Sbohem a díky za všechny ryby - (Před)poslední příspěvek zde na blogu!

Konec roku vybízí každého k rekapitulaci, k dokončení rozdělaného, či naopak k přípravám něčeho nového. I já připravuji změnu, takže jsem se rozhodl k radikálnímu přístupu.

Napsal jsem poslední příspěvek na tento blog a využil skvělé funkce na blogovacím portálu Blogger.com, kdy lze naplánovat automatické publikování příspěvků někdy v budoucnu.

Poslední příspěvek je tedy už nachystán a ve stavu Scheduled, tj. v určitý den v budoucnu se bude automaticky publikovat bez toho, abych musel být přítomen a ručně dal Publish.

V posledním příspěvku jsem shrnul některé základní informace o sobě a doplnil přihlašovací Login, včetně hesla, pro případné zájemce o pokračování tohoto blogu.


Proč (před)poslední příspěvek?

Proč vlastně, když každý publikovaný příspěvek zde na blogu je také předposledním a vlastně i současně posledním až do doby, kdy se objeví nějaký další? Předposlední tedy proto, že chci jen dokončit všechny rozepsané příspěvky, co mám v Draft statusu (čekající na korekturu a vypuštění do vesmíru), no a pak už tento blog nechám čekat dle automatického Scheduleru na publikování toho opravdu posledního příspěvku ;-)

Takže, až se vám v RSS čtečkách objeví příspěvek (parafráze ze Stopaře) s názvem "Sbohem a díky za všechny ryby - Opravdu poslední příspěvek!", tak kdo si ho první přečte a bude mít zájem, může se přihlásit uveřejněným jménem a heslem na Blogger.com a celý tento blog mu spadne do klína. (Stačí si jako první změnit heslo na vlastní.)

Nejrychlejší zájemce, když tedy někdo vůůůbec bude chtít, si pak může dělat s tímto blogem, co bude libo :-)

Nebude to ale zítra ani za měsíc, naplánované datum je někdy později v jeden významný den. Může se ale stát, že se ten poslední příspěvek automaticky nepublikuje, Google zkrachuje a Blogger.com vymaže všechny blogy, třeba poslední datum ještě posunu nebo se naplní poselství, co předpověděli staří Mayové, kdo ví...


Vydržte ještě pár příspěvků...

Konec tedy ještě nebude, neboť chci publikovat všechny rozepsané (předposlední) příspěvky, což mi bude chvíli trvat. Je to ale mnohem smysluplnější, když si definujeme nějaké cíle a známe začátek, konec i výsledek. Prostě, stanovit si konec nějaké činnosti trochu více motivuje dokončit něco včas a v plánovaném termínu, jak aktivita bez viditelnosti konce.

Nikdy nekončící cesta je snad horší jak stále věčné začátky a opakování.


Na to může každý vzpomenout, až si bude třeba definovat nějaký nový cíl do nového roku, že důležité je kromě dobré motivace i vidina konce, cíle, odměny, či vidina začátku něčeho nového.

Viz také - Nejlepší rada, kterou vám kdo dal v roce 2007:

"Chcete-li něčeho dosáhnout, chcete-li docílit nějakého snu,... přestaňte číst blbosti, které tady plodí nějaký caymanský aligátor a Do It NOW!"

Happy New Year 2009!

Takže, vydržte ještě na poslední čtení a "vraťte se sem přesně za 7,5 milionů let" :-)

(Díky, Douglasi, za nekonečnou inspiraci!)

Celý příspěvek...

Zakázka na Novém Zélandě aneb splnění jednoho snu?

Ani ve snu by mě nenapadlo, že po publikování předchozího příspěvku otevřu email a ozve se mi ten programátor z Nového Zélandu, o kterém jsem se jednou větou zmínil v minulém příspěvku, že jsem mu kdysi vůbec nerozuměl ;-)

Se fakt asi picnu, neboť si stále dokola ověřuji, že opravdu funguje ten "stav mysli" a připravenost, kterou člověk asi nějak vyzařuje, když hlavu nezatěžuje bulvárem, nesmyslnými zprávami v TV, když se vyhýbá hlupákům, neztrácí čas spekulacemi s doménami ani tvorbou MFA stránek. Stačí se naladit na tu správnou vlnu, mít v hlavě jen to, co ho zajímá a podvědomí se pak nějak postará o všechny příležitosti, kdy si stačí jen vybírat.


Jedním z mých nesplněných snů je žít na Novém Zélandu!

Ten chalan dobrý, kterému jsem kdysi anglicky vůbec nerozuměl, mi sem tam napíše, co dělá, na čem pracuje, jakou zase zalomil vlnu při surfování. Je to dobré udržovat takhle kontakty se všemi bývalými kolegy nebo s lidmi, co jsem někde potkal na projektech. Není důležité si posílat přání k vánocům nebo k novému roku, je důležité si psát o důležitých věcech v životě a vzpomenout si na druhé, když máme co říci.

Chalan obecný novozélandský je současně majitelem jedné menší IT firmy a nyní získal nějakou ďábelskou investici na vývoj docela skvělého systému a láká mě na práci:

"This is a brand new venture with outstanding global possibilities. It can be developed and trialed here where I live first, New Zealand, then expanded to include Australian businesses, the UK and the US/Canadian B2B environment.
...
How would you like to re-locate on a ”visitor’s holiday” to New Zealand for 2-3 months, starting in January, and come and live with me where you can build the application from here?"

Nemusím snad ani podotýkat, že takový pobyt na zakázce je plně hrazený, kdy s sebou můžu vzít ženu, děti i surfové prkno ;-)


Proč, nač, zač?

Chápu, že každý má jiné priority, jiné zájmy a koníčky. Nemůžu se ale ubránit pocitu, že to děláme dobře. Když srovnám svůj život s životy mnohých kolem, kteří si myslí, že vlastní baráček někde za Prahou a několik aut v garáži jim pomůže ke spokojenosti, tak se nemůžu ubránit úsměvu.

Může si někdo z mých kamarádů, známých, či kolegů, dovolit všeho nechat a odjet na 3 měsíce na Nový Zéland? Nemůže, i když by někdo třeba moc chtěl.

Když jsem doma nadhodil téma, co kdybychom jeli na Nový Zéland, což jsem viděl jako nepříliš lákavou (vzdálenou) destinaci, tak jsem se setkal s okamžitým nadšením. Děti začaly hned brouzdat po Webu a zjišťovat, jak to tam vypadá a co všechno by tam mohly poznat. Prý lákavější a zase něco jiného, jak pobyt v New Yorku, což je teda už opravdu k zamyšlení ;-)

Takže asi opráším staré dobré prkno a vyzkouším vlny zase někde jinde...

Celý příspěvek...

Jak se naučit anglicky a co to vůbec je ta znalost angličtiny

"Čtu Tvůj blog asi rok a chtěl bych se Tě zeptat, jak jsi se učil angličtinu, jak jsi postupoval (škola > samostudium > praxe?). Rád bych se časem odstěhoval a pracoval ze zahraničí, ale mám obavy z mé jazykové vybavenosti. Mockrát děkuji za každý podnět..."

Dovolím si dnes odpovědět na tento emailový dotaz, neboť si dobře pamatuji, jaká pro mě byla znalost angličtiny v začátcích překážkou a jak jsem se naprosto zbytečně bál, že neumím dostatečně dobře anglicky, když jsem hledal první software zakázku v cizině a když jsem poprvé vyjel do ciziny za prací.

Vůbec se nedivím, neboť úroveň jazykového vzdělání na školách v ČR byla (je) naprosto nedostačující a na znalost jazyků se neklade žádná důležitost ve srovnání třeba s výukou rýsování úhlů bez úhloměru, vyžadovanými encyklopedickými znalostmi letopočtů, či detailními znalostmi složení zemského jádra, které mi byly a jsou naprosto k ničemu ;-)

Anglicky jsem se nenaučil ani ve škole ani v jazykovce ani v nějakých speciálních kurzech. Anglicky jsem se naučil až v praxi, neboť stále platí, že praktické zkušenosti a dobrá motivace jsou ta nejlepší škola.

Vězte také, že žádná známka ze školy ani nějaká certifikace nic moc nevypovídá o znalosti nějakého předmětu a v jazycích to platí stonásobně. Kolik já to jen znám jedničkářů a certifikovaných angličtinářů, kteří neumí v cizině ani otevřít pusu. Hlavně, že měli ze všech písemek a zkoušení vždy samé jedničky ;-)


Co to vlastně je ta "znalost" angličtiny?

Nejprve, co to vlastně znamená "umět anglicky"? Jednoduše, je to schopnost porozumět psanému a mluvenému slovu, umět písemně i slovem komunikovat s rodilým mluvčím i s cizincem, který má angličtinu také jako cizí jazyk.

Se znalostí angličtiny se snad už nikdo v žádné profesi neobejde, je ale potřeba rozlišovat stupeň znalosti, kdy v každé profesi je potřeba znát trochu něco jiného a každý může mít jiné priority. Redaktor v nějakém odborném periodiku si klidně vystačí s pasivní znalostí, když jen přebírá originální zprávy v angličtině a vytváří české zprávičky ze světa. Naopak, průvodce zahraniční cestovky nebo odborník pracující někde v cizině bude muset umět anglicky o trochu lépe.

Je dobré si uvědomit, že existují tři základní úrovně, na kterých je možno různým způsobem pracovat a zlepšovat se v každé oblasti dle aktuálních potřeb:


1. Pasivní znalost angličtiny - umět číst a psát

Umět číst anglicky je naprostý základ a komu alespoň tato znalost chybí, tak by s tím měl začít urychleně něco dělat. Je takový problém otevřít si nějakou anglickou stránku z oboru, který mě zajímá a se slovníkem se pokusit přelouskat, co se tam píše? Předpokládám, že každý, kdo se zajímá o počítače, umí alespoň číst anglické manuály, je schopen si přečíst i anglický email a napsat alespoň jednoduchou odpověď?

Mé začátky: Začínal jsem četbou anglických manuálů, příruček a počítačové dokumentace. Psanou formu jsem zlepšoval tak, že jsem přispíval do několika odborných News Groups a když někdo hledal nějakou odbornou pomoc, tak jsem se nebál napsat svůj tip i tou svou kostrbatou angličtinou, neboť jsem věděl, že chyby v jazyce budou tolerovány, když někomu pomůžu nějakým svým tipem.

V druhém kole jsem si začal číst anglické pracovní nabídky v cizině a snažil se na ně odpovídat (zpočátku jsem si nechával každý email kontrolovat a učil se ze svých chyb).

Nejlepší zkušenost: Kromě odborných diskuzí v News Groups a odborných fórech mi pomohlo psaní anglického blogu, samostatné studium odborných materiálů a následná příprava odborných prezentací pro mezinárodní tým, což byl jeden z prvních úkolů, které jsem dělal v angličtině.


2. Aktivní znalost - schopnost mluvit

Touto znalostí je vybaven asi každý absolvent českého vzdělávacího systému, kdy já sám si často vzpomínám na to, jak nás profesorka nutila papouškovat slovo od slova nějaký text popisující město a jeho historii, vypravovat o své rodině, svých zálibách, či vyprávět obsahy nějakých velmi záživných anglických knížek, které jsme museli číst.

Mé začátky: Prakticky jsem vyzkoušel své znalosti v cizině při nějakých dovolených a nákupech, ale největší školou byly asi pracovní pohovory k nějakým zahraničním firmám, které jsem kdysi absolvoval. To stačí jen umět anglicky svůj profesní životopis a doplnit to nějakou omáčkou o tom, co mě baví, čím se zabývám, co hledám a jaké jsou mé cíle v budoucnosti.

Doplňoval jsem to třeba i tím, že jsem se nestyděl někam zavolat a vyzkoušel si těch svých pár naučených vět při komunikaci s rodilým mluvčím třeba při rezervaci letenky nebo ubytování někde v cizině.

Nejlepší zkušenost: Praxe na "hotline" pro zákazníky z celého světa, kterou jsem kdysi absolvoval byla asi nejlepší školou. Procvičil jsem si schopnost komunikovat a porozumět zákazníkům z různým firem ve světě, kdy mi pomáhalo to, že jsme mluvili na téma, kterému jsem rozuměl.


3. Aktivní znalost - schopnost porozumět

Nejdůležitější znalostí v jakémkoliv cizím jazyce je schopnost porozumět, co mi někdo říká. Je sice hezké, že jsem schopen cokoliv říci, ale musím hlavně porozumět, co mi kdo odpovídá. To je to správné umění komunikace v angličtině, což se ovšem všichni učíme celý život. Neznám nikoho, kdo by rozuměl každému ve světě, neboť když někdo vytasí nějaký skotský dialekt nebo irský hantec, tak si s tím mnohdy neporadí ani zkušený soudní tlumočník.

Několikrát jsem byl dokonce svědkem diskuze dvou anglických rodilých mluvčích, kdy jeden druhého okřikl: "Wait, I don't understand, please speak English!", což mě docela pobavilo.

Mé začátky: Jsem stále na začátku, neboť opravdu záleží na tom, koho potkáte a jak anglicky ten dotyčný mluví. Obvykle ale každý rodilý mluvčí upraví trochu svůj slovník, když narazí na cizince, takže to chce jen praxi porozumět různým národnostem a hlavně se nebát ozvat, když nám není něco jasné. Především chalani z Anglie a Skotska se vyznačují tím, že polykají začátky i konce slov, takže aby jim prase rozumělo, když se rozjedou třeba někde v hospodě.

Podobně na mě jednou působila "angličtina" jednoho programátora z Nového Zélandu, kdy jsem z jeho slov sice cítil sílu mořských vln a písek na pláži, ale nerozuměl jsem ani jednomu slovíčku, přitom prý mluvil anglicky, říkali ostatní ;-)

Nejlepší zkušenost: Skoro roční práce u počítačové firmy v Irsku s částečným pobytem v Londýně mě asi nejlépe procvičila v praktické angličtině. Byl to můj první delší pobyt v cizině (s ženou i dětmi), takže jsem se v začátcích pěkně zapotil, abych rozuměl a nevypadal jako ichtyl ;-)


Co je důležité při výuce cizího jazyka?

O znalosti gramatiky nebo dobré výslovnosti se vůbec nezmiňuji, neboť to se dá zlepšovat za pochodu. Anglická gramatika je triviální ve srovnání třeba s češtinou nebo němčinou. Stačí se naučit těch pár časů a pochopit časovou souvtažnost, umět skloňovat pravidelná i nepravidelná slovesa, naučit se předložky a jejich vazby, znát pár významných frázových sloves, no a pak je vše jen o slovní zásobě a praktickém používání.

Pamatuji si, jak mi kdysi velmi pomohla kniha English or Czenglish? (Jak se vyhnout čechismům v angličtině), kterou napsal snad ještě současný profesor angličtiny na fildě v Brně, Don Sparling, podobně vzpomínám na knihu Say It in English (Konverzace pro pokročilé), kterou sestavila vynikající autorka Milena Kelly.

Vynikající na zlepšení znalostí angličtiny je sledování filmů v angličtině - nejprve třeba s českými titulky, poté s anglickými titulky a na závěr jen v originálním znění a bez titulků. Asi každý má doma nějaké oblíbené filmy na DVD, takže co komu brání přepnout jazyk na angličtinu a zapnout třeba pro začátek anglické titulky?

Základem každé znalosti jazyka je také nebát se mluvit. Snažit se komunikovat za každé situace, snažit se využít každé příležitosti k praktickému osvojení jazyka (třeba když potkám turisty, kteří dumají nad mapou, tak se u nich zastavím a snažím se jim pomoci).

Další základní podmínkou znalosti jazyka je dobrá motivace. Když mám totiž dobrou motivaci, tak se rychle naučím cokoliv. Kdo umí třeba jen pasivně číst a psát anglicky, tak při nabídce nějaké úžasné pracovní příležitosti v cizině dokáže vyvinout maximální úsilí, aby zlepšil i svůj mluvený projev a za 1-2 měsíce je schopen doplnit své znalosti na stejnou úroveň jako někdo bez motivace, kdo se anglicky učí několik let v jazykovce.

(Má první motivace byla možnost odjet pracovat do Irska, kdy mi jedna počítačová firma nabídla kromě excelentního platu i plně placený pobyt pro mě i pro mou rodinu v centru Dublinu. Na to pak navázala možnost přesunout se do jejich pobočky v USA.)

Bez motivace jde všechno velmi těžko, neboť když není žádný cíl, tak nikoho nic nenutí se něco učit, v něčem se zlepšovat, na něčem pracovat třeba dlouho do noci. Když není cíl ani motivace (odměna), tak nejsou ani žádné výsledky. To je potřeba si uvědomit, když budeme dělat plány a stanovovat cíle do nového roku!

Jakou mám motivaci dosáhnout nějakého cíle? Jaké dveře se mi otevřou a kolik příležitosti budu mít, když na něčem usilovně zapracuji? Jaké dveře pro mě zůstanou navždy zavřené, když budu pohodlný, žádné cíle si nestanovím a hlavně, nezačnu na nich okamžitě pracovat?

Celý příspěvek...

Jak jsem vyhnal Forpsi z baráku a proč je všechno v ČR tak drahé

V posledních dnech mi končí poslední smlouvy na provoz Web stránek na doméně .CZ, které jsem hostoval u české firmy Forpsi.com (dříve Pes.cz), využil jsem tedy výhodného účtu v USA a přesunul i poslední české domény na hosting do USA, který stojí zlomek ceny v porovnání s cenami v ČR.


Ceny za webhosting v ČR jsou stále mimo realitu?

Kdysi dávno jsem si kromě několika českých domén objednal současně i český hosting u jedné dobré české firmy, kdy několik let jsem tupě platil roční poplatek za webhosting v ceně 2.400 Kč bez DPH za jednu Web prezentaci jedné domény.

(Myslel jsem si, já bláhový, že je vhodné provozovat .CZ domény na českých serverech z důvodu rychlosti při přístupu českých návštěvníků.)

Měl jsem těch domén u dané české firmy několik a pokorně jsem platil každý rok za hosting každé domény 2.400 Kč za jeden hosting. Není to sice špatná cena na české poměry, když ale nevíte o možnosti mít skoro za poloviční částku hosting v USA pro neomezený počet domén a subdomén ;-)

(Forpsi.com sice dnes nabízí NORMALhosting od 100 Kč / měsíc, ale stále to je 1.200 Kč ročně za jeden hosting jedné Web prezentace na jedné doméně.)

Jaká je to tedy krása konečně vypovědět dané smlouvy a staré domény .CZ buď přesměrovat do US nebo úplně přesunout, když současně se okamžitě uspoří pěkných pár tisíc korun!


HostMonster - Professional Web Hosting!

Většina čtenářů asi již hostuje své Web stránky a všechny své Web projekty někde v cizině, kdy plno uživatelů propaguje Web hosting u firmy HostMonster, která je často nazývaná jako "bůh mezi hosting firmami". Není možno se vůbec divit, když např. v těchto dnech mají speciální akci a nabízejí hosting za $5.95 / měsíc (standardně $6.95), což je asi 72 USD ročně, tj. 1.355 Kč.

Pro vysvětlení, za 1.355,- Kč dostanete od HostMonster roční hosting pro neomezený počet domén, subdomén a Web prezentací, také neomezený počet Pop/Imap Email účtů, neomezený prostor pro vaše Web prezentace a soubory, neomezený přenos dat, SSH, FTP, CGI, Perl, PHP, 100x MySQL databází,... K tomu všemu ještě navíc jednu doménu zdarma, SiteBuilder s množstvím templates, volný kredit $25 Free Yahoo Credits, $50 Free Google Credits pro reklamní sítě.

Vidíte to slůvko "neomezený"? Ještě někdo hostuje své stránky a Web prezentace u českých firem? Proč?


Proč je všechno v ČR (skoro) řádově dražší?

Tohle asi není třeba moc vysvětlovat, neboť každému přemýšlivému to musí být jasné. Proč stojí beach cruiser v ČR skoro 10x více, proč jsou 2-3x dražší počítače, notebooky, videokamery, iPhony a veškerá elektronika, proč oblečení stojí v cizině zlomek toho, co v ČR, proč zájezd s německou cestovkou je levnější, jak zájezd s českou do stejného hotelu, proč je mnohokrát dokonce i jídlo levnější?

Vysoké daně, vysoké odvody na SP/ZP, dovozní clo, DPH, regulace, omezování, tisíce zákonů, pozměňovacích zákonů, novelizací a doplňků novelizací, tj. plno zbytečných úředníků a úřadů, tím i drahý provoz státu, minimální podpora podnikání, omezené možnosti flexibilního zaměstnávání, regulace minimální mzdy a omezování pracovní doby - prý, sociální jistoty ;-)

Komu stále nedochází, proč je všechno zboží v ČR tak drahé, proč krachují firmy, neboť jejich výroba je drahá ve srovnání se světem, že politika socanů a komunistů tohle ještě zhorší, tak doporučuji navštívit např. D-FENS Weblog a přečíst si tam pár příspěvků. To snad pomůže trochu otevřít oči.

Celý příspěvek...

Proč si definovat cíl aneb nekončící cesta a putování plné překážek?

Když jsem psal kdysi příspěvek, že Cíl je nikdy nekončící cesta za splněním snů, tak jsem si myslel, že každému je již dostatečně jasné, že si musí alespoň nějaký cíl mírně definovat.

Je teď jedno, zda někdo touží vydělat 100 tisíc nebo milion korun (dolarů), naučit se dobře anglicky, pracovat v cizině,... Jde o to, že každý si musí nějaký cíl definovat a stanovit si nějakou cílovou metu, které chce dosáhnout.


Proč si definovat konkrétní cíl?

Proč si máme vůbec stanovit nějaký cíl, jsem tady již několikrát objasňoval, ale stále dostávám dotazy na podobné téma. V poslední době jsem také mnohokrát četl v diskuzích na rádoby významných Web stránkách stupidní příspěvky na tohle téma, kdy se i docela chytří lidé přiznávají k tomu, že žádný cíl nemají, neboť ani netuší, proč by ho měli mít ;-)

Musím tedy před koncem roku, v rámci rekapitulace, zopakovat jeden základní příklad k zamyšlení, který jsem kdysi použil jako stále platný argument, na co je vlastně takový cíl dobrý:

"Vemte si cíl pilota, který chce doletět tam a tam v tolik hodin. Má cíl, zná čas, do kdy to má stihnout, takže toho cíle dosáhne. Po cestě sice mírně odbočuje a koriguje směr, když se odchýlí a vyhýbá se bouřkám, ale svého cíle nakonec dosáhne (třeba s mírným zpožděním). Společně s pilotem daného cíle dosáhnou i všichni cestující."

Nedovedu si představit nějaký let úplně bez cíle nebo bez časové definice, neboť jak pak hodnotit, zda "let" byl úspěšný a jestli ta "cesta" vůbec stála za to?

Tohle pravidlo platí obecně pro cíl pilota dopravního letadla, pro malé i velké osobní cíle v životě, v podnikání, platí to i pro týmový cíl nějaké firmy.


Jedině cíl rozhoduje o úspěchu!

Na jakékoliv cestě rozhoduje jediné - soustředěnost na jeden cíl, kdy každý cíl je potřeba nejprve definovat, mírně nebo více se na cestu připravit, moc neodbočovat z cesty a "letět" za svým cílem.

(Platí to srovnání s pilotem při řízení letadla, neboť rozhodující je dobrá příprava, znalosti, zkušenosti, finance na rozjezd, udržování kurzu, operativní řešení problémů za letu, informační záloha ve formě dispečinku, hladké přistání.)

Kdo podcení nějakou etapu přípravy, tak místo hladkého létu k cíli hrozí spíše bungee jumping nebo přímý pád bez jištění do rozbouřené řeky, kdy ani dobrý plavec nemá šanci. Někdy ale pomůže štěstí, neboť v rozbouřené řece pod vodopádem plave náhodně kus větve, kdy se stačí zachytit a plavec s dobrým výcvikem je zachráněn ;-)


Proč by měl mít každý nějaký cíl?

Jaký smysl chci dát svému životu? Když dám svému konání nějaký smysl (cíl), tak ten smysl nám dokáže dát sílu překonat i největší překážky i kritické životní křižovatky. Nevěřícím by možná mohl pomoci jeden z mnoha citátů chytrých lidí na podobné téma:

"Všechno na světě musí mít nějaký plán nebo to lidská mysl odmítne. Ale navíc, musí mít cesta také nějaký cíl nebo před ní lidské vědomí ucouvne." (J. Steinbeck: Toulky s Charleym)


Viz také:

- Jedině správná motivace zaručí úspěch...
- Myslet o dva kroky napřed...
- Výraznější úspěch se ne a ne dostavit...

Celý příspěvek...

Nightwork - Vánoční čas

Pro příjemnou pohodu vánočních svátků se jistě hodí úžasný song od Nightwork, takže si tu taškařici užijte - Veselé Vánoce!

- Nightwork - Vánoční čas:



Ti kluci z Nightwork jsou opravdu neskuteční! Už jsem se o nich zmiňoval dříve, když jsem psal o Malé uličnici, včelce Máje :-)

Celý příspěvek...

Chci platit poplatky u doktora, proč se tedy vůbec vracím do milované ČR?

O politice jsem už tento rok psát nechtěl, ale po návratu na rodnou hroudu mě čekal opravdu tvrdý pád na matičku zem.

Opravdu jsem se neměl v noci dívat na opakování nedělních Otázek (bez odpovědí) s demagogickým hejmanem z Pardubic ani na Partii na Primě, kde byl hostem sociálně demokratický "bezertý kuní ksicht", čímž opravdu nemám na mysli Franka ze seriálu Mash ;-)

Neskutečné, co se to zase v české kotlině děje! Poslanci sociální demokracie prý schválili v parlamentu spolu s komunisty zrušení poplatků u lékaře a zamítli posílení naší vojenské mise v Afgánistánu.


Všude jen arogance, neomalenost, drzost, hloupost!

Prý, "zruště poplatky ve zdravotnictví a my vám schválíme zahraniční misi"! To jsou ale čachry, že? Vůbec se nedivím, že socanům předsedá bývalý šéf Restaurací a jídelen na Praze 1 za komunistů, kamarád všech kolotočářů, bývalý šéf všech pinglů (veksláků) v Praze, kteří se za socialismu měli skoro nejlépe, po zelinářích, zednících, řeznících a jiných hajzlících (parazitech) v ČR.

Nejde ani tak o ty poplatky, o kterých musím kriticky říci, že to byl velmi špatný začátek reformy zdravotnictví. Šlo to přece udělat mnoha jinými způsoby, které by tak neprudili všechny ty nýmandy, kteří nechápou, o co v celé reformě jde, a že 30,- Kč poplatek byl jen začátkem všech dobrých zlepšení, která se mohla realizovat.

O důvodech už jsem mnohokrát psal:

1. Špatná komunikace s obyčejnými lidmi, s traktory a nitěnkami, čímž se vyznačuje každý chytrý člověk, který není většinou schopen říci jednoduchou větu, kterou by normální občan pochopil.
--> Traktory, nitěnky a fanatici

2. Nekoncepční politika ODS plná kompromisů, způsobená ale koaličními stranami a tím, že naivní voliči volili místo silné ODS nějaké pidi-straničky, takže hlas v parlamentních volbách putoval do koše.
--> Proč nevyhrála ODS, či jiné vládní strany

3. Nekončíci tupost českého národa, která nahrává komunistům a socanům, kteří populisticky slibují pečené holuby bez práce, zdarma školství i zdravotnictví (zdarma všechno) a nikomu z tupých voličů nedochází, že to bude muset také někdo zaplatit.
--> Proč je v ČR největší spotřeba piva na světě


O zrušené poplatky ve zdravotnictví vůbec nejde, jde o to, že ČSSD spolu s komunisty ukázala nyní názorně, že si můžou vymyslet cokoliv a ve sněmovně jim to projde (také díky voličům, kteří volili pidi strany). Ten bezertý kuní ksicht v debatě na Primě třeba upozorňoval ještě na to, že dalším požadavkem ČSSD bude opětovné zavedení progresivní daně z příjmu, tj. místo současné rovné daně budou opět zavedeny skupiny 10%, 20%, +30% daně z příjmu.

Co to bude znamenat, je asi každému rozumnému jasné, neboť bude klasicky komunisticky potrestán každý, kdo se trochu více snaží vydělávat, pracuje např. i o víkendech, aby měl více peněz na život, ve volném čase se vzdělává, investuje do jazykových a odborných kurzů, aby dostal třeba lépe placené místo a pak více vydělával.

Dle budoucích požadavků ČSSD, ke které se s nadšením přidá i KSČ(M), bude takový člověk "po zásluze" potrestán. Už se "těším" na další návrhy komunistů, které socani podpoří, tj. znárodnění všech soukromých fabrik a zabavování soukromého majetku. No a jejich věrní voliči zpívají v ulicích Internacionálu a rudé šátky všude vlají ;-)


Proč se vůbec v ČR o něco snažit?

Vůbec nechápu někoho, kdo takové chování poslanců a tu demenci národa podporuje tím, že v ČR zůstává. Každý trochu přemýšlivý člověk by si měl uvědomit, že ve světě je sice chleba také o dvou kůrkách, stejně jako v ČR, ale taková post-komunistická dementnost se najde jen v pár zemích na světě.

Opravdu chcete všichni ze svých daní přispívat na ty politické hrátky pinglů, kolotočářů, kuních ksichtů, bývalých komunistů, estébáků, či nefachčenků na sociálních dávkách?

Nestálo by za to vyzkoušet takový malý experiment, co by se stalo s tou slavnou politikou socanů a komunistů, kdyby všichni schopní a pracovití lidé emigrovali někam do ciziny, příp. jen do ciziny převedli své soukromé firmy, tj. zdaňovali by v cizině nebo v daňových rájích?

Z čeho by pak komunisticko - socialistický stát pod vedením rudého Paroubka platil všechny sociální dávky, důchody a financoval svou vládu? Toho experimentu bych se někdy chtěl dožít a z dálky ho pozorovat ;-)

Mimochodem, co mám dělat, když nadále chci platit poplatky za návštěvu doktora? Poradí někdo chytrý ze sociální demokracie nebo nějaký kovaný komunista, co mám dělat, abych mohl platit poplatky a neporušoval přitom zákon?

Viz také - Proč lidi prchají z ČR do ciziny...
"Není to jen kvůli penězům, to mi věřte. Mají dost té zatuchlé české povahy a přízemního myšlení většiny obyvatel..."

Celý příspěvek...

Vánoční svátky a konec roku je období, kdy je SPAM povolen?

Ke konci roku dostám plno vánočních přání, poděkování od dodavatelů i odběratelů, přání k oslavám konce roku a k úspěšnému startu do toho nového. Prostě, takový ten tolerovaný SPAM, který nikomu nevadí, někoho třeba i potěší vzpomínka, či pobaví originální přání nebo způsob poděkování.

Také používám tohle období k poděkování svým partnerům, kdy v mnoha případech je to ideální způsob, jak se připomenout, jak na něco nového v nabídce služeb nenásilně upozornit, jak něco v nabídce zvýraznit, jak někomu poskytnout třeba nějakou slevu nebo zaslat malý dárek.

Jde hlavně o udržování dobrých vztahů, vytváření dobrého pocitu ze vzájemně výhodné spolupráce, udržování stále otevřených dveří i v novém roce, příp. jen o poděkování za minulou spolupráci, kdy vzpomínka každého potěší.


Nevyžádaná reklama tolerována?

Je potřeba ale umět rozlišit své zákazníky a hlavně to nepřehánět s nevyžádanou poštou, aby nějaké přání k vánočním svátkům nebo k novému roku nemělo spíše opačný účinek. Já to vždy dělal tak, že v adresáři všech obchodních partnerů, ať už odběratelů, dodavatelů, firem, či jednotlivců, mám zařazen každý kontakt do určité skupiny, která určuje, co komu poslat a zda vůbec.

Jedna skupina v adresáři dostane např. jen poděkování emailem a přání very happy holiday season, další skupinu obesílám tištěnou PF normální poštou, vybraní zákazníci dostanou i extra tištěný katalog, významní partneři pak dostávají i malý dárek, slevu nebo nějaký jiný způsob netradičního poděkování za dosavadní spolupráci. Co je ale základ u všech způsobů, tak vše musí směřovat k rukám konkrétní osoby, mělo by obsahovat osobní oslovení, nesmí to být taková ta hromadná korespondence, kterou každý hned maže a hází do koše.

Vzpomínám si, jak mě kdysi pobavilo, když mi jeden partner, od kterého jsme pravidelně odebírali velké množství čehosi, poslal balíček, který jsem obdržel do officu zrovna v den, když jsme oslavovali ukončení roku. Rozbalím to a v balíku byl osobní dopis s poděkováním a přáním, k tomu dvě štangle uherského salámu a sklenice znojemských okureček. Dokonalé a docela potěšující ;-)


Když už spamujete, tak originálně!

Každý ocení spíše něco originálního, ať už se jedná o originální "péefku" k novému roku, či nějaký dáreček, jako byl třeba ten uherák s okurkami. Bylo to totiž něco jiného ve srovnání se všemi těmi dárky potištěnými logem, které mnohé firmy zasílají, ať už to je třeba USB flash disk, USB klíčenka, bezdrátové mini-myšky, laserová ukazovátka, či nějaké hračičky jako jo-jo, puzzle, hrnky, kalendáře, propisky atd.

Posíláte-li společně s přáním i nějaký firemní katalog nebo reklamní leták, či jen zmínku o vašich nových produktech nebo stránkách, chcete-li, aby si toho zákazník vůbec všimnul, tak je třeba, kromě osobního směřování k rukám konkrétní osoby, doplnit ještě nějakou výhodu, slevu, něco nového, co zaujme.

Třeba ve stylu toho, jak to dělá v těchto dnech Seznam.cz, který kromě poděkování za přízeň věnoval všem "malý vánoční dárek" v podobě neomezené velikosti emailové schránky :-)

(Mail na Seznamu nevyužívám, ale mám tam jeden starý účet, který si nechávám přeposílat jinam, a i když Seznam nemám rád, tak takové zprávy mě potěší a dokážu je ocenit.)



Odstrašujícím opakem "přání" může být třeba následující úrývek opravdového SPAMu, kterým někdo chce zvednout prodejnost neprodejných produktů a tak využije nějaké mé vynucené registrace někde v eShopu:

"Vážení zákazníci,

v závěru roku si vám dovolujeme touto cestou shrnout aktuální přehled nabídky produktů Corel, které jsou v naší předvánoční nabídce.

<...následuje reklama na několik produktů CorelDRAW k zakoupení za "úžasné" ceny...>

S přáním co nejhladšího průběhu posledních dnů posledního měsíce v roce a poklidných vánočních svátků za tým společnosti..."

Tak takhle ne, soudruzi. Kdybyste ten email alespoň začali tím přáním a pak si dovolili něco propagovat, tak neřeknu. Jestli si ale myslíte, že takové "vánoční přání" bude mít vliv na nákup produktů firmy Corel u vaší firmy, tak se nepletete.

U vás je totiž nikdy kupovat nebudu ;-)

Celý příspěvek...

Jak si zálohujete počítač, počítačové programy a data?

Musím říci, že zálohování dat, které provází každého kolem počítačů, je po počítačové bezpečnosti jedna z nejdůležitějších oblastí, na kterou je potřeba skoro každodenně myslet.

Radit druhým je jedna věc, ale jak máme každý nastavené postupy a procedury na vlastní zálohování a archivaci dat a rychlou obnovu celého počítačového systému v případě havárie? Neplatí náhodou právě mezi počítačovými specialisty nejvíce to pravidlo, že "pod svícnem je největší tma"?

Z osobního příkladu vím, že to tak je. Mám nejhorší osobní Web stránky (+8 let bez aktualizace) ze všech v rodině, mezi všemi známými, ve srovnání se všemi Web aplikacemi, co jsem kdy dělal pro nějaké zákazníky. Je to tím, že preferuji profesionální práci pro každého kolem, ale na sebe vyloženě kašlu. No a to se týká i zálohování dat ;-)


Jak zálohuji aplikace a data?

Každému radím, že si má vždy všechno nové zálohovat. Dokonce i děti u nás doma mají naučeno, že si mají večer před vypnutím počítačů nové soubory nahrát na flash disk nebo na externí disk namapovaný v síti. Platí totiž základní pravidlo, že počítač může kdykoliv "odejít" a všechno, co se přes den vytvořilo, může být ztraceno. Operační systém a instalované programy je možno nahrát na nový (opravený) počítač docela rychle a skoro bez problémů, ale uživatelská data jsou to nejcennější, co každý má.

Jak to ale funguje u programátora? Trochu odlišně třeba už proto, že pro mě osobně neznamená večer nějaký zásadní konec dne.

Kdy mám tedy zálohovat data? Před večeří nebo po večeři? Než vypnu počítač (nevypínám ho) nebo než usnu? Co třeba, když celý den pracuji na něčem důležitém, pak si dám 1-2 hodiny přestávku na "odpočinek" nebo na kulečník s kamarády s tím, že až se vrátím, tak budu pokračovat, kdy mám tedy zálohovat? Před kulečníkem nebo po kulečníku?

Co když si v noci uprostřed rozdělané práce jen tak sednu k TV, abych si pár minut odpočinul a hned usnu na pár hodin?

Problém také je, že má změněná data se obvykle nevlezou na nějakou disketu jako kdysi, neboť obvykle se pohybuji po celém disku a měním současně dokumentaci, generuji nové verze programů, měním databázové scripty, připravuji prezentace pro zákazníka, měním nastavení programů, upravuji Favorites, vytvářím nové FTP účty, doplňuji poznámky do všech možných textů, instaluji nové utility nebo nové verze programů.

Neustálé vypalování záložních CD nebo DVD trvá také nějakou dobu, kdy obvykle ihned po vytvoření takových záloh zase plno věcí změním a mohl bych začít znovu ;-)


Jak všechno rychle a elegantně zálohovat?

Kdysi jsem za bezpečný a dostačující systém považoval hardware mirroring, tj. zrcadlené disky zapojené v RAID diskovém poli, neboť se mi několikrát stalo, že mi náhodně "odešel" disk a všechno od poslední zálohy bylo ztraceno. Když mi ale odešel již druhý disk v průběhu roku, tak jsem přišel na to, že to způsobuje elektrická síť v domě, kde jsme kdysi bydleli (socialistická fušeřina od rozvodny v ulici až po rozvody v domě a ve všech bytech). Kolísání napětí a nárazy proudu jsou totiž to nejhorší při zápisování na disk.

Nové servery a externí diskové pole jsem tedy vybavil dodatečnými záložními UPS v externím provedení. Podobně, všechna PC v síti dostala také Back-UPS Pro jednotky pro provoz na baterie a bezpečný řízený shutdown v případě výpadku proudu a vyrovnávání veškerých kolizí v elektrické síti. Všechny síťové i napájecí kabely jsem doplnil předřazenou přepěťovou ochranou a všechna zařízení jsou připojena přes CyberFort od APC, když ne přímo napojena na online UPS jednotku - dle typu zařízení, neboť takový scanner nemusí být nutně napojen na online UPS a stačí zapojení jen přes Surge Protection ;-)

Kolísání napětí v síti sice vyřešeno, ochrana disků dostatečná, data zálohována online na několik disků, při mé nepřítomnosti navíc zaručeno bezpečné ukončení všech běžících databází, procesů, příp. i automatické vypnutí počítačů.

Co ale dělat, když v sobotu v noci, při dokončování nějaké důležité práce pro významného zákazníka, náhle "odejde" grafická karta, napájecí zdroj, pamět, či procesor?


Nejlepší jsou dva identické počítače vedle sebe!

Jelikož nemám a nechci mít doma sklad všech možných součástek, které bych mohl vyměnit u vadného počítače, jelikož také v noci není možno zavolat technika ani si někde něco koupit a mít to okamžitě nainstalované, tak si mi ověřila jednoduchá varianta.

Mám dva počítače vedle sebe, kdy každou změnu v instalaci software, či nové verze programů, provádím současně na obou počítačích, což doplňuji o vytváření záložních CD/DVD a pravidelnou synchronizaci dat. V případě výpadku hlavního počítače z jakýchkoliv důvodů jen přepnu obrazovku na druhý z počítačů v clusteru, obnovím poslední data a pokračuji normálně v práci.

Nejde totiž mnohdy jen o data, ale je potřeba mít také okamžitě připravené a funkční prostředí na vývoj aplikací s posledními verzemi a se všemi nainstalovanými patch sety a s identickým nastavením všech default hodnot v systému a u daných aplikací.

Nesmí se mi ovšem v zápětí pokazit i druhý počítač ;-)


Kupovat všechno dvakrát nebo třikrát?

Zlepšování procesu archivace dat se věnuji průběžně skoro neustále. Neexistuje totiž žádné dokonalé řešení. Něco jiného je totiž zabezpečení aplikací a dat někde v bance, kdy každé rozumné řešení počítá s možností poruchy hardware i výpadky software, aby firemní síť odolala např. zemětřesení, povodním, výpadkům proudu i bombovým útokům.

Několikrát jsem již navrhoval provozní zabezpečení se vzdálenými uzly sítě, kdy je plno možných enterprise řešení pro maximum availability architekturu, jak chránit nepřetržitý provoz aplikací a databází. Můžou se použít např. různá RAID 1-5 řešení a hardware mirroring, RAC databázové clustery, příp. standby databáze. Oddělené uzly firemní sítě můžou být provozované v různých lokalitách vzdálených i stovky kilometrů, jež jsou připojené přes vyhrazené dark fiber optické kabely. Záleží jen na financích, kolik do zabezpečení chce firma investovat.

Jak ale řešit osobní zálohování v malé domácí síti pro pár uživatelů, to je otázka úplně jiná. Jestli někdo má nějaké smysluplné řešení a několik let mu již úspěšně funguje, tak se pochlubte v komentářích.


Když jedna záloha nestačí...

Mám originální data na jednom místě a zálohu na druhém. Co ale dělat, když odejdou oba tyto zdroje, tj. počítač se pokazí a záloha je nečitelná? Ještě se to nikomu nestalo? Mně už několikrát, proto mám veškerá data současně na dvou počítačích a navíc ještě na CD/DVD, příp. na notebooku nebo na externím USB disku, což je ideální, když někam cestuji.

Neplatí náhodou i v počítačovém oboru při zálohování dat to staré dobré horolezecké pravidlo, že je nutné se jistit na třech místech současně?

BeInSync - Secure Remote Access, File Sync and Online Backup Software

"BeInSync is the leader in secure remote access and file synchronization software solutions that maximize productivity and data availability for individuals, business users and mobile professionals, with +2 million downloads."

Viz také - K čemu jsou Web aplikace, kdyz nefunguje Internet...

Celý příspěvek...

Láska nebeská a Vánoce všude kolem nás :-)

Kdosi mi hlásil, že sníh už konečně dorazil do nějakých odlehlých částí ČR, kdy Praha sice stále odolává, zřejmě díky své dokonalé smogové ochraně a globálnímu oteplování města. Vysvětlujte to ale sv. Václavovi někde na Hradě ;-)

Nic to ale nemění na tom, že vánoce jsou "all around us", ať se nyní nacházíme kdekoliv na světě, takže si dovolím v tomto čase vzpomínku na jeden dokonalý vánoční film, který není vůbec špatným dárkem pod stromeček, jestli tedy někdo ve vašem okolí má rád romantické filmy. Film Love Actually (Láska nebeská) je sice starší film, ale viděl jsem ho už několikrát a vždy mě pobaví. Kdosi někde psal, že je to "the best Christmas movie ever", s čímž musím souhlasit.

Už jen ta plejáda hvězd, které tam hrají - Hugh Grant, Liam Neeson, Colin (Valmont) Firth, Laura Linney, Emma Thompson, Alan Rickman, Keira Knightley, Andrew Lincoln... a je to film od tvůrců takových hitů jako je Bridget Jones's Diary nebo Notting Hill, jestli tedy máte rádi podobný styl anglického humoru a milé nadsázky.

Na Youtube je plno video ukázek, ať už od fanoušků z celého světa, kdy za všechny stojí připomenout např. neskutečný tanec, který předvádí Hugh Grant, jako premiér UK, Christmas is coming movie trailer, příp. The Story Tellers z bonusového DVD s českými titulky. Někdo může také preferovat jednu z těch nejhezčích scén z celého filmu Love Actually.

Jedním z vrcholů "koncertu" ve filmu je, dle mého, příběh postarší rockové hvězdy, který se proplétá celým tématem filmu, kdy následující video je opravdu velmi pěknou parodií na celé slavné Vánoce - blondýnky prominou ;-)

- Billy Mack - Christmas is all around me (Love Actually):



Takže, "if you really love me, come on and let it show, come on and let it show..." :-))

Celý příspěvek...

Finanční krize v sociálních sítích aneb modelky v mé síti na LinkedIn

LinkedIn "Social Network" jsem tady už kdysi propagoval, kdy jsem se třeba zmínil, jak jsem Lapený v Google síti na LinkedIn, či jak Barack Obama, budoucí prezident USA, má ve své síti i mé kamarády ;-)

Musím znovu zopakovat, že LinkedIn.com je velice povedený portál s neskutečně bohatým rozsahem, kdy ani po pár měsících využívání nemám žádné zásadní výtky.


Jak se projevuje finanční krize na LinkedIn?

V poslední době sleduji ale zásadní změnu na LinkedIn, neboť po počátečním boomu, kdy se mi ozývali kromě známých a kamarádů i všichni možní HR zástupci z celého světa s žádostí o přidání mezi mé kontakty, tak po prvních projevech hypoteční, finanční a nyní obecně ekonomické krize, dostávám stále častěji nabídky na přidání do sítě kontaktů od současných, či bývalých, zaměstnanců všech těch známých firem, o kterých se v novinách často píše ve spojitosti s propouštěním, či finančními problémy.

Z posledních kontaktů se na mě obrátili např. pracovníci American Airlines, Bank of America, Vodafone, Citigroup, Qantas, British Airways, Johnson & Johnson, Lehman Brothers, Virgin Airways, Sony, Yahoo!, Prudential Assurance, Ford, Virgin Atlantic, Wachovia,...

Většinou asi známe názvy, díky současné krizi, že?


Proč mi píšou i všechny ty "modelky" na LinkedIn?

Na těch žádostech o přidání mezi mé kontakty od zaměstnanců výše uvedených firem není zas tak moc nic divného. Myslím, že už i na základní škole v USA se učí, že budovat osobní Social Networks je dobré pro budoucnost, pro získávání nových pracovních příležitostí, či jen pro větší informovanost v síti všech známých, přátel, profesních kontaktů.

Co mě ale v poslední době překvapuje, tak jsou pravidelné žádosti o přidání do mé profesní sítě kontaktů od odbornic ze stejných nebo podobných firem, jak uvedeno výše, kdy si říkám, zda to není nějaká taškařice, ale marně přemýšlím jaká?!

Za poslední měsíc mi napsaly např. Java programátorky, dB administrátorky, HR managerky, letušky, modelky, HW designerky, SW architektky, Web návrhářky, sekretářky, CASE developerky, GUI programátorky, že si mě chtějí přidat do své sítě kontaktů na LinkedIn.

Z posledních profilů mi psala např. Amanda, Helen, Sue, Andrea, Julie, Diana, Judith, Cathy, Alexa, Sophie, Julie, Emma, Sarah, Jen, Debbie, Claire, Emily, Jessica, Caroline, Jade, Susan, Sam, Samantha, Jane, Rebecca,...

Však posuďte jen pár vybraných fotek z jejich profilů, zda je to normální:

Lokality v jejich profilech nejsou nějak výjimečné, ba naopak, jsou to osoby z celého světa, neboť v profilech se objevují města jako např. Atlanta, Los Angeles, Orlando, San Francisco, Washington DC, New York City, Boston, London, Paris,...

Nevím, ta kombinace firem, profesí, jmen a fotek na mě spíše působí jako nějaký chytře vymyšlený spam na LinkedIn, ale vůbec netuším, proč by to někdo dělat. Kdybych dostával 1-2 takové žádosti týdně o přidání do své sítě kontaktů, tak bych si toho ani nevšímal, ale mám v mailboxu 10-20 žádostí týdně a jak jsem to tak prověřoval, tak to opravdu nejsou žádné vymyšlené profily. Pár takových kontaktů znám z jiných firem a několik dalších lidí mi potvrdilo, že to je prý normální.

Čeho se ještě dočkáme, až budeme opravdu na vrcholu finanční krize? Je asi čas, abychom konečně uvolnili světu ten náš Jobs portál, neboť jak vidno, o zájemce nebude nouze.

Modelky mám ale pěkné ve svých kontaktech na LinkedIn, že ;-)

Celý příspěvek...

Jak zvládnout úkoly, co mě vůbec nebaví, ale musím je udělat

Je pěkné psát o tom, jak by každý měl mít nějaký cíl a dělat zrovna na tom, co ho baví. Většina čtenářů jistě chápe, že takový přístup k životu je nejlepší. Co ale dělat, když jsme celý den zavaleni úkoly, které musíme udělat, nikdo je za nás nevyřeší, které nás ale nebaví a jen nás odvádějí od našich hlavních cílů, snů a přání?

Jeden den by to ještě šlo, co když ale musíme nutné úkoly dělat 2 dny, 3 dny, týden, 2 týdny, měsíc?

To je ten hlavní problém, se kterým se denně asi všichni potýkáme, kdy nepomůže ani nějaké promyšlené plánování, či příprava, neboť jsou dny, kdy opravdu musíme dělat něco úplně jiného, kdy všechny naše rozdělané projekty stojí a my se musíme věnovat něčemu úplně jinému. No a teď, babo, raď ;-)


Co jsou úkoly, co nás nebaví?

Nemám teď na mysli běžné "problémy", které nás potkávají při každé zajímavé práci, která nás baví. Vždy se totiž objeví něco nepříjemného, něco nejde dle našich představ, musíme hledat řešení, něco změnit a po vyřešení zase pokračovat dále. V oboru IT se tohle stává velmi často a každý by mohl asi uvést plno příkladů, které ho štvou a otravují a odvádějí od tématu.

Mám teď na mysli spíše nutné úkoly z úplně jiné oblasti, např. podnikatel místo řešení svých provozních úkolů musí najednou všeho nechat a připravit podklady na kontrolu účetnictví na Finančním úřadě, kde někoho napadlo, že je potřeba trochu provětrat papíry někomu, kdo je stejně má v pořádku.

Nebo se někomu pokazí počítač, bez kterého nemůže nic dělat, takže je potřeba PC buď nějak opravit nebo koupit nový, nainstalovat veškerý potřebný software, obnovit data ze zálohy, atd. Je to jen odvádění od našich priorit a jen řešení problémů, které nás zatěžují zbytečnými starostmi navíc.

Co když najednou onemocní klíčový zaměstnanec, bez kterého se tým neobejde, příp. když onemocní dva současně a k tomu je další zrovna na dovolené? Každý správný šéf, pak musí všeho nechat a jít příkladem, tj. sám se chopí lopaty a začne třeba odklízet sníh, čepovat pivo, programovat nebo rozvážet zboží.


Domácí úkoly dětí jsou také někdy za trest!

Dalším dokonalým příkladem jsou třeba domácí úkoly, které děti musí udělat do školy, kdy ani já mnohdy nechápu, co vedlo učitele nebo všechny profesory současně k zadání takového kvanta úkolů za domácí úkol, o smysluplnosti třeba nějakých nemoderních příkladů v matematice ani nemluvě.

Když já sám to množství a obsah nechápu, jak pak mám přesvědčit děti, že je opravdu "potřeba" to udělat, neboť mi dají jednoduché otázky, na které nemá nikdo soudný žádnou odpověď:

"Tati, proč to musíme dělat? K čemu je to dobré? Na co to budeme potřebovat? Proč se to vůbec učíme, když nikdy nebudeme matematiku ani učit ani nikdy nebudeme rýsovat úhly bez úhloměru, což nikdy NIKDO normální nebude potřebovat? Proč musím znát všechny látky, sloučeniny a prvky zpaměti, když nikdy nebudeme studovat ani prakticky provozovat chemii? Proč se raději neučíme tohle nebo támhle to, což je mnohem důležitější?"

Většinou s dětmi souhlasím. Mají pravdu. Vím to já ze své praxe a se svými zkušenostmi, ví to plno dalších rodičů a přátel školy, a nesmyslnost některých předmětů mi potvrdilo i několik známých a rozumných učitelů, co učí na základce nebo na gymplu.

Co s tím ale můžeme dělat? Povinné úkoly, které si někdo vymyslel, trvá na jejich splnění a my s tím nic nezmůžeme? Ať už ve škole nebo v praxi, kdy musíme vyplňovat nesmyslné formuláře, či jen plnit úkoly pro úkoly?


Nutné úkoly je potřeba rychle vyřešit!

Nepřemýšlet a rychle vyřešit. To je jediné řešení a jediná rada. Nemá cenu nad tím moc přemýšlet, když nějaká "samozvaná" autorita chce vyplněné lejstro (tupý úřad) nebo napsaný domácí úkol (tupý učitel), tak jediné a smysluplné řešení je to rychle udělat a více se tím nezabývat. Zapomenout a věnovat se svým opravdu důležitým věcem.

Někdy sice jde se vzbouřit a snažit se něco změnit, ale mnohokrát se výsledek nějaké takové snahy o změnu projeví až v době, kdy už vzbouřence vůbec netrápí a nezajímá.

Příklad: Mohl bych zabojovat a snažit se o změnu osnov ve škole, aby mé děti měly trochu lehčí život, kdy jsem přesvědčen, že by se mi to podařilo. Byl bych schopen jít osobně i na Ministerstvo školství a přednést tam svou koncepci a přesvědčit ty tupé úředníky o změně, ale...

Než se něco prakticky změní, než se opravdu změní osnovy, zákony, výklady zákonů, než se všichni vyškolí, naučí, poučí a zavedou změny do praxe, tak mé děti jsou už dávno vystudované (v cizině) a dělají někde to, co je opravdu baví, což není ani chemie, fyzika ani matematika.

Má tedy cenu bojovat za lepší život dalších generací? Proč, říkám si obvykle a nastává to správné přemýšlení, jak vyřešit ten počáteční problém, tj. jak rychle a originálně zvládnout nepopulární a nutné úkoly, které jsou k ničemu a jen nás odvádějí od našich opravdových zájmů a cílů.

Hlavně ale, že umíme vyplňovat všechny možné formuláře a že naše děti umí rýsovat i ty úhly bez úhloměru, k tomu ví i mnoho dalších praktických věcí, např. co to je tětiva, tečna, či lichoběžník a střední příčka, či kam třeba doskáče amazonská žába.



Kolikrát jsme ale v životě rýsovali tečnu nebo lichoběžník? Marně přemýšlím, ale zeptám se známého architekta, zda to alespoň ten někdy využil, když navrhuje něco v AutoCADu. Kolik architektů jsme také měli ve třídě, že ;-)

Celý příspěvek...

Prodám úspěšné Web domény Podnikani v USA .net, .org, .info, .biz

Jako správný "spekulant" s doménami, který často prodává domény všem těm dementům, co nevědí, za co peníze utrácet, tak opět prodávám něco z "mého" portfolia. Nyní tedy "prodávám" domény PodnikanivUSA.net, PodnikanivUSA.org, PodnikanivUSA.info, PodnikanivUSA.us, PodnikanivUSA.biz, kdy prodejní cena je závislá jen na ceně, jakou vám naúčtuje za dané domény váš oblíbený registrátor domén.

Nemám dané domény ani registrované, takže nic nikomu nebrání si je sám registrovat. Doufám jen, že ten můj prodej každý pochopil a že mu snad ty domény přijdou více smysluplné, jak všechny ty dementnosti typu nadrzena.cz, vlhka.cz, přip. leos-mares.cz, což někdo také nabízel k prodeji na Webu a někdo na té doméně provozuje naprostou zhovadilost. Chudák Leoš ;-)

Mimochodem, volné jsou i domény PodnikanivUS.všechno, příp. Podnikani.US, Podnikani.CN, takže spekulantům nebo zájemcům o vybudování opravdových autoritativních Web stránek o podnikání jsou dveře dokořán ;-)


Podnikání "Mejd in Ček" na doméně PodnikanivUSA.cz

Asi hodně čtenářů zná podnětné zážitky ze života českého Honzy, který ke štěstí přišel v USA, kdy o jeho originálních stránkách jsem se zmiňoval poprvé již kdysi dávno ve starším příspěvku o Podnikání v USA.

Nevím, zda je to prvoplánový záměr nebo jen "náhoda", ale připadá mi to naprosto klasické, že doménoví spekulanti nemůžou najít jiný způsob, jak vydělat peníze, no a tak zprovozní reklamní stránky, které jen parazitují na názvu originální domény.

Co jiného, jak reklamní balast, jsou tyto zaparkované stránky plné reklam na doméně PodnikanivUSA.cz?



Co k tomu dodat? Nic, snad jen vyjádřit upřímnou soustrast a politovat současného provozovatele. Mimochodem, původním majitelem byl kdysi Fandor, co tančí s vlky ;-)


Základní informace pro všechny neznalé:

Originální a podnětné stránky o podnikání v USA najdete na doméně www.podnikanivusa.com, což jsou stránky opravdového podnikatele v USA, majitele několika firem, s tipy a nápady z praktického života.

Stránky pouze s reklamou, které parazitují na stejném názvu domény, jsou na www.podnikanivusa.cz, což je typický a ukázkový přístup českých spekulantů, kteří na dané adrese jistě chtějí brzy vybudovat autoritativní Web, jak často rádi všichni spekulanti s doménami prohlašují ;-)

Je ale možné, že jsem předběhl trochu dobu (jako obvykle) a na dané adrese se nějaký opravdový Web v brzké době objeví a informace na stránkách budou k něčemu. Pak se tedy rád omluvím a uveřejním zde klidně oslavnou recenzi s propagací daného Webu ;-)

Schválně, kolik kdo vsadí, že tam nic jiného jak reklama nikdy nebude?

Celý příspěvek...

Výraznější úspěch se ne a ne dostavit... cesta plná překážek, závazků a omezení

V dřívejším komentáři jeden čtenář narazil na to, že často používám obecná rčení, např. "vysoké pracovní nasazení = úspěch", kdy prý někomu ani zvýšené úsilí nějak moc nepomáhá, ať dělá, co dělá.

"Já jsem totiž vysoce nasazenej už 14 let a jsem stále na začátku, resp. výraznější úspěch se ne a ne dostavit = je jasné, že je mu třeba jít naproti, ale mě nějak došly možnosti jak... spíš mě jen zajímá,jak moc ta cesta byla hrbolatá, jaké překonával překážky, jak se motivoval ve chvílích největší krize..."


Kdy se tedy dostaví výraznější úspěch?

Jednoduchá otázka - jednoduchá odpověď: Úspěch se dostaví, až si uvědomím, co to pro mě konkrétně znamená, až zjistím, proč něco dělám celý den, jak to dělám a zda jsem s tím spokojen, co bych chtěl zlepšit a jestli mám chuť to zlepšit.

Jsem ale opět u obecných pojmů, kdy základem je to, co každý osobně považuje za úspěch. To je potřeba si nejprve ujasnit a pak je možno psát konkrétně. Každý totiž považuje za úspěch něco jiného a mé úspěchy se můžou někomu zdát nepochopitelné, když někdo za úspěch považuje např. luxusní auto nebo TV přes celou zeď ;-)

Většina čtenářů určitě chápe, že existují různé druhy úspěchu, kdy něco nejde vyjádřit ani penězi ani žádným majetkem. Záleží ale jen na tom, po čem toužíme, co chceme, co nás osobně uspokojuje. Co je pro nás tím úspěchem? Chceme pracovat jen 4 hodiny denně nebo jen 2-3 dny v týdnu a zbytek času věnovat charitě? Chceme mít jen dostatek peněz na život? Chceme mít všechny nutné a potřebné věci, každý měsíc létat na dovolenou k moři? Stačí nám k úspěchu luxusní vila, několik aut v garáží, zahrada, kde můžeme něco pěstovat?

Považujeme za úspěch to, že se ráno probudíme s dobrou náladou a můžeme začít dělat to, co chceme? Jsme úspěšní tím, že se nám podařilo udělat přes den něco dobrého, někomu jsme pomohli, někoho potěšili? Je pro nás úspěchem, že jsme udělali po těžkém úraze konečně jeden samostatný krok bez berlí?

Úspěch, cíl, radost, spokojenost, osobní realizace... naše úspěchy, úspěchy naší rodiny, našich přátel, lidí kolem, celé společnosti?

Psal jsem o tom už mnohokrát v několika paralelách, že stačí si jen definovat svůj sen, cíl, úspěch. Promyslet, jaké kroky k němu povedou, no a pak toho zkusit docílit a realizovat jeden krok za druhým. Chvíli to potrvá, ale když budu opravdu chtít a něco pro to udělám, tak svého cíle (úspěchu) dosáhnu. Krok za krokem...

Takže pár linků na dlouhé zimní večery:

- Úspěch zaručen, stačí být o krok rychlejší jak ostatní
"Já spíše považuji za úspěch znalosti, zkušenosti, rozhled, dostatek času na své sny, na rodinu, na přátele, možnost dělat práci, co mě baví, umění porozumět a naslouchat, schopnost pomáhat..."

- Jak všechno souvisí s časem a jeho hodnotou
"Jsem schopnější nebo chytřejší? ALE vůbec ne! Každý druhý by mě mohl strčit svými znalostmi do kapsy. Rozdíl je v tom, že já pochopil hodnotu svého času..."

- Proč se vůbec honíme za ziskem a penězi?
"Možná by stálo za to se zamyslet a u každé činnosti, která nás čeká si jednoduše říci: Proč to dělám? Jak to dělám? Dělám to tak, že se můžu za sebou hrdě otočit a pochválit se?"


Co je výraznější úspěch v podnikání?

Když pominu všechny ty možné významy "úspěchu" a zůstanu u toho, co bylo asi v komentářích myšleno, tj. úspěch v podnikání, tak si stačí říci jediné. Podnikání je od toho, aby mě uspokojovalo činností, kterou dělám a současně přinášelo zisk odpovídající nasazení.

Přináší mi dané podnikání zisk? Je to opravdu zisk, který mi umožňuje dělat si ve volném čase to, co chci, které mě zabezpečí na důchod, které dopřeje i mým dětem dobré vzdělání a zajistí jim všechny potřebné věci pro život? Nebo tím svým podnikáním jen zabíjím čas, neboť co vydělám, tak jen pokryje náklady na provoz, mzdy zaměstnanců, povinné platby státu?

Tohle je potřeba si uvědomit, neboť každý podniká proto, aby něco vydělal a to ne jen na provoz, ale i na investice do budoucna, na vzdělávání sebe i zaměstnanců, na firemní večírky, na svoji dovolenou, no i na ten důchod. Když toho nejsem schopen docílit ani po letech usilovné práce a "rozbíhání" firmy, tak bych to už neměl dělat. Dělám totiž něco velmi špatně.

Chce to stanovit si cíl, definovat, co je předmětem a cílem podnikání, jaký chci mít třeba za dva roky obrat, náklady, zisk. Po zhodnocení nějakého takového období si pak musím kriticky říci, zda ta námaha a ta práce stála vůbec za to, po zaplacení všech odvodů, nákladů, daní. Zda by nebylo finančně přínosnější dělat třeba uklízečku nebo domovníka, či stěhováka ;-)

Nabízí se plno analytických otázek, které jsou ale závislé na konkrétním oboru podnikání. Proč se mi nedaří? Proč více nevydělávám? Proč si málo zákazníků kupuje mé výrobky nebo služby? Není náhodou trh v ČR příliš malý pro další expanzi? Nejsem příliš drahý? Nemám vysoké náklady ve srovnání s konkurencí? Mám zlevnit, zdražit nebo udělat někde lokální pobočky?


Každá cesta bývá hrbolatá a plná překážek!

Všechno, co děláme, je spojeno s překážkami na cestě, ať jsou finanční, časové, rodinné, či jen limitované naším nasazením, vzděláním nebo podmínkami prostředí. Jak překonávat překážky, jak se motivovat, kde čerpat energii, sílu a čas, o tom všem jsem již také mnohokrát psal.

Takže opět pár linků na dlouhé zimní večery:

- Jedině správná motivace zaručí úspěch v životě i v podnikání
"Řekl bych, že veškerý úspěch je stále dokola jen o správné motivaci, kterou musíme pěstovat a stále si opakovat PROČ něco dělám, proč rozjíždím nějaký business..."

- Jak najít opravdový sen a neutíká nám něco
"Kdosi chytrý někde poznamenal, že když se vydáme na nějakou cestu a budeme otevření přicházejícím podnětům, tak se nám najednou začnou otvírat různé cesty, o kterých jsme neměli ani tušení..."

- Udělat si na přemýšlení (o nápadech) čas
"Každý typ nápadu vyžaduje jinou strategii a kdo je schopen ty různé typy nápadů rozlišit, správně je načasovat a ve správnou dobu uvést na trh ten správný produkt nebo službu, ten má o úspěch postaráno."


Věk ani závazky nehrají žádnou důležitou roli!

V těch starších komentářích zazněl také povzdech, že svobodnému a bez závazků se ve 23 letech riskuje daleko snadněji, jak někomu s rodinou, příp. s dětmi.

"...když mi bylo 23, tak jsem měl také jasné cíle, byl jsem jasně rozhodnutý, jakou cestou chci jít, pracoval jsem někdy i 7 dnů v týdnu... hlavně, neměl jsem rodinu, jel jsem sám za sebe... Nevymlouvám se na okolí, jen že svobodnému, bez závazků, se ve 23 letech riskuje daleko snadněji..."

Myslím, že na tomhle vůbec nezáleží a žádná omezení nemůžou ovlivnit náš přístup k životu nebo k podnikání. Koho to ale přesto nějak omezuje, tak by se měl zamyslet, čím to je, proč jiní třeba neztrácí své nadšení, priority, svůj pohled na svět. Není to náhodou jen nějaký alibismus a pohodlnost, kdy můžeme jednoduše říci, "já nemůžu, neboť mám rodinu a děti"?

Nemůžu jet do ciziny, neboť mám hypotéku, nemůžu si vzít úvěr, nemůžu pracovat v sobotu,...

Nevím, ale já osobně třeba jel poprvé pracovat do Irska až s ženou a malým dítětem, no a když na to zpětně vzpomínáme, tak to byla jedna z nejlepších etap našeho života. Omezovala mě nějak rodina? Možná snad v tom, že co jsem vydělal, tak jsem nemohl hned všechno utratit s irskými přáteli po hospodách, ale něco musel nechat i na provoz domácnosti a na život rodiny ;-)

Vadilo mi to nějak? Vůbec ne, neboť jsem měl již tehdy definované nějaké priority.

Možná se hodí zopakovat jeden starší citát, co tady také už kdysi zazněl, když jsem zmiňoval některé základní pravdy, které mě nikdy nezklamaly, neboť třeba na věku opravdu nezáleží a se závazky je to podobné:

"A dog that is too old to learn new tricks has always been too old to learn new tricks."

Celý příspěvek...

Jak jsem získal první software zakázku aneb zpátky na zem z hollywoodských kopců

V jednom z předchozích příspěvků - Nemá cenu se za něčím honit, jsem na závěr zmínil poznámku, že díky té své připravenosti jsem se např. dostal k práci na programech, které řídí stovky automatů v několika kasinech v Las Vegas, či že jsem programoval pro studia v Hollywoodu.

Předem jsem tušil, že si toho někdo všimne a vypíchne to jako skoro hlavní téma článku, příp. to začne používat jako pomýlený argument v diskuzi u jiného článku. Klasika, jak někdo posuzuje jiné lidi, které vůbec nezná, jejich zážitky a jejich práci na nějakých projektech, dle svých zkreslených představ o realitě.

Zvažoval jsem po publikování, zda nemám tu větu zrušit, aby náhodou neodváděla od hlavního tématu, či zda ji tam mám nechat právě z toho důvodu, aby celý příspěvek měl nějakou pointu. Pointa vyhrála, neboť nemám potřebu si nic vymýšlet a kdo mě čte delší dobu, tak snad na to už sám přišel ;-)

Hlavně, aby bylo jasno, když zde zmíním, na čem jsem pracoval, na čem dělám, co považuji za priority, tak jsou to mé osobní názory, co jsem si ověřil, které uznávám a kterým věřím. Vím, že každý jsme jiný, že každý máme jiné představy o životě, nikomu své názory a styl života nevnucuji a už vůbec svůj life style nepovažuji za jediný možný.

Každý se dnes může svobodně rozhodnout, jakou cestou se vydá, čemu se bude věnovat a jak přistupuje k životu, kdy pěkný příklad úplně rozdílného přístupu k jednomu tématu jsem objevil např. na jednom spřáteleném blogu - Blogeři autaři, kdy auto je u někoho ukazatelem bohatství a úspěchu ;-)

Mé právo je říkat si svobodně, co já považuji za nesmysly, můžu si kritizovat, co se mi nelíbí. TO není žádná arogance ani povyšování, to je můj názor a každého svobodná vůle, zda poslouchá Kabáty, chlemtá pivo, skáče jako správný Čech na fotbale, spekuluje s doménami, honí se za penězi, přesouvá krabice z Číny, volí třeba komunisty, či jezdí hodinu autem do práce...


Je úspěchem vyvíjet software pro kasina v Las Vegas?

Nevím, ale ten projekt třeba nemám ani v životopise ve svém portfoliu, neboť za mnohem větší úspěch považuji práci pro jednu americkou firmu, kde jsem programoval kontrolní systém na hlídání strategických objektů (elektrárny, plynárny, vojenské objekty), kdy operátor na mapě sleduje pohyb hlídačů, kteří musí na obhlídce areálu osobně zkontrolovat určená místa. Každá hlídka má mobilní telefon, který při přiblížení k čidlu vyšle signál do databáze a na mapě se červený bod změní na zelený.

Naopak, když hlídka neprojde kontrolním stanovištěm, operátorovi svítí na mapě červená a případně i zahraje alarm. Skvěle udělaný procesní a datový model, 3-tier architektura, několik druhů klientů (Web, fat- i thin-client, pro Unix i Windows), lokální i vzdálená databáze, neomezený počet objektů, mapových podkladů, kontrolních bodů, kamer, sirén, operátorských stanovišť, napojení na statistické systémy, policii, hasiče,...

To byl alespoň projekt! Ne jak ta "ptákovina" pro kasina, kde jsem jen připravoval databázový model, kdy v databázi se shromažďovaly výsledky, výhry a vyplácení peněz z jednotlivých výherních automatů v herně, které byly napojeny v počítačové síti.

Jak jsem se k takovému projektu dostal? Při práci pro jednu menší americkou software firmu na Floridě jsem se jako contractor podílel na desítkách různých projektů, které ale nechci detailně rozebírat. Možná se k tomu časem vrátím, ale je to historie, v hlavě mám něco úplně jiného a na psaní pamětí nebo historických románů mám ještě dosti času ;-)


Jak programovat pro studia v Hollywoodu?

To bylo ještě mnohem jednodušší, neboť jsem nehledal práci jako herec, těch tam mají dostatek - viz Acting and Modeling jobs ;-)

Kdysi jsem jen tak cvičně napsal na několik nabídek na Showbizjobs.com v kategorii - Information Technology, kdy se mi jedna firma ozvala s nabídkou na remote development, neboť se jim líbila má aplikace na evidenci filmů, co jsem kdysi programoval. Jistě mi také pomohla reference od té software firmy v US, pro kterou jsem už předtím pracoval ;-)

Dnes tam už nic nenajdete (zřejmě kvůli krizi), takže jen pro inspiraci:

- Showbizjobs.com - Search for Entertainment Jobs



"Showbizjobs.com is the leading brand in entertainment recruiting, serving the entertainment and media industry since 1995."


Jak jsem získal první vývojovou zakázku?

Jak jsem začínal, jsem kdysi trochu zmiňoval v jednom starším příspěvku - Nutnost specializace, kdy jsem jen vynechal, jak jsem přišel k první zakázce, která mi otevřela dveře (vrata) k dalším zajímavým projektům.

Ve svých začátcích, kdy jsem přemýšlel, co by mě bavilo, co bych chtěl dělat, tak jsem byl pěkně nezkušené ucho, skoro nic jsem neuměl a ani angličtina mi moc nešla. Měl jsem ale chuť se učit, odvahu a hlavně drzost napsat nějaké firmě v USA. No a světe, div se, ono to nadšení, snaha a připravenost pomohly ;-)

Uvědomil jsem si totiž, že když se chci podílet na vývoji produktů pro světové firmy, tak musím spolupracovat se světovými vývojáři, nemůžu sedět doma za pecí, musím zlepšit angličtinu, no a průběžne hledat a nabízet své znalosti někomu, kdo je bude potřebovat.

Najít contract s možností práce vzdáleně nebylo ale vůbec jednoduché. Začal jsem tedy oslovovat firmy, které nabízely normální pracovní poměr, tj. on-site pozice na full-time, kdy ve své nabídce jsem kromě znalostí a zkušeností zdůraznil, kolik uspoří a jak zvednou výkon, když pro ně bude někdo dělat remotely a v jiné časové zóně.

Jedné vývojové firmě se to zalíbilo, neboť chtěla využít právě toho, že mi vývojáři v US po skončení jejich pracovní šichty předají práci, na které budu pokračovat. No a jak přijdou ráno do práce, tak navážou na to, co já jim poslal. Zpočátku jsem se tedy pěkně zapotil, abych předvedl, co umím, abych splnil, co jsem slíbil, neboť jsem věděl, že na mou hotovou práci spoléhá tým lidí v cizině.

Zřejmě jsem svým nasazením exceloval, neboť po čase jsem se dostal do pozice, že mi svěřili samostatný projekt, poté jsem dostal k ruce ještě pár vývojářů a pozici vedoucího projektu, mohl jsem létat k zákazníkům, když jsem chtěl (potřeboval), volil jsem si svobodně, zda pracovat doma nebo v cizině - navíc, jako contractor s královským platem ve srovnání se stálými zaměstnanci.


Kde hledají IT specialisté práci?

Začínal jsem hledáním na obyčejném Monster.com portálu, kde jsou stále stovky nabídek po celém světě. Záleží jen na znalostech, co kdo dokáže nabídnout, co a kde hledá.

No a takových pracovních portálů, kde se publikují Jobs nebo Contracts pro programátory, Web designery, dB architekty, IT specialisty všeho druhu, je ve světě několik tisícovek, kdy to chce jen trpělivost, když někdo hledá nějakou zajímavou práci. Sám mám v databázi asi 150 ověřených linků na nějaké vybrané portály, takže až zase někdy bude čas, tak zde něco publikuji.

Co si ale pamatuji, tak v začátcích mi trvalo pěkně dlouho, než se mi vůbec nějaká americká firma ozvala.

Většina takových žádosti ze světa končí přímo v koši. Jsou totiž firmy, které dostávají měsíčně tisíce životopisů z celého světa (ano, tisíce, však asi tušíte kolik vývojářů je v Indii, Číně, Rusku a jiných zemích), tak se nikdo nemůže divit, že nějaká žádost o práci zaslaná např. z domény .CZ zůstane bez odpovědi.

Ve všech takových žádostech totiž rozhodují maličkosti, jako je hlavička emailu, oslovení, bezchybný text. Důležité je také narazit ve správnou dobu s tou správnou specializací na toho správného člověka na druhé straně. Je také ideální vyjít trochu vstříc zákazníkům v cizině, čemuž muže pomoci třeba lokální číslo v dané zemi, které si můžeme lehce zřídit a uvedeme ho v kontaktech.

Bylo to štěstí nebo připravenost, co mi pomohlo? O tom jsem už tady mnohokrát psal a nemá cenu se opakovat, abych náhodou nebyl v komentářích opět osočen, že jsem arogantní, namyšlený a přehnaně moc radím ;-)

Někdy je ale dobré se svěřit profesionálům, když hledám práci nebo zakázku v cizině a nevím si rady s profesionální přípravou CV:

- Resume Writing Service - Professional Resume Company



"e-resume.net is the leading national resume writing service combining personalized attention with the speed of the Internet to deliver professional resumes."

Viz také - Naučím se a rychle naprogramuji cokoliv...

Celý příspěvek...

Poslední záchrana, rada, zakázka? Joomla VirtueMart - eShop interface do MoneyS3

Obrátil se na mě čtenář z jedné ostravské firmy, že jim nějak nefunguje interface mezi zakázkovým eShopem a účetním systémem MoneyS3 od Cígler Software, tj. přenos objednávek do MoneyS3.

Jelikož žádné české účetní systémy neznám, tak jsem navrhnul pomoc alespoň v této formě, tj. publikování problému zde na blogu. Třeba nějaký zkušený programátor bude mít znalosti, čas a chuť dané firmě pomoci s jejich problémem. Já, bohužel, nemám ani znalosti ani čas, ale možná, že by někdo mohl mít nějaký tip, či něco podobného již řešil.

Kdo má tedy nějaké zkušenosti s tvorbou interface pro MoneyS3, zanechte buď kontakt na vás v komentářích, příp. vám zašlu email na odpovědného zástupce dané firmy.

Následující text je mírně graficky upravený originál dotazu:


Dobrý den,

píšu vám jakožto poslední instanci, jelikož už nevím, na koho se obrátit. Čtu vaše články velice rád a myslím, že dokážete srozumitelně formulovat své nápady, vize a náměty k zamyšlení a že problematice, o které píšete, opravdu rozumíte a hlavně, používáte selský rozum. Proto také doufám, že byste mi mohl poradit i v mém problému...

Jsme firma s približně 20 zaměstnanci, pořídili jsme si eShop na míru od firmy *****. Časovou náročnost tvorby shopu jsme překousli a nyní již vše funguje tak, jak má, až na jednu velmi podstatnou věc - nefungují korektně přenosy objednávek do našeho systému MoneyS3. Smlouva s dodavatelem eShopu obsahuje i zmínku o přenosech objednávek a ústně nám bylo také slíbeno, že vše poběží bez problémů - již je to skoro rok :(

Vše je řešeno přes Java program, který běží na našem serveru a v daný okamžik spouští přes příkazovou řádku XML export / import MoneyS3. Toto řešení je pěkné a snad by nám i vyhovovalo, kdyby fungovalo na 100 procent.

- Máte zkušenosti s MoneyS3? Mnoho programátorů říká, že je to paskvil. Myslíte, že máme hledat chybu v tomto systému? Nicméně, přejít na jiný účetní systém již rozhodně nemůžeme...

- Je přenos XML souboru, který je také celkem časově náročný, opravdu dobrým řešením? Není lepší vše řešit na úrovni propojení databází?

- Vypovědět firmě smlouvu? Ale eShop již běží, prodeje stoupají a vše se zdá v naprostém pořádku až na zmiňovaný problém s importem objednávek, s firmou jsme již mnohokrát jednali a vymlouvají se právě na omezené informace od Cígler SW a složitost dB MoneyS3.

- Pokud se jedná o technické řešení problému, neznáte někoho se zkušenostmi z dané oblasti, na nejž se můžeme obrátit, popř. kdo by nám pomohl s propojením i našeho dalšího eShopu postaveném na RS Joomla - VirtueMart s MoneyS3?

Samozřejmě nečekám od vás nějaké komplexní řešení našeho problému, vím, že váš čas je drahý, stejně jako můj a nebudu se zlobit, když mi nepomůžete. Přesto vás prosím, pokud budete mít chviličku, zkuste mi poradit, jsem už bezradný...

Celý příspěvek...

Nemá cenu se za něčím honit, však ono to přijde samo?

Tuhle větu v titulku jsem náhodně zaslechl kdesi v diskuzi a po prvotním pousmání mě to přinutilo se nad tím zamyslet.

Proč tak hodně lidí používá fráze, že něco nejde, že nemá cenu se za něčím honit? Vždyť to ani nezkusili, jak tedy můžou vynášet taková zásadní rozhodnutí?

Kdyby to alespoň doplnili přesnější definicí, která už má trochu větší smysl: "Nemá cenu se za něčím honit, však ono to přijde, když je člověk připraven!"

Souvisí to hlavně s tím, že hodně lidí si myslí, že plno věcí v životě nemůžeme moc ovlivnit, neboť vnější okolnosti stále nějak mění náš život, ať se snažíme, jak chceme, ať tomu říkáme štěstí nebo náhoda, ať se nám něco náhodně připlete do cesty, či když se jen rozhodneme jinak, než bychom se rozhodli v jiné situaci a na jiném místě.

Vůbec teď nemluvím o všech těch pesimistech, které asi každý kolem sebe někdy viděl, kteří na všechno reagují slovy: "To nemá cenu!", "To nijak neovlivníš a nic nezmůžeš!", příp. "Drž hubu, nebo se ti to vrátí!" Jasně, klasický český smrádek a teploučko aneb nehas, co tě nepálí, snaž se využít všech výhod a nikomu o tom neříkej ;-)


Co nejvíce ovlivňuje náš život?

Jaký jsem, co umím, o čem přemýšlím, jaké uznávám hodnoty, zda chci vše jen vykešovat, čím se zabývám celý den, co čtu, na co se divám, s jakými lidmi se stýkám,... To všechno jsou věci (vnější okolnosti), které ovlivňují, jak se zachováme v určité běžné situaci, jak budeme reagovat i na náhodné situace, co se objeví kolem nás, zda si vůbec všimneme příležitostí, které kolem nás sviští.

Samozřejmě, někdo tupý duchem (traktor, nitěnka) nebo zaslepený (penězi, majetkem) vidí něco úplně jiného, jak nějaký tvůrčí a otevřený člověk s nezkaženou myslí, upřímným přístupem a otevřeným pohledem na svět i na lidi.

O té "připravenosti" a "nezkaženosti" mysli tady často píšu, je to ale proto, že to je právě ta nejdůležitější podmínka každého opravdového úspěchu a vnitřní spokojenosti. Kdo je úspěšný ve svém životě, tak se vyznačuje vnitřní vyrovnaností, umí rozlišovat důležité od urgentního, dokáže rozlišit chytré rady od stupidních, no a to dodává sílu řešit i náročné (krizové) situace. Ta osobní vyrovnanost pak působí podobným způsobem i na všechny kolem.

Možná málokdo chápe, ale nové Ferrari ani neomezené prostředky na kontě nikomu nepomůžou, aby byl nějak rychlejší ve špičce v dopravní zácpě na magistrále, neodvrátí nijak ani okamžik, kdy se všichni sejdeme na opravdu konečné stanici, kdy vzpomínky a pocity, co tady po sobě zanecháme, nebudou určitě to, že jsme měli nějaké luxusní auto v garáži ;-)


Svůj k svému aneb vrána k vráně sedá...

Jací jsme uvnitř a co děláme, jaké máme vzory, komu nasloucháme, to se pak projeví i v tom, koho kolem sebe máme (svůj k svému), ať už v kladném nebo záporném smyslu. To je to, jak si vlastně tak nějak vnitřně připravíme ty vnější okolnosti, které prý nejde nijak ovlivnit.

Nic není otázkou štěstí nebo náhody. Nic "samo" nepřijde. Každý tomu musí pěkně pomoci, třeba jen tou připraveností, otevřenou myslí, či tím, že místo do luxusního auta bude investovat do něčeho více smysluplného, příp. když má na vyhazování, tak dá balík na charitu ;-)

Vysvětlujte to ale někomu, kdo nechápe, o čem ten život vlastně je!


Neposlouchat rady pomýlených...

Život je od toho, aby se naplno prožil, aby každý zkusil i to, co nedokáže, co je třeba i pro někoho nepochopitelné. Kdybych dal na rady všech těch starších "zápecníků" s pomýlenými životními hodnotami, tak by se mi jistě nepodařilo pracovat na programech, které nyní řídí automaty v několika kasinech v Las Vegas, nikdy bych neprogramoval pro studia v Hollywoodu a nikdy bych se nedostal na karibské ostrovy ;-)

Viz také - Umíme optimálně rozdělit svůj čas na vše důležité...

Celý příspěvek...

Kdo chce vládnout většině, měl by být jako ta většina

Místo slova "většina" je možno dosadit jakékoliv jiné pojmenování, např. kdo chce vládnout chytrým a vzdělaným, musí být sám chytrý a vzdělaný.

Na druhou stranu ale neznamená, že kdo chce vládnout hlupákům, musí být sám hlupák. Stačí se jen chovat a mluvit jazykem blízkým, který většina pochopí (nebo být ten hlupák).

Ověřil jsem si to znovu, když jsem chvíli v noci poslouchal záznam z debaty s premiérem Topolánkem, který se pokoušel v nedělní Partii odpovídat na otázky redaktora. Otázky byly jednoduché, stručné a snad každému pochopitelné. Odpovědi? Sice trochu rozvláčné, jako všechny politické řeči, v podstatě i chytré, logické, smysluplné, politicky korektní,... ale nepochopitelné.

Ano, bohužel, pro 75% voličů muselo být naprosto nepochopitelné, o čem to ten Topolánek vlastně mluví.

Vůbec se nedivím některým voličům, že považují premiéra za arogantního a namyšleného (přitom takový vůbec není), neboť mnozí opravdu nemůžou chápat, o čem mluví, což může svádět k názorům, že je arogantní a namyšlený.

Jeden příklad ze života:

Když jsem byl mladík, tak jsme kdysi o víkendu vyrazili s kamarády na nějakou tancovačku v sousední vesnici (jediná kultura široko daleko) a kdosi z domácích po mně chtěl cigáro (Startky, Marsky byly tehdy standardní značky). Když jsem mu nezištně nabídnul Marlboro, tak si vzal a současně mi vypálil pěstí na solar se slovy: "To máš za to machrování!" Musela se mě zastat jedna známá "mánička", která mu vysvětlila, že opravdu nejsem arogantní ani namyšlený, jinak bych přišel asi od krve ;-)

V té vysoké politice je to asi celkově stejné, když se každá diskuze pro diváky hemží všemi těmi mikro- a makro- pojmy, vnitrostranickými, koaličními, opozičními, či evropskými problémy, Lisabonskou smlouvou s Klausem a jeho vyhrožováním, že vystoupí z ODS, interní volbou předsedy nějaké strany a bojem himalájského tygra o post předsedy.

Když to srovnám s "lidovou" mluvou příznivců všech těch artistů a kolotočářů a doplním to krysím populismem ve středočeském kraji, tak je snad jasné, kdo musí vyhrát každé volby, když rozhoduje většina.


Jaké by si měly vzít vládní strany poučení?

Měli by se chovat jako já kdysi dávno poučen tím příkladem s cigárama na venkovské zábavě, kam jsem od té doby chodil vybaven Startkami, abych náhodou nemachroval, kdyby nějaký somrák chtěl cigáro.

Přiblížit se trochu lidem, se kterými chci nebo musím v nějaké společnosti žít, tolerovat jejich společenské zvyky, naučit se vysvětlovat své vysoké (nízké) politické cíle normálními slovy, neboť kdo to neumí, tak jednoduše nemá v české politice moc šancí.

Vůbec se nedivím, že se nikdo schopný nehrne do politiky, neboť existuje plno jiných příležitostí a cest k osobní realizaci, k úspěchu v životě i v podnikání, ke zvyšování své autority nebo vlastního ega, ať už u nás nebo v zahraničí ;-)

Viz také - Proč nevyhrála ODS, či jiné vládní strany?

Celý příspěvek...