V uších mi zní Psí vojáci, od kterých si dnes vypůjčím pár kitátů do příspěvku, neboť "začíná novej den" a jejich texty tak přesně sedí na dnešní situaci. Sice se mi ještě nechce spát, ale brzo asi odpadnu, neboť v posledních pár dnech dělám to, co jsem už dloouho nedělal: makám až do noci, usnu na pár hodin a pak znovu do "rachoty".
Myslel jsem, že jsem se toho už zbavil, ale asi mi to chybělo po tom dlouhém nicnedělání, kdy jsem se jen flákal a připravoval předání posledních projektů. Naivně jsem ale asi pak podlehl představě o prodloužené dovolené s rodinou a upsal se ďáblu v Londýně, kdy jedna firma potřebovala rychlou pomoc.
Asi jsem nějak podvědomě tušil, že něco není v pořádku, jak se dívám na poslední příspěvky zde na blogu, že základem je dobrá analýza a používání dobrých Mind Mapping nástrojů ;-)
"Nechci vypadat jako James Dean..."
Nemůžu zazlívat kolegovi, že mě na tu implementaci ukecal, když prý už jsem v Londýně, tak co to jsou ještě 2-3 týdny? K tomu excelentní odměna, firemní full service, tj. včetně ubytování a nákladů i pro rodinu. Je to totiž jen má chyba, že jsem to (předem) lépe neodhadl a že to mám teď (zadem) na krku. Jsem vůl a dobře mi tak.
Naštěstí, ve firmě to chápou a mám veškerou dostupnou pomoc k dispozici. Jejich krizový manager, kterého odkudsi povolali, stále pobíhá kolem se sluchátkem v uchu mezi všemi týmy a vedením firmy, no a je docela úspěšný. Dokonalý vyjednavač a stratég, musím se ho pak zeptat, odkud pochází a co vlastně normálně dělá, neboť takového borce organizátora jsem ještě neviděl.
"Nechci kouřit drahý cigarety, nechci se smát..."
...ale musím, neboť takhle zpackaný projekt jsem už dlouho neviděl. Stále průběžně pátrám po nějaké analýze, neboť by mě zajímalo, kdo naplánoval (schválil) takové řešení, ale asi už nic nenajdu. Musím říci, že IT projekty jsou všude na světě tou nejméně kontrolovatelnou oblastí investic, kde se utápí neskutečné peníze, o kterých by se nám ani nesnilo.
Projekt se "teoreticky" namaluje na papíře, někdo si vymyslí (vycucá z prstu), že úspora provozních nákladů po implementaci bude x-milionů v prvním roce, no a to je signál, aby se do projektu začaly sypat peníze ze všech stran.
Hnal bych je bičem, všechny ty "slavné" nadnárodní managery, kteří schvalují nějaké investice bez toho, aby měli alespoň nějaké povědomí o tom, co schvalují! No a před dokončením projektů všichni "úspěšně" odcházejí někam za lepším, příp. postupují ve firemní struktuře někam do jiných regionů. Škoda mluvit, zažil jsem to už mnohokrát.
"No jo, ale co dělat, chce se mi spát..."
Normálně bych se na takový projekt vykašlal, ale nechci ze sebe dělat primabalerínu, mám ještě nějaké špetky odpovědnosti, takže to snad dotáhneme do konce. Těch poznatků, co jsem ale načerpal a mám v poznámkách, to bude na pěkný seriál, příp. na knihu "Jak opravdu neřešit projekty" ;-)
Venku zatím "choděj krásný holky" a já jdu konečně spát.
- Psí vojáci - Chce se mi spát:
neděle, 28. června 2009
Co dělat, chce se mi spát a venku choděj krásný holky...
pátek, 26. června 2009
Klece v nás a kolem nás
Mám chvíli času, takže než se mi podaří shrnout (zatím) nekončící starosti posledních dnů, tak zde mám tip na dobré čtení. Nemám rád blogy nebo portály, kde se to jen hemží příspěvky, které jsem již kdysi četl na nějakých anglických stránkách, které jen přebírají zprávy z tiskových agentur nebo z jiných stránek, kde se publikují novinky z domova i ze světa, o kterých se už dávno psalo.
Mám ale ve čtečce plno blogů, které nabízejí originální obsah a vlastní myšlenky, nejde ale upozornit na všechny, neboť to bych pak celý den nedělal nic jiného ;-)
Jeden blog, který dodává křídla...
Opravdový RH opět nezklamal a jsem rád, že jsem kdysi narazil na jeho chytrý blog. Kdo nezná, tak doporučuji alespoň k nahlédnutí, když né přímo k vložení do RSS čtečky. Autor sice někdy nešetří ostřejšími výrazy, ale obvykle to dokonale sedí. Poutavý styl, články k zamyšlení se skrytými myšlenkami mezi řádky.
Viz např. - Ptačí slzy (Rudolf Havlík):
"...Že už jsme došli tak daleko, až jsme se sami zavřeli do klecí, ze kterých nemůžeme utéct. Nedokážeme ovlivnit nic, co přesahuje hranice našich obýváků. Snad nás ještě mohou zachránit hrdinové. Ti, kteří dokáží hýbat podstatou světa. Třeba ještě jsou."
Plně souhlasím a musím se ptát, kde jsou ti hrdinové v nás a hrdinové kolem nás? Chybí nám síla, odvaha, snaha?
Na to si ale každý musí odpovědět sám, neboť mnohdy je lidská nečinnost mnohem horší, jak nějaká lidská činnost. Podobné to je s nevšímavostí a lhostejností k lidem i věcem kolem nás.
středa, 24. června 2009
Když nestíhám, tak nestíhám, co se dá dělat, kruci?
Je vůbec někdo, kdo všechno stíhá? Rád bych takového člověka někdy poznal :-) Jsou totiž situace, kdy opravdu nepomůže nic, žádné chytré principy Getting Things Done, žádné plánovací systémy 6. generace, žádné dobré analýzy ani žádné rady.
Dle mého, všichni někdy nestíháme, neboť jsme zavaleni informacemi, povinnostmi, či alespoň odpovědností za něco, za někoho, příp. starostmi všeho druhu.
Stačí, když se pokazí více věcí současně...
Na co pak jsou všechny plány a teoretické přípravy, když realita je úplně jiná? Co pomůže seznam priorit, když se všechno "mávnutím motýlích křídel" změní a je nutno řešit úplně něco jiného? Na co mi jsou zakoupené letenky, když je musím změnit? Pak, chytrá babo raď a vyřeš to za mě. Fakt, nemám síly.
Mám si uvařit čaj nebo jít na pivo a na všechno se vykašlat? Vím, že když něco nestíhám, tak je to jen má vina. Kdo ale, sakra, způsobil ty okolnosti kolem, se kterými jsem nepočítal? Celý život se s tím potýkám a nějak nejsem schopen se smířit s tím, že něco (vnější okolnosti) nejde ovlivnit žádným způsobem. Asi bych se měl nad tím nějak zamyslet, ale nejde mi to, nějaký blo(g)k v hlavě nebo nesmiřitelnost bytí, či co. Nevím ;-)
Obvykle stačí, když si chvíli dám pauzu a třeba jdu na koncert nebo na výstavu, což dělám docela často a někdy to pomáhá, neboť si utřídím myšlenky, mysl si odpočine a ráno se probudím plný energie a vrhnu se na to. Stačí pak den - dva a je to vyřešeno. Někdy to ale nejde, yobovky se nahromadí, no a co teď? Kolega v nemocnici, firma, pro kterou něco dokončujeme, v problémech, kamarád, co by mohl pomoci, je nedostupný, no a já si píšu výlevy na blog.
Škoda mluvit, tak snad alespoň doma nebude žádná povodeň, jak hlásili zvědové z povodí Vltavy ;-)
Update: No vida, ráno se všechno zdá mnohem jednodušší. Dle posledních emailů to není tak hrozné, jak se zdálo večer, tak to snad rychle vyřešíme. Zkusím pak doplnit poučení pro příště.
Google Wonder Wheel na YouTube
Pěkné, všiml jsem si, že Google přidal i do vyhledávání na YouTube tu pěknou "vizuální" funkci, o které jsem tu psal v nedávném příspěvku Google Wonder Wheel - Vizuální vyhledávání budoucnosti.
Ta volba Wonder Wheel se dá najít na YouTube vpravo nahoře pod Advanced Options, když něco hledáme, ale není tam pro všechna vyhledávání. Nevím, čím to je, pro nějaké pojmy to vůbec nenabízí. Asi se teprve zavádí a bude to chvíli trvat. Každopádně, zajímavé volba a líbí se mi, že to Google zahrnuje i do dalších svých služeb.
Třeba se dočkáme někdy podobného zobrazení např. naší emailové korespondence nebo prolinkování Web stránek. Takový online vizuální BlogRoll by vůbec nebyl špatný. Při nalezení nějakých stránek by se mohla takhle vizuálně zobrazit interní struktura stránek, což by nebyl problém (lepší SiteMap), ale co takhle zobrazit i všechny odkazované externí Weby, kdy pavučinka by se pěkně rozšiřovala dle pohybu ve struktuře?
Škoda, že nevím, jak by se to dalo lehce udělat, napadají mě jen samé kostrbaté (nereálné) cesty a také nevím, jestli už něco takového někde není ;-)
úterý, 23. června 2009
Prázdniny se blíží a někdo je prožívá celý rok?
Když jsem se nedávno zmínil, že jsme sehnali listky v Londýně na divadelní představení, kde hraje hlavní roli Jude Law, což je oblíbený herec hlavně ženské skupiny v naší domácnosti, tak musím také doplnit, že je to opravdu Pan herec.
Znal jsem ho dříve jen jako herce z nějakých hollywoodských filmů, ale domovské divadlo v Londýně, to je úplně něco jiného. Schválně, kolik herců kdo viděl ve filmu a pak i na divadle a jak by je ohodnotil? Nejde vůbec o nějaké filmové trháky a pak následné taškařice na divadle, ale o opravdové herecké umění ve filmu a v divadle, kdy každý herec může živě předvést co opravdu umí - žádný střih, žádné opakované záběry.
Poprvé se mi Jude Law líbil ve filmu eXistenZ, o kterém jsem psal kdysi v příspěvku - Nejlepší "game designer" na světě.
Skvělý byl také ve filmu The Holiday (Prázdniny), kde exceloval společně s mou oblíbenou herečkou Cameron Diaz, současně s Kate Winslet a jejím filmovým partnerem, kterého hrál Jack Black. Také excelentní herci, ať si vzpomenu na Titanic, či Škola Ro(c)ku.
Prázdniny jsou sice taková oddechovka, ale přitom skvělý herecký koncert všech účastníků. Mám docela rád takové filmy :-)
Komu se alespoň trochu líbil film Love Actually (Láska nebeská), tak film The Holiday (Prázdniny) může být také pěkným zpestřením večera. Za sebe tedy plně doporučuji.
- The Holiday:
Tak mě napadlo, když teď všichni plánují prázdniny, zda jsou letní prázdniny opravdu jen takovým pracovním oddechem jednou za rok nebo je můžeme prožívat celoročně, příp. kdykoliv nás napadne?
Je to ten správný cíl?
pondělí, 22. června 2009
Rozhoduje cíl nebo konec? Nejlepší začátek je konec!
Už jsem na podobné téma psal mnohokrát, že cesta je sice náš cíl, ale že bychom si měli nejprve uvědomit, kam směřujeme a co je naším cílem, což platí obecně v každé profesi a v každém oboru. Je úplně jedno, zda programuji aplikaci pro nějakého zákazníka, či zda chci rozběhnout firmu na prodej párků v rohlíku.
Vždy mě potěší, když narazím na mnohem lépe zpracovaný článek, který se zamýšlí nad podobným tématem (viz inspirační link níže) a můžu téma ještě doplnit.
Základem je dobrá analýza!
Když jsem začínal programovat, tak mi můj první učitel praktického programování (kolega a první šéf v praxi) zadával nejprve jednoduché úkoly, abych se naučil programovat a hlavně, abych se vůbec naučil správně analyzovat zadání, ze kterého mělo vycházet každé řešení pro reálný provoz. V ten moment totiž nezáleží ani na programovacím jazyku ani na vývojovém prostředí.
Bez dobré analýzy vzniká obvykle co? Správně, patvar, který je nutno neustále opravovat, hledat a řešit nějaké chyby, měnit i základní kostru řešení, kdy místo kvalitního "sochařského díla" se stabilní základnou vznikne neforemný útvar z plastelíny, který se rozpadne hned při první bouřce, závanu silnějšího větru, či ostřejším slunci.
To ovšem neznamená, že hned v první verzi projektu musí být hotové všechny funkce, že není plno prostoru k rozšiřování a doplňování, že všechno musí být od počátku naprosto dokonalé. Každý dobrý projekt je jako náš život. Rychle se vytvoří prototyp se základními funkcemi, dále by se měl vyvíjet, zkvalitňovat své základní "funkce", zlepšovat svůj "život" a uživatelskou přívětivost.
Nejlepší začátek je konec?
Radil mi také, že se mám na každý nový problém podívat z pohledu konečného řešení: Co by mělo být výsledkem mé činnosti? Např. jaké sestavy a výstupy by měly být jednoduše dostupné z mého procesního a datového návrhu? Co přesně očekávají uživatelé a jak jim svým řešením pomůžu?
Podívat se na každý projekt od konce nabízí totiž dokonalou možnost vidět cíl nejprve ve své fantazii, představit si funkčnost i reakce uživatelů. Při základní analýze lze pak lépe rozeznat důležité od méně důležitého, neboť cíl je jasný, lépe se také hledají cesty k realizaci a nastavuji priority, když vím, čeho chci dosáhnout.
Tohle je stále jeden z nejlepších přístupů ke každému problému (nejen v programování). Je totiž úplně jedno, zda se jedná o nějaký počítačový program pro jednoho uživatele, či o řešení pro více platforem, pro nadnárodní firmu a statisíce online připojených uživatelů s terabyte databázemi v clusteru.
Základ je vždy stejný pro každé řešení, tj. co je důvodem vzniku nějaké aplikace, jaké jsou požadavky na zpracování dat a jaké jsou požadované výstupy a rozhraní. Ostatně, jako v našem životě: Co je naším cílem, co chceme umět, znát, vidět, dělat? Kolik chceme vydělat peněz, příp. kolik volného času chceme mít?
Konec je naším cílovým řešením?
Čeho chci dosáhnout? Co je mým cílem? Jaký má být výsledek mé nové činnosti? Co budu dělat po dosažení toho cíle? Na tohle, když si každý odpoví ještě před zahájením nějakého projektu, či nějaké činnosti, tak má z půlky vyhráno - jen najít ten správný postup (přístup), jak se k němu dopracovat a jak prožít plně svůj život ;-)
Cíl je vlastně taková základní otázka, neboť bez přesné představy je pak každá činnost jen takovým "blouděním v kruzích", jak se píše v jednom inspirujícím článku.
- 5 Hard Questions You Should Answer Before Starting a New Project:
"If you don’t know where you want the journey to end, you can’t do anything except wander around in circles. The first step in starting any new project is to work out where you want to end up."
Kolik by nám takový přístup uspořil času a starostí?
sobota, 20. června 2009
International Surfing Day - June 20, 2009 aneb takové vlny bych chtěl také zažít :-)
Je to už nějaká doba, co jsem se zmínil o Visual Petition od surfing community, kdy doporučuji mrknout na odkazovaná videa, je to stále neskutečná síla.
Dnes, tj. 20.6., je opět International Surfing Day, tak je příležitost vrátit se k tématu. Jako obvykle, jsem ale opět mimo centrum dění, takže mám smůlu, ale snad se najde někdo v cizině, kdo je ve správné době na správném místě a může projevit podporu.
- International Surfing Day (June 20, 2009)
Některé surfařské legendy na velkých vlnách jsem tady už kdysi mírně zmiňoval, takže dnes pokračování ve formě úchvatného sestřihu z vln, kdy Laird Hamilton, jeden z největších big wave surfers, opět nezklamal. Ty zachycené pády jsou pochopitelné, ale takové vlny bych stejně chtěl zažít! Pěknou zábavu přeji :-)
- Laird Hamilton, The Surf Legend:
Ekologický úvod, co měl Laird Hamilton v předchozím videu, mě přinutil k podpoře odpovídajících neziskovek, které mají určitě mnohem větší smysl, jak všechny možné a nemožné svazy pěstitelů online brambor.
Surfrider Foundation
"The Surfrider Foundation is a non-profit grassroots organization dedicated to the protection and enjoyment of our world’s oceans, waves and beaches."
Marine Conservation Society
"The Marine Conservation Society (MCS) is the UK charity dedicated to caring for our seas, shores and wildlife. MCS campaigns for clean seas and beaches, sustainable fisheries, and protection for marine life."
The Blue Climate and Oceans Project
"The BLUE Project - An active community contributing to a healthy planet. BLUE connects people, their lifestyle and their passions by harnessing the popularity of adventure sports that showcase the natural environment."
International Fund for Animal Welfare
"IFAW's mission is to improve the welfare of wild and domestic animals throughout the world by reducing commercial exploitation, protecting wildlife habitats, and assisting animals in distress."
Global Green USA
"Global Green is working to address some of the greatest challenges facing humanity. In the United States our work is primarily focused on stemming global climate change by creating green buildings and cities."
Natural Resources Defense Council
"The Natural Resources Defense Council works to protect wildlife and wild places and to ensure a healthy environment for all life on earth."
StopGlobalWarming
"Join the 1,295,678 supporters of the Stop Global Warming Virtual March, and become part of the movement to demand our leaders freeze and reduce carbon dioxide emissions now."
Proč se vlastně všichni rozumní lidé, co znám, zapojují do podobných kampaní, či podporují podobné organizace? Jak mám věřit příp. odpůrcům, když proti nim stojí armáda lidí, kterým důvěřuji mnohem více, kteří něco opravdu dokázali?
čtvrtek, 18. června 2009
Proč vůbec specialisté potřebují Web stránky?
Nedávno jsem narazil na nějaký článek na téma, že jsou dva typy lidí - jedni, co mají Web stránky a druzí, co nejsou na Internetu moc vidět.
Nevím teď, kde to přesně bylo, zda na Lupě, Rootu, či Technetu, ale vzpomněl jsem si na to, když jsem dnes měl sraz s kamarádem, který přicestoval na pár dnů do Londýna. Je to otporník na mobilní komunikace a živí se tím, že 1-2x za rok přijme krátkou účast na nějakém projektu, vyřeší nějakou mobilní specialitu, no a pak se zbytek roku válí někde u moře nebo cestuje po světě - pro věrné čtenáře, je to ta hollywoodská hvězda, o které jsem tady už párkrát psal :-)
Kdo potřebuje Web stránky a k čemu jsou?
Ve zmíněném článku (jen jsem to prolítnul, nebylo to nic závratného a nechce se mi to hledat) zaznělo něco na téma, že kdo nemá Web stránky, tak jako by ani nebyl, což mi přišlo docela úsměvné - že prý bez Internetu není žádný business, žádné obchody, žádný prodej. S tím kamarádem jsem se totiž bavil o tom, že on nemá žádné osobní ani firemní Web stránky, že nemá ani LinkedIn profil ani účet na Facebooku, Twitter nepoužívá, nikde nebloguje, na Webu jen používá email, hledá informace, čte dokumentaci, příp. sdílí fotky.
Na mé dotazy odpovídal jednoduchým a odzbrojujícím: PROČ?
Není na tom vlastně něco k zamyšlení? PROČ by měl mít vlastně někdo Web stránky? Co když jsou specialisté, kteří mají tolik práce, že ji musí spíše odmítat a nemusí vůbec hledat žádné další zakázky a žádnou práci? Co když takové odborníky musíte skoro nutit, aby vám s něčím pomohli, aby přijali nějakou práci, aby vás přidali na seznam svých klientů? Obvykle žádné peníze nepomůžou a musí se na to úplně jinak.
Schválně, příklady ze života:
Dobrý architekt, právník, daňový poradce, účetní, kadeřnice, zedník, překladatelka, instalatér, plynař, programátor, Web designer, dobrý chirurg, gynekolog, zubař,...
Čím se např. vyznačují všechny tyhle profese (a plno jiných)? Nemají čas, jsou zahlceni zakázkami a prací, nové zákazníky přijímají až za 2-3 měsíce, či objednávají je až za půl roku. Potřebují nějaké Web stránky na svou propagaci a na získání dalších zákazníků?
Ten můj kamarád např. pracuje asi tak 2-3 měsíce v roce, no a zbytek času si užívá opravdového života. Je to extrém, já vím, ale nejlepší (provokativní) příklad, co znám ;-)
PROČ nepotřebuje Web stránky, proč nedělá nějaké MFA sites, proč se vůbec nezajímá o nějaký PageRank, SRank, čihofraka Rank, proč si neregistruje domény ani nesleduje žádné blogy nebo zpětné odkazy z katalogů, proč nepotřebuje žádnou reklamu? Proč je mu to všechno ukradené? Není to náhodou ukázka toho, že specializace a skutečná profesionalita jsou ty opravdové věci, o které má smysl se snažit?
PROČ? Protože...
Viz také - Jak vydělat na realitách bez Web stránek...
úterý, 16. června 2009
Google Wonder Wheel - Vizuální vyhledávání budoucnosti?
Když jsem psal příspěvek na téma vizuální analýza myšlenek, tak jsem ani netušil, kolik podobných projektů, nástrojů a řešení, lítá po světě. Takže, dnes se k tomu ještě vrátím s malým doplněním.
Je vidět, že vizuální prezentace myšlenek má něco do sebe, kdy se není vůbec čemu divit, neboť zapojení vizuální inteligence pomáhá rychle a přehledně zpracovat naše myšlenky a řešit spojené problémy. Však i velký Google připravil nedávno "novinku" pro zobrazení vyhledávání klíčových slov ve formě Wonder Wheel view, což je podobný princip, jako zobrazování myšlenek pomocí Mind Mapping software, o kterém jsem psal minule.
Schválně, zkuste v anglické verzi na Google.com vyhledávání nějakého klíčového pojmu a pak vlevo nahoře zvolit: Show options..., kde je dostupná ta nová volba Wonder wheel (bude to asi jen v určitých zemích, nevím, jsem právě mimo ČR).
Viz také - Google Rolling Out "Wonder Wheel"
Ještě krátké video k tématu pro zájemce, kteří by se chtěli blíže seznámit s myšlenkovými mapami a jak se zpracovávají v některých software nástrojích - Mind Mapping for business users:
"Watch this video to learn how to use Mind Maps to make your tasks more effective, efficient and fun!"
pondělí, 15. června 2009
David Černý - Promrdané roky (v české společnosti)
Většina si asi všimla někde ve zprávách, že kontroverzní plastika Davida Černého Entropa nyní visí v Praze, v galerii Dox, kde bude do 4.1.2010. Všichni odpůrci a kritici by se tedy měli jít osobně podívat, co to vlastně kritizují a co odsuzují. Kolik kritiků vidělo dané dílo osobně a kolik z nich dalo jen na nějaké plky novinářů, kteří bulvárně pozvedli nějaké bulharské záchody?
- DOX - Centrum současného umění (Poupětova 1, Praha 7):
"Dle britského listu The Guardian je plastika z marketingového hlediska neskutečně úspěšná - málokterému uměleckému dílu se podaří dostat do hlavních zpráv po celé Evropě!"
Chtěl bych ale hlavně upozornit na současně vydávanou publikaci s pěkným názvem - David Černý: Promrdané roky III, která vyjde jako příloha časopisu Respekt 29. června, což je umělecká monografie netradičního autora, který je známý nejen kontroverzní Entropou, ale skoro všemi svými mírně, či více, pobuřujícími díly, která provokují a nutí k zamyšlení všechny příznivce i odpůrce.
Připomněl bych např. narůžovo namalovaný tank na Smíchově, či "chodíci" Trabant na Staroměstském náměstí, miminka lezoucí po Žižkovské věži nebo na Kampě, sv. Václav na mrtvém koni v Lucerně,... Viz také poslední happening na Hradě pro Václava Klause, o kterém jsem se nedávno zmínil :-)
Umění pobuřující, útočící, provokativní, angažované, tj. reagující na aktuální dění. Současně ale nutící k zamyšlení, otvírající obzory a dodávající sílu a odvahu. Nebát se vlastního názoru, být schopen zaujmout postoj, či alespoň začít přemýšlet o věcech kolem nás, to je umění Davida Černého, ať si o Entropě nebo jiných dílech myslí kdokoliv cokoliv.
Jaký jiný umělec dokázal v poslední době někoho opravdu oslovit a přinutil veřejnost zaujmout nějaký postoj? Nebo někoho více oslovují spíše nějaké krajinky a zátiší v Národní galerii? Diskutuje snad někdo o nějakém jiném uměleckém díle? Není právě TA kontroverze autora ukázkou pravého umění, o kterém se diskutuje, které má plno příznivců i odpůrců, kvůli kterému se i prezident chtěl připoutat řetězem k čemusi, aby zabránil stavbě čehosi?
Dle mého, TO je opravdové umění a jelikož "umění je život", tak bychom se měli snažit v našem životě každého opravdového umělce alespoň pochopit, ať se nám líbí, či nikoliv, ať s ním souhlasíme, či ho odmítáme.
Takže, kdo má zájem: časopis Respekt, 29. června s přílohou :-)
(Source: Respekt.cz)
neděle, 14. června 2009
Mindjet MindManager - Vizuální analýza myšlenek před plánováním projektu
Začátkem týdne vyšel na Forbes článek Power of MindMapping, kde se autor zamýšlí nad rozdílem mezi lineárním a nelineárním přístupem k prezentaci a sdílení myšlenek.
Navázal bych tímto na předchozí příspěvky, neboť již delší dobu používám jeden skvělý nástroj na Mind mapping a musím říci, že používání myšlenkových map (mind maps) při zpracování rozsáhlých projektů, úkolů, či nápadů, je jeden z nejlepších přístupů, jak se z toho přívalu informací nezbláznit a mít každý projekt alespoň trochu pod kontrolou ;-)
Možná mnoho čtenářů, kteří si umí dobře organizovat čas, projekty i myšlenky, již tento nástroj zná, či používá něco podobného. Pro někoho, kdo začíná, učí se zlepšovat svou produktivitu a kvalitu uchopení nápadů, či myšlenek kolem, to může být dobrá pomůcka.
Návrat ke kořenům vizuální komunikace?
Lepší (vizuální) utřídění myšlenek, jednoduché plánování před zahájením projektu, vizuální přehled různých souvisejících nápadů, přehledné sdílení nápadů s ostatními v týmu, lepší produktivita a pohodlný multitasking...
To všechno jsou oblasti, kdy nestačí jen obyčejný seznam úkolů někde na papíře, v papírovém nebo elektronickém diáři, ale je potřeba použít trochu silnější pomůcky, které nám umožní vyčistit si trochu hlavu. Nástroj MindManager od firmy MindJet je právě jedním z takových vizuálních nástrojů, který nám může pomoci.
Mindjet MindManager - Break free from information overload!
"MindManager - Our award-winning mind mapping software lets you create big picture maps to brainstorm, organize information, manage meetings, deliver presentations, manage projects and much more."
Kromě lokálního desktop klienta pro Windows & Mac byla nedávno uvolněna i online verze MindManager Web, kdy není nutno nic instalovat, je k dispozici většina funkcí, včetně sdílení myšlenkových map, víceuživatelské úpravy, Web conferencing i Chat pro týmovou spolupráci.
Kdo má zájem, tak asi nejlepší je mrknout na úvod What is Visual Thinking, projet pro inspiraci Template Gallery, či vyzkoušet Trial verzi tohoto nástroje.
Sice se říká, že "nothing beats pen and paper", kdy já sám s oblibou používám papírový diář, také si i všechny nápady rychle skicuji nejprve na papír. Při detailním rozpracování něčeho rozsáhlého, co bych chtěl někomu druhému prezentovat, k čemu bych se chtěl vracet a pohodlně své myšlenky doplňovat, je opravdu nutné používat nějaké software nástroje.
Open Source "mind mapping" alternativy
Osobně preferuji placené produkty, ale chápu, že cena výše uvedeného profesionálního nástroje se může někomu zdát vysoká (není to tak, při srovnání kvality a stability). Zde tedy ještě nějaké Free open-source nástroje, které se v mnohém dotahují na komerční produkty a můžou také pomoci ve stejné oblasti.
XMind - Social Brainstorming and Mind Mapping
"Open source software for mind mapping and brainstorming, GTD, knowledge management and sharing, awards winner, compatible with Freemind/Mindmanager."
FreeMind - Free Mind Mapping Software
"FreeMind, Java-based open source software, is a premier free mind-mapping software. The recent development has hopefully turned it into high productivity tool."
Pokračování příště...
sobota, 13. června 2009
Jak si nenecháme poradit a chybí nám víra v úspěch
Možná jsem začal trochu ze široka, když jsem popisoval, jak se já osobně snažím rozlišovat dobré a špatné nápady (dle svého pohledu). Je to ale téma, které plno lidí podceňuje a po čase se diví, že jim nějaký projekt nevychází, že nezvládají náročnost vývoje, požadovaných úprav a rozšíření, že třeba ani nezvládají support stávajících uživatelů.
Chtěl jsem pokračovat zmínkou o software tools, které mi pomáhají s analýzou, ale ještě napíšu o něčem jiném, jak "neslyšíme" a nenecháme si poradit.
V poslední době jsem měl totiž příležitost narazit na několik projektů, co rozběhlo pár známých v cizině, kdy skoro všichni se najednou diví, že časově nezvládají nějaký náročný projekt, že nemají ani prostředky zaplatit si profesionály, co by jim pomohli, příp. nejsou schopni někoho dobrého najít a delegovat "starosti" zaměstnancům.
Když mě pak někdo požádá o pomoc nebo konzultaci, zeptá se na názor a nápady, co zlepšit, tak po posouzení stavu musím většinou reagovat, že je to tak špatné, že by bylo jednodušší začít znovu, od začátku a pořádně, vyházet ty levné zaměstnance, co jen přidávají starosti a moc nepomáhají. Mnohdy totiž nemá cenu investovat čas ani prostředky na tak špatně promyšlený (zpackaný) a amatérsky zrealizovaný projekt.
Tohle obvykle nikdo nechce slyšet, neboť vysněnému projektu již věnoval spoustu času, peněz, energie, no a najednou mu někdo znovu opakuje stejný (nezaujatý) pohled, který mu sdělil již před zahájením projektu. To jsem, prosím, považován za věčného optimistu, idealistu a snílka, který jde do všeho s nadšením a nějaké skuhrání ostatních ho nedokáže odradit. Přesto jsou projekty, kdy si mírné rýpnutí do autora neodpustím ;-)
Nejlepší je poučení z vlastních chyb!
Radit někomu, kdo "neslyší", je jako chcát proti větru, proto se každý musí sám osobně poučit až při vlastním pokusu o nějakou takovou realizaci projektu "bez přípravy", na kterou nenavazovala vůbec žádná pořádná lokální ani globální analýza projektu, žádná konzultace s někým zkušenějším, žádný brainstorming s kolegy nebo s týmem, který bude zodpovědný za realizaci.
Každý děláme chyby, jsme jenom lidi, kdy já osobně jsem se několikrát spálil, špatně něco promyslel, přecenil své síly, či vsadil na špatné spolupracovníky. Všichni se neustále učíme a dělat chyby je normální. Jen se musíme umět z našich chyb poučit, abychom je příště alespoň trochu omezili.
Tým je základem každého úspěchu!
Už jsem tady několikrát zmínil, že jedinou zárukou úspěchu je sázka na dobré a kvalitní kolegy, zaměstnance, partnery. Každý sám sice toho plno dokážeme, ale bez pomoci někoho spolehlivého si nemůžeme vzít ani dovolenou, "díky" provozním problémům nemáme čas na plány ani na přípravu lepší strategie a zlepšení do budoucna.
Den má pro každého 24 hodin, kdy +10 hod. je na spánek, jídlo, věci kolem, no a kolik času každému z nás denně zbývá na práci, rodinu, vlastní život? Kolik projektů zvládneme sami opravdu dobře uřídit, ať jsme sebevýkonnější?
Zvládneme řídit firmu a starat se o své zaměstnance, řešit provozní problémy s rozdělanými projekty, support stávajících uživatelů, současně s tím pak i přemýšlet, jak dál a co je naším cílem?
Sebedůvěra a víra v úspěch!
Dá se zvládnout jakýkoliv problém, překážka v podnikání nebo v životě? Jistě, musíme si věřit, vědět, co chceme dokázat, čeho chceme docílit. Není potřeba být nějaký génius, aby každý dobře odhadl své síly, schopnosti, byl si vědom svých omezení, příp. aby něco nevzdával bez boje hned při první kritice a neprchal před prvními kapkami deště.
Pamatuji si, že jsem zažil mnohokrát nějaké kritické dny, kdy jsem již skoro házel flintu do žita, počítače chtěl vyházet do popelnice a chtěl se věnovat raději vyřezávání loutek ze dřeva (někdy napíšu více). Vždy jsem se z toho ale nějak vyhrabal, pomohla rodina, kamarádi, nějaká vyšší síla, kdy jsem zmobilizoval síly a ono se to pak nějak (samo) rozběhlo.
Co bych poradil na závěr tohoto (opět) příliš teoretického příspěvku?
Chcete-li něčeho dosáhnout a sami si moc nevěříte, tak se zkuste nejprve podívat kolem sebe, kdo by vám mohl pomoci, kdo je pro vás inspirací a tahounem, kdo vás motivuje, kdo vám pomůže třeba i jen morálně, kdo by s vámi mohl spolupracovat, s kým máte společné zájmy, komu důvěřujete a svěříte mu i své finance, kdo je profesionál ve svém oboru a může vám pomoci odborně,... To všechno jsou lidi, kterým je možno v určité míře věřit, důvěřovat a kteří můžou motivovat.
Přeji všem hodně sil, rychlé poučení z případných chyb a plno inspirujících podnětů v okolí :-)
PS: Já dnes budu mít také "malou" inspiraci, neboť jdu do divadla ve West Endu, kde vystupuje Jude Law jako Hamlet :-)
úterý, 9. června 2009
Globální nebo lokální pohled na vývoj, podnikání, na život a svět kolem nás?
Ty základní metody, jak se snažím rozlišovat dobré a špatné nápady a vybírám projekty, na které se chci vrhnout, jsou sice teoreticky pěkně popsatelné, ale základem je vlastní realizace projektu. Napadlo mě, zda není náhodou nějaká podobnost mezi pohledem a řešením životních situací a řešením pracovních úkolů, či projektů. Jak vypadá taková realizace projektu a jak začínám vlastní práci?
Každý projekt začínám analýzou a vždy se potýkám s hloubkou a úrovní analýzy, která je potřebná pro daný projekt. Musím říci, že to je můj věčný problém. Do jaké úrovně mám připravit procesní a datovou analýzu, s jakými možnostmi rozšíření počítat, kdy zvolit obecné řešení a vyřešit jen konkrétní "lokální" problém, kdy kašlat na všechny další možnosti rozšiřování a budoucí úpravy?
Není lepší udělat jen základní kostru, aby to "jako" trochu fungovalo v naší "ulici", na ostatní kašlat, jen shrábnout prachy a zbytek starostí nechat někomu jinému?
Připadá mi to jako v životě, kdy všichni většinou řešíme praktické problémy a "díky" našemu omezenému pohledu nevidíme následky, které svým rozhodováním způsobujeme, mnohdy nevidíme, co všechno nás bude čekat k vyřešení později, neboť jsme se právě rozhodli na základě špatné nebo omezené "analýzy". Nechápeme, že dnešní "zkratka" a jednoduché řešení nám způsobí mnoho problémů v budoucnu. Já vím, dementní myšlení programátora, ve stylu nul - jedniček, zapnuto - vypnuto, ale není na tom něco k zamyšlení?
Myslet globálně, konat lokálně?
Vše kolem nás se neustále mění a kdo žije stále jen ve svém zaběhaném stereotypu, tak mnohdy velmi často nevidí pro jeden strom celý les. Svět se navíc mění tak rychle, že každému hrozí "zabřednutí" do toho známého "obecného" myšlení, kdy i já sám osobně často pociťuji nutnost změny, abych si vůbec zachoval zdravý pohled na svět.
Udělat např. databázi firem jen pro Českou republiku nebo počítat už se světovou databází firem, kdy jeden z výběrových filtrů bude dle zemí?
Plánovat jen českou verzi Web stránek, či počítat již s obecnou verzí pro více jazyků? Definovat strukturu databáze obecně s volným textem ve všech sloupcích, či připravit sofistikované číselníky dle všech možných strukturovaných informací? V případě databáze firem např. definovat současně i číselníky ulic, měst, PSČ, okresy, kraje, země, světadíly?
Jako jednoduchý příklad byla zvolena databáze firem, ale to samé platí obecně pro databázi Web stránek, blogů, katalogů, zboží, lidí, služeb,... Jaké výhody mají české lokální projektíky ve srovnání s globálními (světovými) projekty? Proč se omezovat jen na malý český trh, když dělám např. databázi firem nebo Web stránek, či když se snažím podchytit jídelní lístky v poledním menu na Ostravsku, příp. když buduji nějaký eShop, či když se snažím poskytovat jakékoliv služby?
Je opravdu tak zásadní rozdíl provozovat třeba eShop se slivovicí jen v češtině (pro české zákazníky) nebo mezinárodní eShop s alkoholem všech druhů, všech značek, od všech možných dodavatelů ze světa? Ano, lokální přítomnost na trhu má svou hodnotu, ale není lepší začít sice lokálně, ale myslet globálně, tj. uvažovat v širším kontextu?
Globální nebo lokální analýza?
Vždy, když začínám nový projekt, tak tímto způsobem uvažuji. Ať se jedná o projekt pro nějakého lokálního zákazníka kdekoliv na světě, či intranetový projekt v uzavřené síti, tak se snažím uvažovat globálně, tj. zda by šel daný projekt použít i pro další firmy v regionu nebo kdekoliv jinde na světě. Obvykle totiž analýza začíná rozložením na drobné (jednoduché) současti řešení, ale mnohdy se zapomíná právě na ten globální pohled.
Bez globální analýzy se totiž vývojový tým ponoří do vlastního vývoje a už málokdo má sílu ovlivnit výsledné řešení. Co ale komu pomůže sebedokonalejší lokální výsledek, který navazuje na omezenou analýzu, když není možné daný projekt jednoduše rozšířit např. o další pobočky ve světě, s jinými jazykovými verzemi databáze, s jinými způsoby platby dle lokálních podmínek, pro jiný typ podnikání?
A jsme opět u toho - myslet lokálně v našich omezených podmínkách, či uvažovat globálně, tj. být si vědom všech souvislostí a následků, které jsou spojené s omezenou nebo globální analýzou a řešením.
Je to jako v životě, kdy řešíme své omezené potřeby a na ostatní (globální) problémy kašleme, neboť se nás (zatím) netýkají a ignorujeme vše mimo náš osobní prostor. Je úplně jedno, zda to jsou volby do EP, globální oteplování, výuka dětí ve škole, politika, smrádek, či teplíčko. Jde totiž o náš aktivní přístup k životu v ČR, či kdekoliv na světě.
Viz také - Business Requirements are Bullshit
"...you're taking advantage of your local knowledge, which tends to be more accurate than complicated quantitative packets put together by analysts. And your local knowledge is definitely more accurate..."
sobota, 6. června 2009
Jak rozlišovat dobré a špatné nápady?
Všichni se asi shodneme, že pobyt v cizině, ať je jakkoliv dlouhý, tak otvírá obzory a nový (jiný) pohled na svět, izoluje nás od přízemního dění a starostí v domovině, umožňuje soustředit se na něco úplně jiného, co by nás doma třeba ani nenapadlo. I krátká dovolená nám zajistí izolaci od běžných starostí, nemluvě vůbec o dlouhodobějším pobytu ;-)
Já osobně se třeba po pár dnech v cizí zemi naladím na úplně jinou vlnu uvažování a přemýšlení, což může být podobné, jako když někdo z města na chvíli vypadne někam do přírody, příp. nějaký horal se naopak přesune někam do města nebo k moři. Každý to má trochu jinak nastaveno, každého motivuje něco jiného, ale změna prostředí nemůže nikomu ublížit.
Zapojí se asi jiné sféry mozku, začínáme vnímat svět trochu jinak, všímáme si věcí, lidí, situací, které bychom jindy přehlédli, v hlavě se nám honí jiné myšlenky, dostáváme jiné nápady. Kdo má to štěstí, že není sám a může své nové pocity a netradiční nápady sdílet s někým jiným (při naladění na stejnou vlnu), tak se dokonce otvírají úplně jiné obzory.
(Vůbec se nedivím, že jsou firmy, které financují pobyty svých týmů a vysílají je na pracovní jednání někam do Karibiku, na Bahamy, či na Madagaskar nebo Seychelské ostrovy - dnes kvůli krizi již omezeně.)
Jak rozlišovat dobré a špatné nápady - 7 kritérií:
Už jsem se tady zamýšlel, že při úspěchu v podnikání (v životě), ať si pod tím každý představuje cokoliv, nezáleží vůbec na nápadech, ale je důležitá realizace a unikátní pohled. Uváděl jsem kdysi několik zdrojů, kde hledat nové nápady, ale žádné databáze nápadů ještě nikomu nepomůžou s vlastní realizací.
Je totiž nutné nedívat se na svět stejným pohledem jako všichni ostatní, ale použít netradiční úhel pohledu a hledat u každého nápadu unikátní realizaci. Když se budeme dívat stejným pohledem, tak toho asi moc neuvidíme.
Ideální je vidět to, co ostatní přehlížejí, všímat si okolí trochu jinak, otevřít se intuici, zkusit jiný pohled na obecné věci, neodsuzovat něco, že to nejde, ale hledat cesty, jak by to šlo.
Vždy, když posuzuji nové nápady a chci začít nějaký projekt, tak se zamýšlím nad následujícím, abych neztrácel čas a trochu eliminoval špatné nápady:
1. Jaká je a bude velikost trhu?
To je asi základní kritérium, které u mě rozhoduje. Prodat 5.000 ks nějakého software na malém trhu je skoro nedosažitelný "úspěch" ve srovnání s běžným prodejem +100.000 licencí na světovém trhu. Náklady na vývoj jsou ale skoro stejné.
2. Jak veliká je konkurence?
Nemá cenu konkurovat v oblastech, kde vládnou zaběhaní a osvědčení hráči, příp. na trhu, který ovládá free software nebo produkty zdarma. Má cenu pokoušet se konkurovat Netbeans nebo Eclipse, což jsou produkty zdarma?
3. Jaký zvolit business model - B2C nebo B2B?
Souvisí trochu s velikostí trhu, kdy základní otázka zní, zda nabízet něco přímo koncovým uživatelům nebo prostředníkům, kteří zajistí uživatelský support. Je lepší prodat 1000x něco za 10 USD nebo 10x něco za 1000 USD?
4. Jaký bude přínos pro zákazníky?
Kolik se vydělá na něčem peněz je přímo úměrné tomu, kolik peněz vydělají naši zákazníci, příp. kolik jim to uspoří času, starostí, kolik získají zábavy. Málokdo si uvědomuje, že tohle je jedna z těch nejdůležitějších charakteristik.
5. Jak bude vypadat vlastní realizace?
Žádný nápad bez dobré realizace a plánu nemá šanci na úspěch, takže definovat postup řešení, technickou realizaci, cíl, časové a finanční náklady, je základem každého dobrého projektu.
6. Jak náročný bude support a podpora uživatelů?
Souvisí s typem business modelu, kdy B2C je trochu náročnější na support koncových uživatelů, ve srovnání s B2B modelem, kdy část starostí přebírá náš odběratel.
7. Jak pojmout reklamu a marketing?
Je ideální se zamýšlet nad formou propagace již před zahájením práce, neboť si tak nachystáme otevřený prostor pro marketing, jsme schopni předem zaujmout jen marketingovými a tiskovými zprávami, o novém produktu se mluví před příchodem na trh.
Samozřejmě, když dostanu nějaký dobrý nápad, tak všechny takové nápady na podnikání si nejprve nechám pořádně projít palicí, než je uložím někam do šuplíku k budoucí realizaci, či než je podrobím takovému druhu detailního zkoumání, jak popsáno výše.
Vždy ale záleží na našem osobním pohledu, zkušenostech a znalostech, jak jsme schopni každý nápad posoudit a následně realizovat ;-)
pondělí, 1. června 2009
Čerstvý vzduch v Londýně 2 aneb hrozí odchod schopných lidí do ciziny?
Prožívám nyní takové malé "Déjà vu", což není žádný projev chyby programu v Matrixu ani problém v časovém sladění mezi mou levou a pravou hemisférou v mozku. Jen se opakuje skoro stejná situace, kterou jsem popsal v nedávném příspěvku - Čerstvý vzduch v Londýně, který začínal větou:
"Budu teď pár dní kousek od Londýna řešit předání posledního projektu zákazníkovi..."
Takže, budu teď 2-3 týdny v Londýně a pak pokračuji na "turné" do US, kdy mě čekají obchodní jednání (nejen) s technologickými firmami. Na programu je i navázání spolupráce s dalšími Jazz Clubs ve světě. Ano, i to je kariéra freelance programátora, kterého už delší dobu nebaví moc programovat a jen dokončuje dlouhodobě rozdělané závazky.
Je odchod schopných lidí do ciziny řešením?
Chtěl bych jen krátce zareagovat na komentáře u předchozího příspěvku o Paroubkovi a vajíčkové bitvě v Praze u Anděla, kde se sice ukázalo pár odpůrců politiky socanů, ale v globále je to stále jen pár procent voličů. Koho znám, tak většina je velmi znechucena atmosférou a politickou (ne)kulturou v ČR, že hodně známých opravdu zvažuje odchod někam do ciziny. Podzimní volby prý rozhodnou a jestli vyhraje ČSSD a sestaví vládu spolu s KSČ(M), tak plno lidí kolem prchá.
Nechci se ale zabývat politikou (zde již uzavřená kapitola), chtěl bych jen zdůraznit, že jakýkoliv pobyt v cizině dodává sílu, motivuje k práci i k podnikání, otvírá obzory, nabíjí energií něčemu se naplno věnovat a dosahovat lepších výsledků a úspěchů. Proč vlastně někdo zůstává v ČR a nevydá se raději někam do ciziny na krátký / dlouhý / trvalý pobyt?
Nejprve, co všechny drží doma (za pecí)?
- omezená znalost cizího jazyka
- neschopnost najít si práci v cizině
- malá sebedůvěra a víra v úspěch
- neschopnost "prodat" své znalosti
- lpění na rodině, kamarádech a známých
- školství a všechno kolem skoro "zdarma"
- pohodlnost, lenost, smrádek a teploučko
Každý si musí osobně sám zvážit, zda stojí za to bojovat za změnu celé české společnosti, příp. že žádný boj v současném klimatu nemá cenu a je jednodušší přesun do ciziny i za cenu ztráty rádoby sociálních jistot. Cizí jazyk se dá naučit, kamarádi i rodina může přijet, kdo je schopný, tak překoná i pohodlnost a zaběhaný stereotyp ;-)
Nevýhody života v cizině (na první pohled)?
- žádná placená dovolená
- žádná placená nemocenská a doktor "zdarma"
- žádné firemní stravenky na jídlo
- drahé pivo, cigára a jídlo v hospodách
- drahé ubytování a náklady na provoz
- placené školství na drahých školách
- nepracuješ, nemáš peníze
Po zvážení všech těchto nevýhod pak ale následují jen "samá pozitiva a sociální jistoty", které jsou na straně všech schopných a aktivních osob, které nečekají na žádné sociální dávky, ale sami se snaží ovlivnit svůj život. Základní nevýhody vyvažuje také plno firem poskytováním bonusů ve formě placené dovolené i nemocenské, extra příspěvky na zdravotní péči pro celou rodinu, stravování ve firemní jídelně, či poskytováním firemního bydlení.
Výhody všech rozvinutých zemí (na druhý pohled)?
- jsi schopný, tak si pořádně vyděláš
- funguji všechna základní smysluplná pravidla
- je podporováno podnikání a osobní nasazení
- základní potřeby jsou levnější jak v ČR
- jednotlivec není zatěžován hloupostí politiků
- stipendijní program na školách pro schopné
- kdo je chytrý a myslí na budoucnost, nemá problémy
Jsem teď v Londýně a nemůžu si vynachválit kulturu a úroveň, se kterou se na každém kroku setkávám. Nejde vůbec o čistotu na ulicích, fungující dopravu a celkovou infrastrukturu, nejde ani o ochotu a pochopení všech státních zaměstnanců, či ochotu a snahu pomoci všude, kam se člověk podívá. Jde o celkovou kulturu a ovzduší ve společnosti, které na nás dýchá na každém kroku.
Jasně, kdo zažil bídu a utrpení na Sibiři, v Mongolsku, západní Číně, příp. procestoval Indii, Afriku, Jižní Ameriku, tak má trochu lepší pohled na svět a může si úroveň v ČR patřičně porovnat. Od určité kulturní a společenské úrovně společnosti jsou ale limity, které nelze tolerovat a jak to vypadá, tak Česká republika se pomalu vrací zpět mezi zaostalé země bez kultury a úrovně, kde nefungují žádné morální hodnoty ve společnosti. Dvacet let po pádu socialismu a lidi stále volí komunisty a skáčou na sliby socanů! Vždyť i takové Slovensko nás poráží na celé čáře skoro ve všech oblastech.
Musím říci, že se mi nyní v Londýně moc líbí a nedokážu si představit lépe fungující společnost. Koukám z okna na Russell Square a možná ještě přehodnotím svůj plán a zůstanu zde déle. Přeci jen, steaky zde dělají asi nejlepší na světě ;-)
