Kdo používá na svých Web stránkách kontextovou reklamu Google Adsense, tak by měl také sledovat, co je nového v tomto reklamním systému.
Informace o novinkách, či změny pravidel služby (viz třeba povinnost mít na stránkách Privacy policy), jsou publikované pravidelně na Google blogu Inside AdSense, který by určitě neměl chybět v RSS čtečce nebo v bookmarks žádného člena Google Publishers sítě.
Když jsem četl minulý týden o "převratné" novince v příspěvku Ad Review Center available to all publishers, tak jsem si nejprve myslel, že Google zareagoval konečně na moje připomínky (nejen na tomto blogu) a nabízí možnost profesionálně blokovat, povolovat nebo kompletně zakazovat nerelevantní a nechtěné reklamy.
Co se změnilo v Google Adsense a co umožňuje "Ad Review Center"?
"By enabling you to review all ads placement-targeted to your site, the Ad Review Center gives you more transparency and control, and ensures that ads are relevant to your site's content and users."
Viz také - What is placement targeting?
Takže co se změnilo, že Google nyní umožňuje, že "ads are relevant to your site"? NIC. To slavné "Ad Review Center" umožňuje jen monitorovat a "povolovat" reklamy, které jsou speciálně "targeted" pro vaše stránky, což opravdu nevím, kdo využívá. Jsme tedy opět na začátku, kdy Google neumožňuje (nechce umožňovat) žádnou kontrolu zobrazovaných reklam.
Reklama Google Adsense by měla být kontextová, tj. měla by nabízet upoutávky na stránky, či produkty, které mají něco společného s textem vašich stránek. To automatické zobrazování textové nebo obrázkové reklamy ale ne vždy plně funguje. No a jediná šance, jak nějaké reklamy ze stránek zrušit, bylo a dosud je nastavení Competitive Ad Filter a reklamy na určité URL blokovat.
Problém ale je, že v tom Competitive Ad Filter může být max. 200 linků, které chcete blokovat, což je žalostně málo. Navíc, takové manuální blokování přichází obvykle "s křížkem po funuse", kdy už se vám takové reklamy na stránkách úplně zbytečně zobrazily.
No a ta slavná novinka, tj. možnost využívat "Ad Review Center" je tím pádem skoro k ničemu. Kdo by to ovšem chtěl vyzkoušet, tak doporučuji si danou volbu "enablovat".
Jak nastavit Google "Ad Review Center"?
Když se přihlásíte ke svému Google Adsense účtu, tak zvolte AdSense Setup - Competitive Ad Filter, kde se nabízí volba "Ad Review Center", kterou je poprvé potřeba potvrdit.
Poté se "Ad Review Center" objeví přímo jako sub-menu v Adsense Setup a je možno změnit nastavení ze stávajícího auto-allow na manual review. V tomto režimu je pak možno povolovat nebo blokovat reklamy "targeted to your site".
"Ad Review Center" tak umožňuje kontrolu "všech" reklam, které by se vám mohly objevit na stránkách, ale pozor, jedná se jen o "placement-targeted ads", což snad ani nikdo nevyužívá a opravdu nevím, co tím omezením Google sleduje.
Viz také - What is the Ad Review Center?
"The Ad Review Center is a new publisher tool which enables you to allow or block specific placement-targeted ads, giving you more transparency and control over the placement-targeted ads appearing on your sites. You can choose to allow or block individual ad groups and advertisers, as well as filter ads by type."
Je to opravdu "pěkné", že lze pomocí této funkce blokovat nějaké reklamy nebo celou firmu, která se pokouší inzerovat v Adsense; je "pěkné", že můžeme říci inzerujícím, co nám na jejich reklamách vadí, že třeba nejsou relevantní. Problém ale je, že většina uživatelů Google Adsense programu by potřebovala takhle kontroloval všechny reklamy a ne jen ty "placement-targeted".
Nešlo by s tím, milé Gůgle, něco udělat a zprovoznit tu "kontrolu" reklam pro všechny reklamní inzeráty v systému Adsense podobně, jak to od počátku nabízí třeba konkurenční AdBrite reklamní systém?
Jak ovlivnit příjem z reklamy aneb "novinky" v Google Adsense?
V neděli budou vylosovaná ve Sportce tato čísla aneb je podnikání pro každého?
Někdy mě docela pobaví komentáře nebo maily, co dostávám, jako reakci na příspěvky tady na blogu. Např. jeden z posledních komentářů, co přišel k příspěvku Jak vydělat peníze, mě pobavil dokonale:
"Tak jsem čekal, že se dozvím nějaké konkretní rady, jak vydělat 500tisíc a ne bezcenný bullshit jak z get-rich-quick knížek."
(Pominu teď, že "konkrétní rady" zazněly mezi řádky a jeden naprosto reálný tip, jak vydělat, byl také publikován, stačilo jen číst a přemýšlet. Opravdu nevím, co už více poradit!?)
Jak vidno, tak někteří čtenáři evidentně nechápou ani ten základní princip podnikání a vydělávání peněz. Jestli si někdo opravdu myslí, že někde dostane zdarma nějakou radu, jak (nejlépe bez práce) vydělat pořádné peníze, tak ho lituji.
Je to totiž podobné nepochopení podnikání, jako v případě, že někdo ani netuší, v čem podnikat a stále hledá nějaké nápady na podnikání, přičemž jedině každý sám si může (musí) odpovědět na ty základní otázky - proč, nač, zač a v čem podnikat, jak, kvůli čemu a pro koho vydělávat prachy.
Proč nikde nenajdete žádný "opravdový" nápad?
Nápadů je všude kolem plno, ať už ve zmiňovaném článku nebo v předchozích příspěvcích, či kdekoliv jinde na Webu. Záleží ale, v čem chcete podnikat, co umíte, čemu byste obětovali čas. Stačí mít jen otevřené oči a mysl, přemýšlet jako zákazník a uvažovat jako dobrý a chytrý obchodník.
Vězte, že nikdo vám neporadí, kde najít opravdu velké peníze a s čím vlastně podnikat. Nikdo vás nikdy nepovede za ručičku!
Čeká snad někdo rady typu:
- V neděli budou vylosovaná ve Sportce tato čísla. Stačí je tedy vsadit a půl miliónu je doma.
Pro méně chápavé další příklad:
- Na nám. Míru vedle popelnice za pizzerií leží v obálce 500 tisíc. Běžte si pro ně. Nejlépe všichni naráz.
Proč neexistují žádné "kouzelné" nápady na podnikání?
Když někdo dostane nějaký nápad na podnikání (nebo někde něco odkouká), tak jako jeden z prvních na trhu začíná vydělávat pořádné peníze. Je teď úplně jedno, zda prodává nějaké zboží, či poskytuje dobré služby. Jeho firma poskytuje něco unikátního na trhu, zákazníci nakupují a jelikož nemají jinou alternativu, tak platí, kolik si firma řekne. Vysoký rabat, vysoký zisk...
Takového podnikání si ale brzy všimne konkurence, neboť každý druh úspěšného podnikání, tj. podnikání, které přináší dobrý zisk, přiláká další podnikatele a vzniká konkurence. No a každá konkurence chce vždy urvat kus trhu, tak nabídne lepší služby a obvykle i nižší cenu, aby přetáhla pár zákazníků od prvního podnikatele.
Přicházejí další a další podnikatelé, ceny jdou dolů, neboť všichni musí reagovat na snižující se počet zákazníků na trhu (stejný počet, ale nyní rozdělován mezi více firem), snižuje se rabat i zisk a někteří podnikatelé opouštějí trh a vrhají se na podnikání zase v jiné oblasti, neboť původní "nápad" už není tak ziskový, jak se zdálo na začátku.
Tohle je normální princip svobodného trhu, kdy úspěšné podnikání a velké zisky lákají další podnikatele. Příkladů je všude kolem plno, od kdysi dávného prodeje počítačů a software, připojení k Internetu, webhostingu, až po prodej nemovitostí, obchodování s alkoholem, drogerií, podnikání v cestovním ruchu,...
Když někdo na sebe upozorní úspěšným podnikáním...
Co se asi stane? Jednoduché, každého láká vysoký rabat a zisk z prodeje žádaného zboží nebo služeb, proto další a další podnikatelé začínají následovat a napodobovat konkurenci, investují vydělané peníze do dalších oborů, firmy rozšiřují své působení do dalších lukrativních oblastí.
Co by se stalo, kdyby někdo někde na Webu uveřejnil přesný návod, v čem podnikat, co koupit a komu to prodat, příp. co konkrétně nabízet za služby, neboť tisíce zákazníků čeká s otevřenou peněženkou, aby své peníze utratili?
Začal by s tím jen jeden podnikatel nebo všichni náhodní čtenáři současně? Bylo by to pak "úspěšné" podnikání, kdyby to nabízely všechny možné firmy kolem?
Soutěžní maratón v programování "Win The Web"
Dostal jsem opět nějaký email, který posílá Microsoft vývojářům ve své Developer's Network. Nic neobvyklého, ale zaujaly mě dvě zajímavé akce. No a jelikož na Google mail jsem také reagoval, tak i Microsoft si zaslouží krátké vyjádření.
O tom, že Microsoft umí dělat hodně věcí dobře a profesionálně jsem se již párkrát zmiňoval (Yahoo story teď stranou). Nejde jen o excelentní marketing a propagaci, která u Microsoftu nemá chybu. Jde hlavně o to, že MS byl první firmou, která začala myslet na běžné uživatele a user-friendly produkty dokázala změnit pohled na svět počítačů.
Kdyby podobně před lety uvažovala i firma Apple, tak by možná situace na trhu byla trochu jiná, ale co chcete po prodavači limonády, který Pepsi Apple kompletně odboural z trhu.
(Žádný Linux - Windows - Apple "flame war", prosím! Jsem fanoušek a hardcore Linux user, velký fanda Apple, ale nejsem žádný fanatik a vím, že třeba Linux v dnešní době nemá na desktopu šanci, podobně jako Solaris, či HP/UX, stejně tak Apple se svou cenovou politikou.)
Soutěžní maratón v programování "Win The Web"
Microsoft pořádá o víkendu 17. – 18. května 2008 paralelně v sedmi zemích Střední a Východní Evropy 24 hodinový soutěžní maratón v programování. Přineste si vlastní notebook a přijďte zapařit!
- 24 hodinový soutěžní maratón v programování
"Pomocí technologií Silverlight, ASP.NET 3.5 a Windows Live Services vytvořit mini web aplikaci a nahrát ji na stránky soutěže. Soutěžním týmům (max 3 osoby) je k dispozici seznam témat navrhovaných soutěžních web aplikací."
- Win The Web - Oficiální anglické stránky
"Have you ever spent 24 hours continuously with web software development? We have as well... Can you recall the effect it had on your body and mind? How about doing that again, as part of a Central-Eastern Europe contest?"
Asi bych si toho nevšímal a neupozorňoval na takovou akci, ale pobavil mě program té soutěže, neboť v 02:00 ráno, po odevzdání úkolu č.2, je plánovaná Xbox/Hallo party – Paříme! V 04:00 ráno svačinka a pak se programuje dál :-)
Vůbec nevím, o co jde. Silverlight neznám, ale ta soutěž mě zaujala a jestli budu v Praze, tak bych snad i přišel. Samozřejmě, bude to také záležet na tom, jestli do té doby budu schopen něco nastudovat o té Silverlight technologii, abych nebyl za úplného debila ;-)
Asi Microsoft takovou soutěž nepořádá poprvé, ale přiznám se, že zatím šla tak nějak kolem mě. Vůbec jsem o tom neslyšel, ale vypadá to na zajímavou taškařici. Kdysi jsem se podobné programátorské soutěže účastnil v Holandsku, což pořádala jedna nezávislá firma. Tam ale nezáleželo na technologii a šlo právě o to, aby různé týmy z celého světa ukázaly, jak rychle a kvalitně vyřeší nějaký neznámý úkol s použitím svých nástrojů.
Mimochodem, tohle se mi zdá jako skvělá a ideální akce pro všechny studenty, co mají dostatek času, ale i pro nadšené profesionály, kteří třeba marně hledají uplatnění, neboť jim chybí nějaké roky praxe nebo reference, ale jsou schopní natolik, že by dokázali zaujmout a upozornit na sebe v takové soutěži.
Stávající soutěžní týmy můžou inspirovat, jaká by mohla být konkurence, příp. mrkněte, zda někoho neznáte. Z ČR tam moc lidí není, spíše ze Slovenska. Nic ale nebrání tomu, založit vlastní tým nebo se přihlásit jako jednotlivec.
A kdo není moc programátor a na nějakou takovou soutěž si netroufá, tak by ho mohla zaujmout druhá akce:
- Pochlub se vlatní webovou stránkou
"Jsi počítačový nadšenec a chceš si vyzkoušet nové technologie pro začínající web designéry nebo programátory? Pak máš velkou šanci dostat úplně zdarma nejlepší myš pro počítačové hráče s bočními tlačítky a vyvažovacím závažím Microsoft Sidewinder Mouse nebo pěkné triko!"
PS: Toto není "cvičení" ani žádná reklama, jen upozorňuji na to, co mě zaujalo při "čištění" mailboxu. Viktor "čistič".
Budete kupovat byt na Floridě nebo nějakou nemovitost někde v USA?
Docela se bavím, když ke mně nechtíc dolétnou zprávy, že nějaký bývalý politik ulívá peníze za byty v USA způsobem, že o tom referuje nejen bulvár, ale i Business Week, či Hospodářské noviny.
Proč to dělá tak veřejně? Existují přece stovky způsobů, jak vlastnit nemovitost v USA, aby o tom hned nevěděl celý svět?! Nebo je to snad zase nějaká kulišárna a skrytá reklamní kampaň nějaké realitky, která láká další kupce na nemovitosti v USA, které někdo prodává?
Vůbec bych se nedivil, neboť koupit si byt na krásné Floridě v takovém odporném baráku může snad myslet vážně jen někdo bez sebemenšího vkusu.
Co ale chtít po někom s takovým morálním kreditem jako má Gross? Asi se ta morálka projevuje i ve vkusu, úrovni a celkově v myšlení. Svědčí o tom i to, že se kamarádí s Františkem Janečkem, který mimo jiné (jako správný komunistický přisluhovač) připravil Waldemara Matušku o byt na Václavském náměstí, i když i soudy daly Matuškovi za pravdu.
Viz - citát z článku Vepřo, knedlo, Florida:
'Když jsem prosil zpěvákovu manželku Olgu Blechovou o rozhovor na téma "Češi na Floridě", vysvětlil jsem, že mě k cestě za oceán inspiroval nový byt Stanislava Grosse. "Teď se sem stěhují samí komunisti," opáčila Blechová. Nepomohla ani námitka, že Gross je sociální demokrat. "Janeček, Gross, samý komunisti," trvala na svém Blechová.'
Jeden kolega na to reagoval docela výstižně:
"Byt v takovém hnusném paneláku si může pořídit jen idiot. Bez ohledu na to, kolik to stálo nebo jak je to lukrativní! No jo, svůj k svému a už chápu, proč se Gross tak kamarádí s Janečkem."
S tím plně souhlasím, neboť dobře vím, jaké pěkné bytečky nebo nemovitosti se dají na Floridě pořídit. Za 13 miliónů (+800 tisíc USD) je možno na Floridě koupit docela pěkné chalupy a to na mnohem hezčích místech.
A opravdu Staníkovi nezávidím, kdyby ten můj komentář někdo chtěl posuzovat podle sebe. Mám naprosto jinou představu, jak vypadá kvalitní byt na Floridě nebo vila v Kalifornii ;-)
Budete kupovat byt nebo nemovitost v USA?
Taky se chystáte využít stále klesajícího kurzu dolaru, hypoteční krizi v USA, láká vás nákup bytu nebo nemovitosti na Floridě, či někde jinde v USA? Dobrý nápad, to bez nějaké diskuze, na tom se shodují všichni zkušení obchodníci kolem:
"Nakupujte, investujte, neprohloupíte!"
Já počkám. Vážně. Myslím, že mi nic neuteče, neboť dolar bude stále ještě klesat, kdy minimálně do zvolení nového prezidenta se klesání nezastaví. Kdesi jsem dokonce viděl jako taškařici graf klesajícího kurzu dolaru, který byl prodloužený ve směru klesání s předpovědí, kdy dosáhne koruna kurzu 1:1 k dolaru. Bylo to myšleno jako vtip, ale proč to nezkusit :-)
Dokážete si představit, jak by musel zareagovat trh nemovitostí v ČR, kdyby najednou šlo koupit byt na Manhattanu za 300.000 dolarů, což by bylo v přepočtu i 300 tisíc v korunách?
(Pro archívní účely: dnes 300 tis. USD = 4.800.000 CZK.)
To by byla opravdu neskutečná "chláma" a já bych si moc přál, kdyby se takhle všichni začali smát.
Pronájem nebo nákup bytu v New Yorku?
Zatím preferuji pronájem bytu, neboť ceny (kurz dolaru) se stále mění a hlavně, nechce se mi zatím investovat do něčeho, co mi sebere nějakou tu svobodu.
Navíc, koupit nemovitost v USA není všechno, každého čeká ještě tzv. udržovací poplatek "maintenance" na provoz, což může klidně dělat i $500, $900 ale i $2500 měsíčně.
Kdysi jsem zmiňoval, že zjišťuji ceny loftů DumboLofts v Brooklynu, což dle předpokladu nedopadlo dobře. Bohu(žel)dík, nejsem Standa a tolik peněz nemám na utrácení. Jsou ale mnohem levnější nemovitosti nebo menší bytečky, které už stojí za investici.
Např. tohle úchvatné Large Studio in Midtown, což je byteček za lidových $385,000 (= 6.160.000 CZK) pro "live & work", kdyby někoho lákal přímo centrální Manhattan (schválně se mrknětě na fotky s tou teráskou, to vypadá úchvatně).
Nebo kdo preferuje pronájem, co tohle Studio in Greenwich s moc pěkným výhledem, vybavením a polohou "the top floor of any studio offered in the building with amazing South West".
Nebo pronájem pro opravdu náročné Spectacular Penthouse s velkou terasou a výhledem na Manhattan, na který tedy určitě nemám :-)
Jak vydělat peníze a jak se stát třeba milionářem?
V úvodu do tématu Jak vydělat prvních 500 tisíc jsem začal tím, že je důležité "vědět, co s nimi", tj. mít nějaký konkrétní cíl, představu nebo sen, na co ty peníze vlastně chci. Týká se to jakéhokoliv cíle, neboť cíl a jeho reálná představa (zatím) jen ve fantazii mi dodá potřebnou motivaci toho cíle dosáhnout.
Je cílem a dobrou motivací vydělání balíku peněz?
Když se každý zamyslí nad cílem, na co ty peníze chce, tak začne více myslet na ten svůj cíl a přestane se zabývat "jen" těmi penězi. To je právě ten princip, jak přijít k opravdu velkým penězům.
NE pro ty peníze, ale pro to, že chci třeba domeček za Prahou, že budu studovat na Stanfordu, pracovat v Google, dělat instruktora potápění na Cayman Islands nebo učit africké děti počítačům, či cestovat po světě, fotit a vydávat úspěšné cestopisy.
Kolik projektů stihneme v životě, jak realizovat své nápady a nutnost následovat své sny jsem zde již několikrát zmiňoval.
Malé nebo velké sny, cíle a nápady?
Vězte, že není malých ani velkých cílů, neboť záleží, jaký máme úhel pohledu, který nás, mimochodem, bude provázet celý život a ovlivňovat veškeré naše konání. Když má někdo cíl udělat maturitu a dostat se na VŠ, neboť to je první krok k dalším cílům a úspěchům, tak si toho vážím více, jak nějakého milionáře, který má za cíl koupit a pronajmout nějakou nemovitost.
Podobně, více si vážím začínajícího podnikatele, který sám rozbíhá nějaký eShop, jak nějakého spekulanta s doménami. Stejně tak, více si cením babičky, která dá z důchodu třeba 20,- Kč na charitu, jak firmy s miliardovým obratem, která pošle někam směšných 20 tisíc.
Nezáleží tedy na na druhu podnikání, ale jak budu něco dělat a s jakým nadšením se do něčeho pustím.
Vydělat se dá na všem, když to děláme lépe!
Minule jsem se zmiňoval, že prací se dnes velké peníze nevydělají a jak někdo správně podotknul v komentářích, "prachy se dnes vydělávají jedině přemýšlením", tj. chytrým prodejem výrobků nebo služeb. Nehledejte ale, že vám někdo prozradí nějaký kouzelný výrobek, který je výhodné prodávat nebo nějakou kouzelnou službu, na které je možno dobře vydělat.
Nic takového neexistuje, neboť nezáleží, CO prodáváte za zboží ani JAKÉ služby poskytujete. Vydělat se dá na všem, když to budu dělat trochu lépe a když budu mít lepší služby, jak nějaká má konkurence.
Není důležité CO, ale JAK a KDE!
Nejen v podnikání ale i v klasickém zaměstnání platí, že není důležité, CO děláte, ale JAK, KDE, příp. pro koho. Žádnou prací někde v zaměstnání se ale nedá vydělat na všechny naše sny a přání. Záleží ale na našich snech, úhlu pohledu a hodnotách.
Jsou sice profese, kde se nedá očekávat nějaký extra příjem, ale stále rozhoduje pro koho, jak, kde. Rozdíl ve stálém měsíčním výdělku a prací na ŽL formou kontraktu asi každý chápe, podobně jako rozdíl v "jistotě" pracovat pro státní instituci nebo pro soukromou firmu.
Sestřička v české nemocnici asi bude mít měsíčně podstatně méně, jak kdyby pracovala třeba v Irsku nebo Německu (+60.000 Kč); praktický doktor ve státní nemocnici asi také nebude vydělávat měsíčně jako soukromý neurolog, zubař, gynekolog (250-600.000,- Kč); správce sítě na ministerstvu (25-35.000,- Kč) se také nemůže srovnávat se správcem sítě u americké firmy (40-80.000,- Kč).
A tak by šlo pokračovat ve všech možných profesích, kdy rozhoduje lokalita, druh firmy, úroveň specializace a profesionalita (v IT oboru zvlášť), znalost jazyků, umění se dobře prodat a nebát se ani změny bydliště.
Jak vydělávat peníze podnikáním a přemýšlením?
Výhodou podnikání nebo obecně vymýšlení nápadů je to, že se dá dělat i při zaměstnání nebo při studiu a záleží jen na znalostech a schopnostech každého, zda chce "jen" něco prodávat nebo poskytovat služby, jestli to chce dělat ve velkém nebo v malém. A opět můžu zopakovat:
Nezáleží, CO děláte, ale JAK a KDE!
Kdo chce něco prodávat, tak má na výběr, zda prodávat levné výrobky s nízkým rabatem a ziskem, příp. drahé výrobky a komodity s velkým rabatem. Co je lepší? Záleží na každého osobních preferencích.
Na druhu zboží vůbec nezáleží, jen je dobré si uvědomit, že za prodej jednoho bytu nebo jedné jachty může zisk z prodeje odpovídat zisku z prodeje třeba 3.000 hraček nebo knih nebo čeho chcete menšího.
Chci-li prodávat např. hračky nebo knihy, tak si můžu otevřít kamennou prodejnu nebo "jen" udělal eShop. Chci-li prodávat např. nemovitosti, tak si můžu založit realitní kancelář a pronajmout kanceláře v centru města, či na to můžu jít úplně jinak a chytře "jen" spojovat kupující s prodávajícím i bez nějakého Webu nebo realitní firmy.
Můžu se soustředit "jen" na prodej v ČR nebo se neomezovat, Web lokalizovat do cizích jazyků a prodávat hračky nebo nemovitosti po celém světě.
Vidíte, jak se to točí dokola kolem toho jediného? Stále platí, nezáleží CO děláte, ale JAK a KDE, jen se ještě přidávají znalosti (nejen jazyků), zkušenosti (ze světa) a obecný rozhled (co nám nedala škola).
Záleží také na osobních prioritách a kdo má sen, že bude dělat průvodce cestovky na Madeiře, tak se bude jistě (rozumně) raději učit portugalsky, než ztrácet čas např. následujícím "dohazováním" profesionálů nějaké firmě. Nebo se pletu?
JobLink nabízí provize za dohození kandidátů na práci!
Kdo chce vydělat "bez práce" pěkné peníze a má dostatek času, který nechce využít na něco jiného, tak stačí doporučit někoho na nějaké volné pracovní místo a získat provizi 25 - 50.000,- Kč za jednoho kandidáta.
Dnes tam mají 32 nabídek a "1 005 000,00 Kč je připraveno na odměny pro Vás". Takže, kdo chce, může vydělat i milión korun. Zůstaňme ale na zemi a kdo zná Web Designera, Java Programátora, PL/SQL Developera a .NET Software Engineera, tak má 150 tisíc provizi "jen" za přeposlání nabídky, když chalani pracovní nabídku přijmou :-)
Stačí otevřít detail nějaké volné pracovní nabídky a stisknout tlačítko "Chci přeposlat tuto pracovní nabídku". Joblink vygeneruje vzor emailu, který stačí upravit a poslat známým. Jednoduché, lehké, nenáročné. Jen znát ty správné lidi a poslat jim nějakou Job nabídku z portálu JobLink.
Je to takový "affiliate" program, ale místo pár stovek jako např. z prodeje letenky, můžete zde dostat 25-50 tisíc za jeden "prodej" :-)
(Nejedná se jen o počítačové specialisty, ale provize 50 tis. je i za "dohození" chemika, 20 tisíc za cyklo - servisního technika nebo asistentky - sekretářky.)
Vidíte, jak ty peníze úplně leží na zemi a že je stačí jen zvednout?
Jak vydělat 500 tisíc korun do začátku aneb peníze dělají peníze
Když jsem zmiňoval kdysi nějaké mé staré a ověřené zásady z deníku programátora, tak se někdo chytrý ptal v komentářích, jak vydělat 500 tisíc, že pak už by jako věděl, co s nimi.
To "vědět, co s nimi" je ale základ, co si možná málokdo uvědomuje. Kdo totiž pochopí, že je potřeba ten přístup k penězům trochu otočit, tak má vyhráno.
Důležitější, jak vydělat pořádné prachy, je právě otázka, na co je chci, co s nimi budu dělat.
Je to úplně ten samý princip, jak třeba u výuky jazyků. Někdo se začne učit nějaký cizí jazyk a ani neví proč. Stává se tak z něj jen další "věčný" student, který nedokončí žádný kurz, stále znovu a znovu začíná a jazyk se nikdy pořádně nenaučí. O co jednodušší to má někdo jiný, kdo přesně ví, na co ten jazyk chce využívat a má třeba sen nebo konkrétní nabídku studia nebo práce v zahraničí, či práce u nějaké vysněné zahraniční firmy v ČR.
Znám několik odborníků, kteří se s plným nasazením věnovali svému oboru, dělali naplno, co je baví, ale jazyk nějak moc neovládali (pasivní čtení AJ manuálů nepovažuji za znalost jazyka). Dva z nich, díky svým odborným znalostem na sebe tak upozornili, že pak dostali nabídku pracovat v Silicon Valley, což byla pro ně tak silná motivace, že se jazyk doučili na komunikativní úroveň za 1-2 měsíce intenzivního denního studia.
Chci tím naznačit, že kdo přemýšlí neustále dokola jen o penězích, jak je vydělat, kdo zakládá firmy nebo vymýšlí projekty jen pro ty vytoužené peníze, tak mu už nezbývá čas na pochopení, proč ty peníze vlastně chce. Naopak ten, kdo má jasnou představu, co chce dělat, na co by dané peníze použil, tj. má jasnou představu o smyslu své činnosti, tak začne něco vymýšlet a dělat s nadšením, a ty peníze se dostaví automaticky. PROČ?
Když totiž dělám něco s nadšením, zapálením pro věc, když dělám něco, co mě baví, tak to dělám dobře a stává se ze mě profesionál ve svém oboru. Dokážu pak svým nadšením nejen přesvědčit nějaké potenciální investory, ať investují do mého projektu, ale získávám pak i lukrativní zakázky, či pracovní příležitosti, neboť mého nadšeného a profesionálního přístupu si brzy někdo všimne. Spojuji se s dalšími nadšenými profesionály a spolu zakládáme dobrou firmu nebo alespoň dobrý pracovní tým a opět získáváme kvalitní a dobré zakázky z celého světa.
Nevím, možná ale někoho opravdu baví "jen" vydělávat peníze a pak se kochat narůstajícím kontem v bance. Možná nějaký novodobý Harpagon opravdu potřebuje k životu ten pohled na kufr plný peněz, ale o tom snad už Moliér napsal hru, že?
Jak vydělat prvních 500.000,- Kč?
V komentáři k tomu výše zmiňovaném příspěvku jsem radil, že ten cíl vydělat třeba 500 tisíc vypadá možná pro někoho nereálně a někdo si ani neumí představit, že takovou přibližnou částku je třeba možno vydělat za jeden měsíc. Možná někdo ani nevěří a takové by snad nepřesvědčila ani faktura za práci, či kopie daňového přiznání.
(Zajímavé ale je, že skoro každý druhý věří kecům v bulváru nebo tomu, že doména Pizza.com byla prodána za 3 milióny dolarů.)
Nevěřícím jsem proto tehdy radil použít jednoduchou "metodu ementálu" a rozdělit velký "úkol" na několik menších, tj. rozdělit velkou částku na menší části, které vypadají již trochu reálněji a věrohodněji.
500 tisíc = 5x 100 tisíc
100 tisíc = 5x 20 tisíc
Jeden z několika úkolů pak zní mnohem jednodušeji: "Jak vydělat 20 tisíc?" nebo "Jak vydělat 50 tisíc?" Potom je možné otázky doplňovat třeba: "Jak zdvojnásobit těch 100 tisíc?", příp. "Jak ze 400 tisíc udělat 500 tisíc?" nebo když roste chuť: "Jak zdvojnásobit těch 400 tisíc?"
Myslí si snad někdo, že je opravdu takový problém poslat každý měsíc 5 faktur pěti zákazníkům na 20 tisíc? No a 100 tisíc je doma za jeden měsíc. Co takhle 5 faktur měsíčně na 50 tisíc? Nebo 20 faktur měsíčně na 40 tisíc?
(To vše jsou reálné příklady, co fakturuje vždy jen jeden člověk za své služby v různých oborech podnikání.)
Tím jednoduchým rozdělením "velkého" úkolu na několik dílčích se určitě dosáhne mnohem více, jak nějakým lamentováním "po hospodách", že bych chtěl taky někdy mít 500 tisíc nebo vyhrát milión. Navíc, tohle "ementálové" pravidlo platí skoro na jakýkoliv úkol, ať už při studiu, v podnikání nebo obecně v životě.
Když se to ještě doplní tím filozofickým "vědět, co s nimi", jak jsem popisoval na začátku, tak to "vydělávání" jde skoro samo. Vím-li totiž, na co ty "vysněné" peníze chci, tak existuje plno cest, jak k tomu "cíli" dojít a nemusí to být hned přes peníze.
A kdo čekal, že zde najde konkrétní tip, jak vydělat nějaké peníze, tak vydržte na příští příspěvek. Vězte ale, že prací se dnes velké peníze opravdu nevydělávají ;-)
Chcete vlastnit MyEgo, YourEgo, OurEgo nebo spíše profesionální mEgo?
Každý si někdy hýčká své ego, snaží se vypadat na úrovni, či alespoň zajímavě. Někdo své ego umí dobře prodat, umí se prosadit v životě i v podnikání, ať už díky svým znalostem, schopnostem nebo dobrému marketingu.
Někdy je možná naše ego důležitější, jindy na něm nezáleží, někdy nám naše ego roste samo, jindy nám pomáhají přátelé, kolegové a známí ve společnosti, kde se pohybujeme.
Asi většina má někde na Webu svůj osobní profil (online ego) a obvykle nemáme dostatek času, trpělivosti ani síly všechny online profily udržovat v aktuálním stavu, ať už to jsou profily na Blogger, Facebook, Flickr, LinkedIn, MySpace nebo dalších stránkách. Zmiňoval jsem se již o LinkedIn, který se mi líbí, neboť kromě osobního profilu a kontaktů, je možno ho využívat i jako profesní životopis (generuje .PDF), jako jobs portál, či odborné diskuzní skupiny.
Něco podobného, ale v mnohem rozšířenější podobě nabízí relativně nová služba mEgo.com a musím říci, že technologicky dost profesionální, alespoň tak na mě působí po vyzkoušení některých funkcí. Jestli už to někdo zkoušel, tak už jistě má "one of the first mEgo accounts in the world".
mEgo.com - The next generation in digital self expression!
"mEgo is the first dynamic visual profile that allows you to take your online profile with you. Share profile information, videos, photos and feeds from a simple, portable and cool interactive avatar. mEgo is the next generation for digital self-expression, get your mEgo now!"
Kromě online profilu s variabilním množstvím informací nabízí i možnost přidat si oblíbené RSS feeds, video player pro YouTube, umožňuje napojení na fotogalerie z Flickr nebo Photobucket, Amazon.com Wishlists, LastFM Playlists, Image & Podcast feeds, či del.icio.us bookmarks.
Tu kombinaci skvělého interface a technologie na pozadí jsem ještě nikde neviděl a to se jedná teprve o beta verzi. Jsem zvědav, jak se tento projekt posune dle podnětů uživatelů, neboť se mi zdá, že ten autorský tým má dobře našlápnuto.
Source: mEgo.com
No a tuhle krátkou prezentaci mEgo na TechCrunch40 konferenci každopádně doporučuji, neboť takhle mají vypadat prezentace. Trvá necelých 7 minut, hlavně je ale zábavná, neboť ty dvě dámy působily profesionálně a mile, žádná nuda:
mEgo zatím asi není na prodej, jak jiná ega, ale můžete si koupit mEgo trička, mikiny, tanga!, tašky, čepice, či hrníčky s logem. Docela zajímavé, jak si rozjíždějící projekt dává záležet i na takové propagaci. Budu o to uvažovat, jak začneme s propagací vlastních projektů, neboť takový správný název na boxerkách nemůže mít chybu :-)
Čím hloupější sedlák, tím větší kobzole!
Nevím, zda si toho někdo všimnul, ale ověřuji si stále, že čím hloupější podnikatelský nápad, tím větší úspěch. To snad platí neustále už od dávných dob.
Čím to je, kdo ví, ale asi "vládce všehomíra", Bůh, Alláh, Budha, či mimozemšťané (vyberte si), chtějí pomoci těm hloupějším na světě a tak podporují jejich hloupé nápady. No a ti ostatní, co mají více rozumu, co mají dobré nápady, tak se musí nějak více snažit.
Je ověřený fakt, že čím je kdo chytřejší, tak má chytřejší a dokonalejší nápady, přichází s úžasnými nápady a inovacemi, ale... Úspěšnější je vždy ten hloupější, který má obyčejný (hloupý) nápad, neboť těch obyčejných (hloupých) lidí je obecně na světě většina.
Vemte si jen, kdo vyhrává peníze ve Sportce, kdo se hlásí a vyhrává v různých soutěžích a reality show, kdo kliká na Adsense reklamy, kdo nakupuje v teleshopingu, kdo skočí na každou přihloupou reklamu, kdo hlasuje v TV soutěžích a zaplatí 50,- Kč za minutu hovoru za nereálnou možnost vyhrát ráno s Novou 10 tisíc.
Hloupost je největší business současného světa!
Ta sázka na "hloupost" zákazníků se ukazuje snad ve všech oborech podnikání a dalo by se najít mnoho příkladů ze všech oblastí lidské činnosti. Nemusí to být jen spekulace s doménami, online reklama, klikání na Adsense ani nákup v supermarketech, kdy hlupákům stačí nápis "sleva" a kupují i to, co by nikdy v životě nekoupili.
V ČR jsem na tu hloupost docela zvyklý, přeci jen jsem zde vyrostl a chápu tu tupost po 40ti letech socialismu, ale v USA je to naprostý vrchol koncertu! Asi každý, kdo v US někdy byl, zaregistroval to neskutečné množství všeho, co je možno koupit a že neexistuje něco, co by neexistovalo.
Chcete mrkvovou zmrzlinu nebo celerovou, či cibulovou? Potřebujete TV v bledě modré barvě nebo v mahagonovém odstínu? Neuvěřitelné!
Čím hloupější nápad, tím více zákazníků a tím větší business. Zde jen pár příkladů, zatím možných jen v USA, kde každý druhý kupuje jakoukoliv hloupost, co vidí:
NewYourKey.com
New York's only 24/7 Key Storage & Delivery Service
...Uschovejte si klíče od bytu, když je někde ztratíte na párty nebo si zabouchnete dveře.
Picopad - Everyday Innovations
How many times have you found yourself on-the-go and in need of something to write with?
...Chcete si napsat poznámku někde na ulici nebo na cestě, tak to potřebujete papírky v pěkném obalu.
Booksling - Everyday Innovations
Whether you're on the road or just lying in bed, it's nice to know your tool of choice is always within easy reach.
...Záložka do knížky přímo s tužkou. No nekup to, když to tak moc potřebuješ :-)
Country Codes of the World
A map of the country domains of the World Wide Web, published by Byte Level Research LLC.
...Mapa Country Codes of the World za lidových 30,- USD. Opět, nekup to za tu cenu.
Jsou prostě "taškařice", se kterými je možno dělat business v USA pouze díky velikosti trhu a množství (tupých) zákazníků. Základ v každém podnikání ale je, moc nepřemýšlet o skvělém nápadu, ba naopak. Zkuste zapřemýšlet, co nejhloupějšího vás napadá a s tím pak budete mít mnohem větší úspěch, jak s nějakým dokonalým a unikátním nápadem.
Je to špatné, já vím, ale to je realita, která se mi vůbec nelíbí :-)
Jak končí dobrý anglický blog na Webu a nutnost ochrany soukromí na Internetu
Minule si někdo v komentářích mírně stěžoval, že jsem nepublikoval anglické stránky, které čtu. Psal jsem, že toho je tolik, že by to vydalo na vlastní Web portál, neboť doporučovat nějaké zdroje z anglického světa sice jde, ale záleží to na subjektivních zájmech čtenářů. Nejde doporučovat něco někomu, kdo se zajímá o něco úplně jiného a každý by si měl najít to svoje, co ho baví a zajímá.
Navíc, tohle není žádná placená služba, která za nějaké "pohodlné" čtenáře bude dělat přehled, co zajímavého číst, stejně tak opravdu nemůžu za někoho dělat "domácí úkoly", když mě žádá o nějaký algoritmus nebo konverzi nějakého souboru do SQL databáze. Z toho jsem už vyrostl ;-)
Nic mi ale nebrání zmínit nějaké dobré Web stránky, včetně zdrojů, na které odkazuji. Takže k ročnímu výročí jedné smutné události si dovolím malou vzpomínka na blog jedné "Top Tech" bloggerky, autorky několika knih o jazyku Java a jedné z významných osobností Internetu, která přestala publikovat příspěvky na svém blogu a ukončila veřejná vystoupení na konferencích poté, co byla atakována vyhrůžkami zabití. Ano, i to je dnešní Internet.
"The Internet used to be a university. Then it became a shopping mall. But now, it's a War zone."
Ten blog mi toho v záčátku dosti dal, hodně jsem se poučil a mnoho článků má stále nadčasovou platnost, takže doporučuji k návštěvě:
Creating Passionate Users (Kathy Sierra)
"This blog has always been about optimism, creating better user experiences, helping users spend more time in flow, and learning... This blog was because I love helping and teaching and learning from readers."
Znáte někdo nějaký blog post na světě, který by měl přes přes 1100 komentářů? Viz jeden z posledních příspěvků Death threats against bloggers are NOT "protected speech" (why I cancelled my ETech presentations).
From the discussion: "You are one of my all-time favorites. Thank you for living. Thank you, thank you, thank you. Your life has made my life better. And I, in turn, have been able to help others live better."
Možná už někdo slyšel o tom útoku, který před rokem zažila Kathy Sierra, ale mně to stále leží v hlavě, jak někdo může být tak zlý, hloupý a zákeřný, a vůbec se autorce nedivím, že to zabalila. Zmiňovala se o tom většina zdrojů na Internetu, což jsou mimochodem také stránky, které sleduji:
- BBC News - Blog death threats spark debate
"If you want to do something about it, do not tolerate the kind of abuse that includes threats or even suggestions of violence (especially sexual violence)."
- Slashdot - Death Threats In the Blogosphere
"Several readers have written in about the death threats and threats of sexual harm that have been directed at tech blogger Kathy Sierra. She is the author of a number of books about Java and a popular speaker at conferences."
- SearchMarketingGurus - Should Women Be Afraid to Blog?
"Should harassing comments, pointed posts, threatening emails deter women from starting their own blogs, expressing their opinions and sharing their deep knowledge of the industries they specialize in?"
Dokonce i CNN o tom měla před rokem reportáž:
Dark Side of Blogging - Death Threats Online
Nejsem vůbec paranoidní, ale od té doby si trochu více chráním soukromí, nepublikuji na svých business stránkách ani telefon ani celou adresu (max. Skype číslo registrované na pobočku v US), používám chráněný soukromý email, kdy ostatní adresy jsou přeposílané přes několik spam filtrů, a u nás nebo v cizině se připojuji do Internetu jedině přes vlastní soukromou VPN gateway, kdy proxy server je úplně někde jinde, jak se zrovna nacházím.
Byly doby, kdy jsem byl maximálně otevřený, ale časy se mění, jak se čím dál více duševně narušených učí pracovat s Internetem ;-(
Řekni mi, co čteš a já ti povím, jaký jsi aneb proč je lepší číst anglické blogy
Není to ani rok, kdy jsem vyzýval Řekni mi, jaký čteš blog a už musím udělat rekapitulaci, neboť stav je naprosto zásadně odlišný, abych tedy tím nedávným příspěvkem nemystifikoval náhodné čtenáře.
Zmiňoval jsem se, že se pohybuji většinou na anglickém Webu a čtu tedy spíše blogy v angličtině. Jde o to, že u AJ stránek se vždy (většinou) jedná o původní autorský obsah a když už někdo používá odkazy, tak je doplní o svůj vlastní názor a osobitý pohled a hlavně, nejedná se JEN o nějaký přeložený obsah nebo návod převzatý z originálních anglických stránek, jak se dnes a denně objevuje na českém Webu.
Viděl snad někdo anglické stránky, kde by autor jen přeložil nějaký originální český příspěvek?
(Připravovaný cyklus článků o službách Google snad nemůže portál Zive.cz ani myslet vážně? Je mi naprosto jasné, o co tam půjde a "podněty" čtenářů v komentářích mě jen přesvědčují, že ta česká společnost je opravdu sto let za opicemi. Copak si nikdo není schopen přečíst ani nápovědu v angličtině, když nechápe, jaké "Advanced" parametry použít v Google Search? To bylo opravdu naposledy, co jsem na Zive.cz zabrousil. NEVER more!)
Přehled anglických stránek a blogů, které pravidelně sleduji, sem ale asi nemůžu dát, neboť kdybych chtěl všechny anglické zdroje, které využívám, publikovat, tak bych snad mohl vytvořit extra Web stránky jen pro "seznam všech blogů" rozdělených dle skupin, zaměření, zemí, či oborů, kterým se věnují. Místo seznamu by tak vznikla spíše databáze linků na jiné blogy, příp. portál se zdroji z celého světa.
(Možná bych to mohl pojmout, jak ten zmrdík, vydělávající na reklamě, který jen sepsal názvy zeměpisných útvarů - ostrovů, zemí, či názvy různých oděvů, obuvi nebo batohů, či co všechno má registrované za domény, aby zaplevelil Web reklamou doplněnou o RSS zdroje z Webu, a kterému se peníze jen hrnou díky tuposti uživatelů na českém Webu.)
Stojí vůbec za to, číst české blogy?
Nejprve bych v úvodu zmínil "nejlepší blog českého Internetu", který dostal ocenění Křišťálová Lupa 2007 a který je snad nejlepší ukázkou, jak to na českém Webu funguje a co se oceňuje. Copak blog, kde je pár fotek z létání a nějaké reklamní články na služby Seznamu, si zaslouží nějakou cenu?
Chápu, píše ho "osobnost" českého Internetu, tak proč vlastně ne ;-)
Jak je to tedy se stavem českých Web stránek, o kterých jsem psal, že je sem tam navštěvuji?
- Dobrý web
- Nečtu! Možná je to dobrý Web, ale mě nezajímají kampaně AdWords ani žádná jiná propagace na Webu, která žádné informace nevytváří, jen tahá z lidí a firem peníze. - Fandorovy vyprávěnky
- Nečtu! Není ani co číst, neboť spekulant s doménami se věnuje primárně prodeji domén, které nasyslil kdysi dávno, když byl u korýtka a dnes nic zajímavého nenabízí. - FFFILM (František Fuka)
- Nečtu! "Recenze" na filmy, dá-li se těm úryvkům takto říkat, které sleduje autor mě nezajímají, čtu raději o filmech, co jsem si sám vybral a na co jsem se já díval. - ITBIZ - IT a byznys z jiného úhlu
- Sem tam mrknu, ale nechápu, proč na stránkách ITbiz, kde bych čekal články o IT recenzují automobil Cadillac. Dávám jim ještě pár měsíců, abych posoudil, jestli stojí za to. - Jersy Woo >/dev/null
- Zatím v /dev/null, neboť nějak nic nového, či nic moc inspirativního. - Jilm.cz
- Sleduji. Škoda jen, že není moc častá aktualizace, neboť myšlenky a názory autora stojí za pozornost. - Lupa o českém Internetu
- Sleduji. Jen nějak nevím, nevím, Slábne nějak ta lupa jedna, asi nasadila husákovy čočky nebo nemá peníze na provoz? - Marigold (Patrick Zandl)
- Sleduji. Jen mě pokaždé naštve ta Marigoldíreklama, kterou ignoruji, nesnáším a nechápu. Proč je takhle hnusně nahoře? - Podnikání v USA (John Vanhara)
- Sleduji. Honza zatím nemá chybu a jen lituji, že jsem ho neznal dříve a že jsme se nikdy nepotkali osobně. Je málo takových lidí na Webu, či na světě? - Rammi.cz
- Sleduji. Zatím. Jirka kdysi něco psal, ale nyní vázne aktualizace. Chce to asi ještě nějaký čas. - Sova v síti (Marek Prokop)
- Nečtu! Sova toho už dlouho nic moc nenapsala a nevím, zda ještě někdy něco napíše. - Tuesday Business Network
- Nečtu! Nemají už co nabídnout a doporučoval bych jim už zavřít krám. Aktuální je dnes First Monday & Monday Business Network. - Větrovka.cz
- Nečtu! Takové pěkné jméno a jen články o hlouposti typu Sklik nebo o nějaké poblbané PPC reklamě, jako by nebyly vážnější věci. - Webtrh Blog
- Nečtu! Vypadalo to na pěkné diskuzní fórum, ale scházejí se tam teď většinou jen spekulanti s doménami a jiní podobní "umělci", takže nemám důvod takové stránky navštěvovat. Škoda, možná že chlapci někdy pochopí, o čem je podnikání. - Yuhůův weblog
- Nečtu! Není důvod. Jen staré věci a nuda. Nic neodpovídá zajímavému jménu. - Žirafka.cz
- Už jí to prý nebaví, tak to sama dobrovolně zabalila. Škoda.
Každopádně, jsem rád, že existuje světový Web a originální stránky v angličtině, co stojí za pravidelné čtení. Vypadá to, že české blogování je o něčem úplně jiném, takže kdo by chtěl mrknout na něco inspirativního v češtině, tak doporučuji vybrané stránky v pravém sloupci - pro muže i pro ženy to nejlepší :-)
Jak vést a motivovat tým, když "Moje hodinky stojí více, jak tvoje auto!"
Kdysi jsem odmítl "úchvatnou" nabídku vést a motivovat indický team, neboť nelze zodpovídat za nějakou práci s týmem, který si sám nemůžu sestavit. Nelze plnit zodpovědně nějaké cíle a úkoly, když si nemůžu sám vybrat ty správné lidi do týmu!
Jsem přesvědčen, že právě takové "umělé" obsazování managerů do nějakých týmů je příčinou všech následných problémů, které vznikají, jako jsou např. nedokončené a nefunkční projekty, či nekvalitní produkty a služby. Několikrát jsem si již ověřil, ať už jako člen týmu nebo jako takový šéf, že takhle to opravdu nejde a je úplně jedno, jak kvalitní je šéf nebo jeho tým.
Takový management, když někam "uměle" dosadí nějakého šéfa, jen ukazuje svou nekompetentnost, naivitu a hloupost, neboť "koupit", tzn. přeplatit penězi, akciemi, či firemními požitky, nějakého dobrého managera opravdu nestačí na zlepšení hospodářských výsledků nějaké firmy, divize ani týmu.
Chybí totiž logická firemní kontinuita, kdy přirozená snaha a motivace stávajících odborníků v týmu vypracovat se svým úsilím někam výše ve struktuře firmy, je takovým dosazením někoho "z venku" úplně rozšlapána na padrť. Ať se pak nikdo nediví, že i sebelepší manager po čase odchází, pracovní tým se začíná rozpadat nebo minimálně morálka týmu dostává pěkně na frak. Výsledky jsou pak ještě mnohokrát horší, jak byly kdysi na začátku.
Viz také - Jak by měl vypadat dobrý šéf?
"Od dětství jsem měl představu, a stále jsem tak naivní, že tomu věřím, že JEN ten nejschopnější pracovník týmu se po čase může stát team leaderem, tj. šéfem týmu. Šéfem týmu lidí, u kterých má přirozenou autoritu, kteří ho berou odborně a oceňují i jeho osobní kvality."
Co ale dělat, když se (nechtíc) dostanete do pozice takového "šéfa"?
Ani jako freelance contractor nemusíte být ušetřeni takových zkušeností, neboť ta dnešní (penězi vynucená) móda nechat si vše dělat v low-cost zemích, se může dotknout i vás, když se podílíte na řešení, které navazuje na práci nějakého outsourcing týmu z Indie, Číny, Brazílie, Panamy...
Firmy v USA i v Evropě jsou totiž díky tomu stále "zbožňovanému" hospodářskému růstu nucené držet krok s konkurencí a snižovat neustále náklady, takže není neobvyklé, že většina projektů je nyní organizována tak, že šéf projektu a pár team leaders je z USA a zadávají, či kontrolují, práci levných týmů kdesi ve světě.
Narážíme na to nyní v USA při integraci jednoho našeho řešení, které by mělo navazovat na datový sklad, což je projekt dodávaný formou outsourcingu jednou indickou firmou. Neměli jsme o tom nikdo ani tušení, neboť jsme vždy jednali jen s americkými šéfy a až teprve na místě vychází najevo, že to vlastně dodává indická firma. Hrůza, katastrofa, děs!
Jejich projekt není ještě úplně dokončen, ale už byl předán zákazníkovi. Skoro polovina funkcí jim nefunguje, popsaná rozhraní a API funkce neodpovídají dokumentaci, všichni se na něco vymlouvají a zákazník tak nemůže provozovat ani naše řešení.
Máme sice vše zaplaceno a šéf posílá každý týden další vyúčtování za práce na místě, kde se snažíme náš project mírně upravit, aby fungoval i bez vazby na nefunkční datový sklad, takže bychom mohli být v klidu.
Zákazník ale vymyslel, že by nám zaplatil buď za naše vlastní řešení datového skladu a indickou firmu poslal k vodě (odpis pár miliónů dolarů), příp. nás požádal, zda bychom nepřevzali vedení toho indického projektu a nějak nedokopali ten tým v Indii ke zdárnému dokončení dle požadavků zákazníka. Americký management si s nimi totiž moc neví rady a nemůžou s nimi ani jednat nějak moc radikálně, neboť už je to několik milionů dolarů stálo.
První krok, který jsme zákazníkovi navrhovali, bylo vyslání nějakého zkušeného US managera do Indie, aby na místě s celým týmem věc projednal a hlavně, aby je osobním příkladem motivoval a poučil je o prioritách, termínech, a přinutil k dokončení.
Bude to úspěšné? Moc tomu nevěřím, ale nechtěl bych vzít na sebe odpovědnost za nějaký takový tým, který neznám ani za takový "zprasený" projekt.
Možná by to chtělo nějakou stylovou motivační řeč, kterou předvedl v excelentním výkonu Alec Baldwin ve filmu Glengarry Glen Ross, to by se snad něco dalo do pohybu ;-)
"You see this watch? That watch cost more than your car!"
"I am someone that can make things happen!"
Ten film je vůbec plný mnoha pěkných myšlenek, např. ten ABC princip (Always Be Closing) z video ukázky nemá chybu.
Viz také - Jak se chová dobrý a špatný šéf?
Google hospodaření za IQ/2008, online reklama na Webu má úspěch a akcie pěkně stoupají
Nejsem žádný akciový guru, jen malý příležitostný investor, někdy se ale fakt bavím, jak a hlavně na co reagují obchodníci s "dobrou vodou".
Předevčírem (Apr 17) jsem kdesi v US tisku četl, že je nyní výhodné kupovat akcie Google, neboť neustále klesají. Tu výhodnost k nákupu potvrdilo i pár "nezaujatých" bloggerů.
No a o den později, tj. včera (Apr 18), se už zavírala burza s +20% nárůstem, tj. o +89.87 USD vyšší cenou. Zajímavé věci se dějí na akciovém trhu :-)
Vývoj ceny Google akcií za letošní rok vypadá hezky, že? Hlavně ten skok nahoru úplně poslední den:
Source: Google Inc. (Public, NASDAQ:GOOG)
Ten nárůst jistě neovlivnili žádní bloggeři, ale oznámení Google o hospodaření za IQ/2008, které je plné zajímavých finančních údajů, kolik se vlastně točí peněz v tom virtuálním podnikání s reklamou na Webu. Jelikož Google je úspěšný skoro ve všem, na co sáhne, tak informace o jeho hospodaření může být pro mnohé (nejen) internetové firmy velmi inspirující.
Google Announces First Quarter 2008 Results
MOUNTAIN VIEW, Calif. – April 17, 2008 - Google Inc. (NASDAQ: GOOG) today announced financial results for the quarter ended March 31, 2008.
From the Google Press Announcement:
"Our ongoing innovation in search, ads, and apps helped drive healthy growth globally across our product lines, yielding another strong quarter for Google," said Eric Schmidt, CEO of Google. "As we integrate DoubleClick into our advertising platform, we see exciting new ways to improve the user experience and increase value for our advertisers and partners. Also, while exercising operational discipline, we continue to explore opportunities that add value to users everywhere and to Google in the long term."
Myslím, že to tiskové oznámení o hospodaření opravdu stojí za kouknutí, neboť obsahuje plno pěkných tabulek z čeho jsou složené příjmy a výdaje této bezesporu nejúspěšnější firmy na Internetu.
Co je velmi zajímavé, že většina tabulek o obratu, finančních aktivitách, či zisku, má v záhlaví poznámku "unaudited", tak nevím, nevím. Asi by to chtělo pořádného auditora, co by prezentovaná čísla důkladně prověřil. Nárůst akcií o 20% při zvýšení obratu o 3% (viz poslední tabulka v přehledu) mi připadá docela zábavný :-)
Mimochodem, není něco na tom, že ten vývoj akcií skoro odpovídá grafu pohybu kurzu USD-Euro, či přímo kurzu USD-CZK za stejné období, tj. od ledna 2008?
Source: US Dollar in Czech Koruna
Business of Software 2008 aneb kdo poletí v září do Bostonu?
Dovolím si upozornit na jednu významnou konferenci, která se koná začátkem září, kdy právě začalo přijímání registrací.
Nezmiňoval bych se o tom, kdyby za touto akcí nestál Joel Spolsky, software guru z New Yorku.
"We want to run a conference that inspires and teaches people about the business of software."
Business of Software 2008, a Joel on Software Conference
September 3-4, 2008 (Boston, MA)
Konference se koná sice až v září, takže je ještě relativně dostatek času k registraci, ale vzhledem ke kvalitě přednášejících bych se moc nedivil, že bude brzy plno. Můžete mrknout na nějaká videa z loňského ročníku, jaký byl loňský program a pozvaní hosté, či přednášející (např. Guy Kawasaki, Joel Spolsky, Eric Sink, Rick Chapman and Hugh MacLeod).
Já vím, každý nemůže hned letět do USA i když cena ($1,395), která odpovídá běžným sazbám takových událostí, by mohla být díky kurzu dolaru zajímavější. Kdyby tedy nějaký IT profesionál plánoval cestu do USA, tak tuhle konferenci v Bostonu bych doporučoval. Však kdo tam byl vloni z ČR, tak může jistě povídat :-)
Podrobnější informace jsou dostupné na oficiálních stránkách akce Business of Software 2008 a na svém blogu se o ní zmiňuje i druhý z hlavních organizátorů konference Neil Davidson, CEO of Red Gate Software.
A ochutnávka z loňska - Eric Sink on Marketing for Geeks:
A kdo by se nechtěl nebo nemohl setkat v září v Bostonu, tak si alespoň, po zadání emailu, může stáhnout úchvatnou free eBook - "The Phrenetic Phoughts of Phil Factor - Confessions of an IT manager", u které jsem se výborně bavil, když jsem prolistoval pár kapitol (má +100 stran, takže bude trvat než ji ve volných chvílích přelouskám).
Kolik účtujete za hodinu své práce aneb sazba za hodinu rozhoduje při získání zakázky?
Dostal jsem pár dotazů na téma, jak stanovit dobrou sazbu za hodinu práce, či jakou si říci odměnu za nějakou konkrétní zakázku.
Tohle je ale tak subjektivní a specifická problematika, že nevím, jestli se dá vůbec něco radit. Souvisí to totiž s konkrétní prací a zákazníkem, jaké máme znalosti, zkušenosti, jak moc potřebujeme peníze, jak moc se nám nějaká práce líbí, co jiného získáme, když na něčem budeme pracovat za nižší cenu (např. kontakty, reference, budoucí zakázky).
Dovolím si alespoň pár myšlenek, které by mohli někomu pomoci, neboť jsem tímto obdobím "vymýšlení cen" také kdysi prošel a musím říci, že nejlepší je vlastní zkušenost, vlastní omyly, špatná rozhodnutí a následná poučení.
Tohle se ale všichni učíme celý život, když pro nás tedy nedělá nějaký zkušený agent z Hollywoodu, který vyjednává ty nejlepší ceny :-)
Jaká je sazba za hodinu našeho života?
Postavil bych netradičně otázku jinak, tj. NE "kolik si chceme účtovat za práci", ALE "na kolik si ceníme jednu hodinu našeho času". To je totiž úplně jiné rozhodování a když se podíváte kolem, tak to v praxi funguje naprosto stejně.
Dá se to navíc použít univerzálně pro jakoukoliv profesi a typ práce, neboť je jen na našem svobodném rozhodnutí, zda budeme dělat nějakou práci za nějaké nabízené peníze.
Tu "sazbu za hodinu", příp. za měsíc (při měsíční výplatě), si musí každý stanovit dle svých schopností a dle toho, na co se "cítí", jak se umí prodat a jakou má "drzost", tedy schopnost někoho přesvědčit, že je ten pravý člověk za tu správnou cenu.
Ideální je mít rozhled na trhu práce a orientovat se, kolik se za podobnou práci platí v regionech, v Praze nebo v cizině, jaké jsou mé znalosti a jestli bych mohl konkurovat někomu na trhu svými znalostmi nebo cenou.
(Proto jsem se zmiňoval v příspěvku Práce plno všude, že jsem rád za všechny ty Jobs nabídky, co dostávám, neboť tak získávám pěkný přehled nejen o tom, jaké specializace jsou žádané, ale také i o cenách na trhu u nás i ve světě.)
Kolik si tedy říci za nějakou práci?
Tato otázka má smysl jen v případě, že se nás někdo zeptá a týká se spíše práce na zakázku a za něco, kde není předem možné odhadnout náročnost konkrétní práce, či firma ještě neví, kolik by měla nabídnout.
Mnohem jednoduší je ale reagovat na nabídky s přesně nabízenou odměnou, např. někdo hledá uklízečku za 150,- Kč/hod., příp. firma hledá správce sítě za 25.000,- měsíčně. V takovém případě záleží jen na nás, jak si ceníme svého času a jestli budeme reagovat na takovou nabídku, když jiná firma nabízí správci sítě třeba 50-70 tisíc.
Těžší rozhodování je, když někdo nabízí nějakou práci a zeptá se, za kolik by to bylo nebo jaký chceme plat, kdy doporučuji následující:
1. NIKDY nepožadujte přesnou výši odměny hned při první diskuzi
Neříkejte jako první svou cenu, když hledáte práci nebo domlouváte contract, neboť není obvykle ještě přesně znám rozsah a náročnost práce, nejsou definované časové a kvalitativní podmínky spolupráce a ani při hlavním pracovním poměru nevíte přesně, o jakou práci se bude jednat, jak bude náročná časově nebo odborně.
Nejprve je nutno zákazníka získat nebo zaměstnavatele přesvědčit o znalostech a kvalitách, pak teprve se bavit o ceně nebo o platu.
Znám plno příkladů, kdy někdo přišel o zakázku nebo nedostal vytouženou práci jen proto, že si řekl příliš mnoho. Např. bývalý kolega někde u pohovoru řekl, že chce 70.000 měsíčně a nevzali ho. Přitom by mu byli schopni nabídnout 60.000 tisíc a odměny ve výši 10-15 tisíc měsíčně, ale odradil je ten požadovaný základní plat, tak s ním už dále nejednali.
Je dobré mít také stanovenou nějakou nejnižší hranici, pod kterou nemůžu jít, to ale zákazníkovi neprozrazuji. Více strategické je stanovovat ceny dohodou, dle konkrétní zakázky a konkrétní práce. Když domlouvám contract, tak o ceně za nějaké řešení se bavím až po důkladné analýze problému a až po zpracování odhadovaného časového plánu.
2. CENU za práci uvádějte vždy s rozsahem OD-DO
Vždy se podivuji, jak někdo uvádí na svých Web stránkách přesnou sazbu za hodinu práce bez přesné specifikace, o jakou práci se jedná. V IT oboru nejde přece říci, že např. vývoj Web stránek stojí třeba 500,- na hodinu, neboť co to je vývoj Web stránek?
Bude sazba na hodinu opravdu stejná, když někdo chce udělat jednoduchý statický Web (práce na 3 hodiny, příjem 1.500 Kč) nebo dynamický Web s databází, kdy ani nevím, zda databáze bude mít 5 nebo 100 tabulek (práce na 3 měsíce, příjem 270.000 Kč)?
Budu stejně účtovat české firmě vedle v ulici a US firmě, která mi zaplatí letenku a ubytování v New Yorku, což pro mě může mít někdy větší cenu, jak nějaká extra sazba na hodinu?
Není náhodou cena ovlivněna i tím základním pravidlem, jak dlouho mi bude nějaké řešení trvat? Já třeba něco zvládnu za 10 hodin, někdo jiný za 20 hodin a nějaký expert za 5 hodin, každý navíc za jinou sazbu. Koho si má pak zákazník vybrat?
Když se kouknu zpět na projekty, na kterých jsem pracoval, tak má hodinová sazba se pohybovala od 0-250 USD za hodinu (ano, dělal jsem něco i zdarma) a záleželo jen na druhu práce, počtu hodin a zajímavosti projektu. Při práci za nižší sazbu jsem mohl účtovat skoro "neomezené" množství hodin a pracovat na více zakázkách současně.
3. IDEÁLNÍ je kontrovat otázkou: "Kolik byste nabídli?"
Když se vás někdo zeptá, jaký chcete plat, tak naprosto dokonalá reakce je "vrátit míč" a zeptat se: "Kolik byste mi mohli nabídnout?" a pak jejich nabídku posoudit.
Každý asi ví, kolik by chtěl vydělávat, ale ideální je přinutit zákazníka - zaměstnavatele říci první nabídku a nenechat se přinutit vynést karty na stůl jako první.
V případě contractu na nějakou konkrétní práci je vhodně cenu opět zmínit v rozsahu, tj. navrhnout nejprve základní řešení a základní cenu a počkat na reakci zákazníka. Když se mě nějaký zákazník z USA zeptá na mou sazbu na hodinu, tak hned vím, že nesmím hned něco vychrlit, ale musím nejprve zakazníka získat.
Začnu tedy diskuzi o tom, že cena záleží na druhu a rozsahu práce, co tedy vlastně potřebuje, jak moc na to spěchá. Odhaduji časovou i odbornou náročnost řešení, zda vše zvládnu sám nebo budu potřebovat tým a zda pak ta sazba na hodinu bude odpovídat ceně za řešení a jestli na to zákazník vůbec bude mít.
A cena za jednu hodinu mé práce?
Může to být 1000-2000 nebo jen 250-500 Kč/hod., někdy můžu pracovat i zdarma. Ale šaška nebo panáka na poli ani tanečnici u tyče bych ze sebe nedělal za žádnou cenu - a to nemám nic proti tanečnicím ani panákům :-)
Granty z Islandu, Lichtenštejnska a Norska podporují Jarní cyklojízdu Prahou
Minule jsem o tom psal na podzim, tentokrát tedy jedna jarní akce upozorňující na přemnožení krys aut v Praze. Stále platí, že kdyby méně lidí jezdilo autem, kdyby si lidi raději dokázali vychutnat ranní procházku do práce čistým městem...
A tohle je vážně síla k zamyšlení, KDO musí podporovat takové akce:
"Jarní cyklojízda je podpořena grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti."
Velká jarní cyklojízda za přívětivější Prahu
Čtvrtek 17.dubna 2008, 18 hodin, nám. Jiřího z Poděbrad
"Podle výzkumu by téměř třetina Pražanů ráda na kole jezdila do práce či za nákupy. Ovšem za podmínek, že k tomu budou mít vhodné prostředí, zejména bezpečné cyklostezky a parkování. Dokáží Pražané o jízdním kole přesvědčit vedení města? O to usiluje právě cyklojízda!"
Viz také - Related Links:
- Auto*Mat - pro zdravější město
"Jsou dopravní zácpy konečným výrazem naší automatické svobody pohybu? Je závislost na automobilu automaticky méně nebezpečná než závislost na drogách? Je automobil ve městě automaticky rychlejší než jízdní kolo? Proč se automaticky zvyšuje počet zabitých a raněných na silnicích?"
- Den bez aut aneb kdy nás asimilují Borgové
"Kdyby bylo obecně méně aut a lidi by se naučili uznávat jiné hodnoty, tak by se nemusely třeba ani stavět dálniční obchvaty, budovat nové tunely ani dálnice Českým rájem, omezila by se korupce při zadávání státních zakázek, neboť by žádné nebyly, nestoupala by cena benzínu, neboť by o něj neměl nikdo zájem..."
A jelikož opakování je matka i otec všeho: "Proč myslíte, že Google podporuje ekologii a místo firemních aut nabídl všem zaměstnancům v Evropě kola zdarma?"
Jak OSA podporuje charitu a vybrané "autorské poplatky" posílá neziskovým organizacím
Má někdo doma nějaké okopírované hudební CD? Stahuje snad někdo hudbu z Webu? To snad né?! Fuuj, taková zlotřilost!
Věřím, že všichni takoví bad boys & girls alespoň poctivě platí té partičce hudebníků z OSA autorský poplatek, když si jdou na kopírku okopírovat svůj vlastní rodný list, když si koupí novou tiskárnu nebo pevný disk do počítače.
ANO, "autorský poplatek" platíte hudebníkům z OSA i když si jdete okopírovat rodný list, což je vlastně také "hudební" dílo, na čemž má jistě Karel Gott svoji zásluhu, neboť nebýt třeba jeho písniček, tak bychom se možná ani nenarodili.
Za co ale platíme "autorský poplatek" té povedené partičce v OSA, když si necháme okopírovat někde na kopírce úplně čistý list papíru A4, tj. bez textu?
(Z té jedná A4 to dělalo jen 0.05 Kč, ale jde snad o princip.)
O tom, jak OSA devastuje morálku jsem už psal a všude po Internetu je psáno v podobném duchu o těch nesmyslných poplatcích, co schválila buď "podplacená" nebo zřejmě "duševně nemocná" nadpoloviční většina poslanců a senátorů. Čas od času je potřeba na to opět mírně upozornit, neboť kapka po kapce...
Vážení poslanci, senátoři, prosím, vzpamatujte se a zrušte tuhle do nebe volající hloupost a tupost, kterou jste schválili!
"Autorské poplatky", které všichni platíme soukromé společnosti OSA za naše vlastní autorská díla, fotografie našich dětí, vlastní videa, vlastní data na počítači, která zálohujeme na CD/DVD, což nemá s Helenkou Vondráčkovou, Karlem Gottem, Michalem Davidem ani s "Francis Little Johnem" anóbrž Františkem Janečkem, nic společného, tak přinášejí těm povedeným umělcům pěkných pár miliónů ročně.
Napadá mě, že když se v ČR schvalují zákony podobné těm "autorským" poplatkům OSA, tak co takhle, poslanci milení a senátoři učení, schválit např. i takovéto poplatky:
1. Daň z prodaného motorového vozidla:
Z každého prodaného auta, motorky, náklaďáku by se odváděla daň 10-20% a vybrané peníze by šly buď plicním oddělením nemocnic a nebo, což by bylo jistě smysluplnější, také přímo partičce v OSA.
Zvuk motoru je přece neautorizovanou hudební produkcí "ukradené" hudby. Každé zatroubení by mělo být ještě zpoplatněno speciální sazbou.
2. Daň z prodaného jízdního kola:
Z každého prodaného jízdního kola by se odváděla také daň 10-20% za poškozování silnic, navíc by se zavedl povinný poplatek "z kola" všem bez rozdílu (děti, kojenci, důchodci, invalidé) podobně, jako je např. poplatek za TV & rozhlas.
Vybrané peníze by opět mohly jít přímo OSA a nebo společnosti Shell Oil jako kompenzace za to, že cyklisté nekupují její benzín.
3. Daň z mluveného slova:
Když máme daňově podchycenou hudební produkci doma, v hospodách, na koncertech, či kdekoliv na veřejnosti, jak je možné, že ještě neplatíme daň z mluveného slova? Pro začátek, aby se daňové zatížení nedotklo sociálně slabších, tak by stačila jen daň z otázky. Prostě, kdo se na něco zeptá, zaplatí daň z otázky.
Odpovědi by (zatím) mohly být bez poplatku a děti do 15 let by měly otázky zdarma.
Už vidím socany, jak požadují zdarma otázky do 18 let? O tom se dá ale diskutovat ve sněmovně, opozice může podat nějaké pozměňovací návrhy a komunisté by mohli navrhnout referendum.
CO se má kdo na co ptát?
Komu by ale šly tyhle vybrané poplatky "z otázek"? Buď partičce v OSA, příp. by se odváděly tomu, koho se ptáme? Dobrý nápad! Takže se oficiálně ptám:
PROČ platíme "autorské" poplatky společnosti OSA za kopie svých soukromých dokumentů a za svá vlastní autorská díla a vlastní data, která si uložíme na CD/DVD, vytiskneme na vlastní tiskárně, či si necháme okopírovat?
Daň číslo 3. sice zatím nebyla schválena, ale budu progresivní a udělám si daňovou rekapitulaci na "daň z otázek":
- počet otázek v příspěvku celkem: 10
- odhadnutá paušální sazba daně za otázku: 1,- Kč
- na zálohách daně z otázek zaplaceno: 0
- daň z otázek celkem: 10,- Kč
Ptáte se, jak vlastně OSA podporuje charitu?
Zmrdíkům v OSA právě vybranou "daň z otázek" posílat nebudu, ale částku vynásobím a pošlu dětskému domovu ve svém rodišti. Takže takto nějak "podporuje" OSA charitu a neziskové organizace.
PS: Tohle je jen fiktivní příklad a ukázka stupidity, na jaké je postaven "autorský poplatek", který vybírá "OSA – Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, o.s." (www.osa.cz).
Poskytujete služby nebo "jen" přesouváte krabice od výrobce ke spotřebiteli?
Docela se "bavím", když vidím okolo všechny ty nadšence, co jim někdo nabulíkoval, že stačí udělat nějaký eShop, naplnit ho nějakým zbožím a jak se bez práce pohrnou hromady zlaťáků.
Ono to totiž není tak jednoduché a málokdo si uvědomuje, že mít Web stránky na prodej čehokoliv v dnešní době už nestačí. Chce to ještě mít nejnižší ceny, tj. dovážet nejlépe přímo z Číny, mít velký sklad, neboť v kuchyni balit nějaké krabice moc dlouho dělat nejde. Pak je nutno ještě zaměstnat lidi, odvádět za ně daně, platit za ně SP/ZP, když si tedy vážím svého času a nechci ztrácet čas balením nějakých krabic a chozením na poštu.
Proč chce každý "jen" prodávat zboží?
Dnešní úvaha mě napadla poté, co mám za sebou nedávnou zkušenost s nákupem nového gramofonu, neboť jsem narazil na neskutečné množství eShopů, kde nabízeli mnou vyhlédnutý gramofon. Postupoval jsem totiž asi jako každý druhý zákazník, tj. projel na Webu nabídky výrobců, porovnal technické parametry, design a orientační cenu, no a po tomto základním výběru jsem se jal vyhledávat nejlevnější kousek vybraného typu.
Zajímavé, že ten jeden typ gramofonu, od jednoho výrobce a od jednoho distributora, měl v nabídce každý druhý eShop za skoro tu samou +/- cenu, takže začalo rozhodovat něco jiného. Dostupnost zboží, lokalita, jméno a zázemí prodejce, tj. případný servis, nabídka doplňků, USB kabelů ke gramofonu, zesilovačů, reprobeden,...
Výsledek? Na ceně moc nezáleželo, šlo spíše o to, zda je zboží na skladě k okamžitému odběru, jestli prodejce sídlí někde poblíž nebo na periferii. Když totiž něco chci, tak to chci hned a ne čekat týden na poštu. Navíc, když kupuji něco elektronického, tak potřebuji dobrý servis, neboť takové zboží se může kdykoliv porouchat. Zaplatím tedy raději víc, ale nemusím pak zboží posílat třeba zpět do USA, kde by mohl být nákup levnější.
Tak bylo 99% eShopů hned vyloučeno ze "slosování", neboť nenabízely nic jiného, než poslání krabice od výrobce, což každému eShopu trvalo jinak dlouho ;-)
Proč "pouhý" prodej zboží nemá moc budoucnost?
Nevím, kdy přesně jsem přišel na to, že nemá cenu se zabývat jen pouhým prodejem zboží, tj. přesouváním krabic od výrobce ke spotřebiteli. Matně tuším, že to bylo kdysi v začátcích mého podnikání, kdy jsem se zabýval prodejem hardware - software a služby tvořily jen zanedbatelný zlomek celého obratu firmy.
"Day after day", jak se snižoval rabat z prodeje, díky snižování cen všeho počítačového, tak jsme s parnery rozhodli omezit to "pouhé" prodávání a začali se soustředit na dodatečné služby, tj. v případě počítačů na instalace, školení, vývoj, či kompletní integraci IT řešení.
No a ono to opravdu fungovalo a světe div se, funguje dodnes a to již pěkných pár let!
Ten mezičlánek od výrobce ke koncovému zákazníkovi totiž v dnešní internetové době trochu ztrácí smysl. Je jen otázkou času, kdy eShop s kompletní nabídkou zboží nabídne přímo každý výrobce, který tak okamžitě zvýší své zisky, neboť nebude muset platit provize všem těm prostředníkům na cestě (prodejcům).
Základ každého podnikání je poskytování služeb
Ten základní princip (specializace na služby) ověřila doba naprosto dokonale. Jaký je dnes rabat na prodeji počítačů, tiskáren a všech hardware doplňků? Kolik kusů nějakého železa se musí prodat, aby se pokryly veškeré distribuční náklady?
Mírnou paralelu je možno vidět i v oboru prodeje jídla a spotřebního zboží, kdy se daří jen velkým super/hyper marketům, kdy malé obchůdky přežívají jen díky několika věrným zákazníkům a nemají před sebou nějakovou moc světlou budoucnost. Neustále stoupající ceny na provoz (nájmy, platy, energie) a snižující se rabat jsou hlavní příčiny všech problémů.
Jak Čína pěkně konkuruje "pouhému" prodeji zboží?
Další klacek pod nohy všem prodejcům hazí Čína naprosto dokonale, neboť ceny zboží se snižují snad každý měsíc a tím i případný rabat. Kdo v dnešní době jen nakupuje a prodává zboží, tak riskuje, že něco nakoupí a za měsíc je dané zboží dostupné již za mnohem nižší cenu. Takže nakupovat miliónové zásoby se nemůže už nikdy nikomu vyplatit. Vždyť pomalu i notebooky se vyrábějí až na základě objednávek.
Podnikat v oboru "nákup-prodej" se proto vyplatí opravdu jen na extrémně velkém trhu, s velkou kupní silou, se zákazníky, kteří rádi a často nakupují (USA). Kdo se o to snaží někde jinde na světě, tak přeji opravdu hodně sil v boji s levným, levnějším a nejlevnějším čínským zbožím, a s chytrými, chytřejšími a nejchytřejšími dovozci.
V oboru informačních technologií je navíc většina produktů dostupná zdarma (databáze, vývojová prostředí, doplňkový software), či přímo jako freeware nebo open-source, takže jediné, co stále zůstává na dobré ceně, příp. za co cena ještě roste, je odměna za práci, za znalosti, zkušenosti. Odborné instalace, integrace, vývoj na zakázku, školení uživatelů, support, nové verze software...
Co je opravdu výdělečné podnikání?
Chcete-li tedy provozovat opravdu výdělečné podnikání bez nějakých velkých cenových výkyvů na trhu, nechcete-li být ovlivňováni čínskými dumpingovými cenami ani cenou za barel ropy na světových trzích, soustřeďte se na služby a na "prodej" odborných znalostí.
Jedině znalosti a zkušenosti mají nějakou cenu, nikdo nám je nesebere, žádná inflace je nedevalvuje, žádný čínský výrobce nemůže přehnaně konkurovat ani levnou cenou.
Viz také - Vzdělání vs. vzdělávání aneb co se ve škole neučí
Ideální CASE Tool pro Software architekty, profesionální vývojáře a designery
Kolik vývojářů v dnešní době stále ztrácí čas ručním psaním kódu a jak dlouho takovým expertům trvá dodat zákazníkovi nějaké řešení, o tom jsem již několikrát psal.
Jsem velmi rád, že jsem kdysi, díky práci pro jednu technologickou firmu v USA, objevil excelentní CASE & RAD Tools, které pokrývají kompletní life cycle vývoje platformově nezávislých aplikací. Takže i když se nepovažuji za nějakého výjimečného programátora, tak díky dobrým nástrojům na vývoj a týmovou spolupráci naše řešení nemají konkurenci, ať se to týká kvality řešení, rychlosti dodání, či kvalitního supportu.
Vždy mě nadchne, když můžu pracovat s nějakým novým Cutting Edge toolem na vývoj aplikací, který oslňuje integrací všech možných funkcí a dle zkušeností, které jsem získal, se vyznačuje stabilitou a naprostou profesionalitou.
Jednou z takových technologických špiček mezi CASE, RAD & UML nástroji je Enterprise Architect - "Full Lifecycle UML Modeling tool for Software Development" od společnosti Sparx Systems.
Enterprise Architect - Full Lifecycle UML Modeling tool for Software Development.
"A fast and intuitive graphical UML design and business analysis tool for modeling, documenting, building and maintaining object-oriented software systems."
Nejde jen o ty opravdu neskutečné možnosti, které nabízí. Ať chcete dělat reverse engineering libovolného databázového modelu, kdy stačí jen zadat "source" a Enterprise Architect vám načte strukturu všech tabulek, definici klíčů, referenční integrity i všechny funkce a procedury v dB modelu, což vše zobrazí v grafické podobě.
Úchvatné je i to, že dokáže načíst source code ze souborů na disku a opět graficky zobrazit objektové vazby mezi zdrojovými moduly včetně toho, že po případných úpravách třeba PHP kódu dokáže vygenerovat úplně jiné řešení v jiném programovacím jazyku.
Opravdu neznám žádné jiné prostředí, které dokáže zpracovávat databázové modely a současně načítat zdrojáky v C#, C++, Java, VB, VB.Net, Delphi, Python, či PHP.
"Based on the UML 2.1 standard, with advanced features like model to model transformations (MDA), data base modeling, code generation templates, links to Eclipse and Visual Studio .Net 2003, support for C#, C++, Java, VB, VB.Net, Delphi, Python, PHP, ActionScript and much more, Enterprise Architect is the ideal tool for the professional consultant or developer."
Kromě jiného lze Enterprise Architect integrovat do Visual Studio nebo do Eclipse, současně existuje plno Plug-in rozšíření od třetích firem.
Perlička na závěr?
Ty integrované funkce by nebyly tak neobvyklé a je ještě několik dalších "Top Development Tools", co modelování a generování aplikací také zvládají na podobné úrovni. Čím se liší Enterprise Architect je skoro to zásadní - cena.
Stačí se podívat jen na jejich Price List, kde Desktop Edition je za US $135, Professional Edition za US $199.
Nepsal bych o tom, kdyby ten nástroj stál 100-200 tisíc korun, na což ho oceňuji, ale tohle je opravdu neskutečné, co lze pořídit za nějakých +3000 Kč. A pak se "nesmějte", když někde zaslechnete, jak se na VŠ učí Pascal ;-)
Klíčové osoby projektu aneb je lepší "Fix Price" nebo hodinová sazba za práci?
Stále častěji si ověřuji, že je dobré mít vedle sebe někoho, kdo se rád zabývá managementem, baví ho řídit nějaký projekt, nedělá mu problém diskutovat se zákazníkem o podmínkách smlouvy, vyjednat dobrou cenu za práci i řešit případné změny "za pochodu".
Taky jsem takové řízení projektů měl kdysi na starosti a přiznám se, že mě to bavilo jen z počátku, když jsem ještě nevěděl, do čeho lezu a jaké starosti si věším na krk. Na takovou práci musí mít člověk náturu a "Be Cool" za každé nestandardní situace.
Jsem rád, že jsem se kdysi zbavil firmy, kde jsem měl tohle na starosti, neboť převážilo to mé preferované "Dělej, co tě baví".
Jaká pohoda, když za vás někdo dělá nepopulární práci!
Nemám teď na mysli Viktora "čističe", co dělal špinavou práci v Brutální Nikitě, ale schopného managera, co zajišťuje přípravu smlouvy se zákazníkem, vyjednání správné ceny za projekt, zajistí schopné lidi do týmu, sleduje plnění časového plánu i čerpání prostředků na realizaci, dokáže zajistit pracovní prostředí a technické vybavení k realizaci, připravuje a vede schůzky řešitelského týmu i jednání se zákazníkem.
Takový "režisér" projektu je klíčová postava každého úspěšného projektu i když neumí pracovat s kamerou ani neumí složit filmovou hudbu. Přeneseno do vývojového projektu, neumí žádný programovací jazyk ani vývojové prostředí, ale baví ho práce s lidmi (asertivní manipulátor), rád telefonuje (je ukecaný), nedá se napálit zákazníkem (je na peníze) a má "drive" na branku (myslí tržně).
Když tohle všechno zvládne s úsměvem, kdy lidé v týmu a kupodivu i zákazníci jsou všichni spokojení, tak je to osobnost k nezaplacení. Když to navíc zvládne ještě odněkud z pláže díky telekonferencím... :-)
Jaká pohoda, když máte dobrou smlouvu se zákazníkem!
Je pěkné, když máte uzavřenou ústní dohodu o práci, když dohodnete cenu jen chlapským stiskem rukou, ale když vám takoví "chlapáci" pak jednou nezaplatí, tak je lepší preferovat písemné smlouvy s přesnou specifikací realizace projektu se všemi potřebnými náležitostmi (rozsah práce, termíny, cena).
Když máte dobrého "režiséra" projektu, který umí připravit dobrou smlouvu, jak pro dodavatele, tak i pro zákazníka, tak nemůže docházet k žádným "nepředvídaným" událostem, které nikdo "nečekal", jsou ošetřené i skluzy v termínu dodání i případné technické problémy, ke kterým dochází na každém projektu.
Ověřil jsem si, že je nejlepší v každé smlouvě, týkající se dodávky softwarového řešení, kombinovat tyhle dva nejrozšířenější cenové principy pri sjednávání zakázky:
- "Fix Price" je výhodnější pro odběratele, který tak "přesně" ví, kolik ho nějaké řešení bude stát, kdy úskalí a případné náklady přesahující cenu "contractu" nese dodavatel. Kladou se tak větší nároky na dobrou analýzu a vývojový plán s přesným odhadem časové náročnosti na vývoj, testování a implementaci u zákazníka.
Cena za projekt je pevná, takže o všechny dodatečné náklady spojené s realizací a dodáním projektu "na klíč" se stará dodavatelská firma.
- "Time & Material" má své výhody spíše pro dodavatelskou firmu, kdy je přesně zaplacena (přeplacena) každá hodina projektové práce dle předem schválené specifikace ovšem s těmi "následky", že zákazník předem neví, kolik bude dané řešení stát, neboť počet hodin se může někdy i nekontrolovaně měnit (vždy směrem nahoru).
Možná někdo slyšel nebo i osobně zažil všechny ty "věčné" projekty, kdy nějaká vychytralá nebo nekompetentní firma oddaluje dodání konečného řešení, vymýšlí "umělé" problémy, které brání dokončení, řeší "nečekané" technické nesrovnalosti,... a zákazník zatím platí a platí, dokud mu nedojde trpělivost nebo peníze.
Ideální je tedy spojit výhody obou principů a kromě fixní ceny za dodávku (Fix Price) je dobré zahrnout i dodatečné náklady účtované hodinovou sazbou (Time & Material), kam se dají "schovat" i takové dodatečné náklady, které hradí zákazník, jako jsou letenky k zákazníkovi, hotely a stravné při práci u zákazníka, náklady na dodatečné technické zařízení, jako je třeba diskové pole nebo zálohovací zařízení, či řešení integrace do stávajících IT systémů zákaznika, kdy nelze jednoduše odhadnout časové a finanční náklady na realizaci.
Taková kvalitní projektová příprava, kterou si nyní vychutnávám, vyžaduje opravdové specialisty na všech úrovních, jak jsem se už zmiňoval v nutnosti specializace a jak jsem psal, že je lepší se cíleně obklopovat lidmi, co něco umí a o něco se snaží.
Horší je, že v ČR je těžké takové schopné a nadšené lidi "pohledat", neboť tohle se opravdu na našich školách nevyučuje a ta mírně narušená morálka současné generace nestojí za zmínku ;-)
