Dokončujeme nějaké další Web projekty a ještě upřesňujeme názvy domén. Máme již pár moc pěkných kandidátů (nebudu zatím sdělovat), ale při výběru jsme klasicky narazili opět na mega spekulanty s doménami, kteří zase zabrali všechno možné i nemožné a bláhově si myslí, že to od nich někdo bude kupovat.
Fakt, nemocní komedianti, docela je lituji ;-)
Dostal jsem také email obhajující spekulace s doménami (mimochodem, od jednoho takového spekulanta), což byla reakce na ten můj dřívější příspěvek "mírně" kritizující všechny ty parazity a spekulanty s doménami.
Rozhodl jsem se tedy, že napíšu pár rad, jak vybrat jméno domény a hlavně, jak ignorovat všechny ty doménové parazity, co zaplevelují Internet reklamou na zaparkovaných stránkách.
V tomto příspěvku nejprve pár "rad" doménovým spekulantům:
1. Vemte si na pomoc jazykové slovníky
Jestli chcete mít bohatou sbírku registrovaných domén, tak doporučuji si vzít k ruce Slovník českého jazyka, Velký anglický slovník, či německý, španělský, italský, apod. (dle preference) a začněte si registrovat jako domény všechna slova pěkně dle abecedy.
Např. Velký anglický má přes 100 tisíc hesel a více jak 2700 stran, kdy na každé stránce se najdou minimálně 2-3 pěkná slova hodící se na jméno domény. Takže získáte takto lehce pár tisíc domén.
Kdo není žádný amatér a má dost peněz, tak doporučuji zaregistrovat úplně všechna slova ve slovníku a každé slovo, či slovní spojení, zaregistrovat na všech TLD (.com, .net, .org, .info + domény vybraných států).
Chybí-li vám peníze, tak doporučuji půjčku z domény Korfu.cz, jistě vám každý ochotně půjčí, když přijdete s takovým podnikatelským záměrem.
2. Použijte telefonní seznam a rejstřík firem
Komu by jeho kolekce doménových jmen ještě nestačila, tak co brání si vzít nějaký seznam lidí (telefonní seznam, databáze herců a hereček) a začít si registrovat všechna křestní jména (netušíte kolik je jich ještě volných), pak všechna příjmení, jejich kombinace, s pomlckou, s cisly před i vzad,...
Podobně bych se vrhnul na rejstříky firem u nás i v cizině a opět jedeme pěkně dle abecedy a všechny názvy firem zkusit zaregistrovat na všemožných TLD, ideálně zahraniční firmy zaregistrovat na .cz, české firmy zkusit na .com, .org, .info bla bla bla.
Vězte, že není nad to, prodávat pak nějakým firmám jejich vlastní názvy, příp. balamutit lidi, že např. doména MinisterstvoVnitra.cz není vůbec žádná podvodná stránka. Kdo má silný žaludek, tak si může zaregistrovat domény se jménem známých osobností, jako je např. Leos-Mares.cz, Malacova.cz, BillGates.com, BilGates.com, Bil-Gates.com,... a pokoušet se to někomu prodat. Schválně se podívejte, komu ty české domény patří ;-)
3. Nebojte se cizokrajných domén
Komu ještě zbývají peníze nebo má neomezenou půjčku od Korfu.cz, tak se vrhněte se slovníkem, či atlasem světa, na registraci všech slov, jmen a pojmů v doménách .jp, .cn, .in,... Nikdy nevíte, jak úspěšné domény to můžou být :-)
Odvážlivci si můžou přímo pořídit nějaký japonský, čínský nebo hindský slovník a zkusit zaregistrovat všechna cizí slova v doméně .cz, ukážou tak svou velkou předvídavost a podnikatelský rozhled.
4. Opičte se po druhých spekulantech a obchodujte s nimi
Komu se zdá, že už všechna slova, jména i příjmení, či názvy firem, jsou rozebrané jinými doménovými spekulanty, tak se nenechte odradit a všechny "jejich" domény zkuste zaregistrovat ještě na jiných TLD, případně si zaregistrujte to samé jméno domény, ale s nějakou předponou e-, i-, Top-, All-, Best-, Nej-, The-, One-,...
Např. když má spekulant doménu Finsko.info plnou reklam, tak honem zaregistrujte eFinsko, iFinsko, či Finsko.jp, Finsko.cn, Finsko.job, Finsko.us,... (nic proti Finsku), což bude mít jistě mnohem větší hodnotu za pár desítek nebo stovek let.
Vychvalte všude možně v různých diskuzních skupinách, jakou máte skvělou doménu, co by s ní všechno šlo dělat a zkuste ji prodat nějakému hloupějšímu spekulantovi. Vždy někoho najdete, nebojte se. Stačí mluvit o vašem stávajícím (vymyšleném) příjmu a získat tak obdiv začátečníků v oboru.
5. Trhněte si nohou!
Tohle je poslední a asi základní rada, kterou by mohli i ti největší hlupáci z řad doménových spekulantů pochopit. Nikdo normální od vás vaše poblbané domény nebude kupovat, neboť parazity není možno podporovat.
Jen nějaký hlupák koupí doménu od spekulanta. Každý trochu normálně uvažující člověk si zaregistruje jinou doménu, neboť až zas tak na jméně nezáleží, a ušetřené prostředky použije spíše na tvorbu kvalitního obsahu.
Mimochodem, když někdo bude hledat na Webu, kdo je největší zmrd, tak opravdu nezadá do browseru doménu Zmrd.cz ani Zmrdi.cz, což je podobné, jako když budu hledal informace o ostrově Korfu. Také nebudu psát automaticky adresu Korfu.cz, která kdysi obsahovala také plno reklam, ale ve vyhledávači budu hledat text, který mě zajímá.
Tak se už doménoví spekulanti, prosím, vzpamatujte!
A proč tyhle rady doménovým parazitům?
Třeba dají na chvíli klid, když budou zkoušet registrace všeho možného ze slovníků českých i zahraničních, třeba se trochu vyčerpají z peněz, příp. se napakují a už dají pokoj :-)
Nemá cenu se opakovat a co považuji za problém u všech těch spekulací s doménami jsem snad již mnohokrát vysvětlil. Kdo chce, tak pochopí, kdo se tím zabývá a vydělává na tom, ten to bude stále dokola obhajovat.
Psal jsem o tom už mnohokrát v sérii příspevků o doménách, kdy jsem se snažil vysvětlit, co je špatného na spekulaci s doménami, včetně názoru na "sexy" jména domén, či jak mají žáci klikat na reklamy na všech těch zaparkovaných doménách jen s reklamou.
No a příště už bude pokračování s opravdovými radami pro normální smrtelníky, kteří si potřebují zaregistrovat nějakou volnou doménu pro svou firmu nebo pro svůj dobrý a přínosný Web projekt ;-)
Jak vybrat a kde najít dobré jméno domény - Rady pro doménové spekulanty :-)
Proč firmy stále nabízejí jen "on-site" pozice a jak hledat "remote work"?
Kde najít nějakou zakázku s možností práce z domu? Jak najít práci, aby bylo možné pracovat pro nějakou firmu vzdáleně přes Internet, tj. "remotely" z pohodlí domova? Jak přesvědčit šéfa, že když budu pracovat z domu, že budu mít větší výkon i bez jeho dohledu?
Odpovídal jsem už několikrát na podobné dotazy, osobně radil a snažil se pomoci v některých konkrétních případech, kdy jsem mnohokrát žasnul při čtení reálných příběhů ze života některých rádoby významných firem, co mi pár čtenářů zaslalo jako ukázku své osobní zkušenosti.
Proč firmy nabízejí jen "on-site" pozice?
Nechápu to podobně, jak nechápu plno dalších nesmyslných věcí na světě. Všechno, co je nelogické a hloupé se ale dříve nebo později změní, chce to "jen" osvětu, více osvícených lidí, nadšených a snaživých zaměstnanců, chytrých a zkušených šéfů, méně omezenosti a hlouposti, která je obvykle všeho příčinou ;-)
Jasně, jsou zaměstnání a pozice, kde pracovat z domu opravdu nejde a nikdy nepůjde. Já mám ale na mysli pozice, u kterých se přímo nabízí nasadit ten model "práce z domu" nebo z jakékoliv lokality, kde je dostupný Internet, tj. např. správce sítě, DBA, programátor, Web designer, grafik, překladatel, copywriter, ale klidně i účetní, hot-line support, online sales, atd.
Takovým pracovním pozicím a možnosti pracovat vzdáleně "z domu" brání asi jen hloupost šéfů a možná také i obava z toho, že by své pracovníky nemohli kontrolovat. Docela se hodí citát od neznámého autora:
"It's amazing that in 2008, most software projects are still managed in an 1890's style of management. In this day and age with the advent of broadband there really are no geographical boundaries - only the boundaries of some manager's little mind."
Neobstojí žádný hloupý argument, že chybí nějaká technická infrastruktura, neboť to jsou jen pohodlné výmluvy, když lze využít levný Web conferencing, Online messaging, IP telefony, Virtual Private Networks. Mnohdy si totiž vedení firem ani neuvědomuje, jak by se mohly uspořit náklady na provoz firmy, při zavedení alespoň částečné práce z domu a např. sdílení pracovních míst (úspora nájmu kanceláří a kancelářského vybavení jako jsou stoly, židličky).
Další překážkou, která větší nabídce "remote" pozic brání, je mnohdy i neochota pracovníků nebo možná neznalost všech výhod, které taková práce přináší, proto ji ani po svém vedení nevyžadují.
Schválně, kolikrát se někdo z uchazečů o práci někde na pracovním pohovoru zeptal na možnost práce z domu? Skoro nikdo, že? Většina si ale vyslechne všechny možné nabízené požitky od firemního mobilu, auta, až po stravenky na jídlo, přitom možnost práce z domu je ten největší firemní požitek, kterého by si měl každý nejvíce vážit.
Kolik životopisů někdo poslal třeba z Moravy, jak jsem psal minule, že plno lidí si tam stěžuje na peníze a nemíní se stěhovat? Nemusím se totiž hned stěhovat, abych našel lepší místo nebo lépe placenou práci na pozici někde v jiném městě nebo v jiné zemi. Někdy stačí jen poslat dotaz firmám, co marně shání odborníky, zda by pro ně nešlo pracovat vzdáleně, tj. remotely. Někoho ale ani nenapadne se zeptat, příp. ho odradí první "neúspěch".
Nejde přitom o to sedět celý den zavřený doma u PC, jak si možná někdo představuje, ale jde o tu možnou svobodu volby se sám rozhodnout, zda půjdu dnes někam do officu, či pojedu na chatu, kde se mi bude lépe pracovat, příp. budu někde dlouhodobě na dovolené a pracovat budu z terasy s výhledem na moře, s možností ranního surfování, odpolední projížďky na jachtě a večerní párty v plážovém klubu :-)
Pro někoho možná "Dream Work", pro někoho běžná realita. Záleží jen na našem přístupu k životu, penězům, hodnotám, času.
Jak psal John skvělé zamyšlení, tak příležitosti a nápady odpovídají stavu mysli a jak máme "nachystany mozek". Já bych ještě doplnil, že to je podmíněno také tím, co do té hlavy přes den strkáme, jestli bulvár a pivo, či něco, co nás inspiruje, podporuje imaginaci, pomáhá nám v růstu a v pracovním úspěchu.
Jak a kde tedy hledat "remote work", tj. práci z domu?
O tomhle jsem už několikrát psal v cyklu Jak najít "Dream Work", nemá cenu se opakovat, takže jen základní linky pro nově příchozí, ať nemusí nijak náročně hledat:
- Contract & Remote Work jednoduše a rychle
"Ověřil jsem si, že je mnohem jednodušší najít contract work, popř. remote work, přes standardní pracovní nabídku, kterou můžu přeměnit dle svých představ, tj. třeba ze zaměstnance udělat contractora..."
- Příležitosti odpovídají pouze mému nasazení!
"Když mám hotový životopis, který je po všech stránkách bezchybný a jsem s ním spokojen, když jsem se jako zájemce o práci, či contract registroval na všech možných Job Pages v ČR, v Evropě i v USA,..."
A protože znalost jazyků je základ, tak na závěr ještě pár rad odjinud pro Successful Freelancers:
- The 7 Highly Effective Habits of Successful Freelancers
"Over the years, I’ve noticed that successful freelancers, eg, those who make their living entirely from freelancing (writing, editing, copywriting, web design, etc.), have the following seven traits..."
- Top Ten Key Success Ingredients for Home Based Businesses
"After running 3 home based businesses, one of the most important lessons I have learned is that you must have some level of positive self esteem in order to succeed."
- 10 More Work at Home Internet Business Ideas You Can Do
"Last summer, I wrote what was to become the most popular article ever written on this site, the Top Ten Internet Home Business Ideas You Can Start and Run in Your Underwear."
Na závěr tedy ještě přání, ať se daří všem hledačům pokladů, lovcům perel a věčným tulákům po hvězdách :-)
Jak se podařilo opravit žebříček návštěvnosti TOPlist - Webziny v ČR :-)
Docela mě pobavil poslední komentář k jednomu příspěvku Nejnavštěvovanější Webzine v ČR dle TOPlistu, kdy se ozval prý turecký majitel domény TimCoatesBooks.com, který asi kontroloval odkazy na své stránky s názvem seznamka.
Dané stránky dlouhou dobu kralovaly na TOPlistu v kategorii Webziny a svou návštěvností překonávaly i všechny opravdové Webziny v ČR.
Kouknul jsem tedy na aktuální statistiky návštěvnosti a situace se poněkud změnila. Ty MFA stránky jsou nyní až na desátém místě a jak tedy dnes vypadá statistika nejnavštěvovanějších webzinů v ČR dle prestižní statistiky TopList.cz v dané kategorii?
Je mi jasné, že nějaký můj příspěvek zde na blogu nemohl nijak ovlivnit pozici, či návštěvnost, nějakých MFA stránek, jen mě mrzí, že správci TopList statistik nijak nereagují a nekontrolují svou databázi. Já osobně bych třeba kontroloval, kdo odkazuje na mé stránky a když bych si hrál na nějaké relevantní statistiky návštěvnosti, tak bych (minimálně) kontroloval, jaké stránky jsou zařazené v jaké kategorii.
Stránky, které neodpovídají ani názvu ani kategorii, bych buď přesunul jinam nebo úplně vyřadil z databáze za porušení podmínek.
Mimochodem, neví někdo, zda návštěvnost stránek s počítadlem z TopListu zahrnuje nějak i návštěvníky - čtenáře, kteří přistupují na stránky z RSS čtečky? Řekl bych, že ne a že pak jakákoliv argumentace návštěvností v TopListu je zavádějící ;-)
Jak vydělat více peněz? Jak zvýšit svůj příjem? Jak najít dobře placené místo?
S takovými a podobnými otázkami jsem se setkal při své cestě na Moravu, kdy jsem se poučil, že většina lidí nemá žádný čas na nějaké své sny ani přání, o čemž tady často píšu. Většina potřebuje "jen" zaplatit náklady na život a chytá se tak každého stébla, které by snad mohlo pomoci.
Mám plno známých i příbuzných, kteří jsou spokojení, vyrovnaní, nemají žádné finanční problémy, příp. si je nepřipouštějí. Ale mnoho z těch, co jsem potkal, tak vždy brzo začalo mluvit o tom, co je trápí. Nemají peníze! Uvědomil jsem si, že je sice hezké psát o plnění snů a o tom, jak je realizovat, je ale plno lidí, kteří na takové myšlenky nemají vůbec čas. Trápí je běžné měsíční náklady a mnohdy ani neví, jestli vyjdou s penězi do konce měsíce.
Jak pomoci lidem, co chtějí vydělat více peněz?
Fakt nevím, tohle řeším skoro pořád, neboť to je tak individuální záležitost, že nikdy nevím, jak se zachovat a čím pomoci. Když někdo nemá peníze na život, na splátky hypotéky, na nějaké jiné platby, tak je to úplně něco jiného jak třeba charita, či pomoc neziskovým organizacím.
Neziskovky dělají nějakou činnost, na kterou potřebují sponzory, dárce, dotace, jinak nic nezrealizují. Kdo si ale dobrovolně vzal hypotéku nebo auto na leasing a nyní nemá na splátky nebo nemá prachy na jiné důležité věci, tak co s tím? Mám mu jako přispívat na jeho splátky, když je to můj kamarád a potřebuje pomoci?
To mi připadá nesmyslné, takže zkusím poradit a ptám se, kolik nyní vydělává, kdy jsem odpovědí obvykle konsternován. Vůbec nechápu, proč na Moravě jsou takové nízké platy! Dobře, takže se zmíním, že třeba v Praze by měl takový člověk se svou specializací zhruba dvojnásobný příjem a že znám několik lidí, kteří se kvůli zaměstnání a vyššímu výdělku někam přestěhovali (do Brna, Ostravy, Prahy, Hradce,...), příp. někteří jsou přes týden v Praze a v pátek se vracejí na Moravu za rodinou.
Chápavým ještě doplním, že stačí mrknout na Jobs.cz a zkusit se zajímat o nějakou takovou lépe placenou pozici, či že na Monster.com je možno najít i plno zajímavých pracovních míst ve světě, kde by specialistu nějakého typu ocenili skoro královsky. Kdyby se ovšem byl schopen přestěhovat ;-)
Tohle ale není dobrá rada pro někoho, kdo má svůj baráček nebo byteček, svou rodinu a je zvyklý na své pohodlíčko. Nikomu, kdo si podobně stěžuje se totiž nechce ani stěhovat ani někam dojíždět za prací.
"Hledám práci, nic neumím."
Chápu, když se někdo nechce nebo nemůže stěhovat. Někdy jsou objektivní příčiny, které tomu brání. Takže zkusím pomoci jinak a zeptám se, co daný člověk umí, že bych mu mohl dohodit nějakou zakázku nebo nějakou práci, která by šla dělat z domu.
Asi tušíte, že tady také narazím, neboť toho obvykle není moc, co by mohl někdo nabídnout. Většinou i základní znalost jazyka je problém o nějaké odbornosti taky moc nemluvě. Tím tedy většinou končí naše diskuze o lepších místech, lepším platu, nějaké zakázce, neboť mnohdy chybí i snaha nebo čas se něco nového naučit.
Stačí jen snaha vydělat více peněz?
Když jsem byl malý chalan, tak si pamatuji, že rodiče se museli pěkně otáčet, aby vyšli s penězi. Stavěli chatu, aby si pak někdy v penzi mohli dopřát celoroční pobyt na chatičce kdesi v přírodě. Sice peněz nebylo nějak moc, ale naši to vždy nějak vyřešili. Máma třeba měla kromě své hlavní práce i nějaký boční úklid kanceláří, kromě toho ještě domovnictví, kdy jsem za ni mnohokrát uklízel a umýval každý týden schody v pětipatrovém činžáku (to jsem měl asi 9 let).
Co z toho vyplývá? Snaha něco dělat, snaha něco změnit, nečekat, až mi někdo pomůže, ale sám se snažit něco dělat se svým životem. Když nic neumím (jako já v dětství, když jsem umýval schody) nebo nejsou žádné příležitosti v okolí pro mou specializaci, tak je všude plno brigád i z jiného oboru, které trochu můžou pomoci.
Hlavně bych se asi zamyslel nad tím zkostnatělým "trendem" v ČR nebo pohodlností nikam se nestěhovat. Tohle totiž asi brání většině lidí se trochu posunout dále, když v jejich stávajícím bydlišti se nějak moc nedaří.
Základ ale jsou znalosti, neboť když někdo něco dobře umí, tak těch příležitostí má asi více. Stačí "chtít a umět", což je třeba rada, za kterou mě každý druhý na Moravě hnal někam. Chápu to ;-)
Někdy mám také pocit, že kdo nemá ani snahu si napsat životopis, aktivně si nějakou práci hledat na Webu, tak tomu obvykle ani žádná naservírovaná brigáda ani nějaký projekt nepomůže ;-)
Každopádně, vůbec nevím, jak takovým lidem pomoci. Mám kvůli všem kamarádům, kteří nemají na to si nějakou dobrou práci nebo dobrou zakázku sehnat, založit firmu a všechny je zaměstnat, tj. shánět jim zakázky, starat se jim o vzdělání, platit jim školení, dávat jim královský plat a nabídnout i volnou pracovní dobu, aby se třeba nepředřeli?
Hmm, takhle to ale v životě nefunguje ;-)
Úspěch zaručen, stačí být o krok rychlejší jak ostatní
Dnes jedna rada, o které jsem se již kdysi zmínil. Mimochodem, když "opakování je matka moudrosti", tak co je otec, děd, bratr, strýc moudrosti?
"Nemusím být první na celém světě. Stačí být o krok rychlejší jak ostatní!"
V komentáři k příspěvku Jaký čtu Developer's Journal a jak všechno souvisí s časem, jsem použil jako argument jedno ze základních pravidel, která mi pomáhají být úspěšný, tedy spíše trochu úspěšnější jak někteří ostatní:
"Mám takové pravidlo, které mi dost pomáhá být trochu rychlejší jak ostatní. Vždy, když většina tlemí na fotbal, tak já to nedělám. Ze zásady. Raději něco posunu (nějaký projekt) a jsem před veškerou tou masou lidí. Stačí být totiž o krok rychlejší jak druzí a o úspěch ve všech podobách je postaráno."
Klidně se tomu někdo může smát nebo to někdo nemusí ani chápat, což je v pořádku. Nikoho nenutím následovat můj přístup a řídit se nějakými mými pravidly. Záleží na každého prioritách, jaké podmínky si vytvoří a jaký život bude žít. Píšu ze své zkušenosti a ze zkušeností pár lidí, kteří mi svým přístupem k životu jsou vzorem a jejichž rady mi pomohly a stále pomáhají plnit si své sny.
To pravidlo "být o krok rychlejší" vychází asi ze sportu, kdy každému je hned jasné, co to znamená třeba v běžeckých závodech a jakou medaili získá ten "rychlejší". Vlastně i ve fotbale rozhoduje to, zda je u míče "o krok dříve" obránce nebo útočník.
Proč toho chytrého pravidla nevyužít i v životě?
Nejen ve sportu, ale při skoro každé lidské činnosti rozhoduje rychlost (co třeba rychlá lékařská pomoc?), kdy mě teď vůbec nenapadá, kde to neplatí (když tak pomozte s nápady). Vždy platí, že kdo je "o krok rychlejší", tak vyhrává - ve sportu, ve škole, v práci, v podnikání.
Kdo se umí rychle rozhodovat, rychleji uvažovat, analyzovat a hledat řešení, kdo se umí rychle učit, kdo umí rychle číst nebo psát na klávesnici, kdo umí rychle hledat na Internetu, kdo dokáže udělat nějakou práci rychleji,...
(Však i doménoví spekulanti by mohli vyprávět, jak u nich rozhoduje rychlost při registraci domén, že?)
Díky tomu, že jsem byl kdysi o trochu rychlejší, tak se mi podařilo třeba získat první "remote" zakázku z USA. Když jsme pak jako firma byli schopni dodat rychleji jak konkurence kvalitní návrh řešení, tak jsme vyhráli i několik konkurzů na řešení komplexní dodávky IT systémů.
Jasně, že rychlost není všechno, když není stejně zastoupena i kvalita, kdy někdy třeba i ten pomalejší může být úspěšnější, neboť měl dostatek (více) času na lepší promyšlení a lepší přípravu. A jsme opět u toho času, že?
Co mi pomůže rychlé řešení, když není kvalitní? Stejně tak ale platí, co mi pomůže pomalé kvalitní řešení, když trh je už někde jinde a zákazník si už třeba vybral dodavatele?
Já osobně jsem přesvědčen, že jak tohle pravidlo platí ve sportu, tak podobné je to i v životě. Dnešní doba, jak už kdysi chytře předpověděli staří Mayové, je tak rychlá a neustále se ještě zrychluje, že nestačí sedět někde za bukem, čekat a "jen" přemýšlet. Okolní svět by se nám také mohl pěkně vzdálit, příp. brzy přestaneme rozumět svým dětem ;-)
Úspěch dle mého nelze vyjádřit ani penězi ani majetkem!
Proč být ale "o krok rychlejší" a co je to vlastně ten "úspěch" nebo "být úspěšný"? To je opět velice individuální a pro každého něco jiného. Někdo poměřuje peníze, majetek, či postavení, oblečení, auto,...
Já spíše považuji za úspěch znalosti, zkušenosti, rozhled, dostatek času na své sny, na rodinu, na přátele, možnost dělat práci, co mě baví, umění porozumět a naslouchat, schopnost pomáhat. Když se mi někdy podaří být v něčem takovém lepší, tak mám radost, cítím osobní uspokojení, můžu být pro některé třeba i příkladem, můžu i osobním příkladem motivovat zaměstnance nebo kolegy.
Získám tím hlavně více času na to, co opravdu chci dělat a nemusím ani žít na vysoké noze :-)
Některé otázky si ale každý budeme dávat celý život a na všechny nenajdeme jednoduchou odpověd. Ale o tom ten život je, či ne?
WWF - Local to Global Environmental Conservation
Myslím, že je čas zase napsat o něčem smysluplném a podpořit něco rozumného. Chápu, že každý má svých vlastních starosti dost, že většina lidí nikdy nepochopí, že na světě nejsou sami. Je mi také jasné, že 99% obyvatel ČR nikdy nezmění své návyky a svou pohodlnost (zabedněnost).
Myslí si snad někdo, že v ČR je více jak 1% přemýšlivých lidí, kteří trochu uvažují třeba o životním prostředí nebo o tom, jak oni sami okolí devastují, či jak by mohli sami přispět k nějakému zlepšení?
Kdepak! Většina lidí opravdu myslí jen na své korýtko, jak se rychle dostat autem přes zacpané město domů, jak nakoupit v supermarketu co nejlevněji, jak být rychle ve svém domečku a jak si ho zase nějak vylepšit.
Jsou ale chvíle, kdy se zamyslí snad každý, např. když jeho vlastní děti najednou budou mít nějaké zdravotní problémy, alergie, dýchací potíže, což ani dobrá klimatizace v luxusním autě nevyléčí. Jó, každý si musí asi na vlastní kůži všechno prožít, aby pochopil, otevřel oči, začal přemýšlet a někdy v příštím životě něco udělal pro změnu, jestli tedy bude ještě co měnit ;-)
Kdysi jsem odhadoval, že bude trvat ještě dvě generace (od pádu komunistického vymývání mozků), než se myšlení společnosti trochu změní. Dnes jsem si jist, že to budou nejméně tři generace a to bůhví jestli! Stále totiž platí, že rozumné lidi v okolí by každý z nás mohl spočítat na prstech jedné ruky. Schválně si to zkuste a uvidíte, jak se (ne)pletu.
Dnes tedy pár věcí k přemýšlení, kdy někomu možná někdy dojde, že jsou trochu důležitější věci na světě jak nějaké mistrovství v házení oštěpem:
- World Wildlife Fund - Local to Global Environmental Conservation
"Because we only have the one planet Earth... WWF believes that, together, we must save endangered species, conserve natural environments and live sustainable lives."
World Wildlife Fund - For a Living Planet!
World Wildlife Fund - It's not enough to simply talk
"WWF's mission is to stop the degradation of the planet's natural environment and to build a future in which humans live in harmony with nature."
Update:
Abych předešel případným dotazům, tak můj osobní příspěvek k životnímu prostředí byl už před nějakým časem, že jsem prodal auto, chodím pěšky a jezdím buď MHD nebo na kole. Vězte, že to jde i s rodinou a s dětmi, neboť když je náhodou potřeba, tak existují půjčovny aut ;-)
Moravské turné, švédská "okupace", slovácká slivovice a proč Slováci jsou dobří chalani
Blíží se čas odjezdu do světa, tak jsem v rámci svých priorit udělal menší turné po Moravě, kdy jsem chtěl navštívit Slezsko, Beskydy, Slovácko, Hanou, pohovořit se všemi, co znám, navštívit rodinu a známé v okolí.
Pěkný výlet, musím říci, neboť mám rád obohacující diskuze o čemkoliv, navíc, díky Pendolínu, je to docela rychlá cesta, kdy ve vlaku mám chvíli klidu na přemýšlení při pohledu na ubíhající krajinu. Vždy jsem vlastně rád jezdil vlakem a nejraději malými motoráčky v Beskydech, které spojuji krásné vesničky, někdy zastavují jen na znamení, kde se skoro všichni cestující znají a s průvodčím si tykají.
Kolik různé slivovice jsem jen ochutnal, kolik jí dostal nabaleno pro dlouhé zimní večery a jako lék na všechny neduhy! Domácí vajíčka, ovčí sýr, domácí uzené a jiné moravské pochutiny se mi kvůli dalšímu cestování podařilo odmítat, ale stálo mě to hodně sil :-)
Jen lituji, že jsem s sebou neměl foťák. Obvykle ho všude vozím v batohu, ale tentokrát jsem to nějak podcenil, možná asi proto, že jsem neměl nabité baterky, tak jsem to nakonec vzdal. Škoda, krajina byla úžasná, počasí dokonalé,...
Zde jen pár fotek z nájezdu Švédů ve městě, kde jsem se také otočil:
(Omluvte sníženou kvalitu, mobilem se opravdu nedá moc fotit.)
Proč Slováci jsou dobří chalani?
Jel jsem zpět do Prahy a jako obvykle, když vidím, že přijíždějící vlak asi nebude schopen pojmout všechny čekající a setřepat je kulturně do svého prostoru, tak automaticky nastupuji přímo do jídelního vozu, kde je obvykle prázdno, kde se nemusím mačkat, mám pro sebe celý stůl na své poznámky, včetně pravidelného občerstvení :-)
Tentokrát tam sedělo pár Slováků s batohy a jelikož cesta dlouhá, tak jsem se zapojil do diskuze. Nebyla to tentokrát diskuze o podnikání jak kdysi v úplně jiném vlaku, ale probrali jsme skoro všechno od politiky, zavedení Eura, práce v Praze i v cizině (jeden chalan dobrý se vracel do Dublinu).
Nikdy nikoho nehodnotím podle národnosti, státní příslušnosti, či podle nějakých jiných charakteristik. Každý jsme nějaký, každý máme individuálně nějaké přednosti a nějakou povahu. Mám plno známých z celého světa a jen mám takový osobní pocit, že jsou národy, které jsou něčím charakteristické (v globále, jsou samozřejmě výjimky).
Co jsem si mnohokrát ověřil a plno mých kamarádů ze Slovenska je toho důkazem, tak Slováci jsou mi sympatičtí svou otevřenou povahou. Dokážou mluvit na rovinu, nekrčí se nikde při zemi, ale nahlas řeknou svůj názor a upřímně vyjádří, co se jim líbí nebo nelíbí.
Mají národní hrdost, podobně jako třeba Irové, což je jedna ze základních věcí, která není příliš typická pro český národ. (Myslím, že Mnichov a po válce následně komunisté se o českou národní hrdost "postarali" na několik generací dopředu.)
Tou diskuzí ve vlaku jsem si opět ověřil, jaká je to pohoda diskutovat s někým otevřeným a přímým, snaživým a pracovitým, nadšeným a nezkaženým českou zatuchlostí. Stačí jen vzpomínka na mezinárodní projekty, na kterých jsem pracoval s lidmi z celého světa, které se tak liší od typicky českých projektů ;-)
Kdo mírně kroutí hlavou, tak zkuste zapřemýšlet, proč Slováci se tak nebojí zavést Euro, kolik schopných Slováků nesedí doma za pecí, ale vydali se do světa, kolik jich pracuje např. v Irsku pro Google, IBM, Intel, či v jiných firmách po celém světě. No a pak to stačí porovnat s počtem Čechů a hned je to jasné.
Ta odvaha a nadšení něco dokázat je to, o čem mluvím a co vyzdvihuji!
Umíme optimálně rozdělit svůj čas na vše důležité aneb co někdo nikdy v životě nepochopí?
Jeden fotbalový nadšenec mi svým tipem v komentáři k předchozímu příspěvku pěkně nahrál "do uličky" svým doporučením, abych napsal příspěvek, jestli lidé optimálně rozdělují svůj čas:
"Doporučil bych autorovi, aby se přestal "navážet" do fotbalu (proč zrovna fotbal?) a napsal obecný článek o tom, jestli lidé optimálně rozdělují svůj čas (rodina, práce, hobby, plnění snů) a popsal třeba svoje časové harmonogramy, sny, ambice atd."
Argumenty, proč jsem začal fotbalem a fotbalovými fanoušky, jsem mu snad vysvětlil dostatečně v komentářích u daného příspěvku včetně toho, že nešlo o fotbal ale o lidi a jejich přístup k fotbalovému šílenství. Útoků ale už bylo dosti, navíc hraju na jednoho útočníka, takže dnes jen "malá domů", čili o co to vlastně jde?
Všechno souvisí se vším!
Nejprve k té základní otázce, zda lidé optimálně rozdělují čas? NE, nerozdělují, to snad je každé přemýšlivé osobě jasné a není nutno o tom moc psát. Lidé neumí hospodařit ani se svými penězi, natož pak s časem nebo se svým životem. (Paušalizuji, ale je to na místě, neboť se jedná o většinu ve společnosti.)
Většina lidí neví a netuší, čemu by měla svůj čas věnovat, většina jen tak proplouvá bez cílů a bez nějakých snů. "Správná" výchova doplněná telenovelami a bulvárem, příp. pivo nebo pasivní sport v TV také dokážou svoje, a to se ani nikdo nemusí malovat trikolórou a kdo je Čech, tak nemusí ani "skákat jako Čech".
Snad je každému jasné, že pasivní činnost, kterou jen konzumujeme a která žádnou naši aktivitu nepovzbuzuje (spotřebu piva nepovažuji za aktivitu), dokáže pěkně vymývat mozek. Mimochodem, proč je zrovna v ČR největší spotřeba piva na jednoho obyvatele na světě, proč je právě Kabát nejprodávanější skupinou a Blesk nejprodávanějším periodikem, to snad o něčem svědčí ;-)
Jsem přesvědčen, že když místo pasivního sledování sportovního utkání si raději ten fotbal půjdu zahrát nebo dokončím nějakou svou aplikaci, tak mi to přinese něco více, jak pasivní skandování "Turci, do toho!" na nějaké tribuně.
Podobně, když strávím příjemný večer s rodinou nebo s přáteli, tak mě to osobně obohatí mnohem více, jak koukání na cokoliv.
Přístup k životu ovlivňuje naše sny a priority?
Kdo ale většinu času věnuje jen "konzumaci" a pasivní zábavě v jakékoliv formě, tak není schopen (nemá čas) ani rozlišit, co je důležité a není schopen si ani stanovit nějaké hlavní oblasti, kterým by mohl čas nějak smysluplně věnovat. Proto jsem minule tak narážel na tu pasivní konzumaci fotbalu, která mi nic nedá, nikam mě neposune, nepomůže mi v žádných mých snech.
Možná by moje skandování na tribuně mohlo nějak pomoci mému oblíbenému klubu, ale o tom to je! TO je TO, o čem tady stále dokola píšu a uvádím příklady ze života i z myšlenek druhých lidí.
Základ je žít svůj život, plnit si své sny a nežít životy někoho jiného a neplnit sny někoho jiného!
Pomůže snad někomu v životě nějak to, že Češi budou mistři Evropy v kuličkách? NE, možná to někomu uměle zvedne (my)ego, ale jinak to nemá na život nějakého fanouška žádný vliv.
(Nemuvím teď o výjimkách, jako jsou aktivní sportovci, kteří hledají inspiraci, učí se ze sledování hry druhých a mají sen být vrcholových sportovcem. Nejde o žádné odsuzování sportu.)
Přistupuji-li ale k životu aktivně, tj. "žiju" svůj život a nenechám se smýkat druhými, tak je velice jednoduché si stanovit základní priority, které jsou důležité a kterým se chci věnovat.
Kdysi jsem se ptal, jaké má kdo sny a přání a dostal jsem plno emailů na tohle téma, kdy někdo chce pracovat v Google, někdo chce zakázku z ciziny a pracovat "remotely" z domu, další hledá práci v USA nebo v Irsku, někdo by chtěl nastoupit do firem jako Microsoft, Oracle, IBM, Sun, Dell,... Pěkné, co pro to ale kdo dělá?
Kdo umí optimálně rozdělit svůj čas na rodinu, práci,...
Nejprve je nutno přijít na to, jaké jsou naše sny, osobní priority, či hlavní skupiny, kterým se chci věnovat. Je také nutno nejprve promeškat hodně příležitostí a hodně času proflákat, aby každý dospěl do fáze, kdy se nad tím vůbec dokáže zamyslet.
Rozdíl v myšlení se projevuje právě v tom základním, na co chceme rozdělovat náš čas. Zda si času dokážeme vážit a jestli se umíme soustředit na to podstatné a neztrácíme čas hloupostmi. V angličtině se to pojmenovává různě, např. Personal Roles & Goals nebo Effective Living Rules, kdy nemá cenu citovat literaturu (kdo chce, ten si pravé poučení najde).
Pro někoho ty hlavní skupiny můžou být např. rodina, přátelé, práce, hobby, sny, jak zmiňuje fotbalový fanoušek výše, pro mě osobně jsou to následující tři hlavní skupiny, kdy neodděluji práci od koníčků ani snů (ukázka toho, co přináší být o krok napřed):
1. Osobní rozvoj (já)
- znalosti, zkušenosti, práce = zábava a plnění snů,...
2. Osobní vztahy (my)
- rodina, přátelé, známí
3. Společnost (my + oni)
- cestování, poznávání světa, charita, pomoc druhým,...
Do těchto tří kategorií se dá zařadit většina mých současných i plánovaných činností, některé spolu souvisí, vzájemně se propojují, ovlivňují a rozhodují o mých prioritách. Snažím se vyváženě věnovat všem "skupinám" a vždy, když jedna činnost začíná převažovat, tak je to pro mě signál, že je potřeba přibrzdit a zaměřit pozornost na jinou oblast.
O konkrétních mých prioritách jsem se tady mnohokrát zmiňoval, včetně toho, že pro mě někdy den má 26 hodin, či že někdy nestíhám všechno, co bych chtěl podobně, jak to nestíhá většina lidí na světě.
Snažím se ale rozlišovat, co je důležité a některé činnosti, kterým se třeba druzí nadšeně věnují, dokážu úspěšně ignorovat. To považuji za úspěch a za podstatnou "konkurenční" výhodu :-)
Chápu plně, že když je někdo ještě "dítě", které nezná hodnotu času a dokáže den proflákat, když někdo jen čeká, co mu život přinese a sám nedokáže aktivně svůj život ovlivňovat, tak mu takové úvahy o smyslu nějakého konání nic neříkají. Možná až časem?
Pokračování (příště) snad trochu napoví...
Jaký čtu Developer's Journal a jak všechno souvisí s časem a jeho hodnotou
Příspěvek Poturčenec lepší Turka, kde jsem mírně rýpnul do čutálistů a jejich fanatických příznivců, mě přivedl k následujícímu doplnění, které volně navazuje i na ty předchozí dumky-žalky, Jak najít opravdový sen, či Co, jak a proč děláme, kde jsem trochu hodnotil, že je důležité přemýšlet o tom, co to vlastně děláme celý den.
Na úvod musím zmínit (kdo mě zná, tak dobře ví), že se dokážu pěkně flákat, jsem lenivý a pohodlný, že třeba nefandím fotbalu, ale dokážu "ztrácet čas" na koncertech, s kamarády v klubech a na kulečníku, že jsem schopen jezdit na výstavy, či konference po celém světě, "ztrácet čas" bloumáním krajinou i městem a čekat při focení na dobré světlo.
Nejsem žádný výjimečný hospodář s časem, jen mám v některých věcech trochu jasněji ;-)
Všechno souvisí s časem a jeho hodnotou!
Když jsem kritizoval to zbožňování fotbalistů, kteří ve své podstatě nic neumí (ve srovnání třeba s mozkovým chirurgem), jen běhají rychle nebo pomalu za mičudou, přitom ale stojí mnoha fanatikům za to, vzít si dovolenou a jet někam do ciziny vyřvávat na tribuně, tak jsem to nemyslel jako odsuzování, ale právě v souvislosti s hodnotou času.
Je mi ukradené, jak někdo tráví čas a čím ho ztrácí. Ať si, proboha, každý dělá, co ho baví. To ale neznamená, že na to nemůžu mít svůj názor. Když to totiž porovnám s tím, co se dá jiného udělat, tak musím dojít k závěru, že plno lidí ještě nepochopilo hodnotu času.
Život je proto, aby se žil a jak říká jeden chytrý kamarád (milionář, tč. lovec perel na Cayman Islands): "Člověk, dokud žije, tak by se měl snažit svého života plně využít a né ho prosrat!"
Každý druhý si stěžuje, že něco nestíhá...
Znovu opakuji, nemám nic proti chození na fotbal, či výletům do ciziny na podporu národního týmu. Ať si pak ale takový fanoušek nestěžuje, že něco nestíhá nebo na něco nemá čas, když takhle plýtvá časem. Pak bude vše v pořádku a jakoby v rovnováze. Podobně, nemám nic proti čtení bulvárních výmyslů, jak jsem kriticky zmiňoval v příspěvku na téma Kupujete Blesk nebo Hospodářské noviny.
Je mi ve své podstatě úplně ukradené, čím někdo ztrácí čas, když mu vyhovuje takový způsob odpočinku nebo zábavy.
Je nutné si ale uvědomit, že všechno, tj. veškerá naše činnost, je vždy na úkor nějaké jiné činnosti, jiné zábavy, či jiného způsobu relaxace, na kterou nám pak nezbývá čas. Přitom stačí jednoduše porovnat přínos každé naší aktivity pro nás osobně, zda nám něco pomohlo na cestě k plnění našich snů, či jestli to pomohlo někomu v okolí.
Dělej, co tě baví!
Stále dokola tady opakuji, že já osobně zastávám názor, dělej, co tě baví, proto ani takové fotbalové fandovství není v žádném rozporu, když to někoho baví. Otázkou je ale přínos dané činnosti, na což může mít každý úplně odlišný názor.
Někdo mi závidí, že dělám, co mě baví, že dobře vydělávám, že si pracuji kdy chci a odkud chci. Čím to asi je, že někdo toho není schopen, příp. není schopen pro nějaký svůj sen něco udělat?
Jsem schopnější nebo chytřejší? ALE vůbec ne! Každý druhý by mě mohl strčit svými znalostmi do kapsy.
Rozdíl je v tom, že já pochopil hodnotu svého času a i když nestihám všechno, tak stíhám alespoň podstatné a důležité věci, které mi tu svobodu dopřávají.
Já osobně např. nepovažuji za nějakou zábavu čtení Blesku ani jiných vymyšlených bulvárních ptákovin, baví mě číst Business Week, Hospodářské noviny, či nějaký Developer's Journal - schválně, který z nich čtu?? Chtěl bych ale číst desítky a stovky dalších věcí, na které mi už nezbývá čas. (Blesk se mi tam nevleze ani náhodou!)
Když se podívám na seznam svých rozdělaných projektů, seznam nových nápadů, čekajících na realizaci, seznam aktivit, které dělám, chtěl bych dělat - sám, s dětmi, s rodinou, s kamarády, tak je toho tolik, co chci dělat a co mě láká, že mezi nimi musím vybírat a na mnoho dalších mi už nezbývá čas. (Chození na fotbal se mi do programu nevleze ani náhodou!)
Je to podobné jako s cestováním. Chtěl bych navštívit plno zemí a podívat se na hodně míst, někde chci i delší dobu žít a pracovat, ale v tom pomyslném seznamu zemí musím vybírat, neboť vím, že všechny nemůžu stihnout navštívit, že na některé mi už nezbývá čas. (Do Švýcarska pojedu, ale ne kvůli fotbalovému mistrovství!)
"Too many people go to their grave without ever realizing their true potential or living the kind of life they were intended to live."
Nechci nikoho měnit, chci jen pár lidem otevřít oči, neboť každého svobodná volba, jak naloží se svým časem, se svým životem, kolik toho stihne, co všechno prožije, dokáže, komu pomůže, co podpoří, příp. co nestihne, propásne, co mu uteče, co ani nepozná, nenaučí se, nikdy nepochopí ;-)
Umíte PHP a chcete 1000,- Kč za 90 min. testování NetBeans? Přihlaste se na Usability Study!
Dostal jsem pozvánku od Sun Microsystems v Praze na další testování připravované verze nástroje NetBeans na vývoj Java aplikací.
V daném termínu už budu ale někde ve světě, tak bych využil výzvy, že můžu danou nabídku přeposlat do svého "okolí". Jelikož ale nesnáším nevyžádanou poštu, tak snad má lepší hodnotu publikování dané pozvánky zde na blogu. Věřím, že to není nic proti ničemu :-)
"With over 18 million downloads of the NetBeans IDE to date, and over 500,000 developers participating, the netbeans.org project is thriving. Each month visitors from over 130 identifiable countries use and contribute to NetBeans."
U následující pozvánky jsem jen upravil diakritiku a originální email nahradil kontaktem na CZ pobočku, což je snad dostačující pro přihlášení na dané testování:
Dobrý den,
dovolujeme si Vám oznámit, že pražská pobočka společnosti Sun Microsystems organizuje usability testy prototypu nové funkcionality vývojového nástroje NetBeans IDE.
Momentálně sháníme účastníky testu, který je plánován na čtvrtek 26.6. 2008. Tentokrát hledáme programátory, kteří pracují s PHP. Z tohoto důvodu se obracíme na Vás, zda-li pracujete s PHP a chtěl byste se těchto testů zůčastnit. Pokud máte ve svém okolí PHP programátory, kteří by mohli mít o účast na testu zájem, přepošlete jim, prosím, naši pozvánku.
Usability testy se konají v laboratoři v sídle Sun Microsystems na Chodově. Test spočívá v tom, že účastníci vykonávají předepsané jednoduché úkoly, které simulují reálné použití vývojového nástroje. Na základě průběhu testu se pak posuzuje obtížnost (jednoduchost) používání testované funkcionality. Maximální délka testu je 90 minut.
Každému účastníkovi nabízíme:
- možnost ovlivnit vývoj produktu pro programátory
- zajímavou zkušenost
- odměnu 1000,-Kc
V případě Vašeho zájmu mne, prosím, kontaktujte.
(Jakub Franc, Sun.com)
Poturčenec lepší Turka aneb jak se u nás projevuje národní hrdost
Tímto příspěvkem určitě hodně čtenářů naštvu, minimálně pár kamarádů, co včera chodili pomalovaní trikolórou a lámali pivka u velkoplošné obrazovky, že Bobe, Dušane ;-)
Nedá mi to, neboť se mi líbí ta parafráze rčení v titulku a musím se o tom zmínit, neboť jsem dnes vyslechl zase plno chytrých řečí ve stylu novinových titulků z minulého týdne: "Prohráli, ale zlepšili se!", kdy včerejší prohra je ospravedlňována deštěm, smůlou, špatným rozhodčím, či příliš zelenou trávou.
Je to prostě klasika, neboť národní hrdost se u nás projevuje jen několikrát do roka a to vždy, když je nějaké mistrovství něčeho v něčem. To se pak všude po hospodách a náměstích zpívají národní písně, vyvěšují vlajky, nosí se kopie národních dresů a hajluje volá se sláva hrdinům dne - fotbalistům nebo hokejistům.
Když tým vyhraje, je očekáván na letišti s fanfárami, doprovázen Prahou a oslavován ještě několik týdnů. Když ale dostaneme klepec a vypadneme hned v základní skupině, tak kde je nějaká národní hrdost? Vlajky mizí z měst, hrdinové se ztrácejí v temných uličkách Stínadel a fanoušci si hledají další hrdiny.
Kdo jsou ti praví hrdinové a proč nemám rád fotbal?
Nemám rád vrcholový sport obecně, neboť to již dlouho není žádný sport, ale vše se točí jen kolem peněz. U čutálistů je to ještě doplněno tou ztrátou mozkových buněk, která ověřeně vzniká při dlouhodobém tréninku hlaviček, tj. balón vytrvale narážející do lebky způsobuje pomalé odumírání buněk v mozku.
Nelíbí se mi tedy to přehnané zbožňování sportovců, které u mnoha lidí nahrazuje víru ve vlastní schopnosti a všechny ty oslavy případných sportovních úspěchů fungují jen jako berlička a léčba komplexů.
Co takhle, kdybychom byli hrdí na úspěchy české vědy, oslavovali české vynálezy a techniku, úspěchy v hudbě, kultuře a umění, všímali si úspěchů českého lékařství, např. unikátních transplantací, které provádějí špičkoví lékaři za průměrnou mzdu?
Já vím, hospoda, kde by se místo piva a fotbalu (hokeje) servírovala třeba Kolalokova limonáda a na plátně promítal dokument o úspěchu české vědy, by asi zela prázdnotou ;-)
To je ale ta správná ukázka, jak se projevuje národní hrdost, či chcete-li kultura národa. To je to, o čem bychom měli přemýšlet, když koukáme na čutálisty, lámeme pivka a nadáváme na politiku!
Mimochodem, ten slavný turnaj šel úplně mimo mě, vůbec jsem ho nesledoval. Jen včera jsem náhodně mrknul na TV na těch posledních 15 minut (bez Rodena). To bylo v době, kdy jsme vedli 2:0, takže jsem logicky začal fandit Turkům, aby se necítili hloupě se všemi těmi českými celebritami na trávníku.
A jak to pěkně dopadlo, že? Sláva Turecku za skvělý výkon a čest všem poraženým :-)
Jak najít opravdový sen a neutíká nám něco tou přílišnou honičkou za jedním cílem?
Už jsem tady několikrát psal, že když má někdo nějaký sen, představu, či přání, tak že má jít za svým snem a nemá se nechat ovlivňovat pesimistickými názory v okolí.
Dost často dostávám emaily na tohle téma, proto nyní na poslední odpovím zde veřejně. Mám totiž pocit, že každý ve svém životě řešíme skoro to samé. Takže na úvod trochu opakování:
"Všechno jde, stačí chtít a umět!"
Ať je to jakýkoliv i sebevětší sen, tak vězte, že všeho lze docílit, když se chce. Musí se chtít, to je základ všeho. Když totiž opravdu "chci", tak si najdu cestu "jak", naučím se třeba jazyk nebo chybějící dovednosti, mám motivaci překonat nějaké překážky na cestě, dokážu se spojit s podobně uvažujícími a třeba společně dotáhnout svůj sen k realizaci.
Jak ale najít ten svůj sen?
"Podla jedneho Tvojho clanku je dolezite si ist za snom. Ja vsak mam problem tento sen najst. Je to asi tym, ze vsetkych mojich kamaratov bavia uplne ine veci a zarabanie penazi beru inak ako ja. Upresnim: Zarabaju peniaze, aby ich mohli cez vikend minut. Ja pracujem na projektoch preto, pretoze pri rieseni prichadzam k novym poznatkom, ku ktorym by som inak nedospel."
Myslím, že to je asi ten dobrý základ. Nesoustředit se "jen" na peníze, které stejně hned utratíme, ale na to, co nás baví, co nás motivuje a přináší nám uspokojení. Tohle je jediná cesta, neboť peníze vždy nějak vyděláme, ale zážitky, které jsme prožili, nám nikdo nesebere ani si je nikde nemůžeme koupit. Když nám navíc něco zůstane v hlavě ve formě znalostí a zkušeností, tak nás to bude provázet celý život.
Jak se realizovat, když mě baví více věcí?
"Je velmi siroke spektrum profesii, ktore by som vedel pestovat a nedokazem si vybrat. Neviem si najst cestu k realizacii mojich napadov. Rad by som sa vzdelaval, ale mam problem sa o nieco zaujimat dlhsie. Vzdy si pozriem len to co ma zaujima. Ako sa mam drzat niecoho dlhsie, ked to robim len pre svoj dobry pocit?"
Tohle plně chápu a vzpomínám, že jsem takové věci mnohokrát řešil a že je řešil snad každý, koho jsem potkal. Já osobně jsem také nevěděl na co osobně se vrhnout, neboť jsem se nedokázal rozhodnout. Co když mi nějakou přílišnou honičkou za něčím utečou možnosti věnovat se něčemu jinému?
(Je to podobné, když dostanu email, že někdo by chtěl zakázku z ciziny a že nic moc neumí, ale že je schopen se cokoliv rychle naučit, když bude zajímavý projekt s možností práce z domu "remotely" pro nějakou firmu z ciziny.)
V takových případech radím sobě i ostatním jediné: "Dělej, co tě baví!" Jinými slovy, vyber si ze všech těch oborů a profesí, co připadají v úvahu, 1-2 hlavní obory a začni pracovat na své specializaci.
Ideální je, sepsat si, co mě baví a co bych chtěl celý den dělat. Chce to trochu představivosti, abych se dokázal vžít do své role a do své vysněné profese, kdy je úplně jedno, jestli chci být programátor, správce sítě, IT technik, grafik, Web designer, Unix guru, DBA, či specialista na SEO, open-source systémy, RAD nástroje, Windows konfiguraci, či prodavač techniky nebo limonády, zaměstnanec v Google, popř. šéf start-up firmy v Kalifornii.
Pak zbývá jen krůček k realizaci, tj. připravit jednoduchý plán a vydat se na cestu, tj. začít "step-by-step" řešit jednoduché úkoly, učit se z chyb za pochodu a začít sklízet první úspěchy.
Jednooký mezi slepými králem?
"Ako mam prekrocit hranice, ktore mi uz nestacia, ale som na ne viazany? Aj ked o mne kazdy hovori ako sa vyznam v pocitacoch, ja si vobec tak nepripadam. Je nespocetne vela ludi, ktori maju vacsie skusenosti ako ja, ale nie su tak otvoreni pre ostatnych, a potom sa nevie o ich kvalitach."
Je otázka, co to jsou ty "hranice" a co znamená "som na ne viazany". Hranice si obvykle stanovujeme sami a není důvod, proč je neposunout dál, když tedy cítíme, že stagnujeme na místě. Já se kdysi cítil velmi svázaný ve svém rodišti na Moravě, proto jsem se vydal za štěstím do Prahy a posléze do Irska. No a jak v Praze, tak i v Irsku jsem se cítil pěkně malý ve srovnání se všemi borci kolem.
Co je ale lepší? Být nejlepší mezi laiky v malém městečku nebo poslední mezi profesionály někde v centru dění? Teď nemluvím vůbec o úrovni a konkurenci mezi specialisty někde v Silicon Valley, v Bostonu nebo New Yorku, který má obyvatel stejně jako celá naše republika.
Díky internetu dnes už ani nezáleží na tom, kde se zrovna nacházíme, jestli v malé vísce na Slovensku nebo někde v centru dění ;-)
Základ je nekoukat se na ostatní, neřešit, že oni se neumí prodat i když jsou třeba větší specialisté, ale jít za svým cílem. Kolik jen já znám specialistů, kteří mě strčí do kapsy svými znalostmi a zkušenostmi! Co jim to je ale platné, když nejsou schopni dělat, co je baví a dělají poskoky někde ve firmách, kde mají pevnou pracovní dobu a pár korun na život.
Stačí si stanovit cíl a pak spoléhat na intuici!
Kdosi chytrý někde poznamenal, že když se vydáme na nějakou cestu a budeme otevření přicházejícím podnětům, tak se nám najednou začnou otvírat různé cesty, o kterých jsme neměli ani tušení. Chce to začít něco dělat a naslouchat intuici, která nám už pomůže v rozhodování na různých křižovatkách.
"Dělej, co cítíš!"
Naše intuice je velká čarodějka a pomůže nám, když si už rozum nebude vědět rady, co dělat, na co se vrhnout, jak se rozhodnout. Chce to ale mít čistou hlavu, netlačit do ní bulvár ani stupidní TV seriály, snažit se rozlišovat, co je důležité a co nás někam posune.
Doporučená četba na závěr (pro začátek):
- Paolo Coelho: Alchymista (asi nejlepší autorova kniha, z ostatních mám trochu smíšené pocity)
- Stephen R. Covey: The 7 Habits of Highly Effective People (jeden z mnoha bestsellerů, který stojí za přečtení)
Dlouhý, Tlustý (Vlastimil) a Bystrozraký aneb co řeší charita?
Musím říci, že nejsem moc příznivce přispěvků všem těm najatým výběrčím (daní) do kasiček na ulici, ať už mě chytí za srdce jakýmkoliv příběhem.
"Přispějte na opuštěné, nemocné nebo hladovějící děti, na léčbu nebo výzkum rakoviny, leukémie, na bezdomovce, na narkomany, na opuštěná zvířátka v útulku, na zemětřesení,..."
Jsou ale situace, kdy přispívám, neboť nechci být v očích nadšených výběrčích zařazen do stejného stáda všech těch nevšímavých, sobeckých, alibistických, či hloupých ignorantů, kterých je všude kolem plno.
(Obvykle také spíše přispěji osamělé osobě, která působí skromně až plaše, neoslovuje každého, neboť ví, že u někoho by to nemělo ani cenu, která vypadá slušně, důvěryhodně a inteligentně.)
Proč se mi nelíbí výběr na "cokoliv" důležitého na ulici?
Nemám rád, když jsem za příspěvek do kasičky odměněn nějakým symbolem, jehož výroba musela také něco stát, kdy si říkám, že i těch pár korun snad mohlo jít přímo na danou charitu. Nedivte se proto, když vám dám něco do kasičky a nechci za to žádné potvrzení ve formě samolepky, odznaku, kvítka, stužky, či přívěsku na klíče.
Nelíbí se mi a naprosto ignoruji takové ty hromadné nájezdy výběrčích, kdy se jich třeba 3-5 vrhne na všechny vystupující z metra, zablokují celý chodník a vlezle žadoní o drobný peníz u každé osoby, která je míjí. Podobně, nemám rád hromadné celoměstské akce, kdy vylezu z domu a odchytí mě jedna skupinka výběrčích, u tramvaje další, vylezu u metra a další partička, v metru při přestupu opět, při výlezu z metra zase,...
Preferuji totiž jiné způsoby a raději cíleně na něco přispěju dle vlastního výběru, než abych se podílel na těch masivních výběrech na cokoliv. Fandím proto všem, kteří také pochopili, že na světě nejsou sami, nemyslí jen na sebe a také jsou schopni něco rozumného podpořit dle vlastního výběru a dle možností.
Nejde zachránit celý svět a vyřešit všechny špatnosti světa!
Přispěl bych nejlépe na léčbu "rakoviny společnosti", kdyby to bylo možné, neboť výběrem pár drobných na ulici se toho moc nezmůže. Proto, když mám náladu a narazím na vnímavou skupinku výběrčích, tak kromě drobného příspěvku si neodpustím výchovný komentář, že tohle je špatný způsob a špatná cesta. Mnohem lepší by totiž bylo, kdyby se všichni vydali před poslaneckou sněmovnu nebo před senát a zkusili tam něco vybrat od poslanců a senátorů, kteří utrácejí naše daně za hlouposti.
Minimálně by se tak poslanci a senátoři museli vrátit na zem ze svých nebeských výšin a osobně čelit normálním problémům, které trápí naši společnost.
Ideální by bylo, kdyby všichni raději začali volat po radikálním snížení daní, za zavedení větší slevy na dani při příspěvku na charitu a pro neziskové organizace. Každý by si tak mohl individuálně rozhodnout, na jakou charitu přispěje, jestli věnuje něco na školství, zdravotnictví, kulturu, na opuštěné děti, jestli si adoptuje děti v Indii, či pošle něco na učební pomůcky do Afriky, příp. jestli bude raději sponzorovat poslance ve sněmovně, úředníky ve vládě, či byrokraty na úřadech.
Schválně, kolik by se ušetřilo na výdajích státu za rok, kdyby se vyhodil jeden ministr, příp. kdyby se zavřelo jedno ministerstvo a ušetřené peníze by se nasypaly do kasiček charitativních organizací? Řekl bych, že najednou by ani nevěděli, co s penězi.
Co kdyby prezident ČR byla neplacená a čestná funkce? Myslíte, že by o ni neměl nikdo zájem? Co kdyby se počet poslanců snížil na polovinu? Nefungoval by stát úplně stejně?
Jak správně kritizuje poslanec Vlastimil Tlustý, kterému fandím, tak stát by teď chtěl nasypat miliardy na církevní restituce (rozuměj, Kalouskovi odměnu za volbu prezidenta), přitom např. učitelé mají ubohé platy a tím i naše děti ubohou výuku.
Někdy pro jeden strom nevidíme celý les!
Tohle je potřeba si uvědomit, když budeme přispívat do kasiček na ulici na všechny ty důležité věci. Je hezké, že se vybere pár korun, ale nám všem by mělo jít o něco jiného. Proč více lidí nepíše svým poslancům, nenavštěvuje své zástupce osobně a nepožaduje, aby dělali něco smysluplného, např. plnili volební program?
To je totiž jediná cesta, která se používá a funguje ve všech vyspělých demokraciích a u nás zatím nějak nemá šanci díky tomu, že většina společnosti myslí jen na své korýtko, fotbal v TV a plnou ledničku.
Já vím, koupit si žlutý kvítek, přívěsek na klíče nebo charitativní samolepku, či Nový Prostor od někoho na ulici, je mnohem pohodlnější, ale řeší to něco zásadního?
Co dělat, když nefunguje stát?
Je jasné, že politiky a jejich způsob uvažování nikdo z nás jen tak lehce nezmění. Jediná šance, jak něčemu dobrému rychle pomoci je charita, občanské sbírky, podpora neziskovek. Chce to ale trochu lepší osvětu, aby se rozsvítilo všem těm, co myslí jen na sebe a co nechápou, že když dobře vydělávají, tak by mohli i něco dobrého podpořit.
Kdysi dávno jsem si stanovil takové podnikatelské pravidlo, že z každého výdělku dám něco stranou na dobré věci a řekl jsem si, že vždy, když vydělám nekřesťanské peníze, tak z nich část přesunu třeba na dětský domov. A to není ani vypočítavost ani kupování odpustků.
Je to jen pochopení toho, že do hrobu si nic nevezmeme a že tady po nás na světě zůstanou jen naše dobré skutky, dojmy a pocity, které tady zanecháme.
Jen na doplnění: Ať si každý dělá se svými penězi, co chce - každého svobodná volba, mně je po tom opravdu houbelec. Jen já osobně si více vážím lidí, kteří myslí i na něco jiného jak na sebe a na nové gumy pro své vytoužené Porsche nebo Ferrari ;-)
Goosh.org - Chcete Unix Command Line Interface for Google?
No není úchvatné, co jsou chytří lidé schopni vymyslet, když mají dostatek volného času? Pomocí Google AJAX API vyvinul Stefan Grothkopp z Mnichova takový malý Unix terminal v okně browseru, který slouží pro zadávání command line příkazů pro Google vyhledávač :-)
Já osobně tedy preferuji GUI a to ve všech podobách a na všech systémech, ale chápu, že fanatičtí příznivci příkazové řádky a Unix příkazů, kteří nehledí moc na produktivitu práce, by si tohle mohli vychutnat:
Goosh.org - The Unofficial Google Shell
"Goosh is a command line interface for Google that behaves similar to a Unix shell."
Funguje klasické vyhledávání v Google, ale i zobrazování obrázků, man nápověda, příkazy ls, cd,... Stačilo by ještě doplnil ftp, ssh, či další Unix commands a bylo by to dokonalé. Fakt, dobrá taškařice, která nemá chybu :-)
Source: Goosh, A Command Line Interface For Google
Pamatujete hru "Space Invaders" a viděli jste už výtvory toho pouličního umělce?
Kolega mi poslal interview s chalanem, co si říká Space Invader a jehož originální street art zaplavuje svět už pěkných pár let. Prostě takový ideově lepší sprejer, který umisťuje motiv hry Space Invaders v různých zemích a městech po celém světě.
Interview with street artist Space Invader
- BOMB IT Space Invader:
"Interview with the anonymous artist who as been installing Space Invader themed street art around the world since the early 1990’s, as he describes it - invading public space":
Musel jsem hned tu hru najít, neboť to byla asi první počítačová hra, kterou jsem kdy hrál. Mám dokonce takové tušení, že jsme kdysi dávno s kamarádem chodili hrát tu hru do nějaké herny, neboť nikde jinde počítače ještě nebyly a obyčejné XT-čko stálo tehdy +200 tisíc Kč :-)
Game - Space Invaders:
"Japanese company Taito had the inspired idea around 1978 that killing aliens was extremely good fun. So they invented a game called Space Invaders."
A ještě jedna úchvatná hra kdysi před lety lámala rekordy:
Game - Asteroids:
"A company called Atari had recently wowed crowds with their clever use of lines in a game called Pong, but now this line technology had advanced. It was 1979, and lines could be made to look like spaceships and big rocks and flying saucers..."
No nejsou to skvělé relikvie ve srovnání se současnými 3D hrami plnými animací a video efektů? Takový novodobý antikvariát.
Haha, teď si vzpomínám, že se mi někde válí starý notebook plný her s exotickými parametry, který bych mohl snad i někde vydražit jako historickou památku - má 20 MB harddisk!, 640 kB paměti a dokonce disketovou jednotku 3,5", jestli někdo tuší, co to znamená :-)
Nejnavštěvovanější Webzine v ČR dle TOPlistu aneb kdo sesadil MyEgo z trůnu?
Když náhodně narazím na týpky, kteří skoro přesně odpovídají definici, hovoří takovým hantecem, či se přistěhovali z vidlákova, tak na ně musím upozornit. Možná by bylo lepší si takových věcí nevšímat, ale někdy mi to opravdu nedá. Snad to někoho pobaví, či někoho alespoň trkne, že takhle opravdu ne.
Doufám jen, že následující ukázka nebude sloužit jako příklad k následování, ale spíše jako špatný příklad. Možná hodně lidem chybí morálka, neví nebo ani nechápou, co to jsou morální zásady v životě, či v podnikání, netuší, jak by se mělo podnikat a neví, že zmrd zůstane navždy zmrdem, ichtyl ichtylem, vohnout vohnoutem, ať se schovává za jakoukoliv fasádu.
Kdo je první dle TOPlistu v kategorii Webziny?
Nejprve, co to je ten "webzine"? Např. dle někdy chytré Wikipedie je to online magazine, který se zabývá nějakou oblastí zájmu a je pravidelně publikován podobně jako třeba blog, který je ovšem založen na chronologickém publikování příspěvků, což u webzinu nemusí platit:
"A webzine tends to be published on a regulated basis (weekly, biweekly, monthly) and may maintain an editorial control system. A distinguishing characteristic from blogs is that webzines bypass the strict adherence to the reverse-chronological format..."
Jak tedy vypadá statistika nejnavštěvovanějších webzinů v ČR dle prestižní statistiky TopList.cz v dané kategorii?
První vede na celé čáře "seznamka" na TimCoatesBooks.com se skoro 5.000 "návštěvníky" ráno (hahaha, v sobotu brzy ráno nemá 5.000 lidí nic na práci, jak vyhledávat na daných stránkách), večer pak návštěvnost překonává 17.000 "návštěvníků". Ach, ty generátory návštěvnosti...
(Druhé jsou docela přínosné stránky Jak psát web a třetí v závěsu se drží MyEgo.cz, což asi moc netěší kdysi "nejčtenější" ego v ČR.)
Co to je ta "seznamka" na prvním místě mezi webziny?
Vedoucí "webzine" s názvem "seznamka" odkazuje na chytrácké stránky TimCoatesBooks.com, kde není nic jiného jak nějaký vyhledávač, předvyplněné výsledky vyhledávání a samozřejmě reklama Google Adsense, do které je to "pěkně" zabaleno.
Navíc, ty Adsense reklamy uprostřed jsou vydávané za Výsledky hledání a reklamy vpravo jsou v tabulce označené hlavičkou Doporučujeme, což je přímé porušení pravidel Google Adsense a koleduje si o zrušení účtu ;-)
Kdo stojí za tou slavnou "seznamkou"?
Registrant domény TimCoatesBooks.com je nějaký Mustafa, se sídlem konya 42080, TR, takže klasicky nějaký zmrdík si vymyslel informace při registraci domény, aby se na něj nepřišlo, popř. nějaký spekulant koupil doménu, kde kdysi něco bylo.
Myslí si snad někdo, že nějaký zpěvák z Turecka by si zřídil české počítadlo na Toplist.cz (.sk) s názvem "seznamka"?
Nevím, jak přesně si ty "webzine" stránky zvedají návštěvnost, je mi ale jasné, že ty mraky zpětných linků, např. přes profily registrované všude možně po světě, jsou pěkně vychytralé.
Jen namátkou třeba profily vytvořené nedávno pod přezdívkou LibmanWer a odkazující na daný "webzine" - American Journal of Archeology, Steves-digicams Forums, Gary Jules Forum,...
(Nejlepší je to Occupation: "Software Downloads, cheap software", v těch profilech. Božínku, to mus9 b7t ale ichtyl!)
Diví se někdo, proč má nízký příjem z Google Adsense?
Máte-li na svých stránkách Google Adsense reklamy, tak se nedivte, že cena za jeden click je tak nízká u většiny reklam. Když totiž budou existovat parazité, kteří zamořují Web všemi těmi Made For Adsense stránkami, tak inzerenti nebudou vyhazovat své reklamní peníze z okna. Odnese to totiž celý trh s PPC reklamou.
Možná by také stálo za to, kdyby TopList.cz kontroloval ručně alespoň prvních 5-10 odkazů v každé kategorii ve svých statistikách a vyřadil podobné stránky, aby nedocházelo k tomu zesměšňování statistik návštěvnosti na tom našem malém českém písečku.
Karibik v Řecku a co přinášejí inovace?
Jak jsem psal minule, že bych někdy potřeboval zastavit čas, když se nakupí hodně úkolů k dokončení, ať už to je na konci roku nebo před prázdninami, tak můj přístup "na všechno se vykašlat" byl podpořen, či přímo vyslyšen :-)
Je to už rok, co jsem obdržel za jednu aplikaci Innovation Award od jedné firmy, pro kterou ještě někdy něco dělám. No a nyní, po ročním zhodnocení, jsem jako dodatečnou pozornost dostal ještě poukaz k pobytu zdarma s rodinou v jednom řeckém letovisku.
Docela dobrá motivace zrychlit start na míč a dokončit všechny rozdělané projekty, že?
Jedná se o plně hrazený pobyt v Danai Beach Resort & Villas in Nikiti, v termínu dle výběru, včetně letenky, základní stravy a s možností programu dle zájmu. Je to na poloostrově Halkidiki, což je část Řecka, kde jsem ještě nikdy nebyl, neboť z Řecka znám jen pár ostrovů a detailně jen úžasnou Krétu. Proč tedy nepoznat něco nového, když je to navíc skoro zdarma?
Screenshot of the beautiful Danai Beach Resort pages:
"Danai Beach Resort & Villas is a luxury resort set among white sandy beaches and crystal-clear turquoise waters. This romantic property offers you a unique experience, inviting you to enjoy its panoramic views of the spectacular pine coast of the Aegean Sea."
Nejprve jsem se k té nabídce stavěl trochu odmítavě, neboť zrovna nemám náladu se balit a cestovat, ale když jsem mrknul na stránky toho Danai Beach Resort, tak jsem byl příjemně překvapen. Docela luxusní nabídka, která se dá srovnat i s nejlepšími karibskými lokalitami.
Nejlevnější pokoj stojí od €525 (dle sezóny), ale ty lepší "suite" s výhledem na moře a třeba se soukromým bazénem přímo u pokoje jsou za €990, ale i €2200 za jednu noc - cena celkem za 2-4 osoby. (Mají i samostatné vilky pro 6-8 osob.)
Musím říci, že pobyt v hotelu za 1000 Euro na noc jsem ještě nezažil a i když určitě nevyužijeme transfer z letiště soukromou helikoptérou, což také nabízejí v ceníku, tak ta dovolená bude jistě stát za to. Nezvolili jsme ještě termín, ale holky doma jsou nadšené už jen z těch obrázků na Webu.
Termíny na prázdniny začínají být docela našlapané a nevím, kdy pak přesně odletíme do N.Y. Alespoň, že Internet je dostupný kdekoliv a nezáleží, kde se člověk zrovna nachází :-)
Na Hromnice o den více je pěkná myšlenka, čas ale nejde zastavit
Nebojte, vím, že Hromnice jsou 2. února, když ale někdy nestíhám, tak si vzpomenu na tu skvělou komedii Na Hromnice o den více, kde hrdina prožíval stále dokola jeden den. V tom filmu se totiž skrývá plno chytrých myšlenek.
"The movie basically tells us how joyless life is for a hateful person and that the more they give, the more they learn, the more they love, the happier and more fulfilling life will be."
Každý by asi někdy přivítal, kdyby měl více času a kdyby byla nějaká možnost, jak zastavit čas a dokončit všechny úkoly a resty, co se kolem nakupily. Bohužel, čas nejde ani zastavit ani nikde koupit, takže je nutno zvolit trochu jiný přístup k řešení časové krize.
Nějaký den navíc by se hodil?
Když nestíhám, tak jsem si ověřil, že nejlepší způsob je se na všechno vykašlat. Ne ovšem v duchu: "Co máš udělat dnes, odlož na pozítří a zítra máš veget." Jde o to zastavit se, dopřát si trochu odpočinku a času na přemýšlení, co je opravdu důležité, co je jen urgentní, co nám jen zabírá čas a přitom nás nikam neposune.
Obvykle to pomáhá, alespoň mně, neboť si pak s čistou hlavou sednu, přehodnotím priority úkolů a sepíšu znovu rámcový plán, co dnes, co zítra, co do konce týdne. V životě je to úplně stejné jako při práci na nějakém projektu, kdy plán se musí také upravovat dle priorit, momentální situace na trhu, dle času, peněz, či lidí.
Co byste udělali jinak, kdybyste mohli jeden den zopakovat?
Řekl bych, že skoro nikdo by nic neměnil, neboť člověk je tvor vychytralý a dokáže si vždy "pěkně" zdůvodnit, proč musel udělat to nebo ono, proč mu nezbyl čas na něco jiného, třeba i důležitějšího.
Schválně si všimněte, že každý, koho se někde ptají, co by ve svém životě změnil, kdyby mohl, tak odpovídá, že by nic neměnil, že všechno dobré i zlé v životě mělo nějakou cenu ;-)
Jasně, že všechno dobré i zlé je k něčemu dobré a formuje celkově naši osobnost. Řekl bych ale, že každý by našel ve svém životě něco, co by se dalo zlepšit - a nemusí to být jen větší pozornost před nějakým případným úrazem, který nás potkal. Co bylo dobrého na tom, že mě kdysi srazil na kole náklaďák? Možná se mi trochu rozsvítilo?
S věkem dostáváme nadhled a na stará kolena si budeme stejně pamatovat jen to dobré, takže taková rekapitulace života dopadne asi vždy dobře a bez nějakých stesků. Obvykle je ale už pozdě něco měnit.
"Lepší pozdě nežli později!"
Každopádně, nemá cenu nad něčím minulým truchlit, čas se nevrátí, je ale možno se minimálně poučit, což stále dokola vysvětluji některým těm stěžovatelům, kteří dumají nad něčím minulým v klasickém stylu např. "kdybych já to tehdy udělal / neudělal", "kdybych se více učil", "kdybych já vzal / nevzal tu práci", "kdybych se na to úplně nevykašlal", "kdybych tehdy nezaspal / se nevyspal", "kdybych to udělal dříve",...
Ohlížet se moc dozadu nemá cenu, je ale dobré se zamýšlet alespoň nad každým prožitým dnem, obvykle večer před usnutím, neboť máme větší šanci se poučit z chyb i drobných úspěchů. Je hlavně možno něco změnit a druhý den náležitě zkvalitnit, když je potřeba.
Proto se ohlížím za každým dnem, plánují na týden jen důležité věci a rekapituluji měsíčně. Ta "hra" se dá hrát i jinak, pravidla i upravovat, ale konstanty zůstávají obvykle stejné - den má 24 hodin, máme jen 2 ruce a 1 makovici, buď plnou nebo prázdnou.
Takže má poučení z minulého dne?
- Vyhýbat se hlupákům a nebavit se s věčnými stěžovateli. NeverEnding story...
- Soustředit se jen na klíčové projekty, nerozptylovat se a snažit se příliš neodbočovat z cesty!
- Nechodit na oběd mezi 12-13, neboť je všude plno žravých kancelářských "kobylek".
- Kopie nutno ukládat na tři různá místa současně, neboť někdy ani dva samostatné HDD nestačí ;-(
- Omezit psaní českého blogu a soustředit se spíše na anglické stránky!
Máte Start-Up company? Píšete si historii své firmy?
Když jsem četl v pátek, že Marissa Mayer, první googlerka zaměstnána v Google, současná "VP for Search Products & User Experience", oslavila 33. narozeniny, tak jsem si s úsměvem vzpomněl na ty první začátky Google.
Team chalanů z Valleywag.com jí věnoval pěkný dortíček :-)
- Happy birthday, Marissa Mayer!
Mimochodem, BusinessWeek kdysi publikoval její Slide Show na téma 9 Notions of Innovation, což stojí za mrknutí, neboť těch pár slidů pěkně charakterizuje politiku a přístup Google k inovacím a nápadům.
Líbily se mi zejména dvě myšlenky:
- You're brilliant, we're hiring
"Founders Larry Page and Sergey Brin approve hires.
They favor intelligence over experience."
- Worry about usage and users, not money
"Provide something simple to use and easy to love.
The money will follow."
Kde byl Google před deseti lety a kde je dnes?
Historie společnosti Google, kterou založili společně Sergey Brin & Larry Page, je popsaná pěkně v knize Google Story, kterou jsem zde už doporučoval. Narazil jsem při úklidu papírků i na pár milestones, které jsem si kdysi poznamenal:
- August 1998 - Andy Bechtolsheim daroval šek na $100 tisíc
- September 7, 1998 - formálně založena Google Inc., takže v září budou asi velké oslavy :-)
Corporate Motto: Don't Be Evil!
- Craig Silverstein - 1st employee
- Marissa Mayer - 1st female engineer hired at Google
- Spring of 1999 - June 7, 1999 - další prašule od:
Sequoia Capital - $12.5 MIO - Michael Moritz
Kleiner Perkins - $12.5 MIO - John Doerr
- August 2001 - Eric Schmidt se stává CEO
Líbil se mi také ten matematický "Miracle" vzorec, se kterým přišel první šéf Google China, Dr. Kai-Fu Lee, kterého Google přetáhl z Microsoftu v roce 2005 a kvůli čemuž měli i nějaké soudní tahanice:
Math equation: youth + freedom + transparency + new model + the general public's benefit + believe in trust = The Miracle of Google
Píšete si historii své Start-Up company?
Schválně, kde jsme byli my všichni před 10 lety, tj. v roce 1998? Jaké bylo naše povědomí o technologiích, Internetu a Google? Někdy je dobré se zastavit a zrekapitulovat klíčová fakta, kde jsme začali, co jsme prožili, co jsme se naučili, co získali a kde jsme teď.
(Někdo může třeba zhodnotit stav svého konta, když je to jeho priorita, příp. sečíst platby daně z příjmu.)
Byla naše cesta správná? Líbila se nám ta "jízda"? Jaké poučení z toho pro nás vyplývá? Rozhodovali jsme se dobře na každé naší životní křižovatce, která nás po cestě potkala?
Jsme opravdu na dálnici ke splnění našeho snu nebo se pořád touláme po okreskách, polňačkách, či brouzdáme mokřinami nebo jsme dokonce zapadli do močálu, odkud není cesty zpět?
Na příkladu jedné úspěšné firmy si každý klidně může promítnout a zrekapitulovat i svou vlastní etapu života. Nic není potřeba, stačí mít jen chvíli času na zamyšlení.
Minimálně je dobré si začít psát stručnou firemní historii, ať ty hlavní milestones za nás nemusí někdy v budoucnu hledat historici až budeme na titulní stránce Fortune Magazine :-)
Common Craft má další pěkné instruktážní video
Možná už někdo zahlédl videa, která vyrábí společnost Common Craft. Tentokrát publikovali jednoduché a názorné vysvětlení, co jsou a jak fungují Social Media v praxi.
Video je určeno pro začátečníky, ale líbit se bude každému, neboť to vysvětlení na příkladu výrobce zmrzliny je možno použít, když chcete někomu tuto problematiku jednoduše vysvětlit. Krátké, přehledné, výstižné.
Video - Social Media in Plain English:
(Thanks to Common Craft for the great video.)
Mimochodem, Common Craft je docela sympatická company. Jsou to jen dva lidi, co dělají krátká instruktážní videa pro Web ve formátu, kterému říkají Paperworks, kdy přehled jejich klientů je docela zajímavý - Google, Redfin, etc.
"We use video and paper to make complex ideas easy to understand."
Z přehledu CommonCraft Show stojí za pozornost např.:
- Social Bookmarking in Plain English
- Social Networking in Plain English
Není nad to, když někdo dělá naplno to, co ho baví. Nezáleží pak na tom, jestli to je velká nebo malá company, neboť dobré výsledky a reference hovoří za vše i bez nějaké reklamy.
