínka o úplně jiném Jazz "produktu" na trhu, který jsem také náhodně objevil...
Jazz Dock - Nový jazzový "přístav" na břehu Vltavy
Možná si málokdo všiml, že na břehu Vltavy u Janáčkova nábřeží v Praze se objevilo nové pódium pražské hudební scény.
Někdo by možná mohl preferovat staré dobré kamenné jazzové kluby, ale nový Jazz Dock je výjimečný nejen svou polohou (na druhé straně Vltavy naproti Mánesu), ale i dokonalou akustickou izolací, která umožňuje provoz hudebního klubu až do kuropění, což mají i někteří programátoři rádi :-)
Jazz Dock - Jazz & Blues Bar & Café
Janáčkovo nábřeží 2 (náplavka), Praha 5 - Smíchov
Otevřeno: každý den 11-04 AM
Začátky koncertů: 22:00, vstupné: 150 (90) Kč
Jazz Dock se vyznačuje také bohatým programem i zaměřením na české návštěvníky, kdy standardní vstupné pouze 150 Kč (90 Kč do 25 let) je nepochybně pražskou vzácností.
Do 25.7. se každý den večer představují se svými koncerty lektoři a účastníci International Summer Jazz Workshop (18. - 25.7.), což je Mezinárodní letní jazzová dílna, kdy vstupné na koncerty je zdarma (začátky vždy ve 21h), takže dobrá možnost užít si dobré muziky a seznámit se s novým klubem.
Od 26.7. pak začínají obvyklé denní koncerty špičkových českých i zahraničních interpretů. Více informací a kompletní program je dostupný na stránkách klubu (viz screenshot výše).
Až budete mít tedy chvíli "after-hours", tak Jazz Dock může být docela dobrá volba :-)
Jak se v čase mění naše priority a cíle...
Často tady píšu o hodnotě času a dosahování osobních i pracovních cílů, neboť si myslím, že je to mnohem důležitější, jak popis nějakých technologií nebo událostí, co se někde staly a byly již mnohokrát popsané. Stačí se podívat kolem sebe, co všechno lidi hledají na Webu, na co si stěžují, o čem diskutují.
Převládají samé hlouposti a k tomu neustálé brblání, jak někdo nemá peníze, neboť dělá nudnou práci, jak nikdo nic nestíhá, neboť se rozptyluje hloupostmi a nedokáže rozlišit důležité od nepodstatného.
Dobré priority jsou nejlepší Time management?
Málokdo si to uvědomuje, proto je nutné znovu zdůrazňovat, že jedině, když jsem schopni správně si definovat priority a soustředit se na důležité úkoly, tak toho stihneme více (alespoň to důležité), stoupá naše produktivita, výkon, u někoho i peněžní ocenění ;-)
Můžeme mít sebelepší evidenci úkolů, ale bez schopnosti dobře vybrat dle našich priorit je nám to k ničemu. Platí to pro osobní úkoly, pracovní projekty i pro veškeré informace a znalosti, kterých je mnohem víc, než jsme kdy schopni načerpat. To je to, co nás žádná škola nenaučí a získáme to jen praxí, kdy jsme nuceni se sami rozhodovat a nést si za své rozhodování odpovědnost.
Jak a proč se mění naše priority a cíle...
Mnohokrát jsem si ověřil, že jen nějaké cíle a priority nestačí, neboť nevíme, zda si stanovujeme správný cíl a zda jdeme správnou cestou. V určitém momentě (v čase a prostoru) může být každý cíl platný a může nás motivovat. Vydáme se na cestu a můžeme zjistit, že naše cíle se mírně rozcházejí s realitou, kterou jsme si kdysi představovali nebo o které jsme měli i zkreslené představy.
Kdysi jsem třeba měl cíl, že chci vlastnit firmu na vývoj software, s vlastními zaměstnanci, firemními kancelářemi a plným zázemím. Podařilo se, rostl obrat i zisk, no a já jako manager bych mohl být spokojený. Nebyl jsem, neboť má tvůrčí práce se změnila v nudnou magořinu, což mě přestalo uspokojovat. Změnil jsem proto své plány a cíle do budoucna, firmu prodal a začal se věnovat něčemu jinému.
Chtěl jsem pracovat samostatně jako "freelance contractor", abych si mohl více dělat, co chci, vybírat si projekty a pracovat jen pro zákazníky, které chci, abych mohl být zodpovědný jen za "svůj" život a ne za nějaké zaměstnance a "jejich" životy. No a zase mě to přestalo bavit ;-)
Čím to je, že se naše cíle tak mění? Je to uspokojení z dosažení cílů, které stačí k dobrému pocitu realizace? Je to ten mírný stereotyp, který se po čase dostaví a už tak nemotivuje? Nesouvisí to náhodou s tím, že po čase ztratíme svůj netradiční pohled na svět a začneme se jednoduše nudit?
Když nejde vůbec o peníze...
Musím zdůraznit, že nemluvím vůbec o penězích, ty jsem jako motivaci opustil už před lety, neboť při plnění našich cílů nejde a nikdy nepůjde o peníze. Každopádně, jsem rád, že tenhle princip chápe stále více lidí, tj. že peníze jsou jen prostředek, pomocník, či vedlejší produkt, neboť náš život je o něčem úplně jiném.
Je ale dobré si často připomínat, co je pro nás důležité a jednou za pár let se posunout trochu dál.
Mimochodem, když už se vydáváme "na cestu", tak jsem dostal původní a necenzurovanou verzi kultovního románu Na cestě (On the Road), kterou právě vydalo Argo, tak se docela těším, neboť se za chvíli opět vydávám na cestu ;-)
Viz - Jack Kerouac: Na cestě - rukopisný svitek
Integrace všeho do všeho a budoucí IT business?
Vrátil jsem se před pár dny z cest a vyřizuji tu záplavu emailů, která mě vždy čeká po nějaké době nepřítomnosti u PC.
Potřeboval jsem nabrat síly po posledním projektu a naordinoval jsem si "počítačový klid", přesně ve stylu jednoho komentáře u staršího příspěvku, kde někdo poslal link na pěkný článek - Dealing With Professional Burnout:
"Take vacation as soon as possible. File paperwork to take a week or two off, and just do nothing."
Nevím, už mě ty integrační projekty asi nějak zmáhají. Líbí se mi sice stále každá taková "multi-techno" práce a baví mě i ta možnost kombinace různých odborností, jako jsou instalace a konfigurace nových systémů, programování na nejnižší úrovni, úprava dB modelů, současně i případné programování na middle-tier i end-user úrovních.
Mám rád to střídání technologií a "nutnost" využívat všech možností jednotlivých prostředí a systémů, ze kterých se skládá nějaký opravdu komplexní integrační projekt u velkých zákazníků. Hlavně, vždy si něco nového vyzkouším a seznámím se s mnoha chytrými lidmi, od kterým se něco nového naučím. Takový social networking v praxi :-)
Než se zase vrhnu do mailboxu, tak se chci zmínit o těch trendech u velkých firem, které v posledních letech mimoděk sleduji, neboť se dle toho dá docela lehce odhadnout, kam to asi tak všechno směřuje. Mám na mysli softwarový vývoj a praktické business trendy z IT praxe, ne nějaké konkrétní technologie. Ty není schopen nikdo předpovídat, snad jen autorům sci-fi se to někdy daří.
Integrace všeho do všeho?
Základní princip, který by si každý software vývojář měl uvědomit, že všechno (pro business sféru) je již vytvořeno, vše je nějakým způsobem vyřešeno a nějak funguje. Trh je většinou již rozdělen a pokryt obecnými řešeními velkých a středních firem, která pak ještě doplňují tisíce rozšiřujících (doplňujících) řešení malých firem.
Ve všech oborech již dávno probíhá "integrační doba", kdy firmy se snaží vše integrovat se vším. Některé nefunkční nebo zastaralé části se sice nahrazují novými projekty, ale ty musí být stále schopné plného zapojení do starší (funkční) infrastruktury zákazníků, kdy jádro všech velkých zakázek je zaměřeno na integraci.
Maličký příklad:
Každý má nějaké účetnictví a kdo provozuje eShop, tak potřebuje mít komplexní (integrované) řešení, tj. mít eShop provázaný s účetnictví a návaznou agendou. Kolik znám případů, že některým provozovatelům tohle plně nefunguje nebo s tím mají neustále nějaké problémy, dělají to dávkově, ručně apod. Vítězí tedy vždy plně integrované řešení.
Takhle podobně to musí fungovat i u velkých firem, kde se zapojuje jenom více specializovaných systémů, zpracovává se i větší množství dat, napojení databází je trochu komplikovanější, geografická synchronizace dat může také přinášet množství komplikací.
Vše při starém nebo se něco změní?
Jasně, systémová integrace (u některých firem spíše nesystémová) tady byla vždy od počátků IT, ale dnešní rozdíl je v tom, že trh je většinou pokrytý, veškerá řešení existují. Zná snad někdo nějakou velkou firmu, která by si v posledních letech nepořídila nový (integrovaný) systém? Moc jich asi už nezbývá, neboť obchodníci u všech velkých dodavatelů musí stále plnit plán na +110%, tj. snaží se svůj rádoby komplexní systém vnutit co největšímu počtu zákazníků.
No a pak nastává to mnohaleté (nikdy nekončící) ladění, upravování a integrace. Firma prosperuje nebo ji koupí nějaká další firma a opět integrace všeho se vším. A tak stále dokola ;-)
Jaká bude příští podoba dodávek informačních technologií, když všichni všechno mají? Co budou firmy stále požadovat a zákazníci vyhledávat? Jak se současné trendy projeví v budoucí poptávce malých, středních a velkých firem? Jaká bude příští podoba IT trhu v nejbližších letech?
Špatné otázky a na špatné otázky můžou navazovat jen špatné odpovědi, úvahy, domněnky. Není třeba se ptát ani odpovídat, stačí přemýšlet, co tento trend znamená a jak se můžeme "svézt na vlně", když tedy už máme ty kapitánské zkoušky :-)
Možná SaaS je řešením a mnohé chytré firmy tak řeší tyhle nekončící integrační problémy. O tom ale zase někdy příště.
Update 22-07-2009:
Tak pokračování o SaaS nebude, zrovna byl publikován chytrý článek na Lupě, který skoro přesně vystihuje i mé názory na SaaS, takže není potřeba to rozvádět - SaaS je ve skutečnosti výrazně úspěšnější...
Kapitánské zkoušky rychle a levně pro všechny mořské vlky a vůdce malého plavidla
Volal mi kamarád, že mu vypadl jeden "námořník" z posádky a zda nechci strávit 3 týdny na jachtě při plavbě mezi řeckými ostrovy. Musel jsem ho s lítostí odmítnout, mám už jiný program, ale pěkně jsme se pobavili o kapitánských zkouškách. Nedávno si totiž dodělával rozšíření na plachetnice, aby neměl to dřívější omezení na celkovou plochu plachet a vzdálenost od břehu. Viz také - Průkazy způsobilosti (SPS)
Je úsměvné, že již několik let se zkoušky u SPS (Státní plavební správa) skládají ze stejné sady otázek a známých odpovědí, takže minimálně teoretická část jedné zkoušky se dá naučit za 1-2 dny, tj. max. 1 týden na kompletní přípravu. Stačí si jen přečíst otázky (odpovědi) a zapamatovat všechny základní obrázky.
Většina otázek a nabízených odpovědi (a-c) je navíc tak triviální, že by na ně odpověděl průměrně inteligentní člověk i bez nějaké přípravy. Samozřejmě, jsou tam i těžké otázky, které se musí každý naučit, včetně značení lodí nebo vodních cest, což také není jednoduché.
Zde ale na ukázku některé "jednoduché otázky":
1. Výrazem katamarán označujeme:
a. dvojtrupové plavidlo
b. dvoustěžňovou rybářskou loď
c. velkou plachetnici s několika stěžni a ráhnovým oplachtěním
2. Obecně platí, že s přibývající nadmořskou výškou tlak vzduchu:
a. klesá
b. stoupá
c. zůstává stejný
3. Tlak vzduchu zpravidla měříme v:
a. hektopascalech (hPa)
b. metrech za sekundu (m/s)
c. procentech (%)
...výsledky snad nejsou potřeba, ale jen pro pořádek - 1a, 2a, 3a :-)
Napadlo mě, že někteří zájemci o "řidičák" na loď by možná přivítali pár postřehů. Dnes tedy základní informace (na úvod) pro začátečníky, kterým stačí průkaz VMP, příp. rozšířený o kategorii MPZ – příbřežní plavba, která umožňuje plout ve vzdálenosti max. 1,5km od pobřeží.
Je nutné absolvovat nějaký "kapitánský kurz"?
Pro základní průkaz VMP, vydávaný Státní plavební správou, to není vůbec nutné. Stačí složit teoretické zkoušky, příp. to doplnit o praktické zkoušky pro získání vyšší způsobilosti (bez omezení výkonu motoru a velikosti plachet). Komu by nestačila samostatná příprava dle zdarma dostupných materiálů na Webu ani online zkušební testy, tak může absolvovat nějaký speciální kurz.
Nechci tady dělat reklamu na nějaké firmy, které takové přípravné kurzy na kapitánské zkoušky nabízejí (stačí pohledat na Webu), ale ceny se pohybují od 3-15.000 za kurz (někde i více), kdy kvalita se mnohdy dost zásadně liší. Někde je v ceně takového "kurzu" zahrnuta literatura pro přípravu na zkoušky a jen se proberou (přečtou) otázky a odpovědi. Další firmy nabízejí i praktický výcvik na lodi, který je spojený třeba s týdenním pobytem na jachtě někde v Chorvatsku.
To je výhodné využít, chceme-li získat námořní průkaz pro řízení jachty bez omezení vzdálenosti od pobřežních vod (viz poznámka na závěr), kdy získat chorvatský průkaz je mnohdy jednodušší. Je tedy na každém, aby zvážil, zda potřebuje extra placený kurz, či se na zkoušky připraví sám a praxi na lodi získá s někým zkušeným na zapůjčené lodi.
Co je potřeba k získání průkazu "Vůdce malého plavidla"?
Základní kvalifikace "Vůdce malého plavidla" (VMP) umožňuje řídit malá plavidla do délky 20 m, s max. 12 osobami na palubě, bez strojního pohonu i s vlastním strojním pohonem o výkonu motoru do 100 kW, příp. po složení praktické zkoušky bez omezení výkonu motoru. Jsou potřeba následující náležitosti:
Jaké existují odborné "způsobilosti"?
Průkaz vůdce malého plavidla a mezinárodní průkaz vůdce rekreačního plavidla má několik "způsobilostí", když ponechám zatím stranou kapitána, převozníka, strojmistra, vodní dopravu a další speciální odbornosti. Mezi základní tedy patří způsobilosti:
M20, M100, M - motorový člun
M20 - Motorový člun o výkonu motoru do 20 kW (věk 16 - 18 let).
Typ zkoušky: teoretická zkouška
M100 - Motorový člun o výkonu motoru do 100 kW (nad 18 let).
Typ zkoušky: teoretická zkouška
M - Motorový člun s neomezeným výkonem motoru (nad 18 let).
Typ zkoušky: teoretická i praktická zkouška
Pokud splníte některou z výše uvedených základních způsobilostí, můžete získat jedno z následujících doplňkových oprávnění pro vedení plachetnice, při vykonání další teoretické nebo i praktické zkoušky:
S20, S80, S - plachetnice
S20 - Plachetnice o celkové ploše plachet do 20 m2 (věk 16 - 18 let).
Typ zkoušky: teoretická zkouška
S80 - Plachetnice o celkové ploše plachet do 80 m2 (nad 18 let).
Typ zkoušky: teoretická zkouška
S - Plachetnice bez omezení celkové plochy plachet (nad 18 let).
Typ zkoušky: teoretická i praktická zkouška
Při získání jedné z výše uvedených základních způsobilostí pro motorové čluny (M20, M100, M), příp. s rozšířením pro plachetnice, se získává automaticky bez další zkoušky oprávnění pro vnitrozemské vodní cesty (v ČR a v Evropě) - oblast I.
C - plavba na moři (nad 18 let)
Další teoretickou zkoušku musí vykonat každý, kdo by si chtěl rozšířit výše uvedená oprávnění o plavbu na moři (do 0,75 námořní míle od břehu nebo pobřežních ostrovů za dne, kdy síla větru nepřesáhne 4 stupně Beauforta a vlny nepřesáhnou 1,2 m) - oblast C.
Viz také - Získání a rozsah oprávnění (SPS)
Základní informační zdroje pro přípravu na zkoušky
Podrobné informace o požadavcích na uchazeče o získání průkazů k vedení a obsluze plavidel najdete na internetových stránkách Státní plavební správy, zde ještě doplnění o přímé linky a další zdroje:
- Státní plavební správa
- Jak probíhají zkoušky?
- Online testovací zkoušky
- Základní odborné publikace
Kompletní přehled všech otázek z online testů Státní plavební správy pro průkaz vůdce malého plavidla, včetně obrázků a správných odpovědí je možné nalézt na sice starších ale stále platných stránkách.
Poznámka na závěr:
Na samostatný příspěvek nechám kapitánský průkaz pro námořní plavbu - velitel námořní jachty, kdy je nutno postupovat dle podkladů, které vydává Ministerstvo dopravy - Námořní úřad. Je potřeba doložit praxi na moři, dle jednotlivých kategorií (C, B, A), a složit praktické zkoušky, prokázat ještě další znalosti námořní navigace, námořního práva, meteorologie, základy angličtiny.
K tomu je nutné ještě získat osvědčení pro provoz radiostanice, kdy se skládá zkouška na Českém telekomunikačním úřadě - obsluha rádiových zařízení (pro plavbu pomocí radaru).
Každému je snad ale jasné, že žádné teoretické znalosti, zkoušky a průkazy stejně nikomu nepomůžou při opravdové plavbě. Zkoušky jsou sice základním předpokladem, ale na moři platí mnohonásobně, že jedině opravdová praxe a zkušenosti mají nějakou platnost ;-)
Poučení z krizového vývoje projektu aneb čím větší firma, tím větší...
Situace na projektu se již zklidnila, noví borci se rychle zapojili a už jsou vidět pěkné výsledky. Bavil jsem se o tom s naším CEO a zkusíme jim navrhnout stálou spolupráci v budoucnu, neboť kvalitní a osvědčení specialisté, co něco umí, jsou nadšení a nekoukají na hodinky, budou vždy potřeba. Kolega se vrátil z nemocnice a mírně z domu pomáhá s "drobnostmi", o kterých ví nejvíce a které se daly odložit.
Přiletěl také šéf z US, aby se zákazníkem projednal změny kontraktu, neboť se jedná o pěkný balík práce (peněz) navíc, ve srovnání s původním plánem, no a já mu to vyjednávání rád přenechám. To jsou totiž věci, které opravdu neumím a kdy se více osvědčuje drzá americká škola vs. konzervativní anglický zákazník.
Pěkné, v týdnu na něj tedy přehodím vedení a konečně budu moci prchnout na prázdniny do Horních Kotěhůlek pod Bezdězem :-)
Poučení z "krizového vývoje" projektu?
Psal jsem nedávno, že je mnohdy těžké rychle nalézt řešení, když se pokazí více věcí současně. S technikou je to mnohem jednodušší, stačí zdvojit všechna zařízení, od jednotlivých disků až po celé počítače s nainstalovaným software, mít vyřešeno zálohování dat na 2-3 místa současně, více druhů připojení k Internetu a záložní UPS při výpadku proudu. Nutný je i ověřený plán na rychlou obnovu dat, aby nedocházelo ke zpoždění.
Zažil jsem takové situace již mnohokrát, ale vždy mě to znovu zaskočí, neboť nikdy se neopakuje stejný model, ze kterého by se šlo poučit a zkusit takovým situacím předcházet.
Co dělat, když vypadnou klíčové osoby projektu?
Některé firmy se snaží zdvojovat kromě techniky i všechny osoby, mnohdy to ale nejde, neboť menší týmy si nemůžou dovolit jen tak vyhazovat peníze. Každý specialista je obvykle nadstandardně placen a je docela těžké rychle přesunout odpovědnost za celé řešení na někoho jiného, když třeba hlavního architekta odvezou do nemocnice.
Situaci může komplikovat i nutná spolupráce týmu dodavatele s interními týmy zákazníka, které jsou zodpovědné např. za bezpečnost, či reálný provoz, kdy mnohé interní předpisy nejsou předem známé a vše se začně vynořovat až při vlastní implementaci. Stačí pak jeden nevstřícný manager, či lenivý zaměstnanec a je vymalováno ;-)
Jak tohle správně řešit? Ve vlastním týmu se dá nějaká zastupitelnost nastavit, včetně sdílení znalostí a všech relevantních informací. Co ale dělat, když zákazníkovi odejde klíčový manager nebo nějaký odborník, se kterým se dosud spolupracovalo a nikdo není schopen (ochoten) ho nahradit a převzít odpovědnost?
Dokončení vázne, zakázka čeká na uhrazení, musí se upravit termíny dodání, náklady stoupají...
Čím větší firma, tím větší bordel...
Nepořádek je naprosto nevyhovující slovo, proto je dobré nazývat věci těmi správnými pojmy. Firmu sice nejmenuji, ale kdo dělal někdy pro nějakou opravdu velkou firmu, ať jako kontraktor nebo zaměstnanec, tak může náhodně doplnit jakoukoliv organizaci. Zná snad někdo nějaký opačný příklad? Ještě jsem neslyšel rčení, "čím větší firma, tím větší pořádek".
Možná tak "pořádek" v papírech a v účetnictví, i když i to je otázka ;-)
Děláme implementaci jednoho nového CRM/BI řešení s napojením na další interní systémy zákazníka, což měla být legrace, když jsem se rozhodl s tím kolegovi pomoci. Podcenil jsem ale opět velikost firmy, která se potýká s množstvím interních a personálních problémů, nařízení a procedur.
Musím říci, že tento projekt mě opět přesvědčil, že jediná spolehlivá cesta je dělat na opravdu samostatných projektech, které nejsou závislé na žádné třetí straně, kdy zákazník koupí hotové řešení a nebude se plést do implementace ani se podílet na vývoji.
Je to již podruhé krátce za sebou, co mám naprosto stejnou zkušenost, což už o něčem vypovídá. Není to náhodou tou anglickou povahou, či evropským myšlením ve firmách? Proč projekty v US mají naprosto odlišný průběh a skoro nic není nemožné?
No, snad jsem z toho již jednou nohou venku a po prázdninách i v jiném světě ;-)
