Cayman Islander | Diary of a Freelance Programmer traveling the world

Cayman Islander's blog - Diary of Freelance Programmer

Výraznější úspěch se ne a ne dostavit... cesta plná překážek, závazků a omezení

Be the First and Win a fortressV dřívejším komentáři jeden čtenář narazil na to, že často používám obecná rčení, např. "vysoké pracovní nasazení = úspěch", kdy prý někomu ani zvýšené úsilí nějak moc nepomáhá, ať dělá, co dělá.

"Já jsem totiž vysoce nasazenej už 14 let a jsem stále na začátku, resp. výraznější úspěch se ne a ne dostavit = je jasné, že je mu třeba jít naproti, ale mě nějak došly možnosti jak... spíš mě jen zajímá,jak moc ta cesta byla hrbolatá, jaké překonával překážky, jak se motivoval ve chvílích největší krize..."


Kdy se tedy dostaví výraznější úspěch?

Jednoduchá otázka - jednoduchá odpověď: Úspěch se dostaví, až si uvědomím, co to pro mě konkrétně znamená, až zjistím, proč něco dělám celý den, jak to dělám a zda jsem s tím spokojen, co bych chtěl zlepšit a jestli mám chuť to zlepšit.

Jsem ale opět u obecných pojmů, kdy základem je to, co každý osobně považuje za úspěch. To je potřeba si nejprve ujasnit a pak je možno psát konkrétně. Každý totiž považuje za úspěch něco jiného a mé úspěchy se můžou někomu zdát nepochopitelné, když někdo za úspěch považuje např. luxusní auto nebo TV přes celou zeď ;-)

Většina čtenářů určitě chápe, že existují různé druhy úspěchu, kdy něco nejde vyjádřit ani penězi ani žádným majetkem. Záleží ale jen na tom, po čem toužíme, co chceme, co nás osobně uspokojuje. Co je pro nás tím úspěchem? Chceme pracovat jen 4 hodiny denně nebo jen 2-3 dny v týdnu a zbytek času věnovat charitě? Chceme mít jen dostatek peněz na život? Chceme mít všechny nutné a potřebné věci, každý měsíc létat na dovolenou k moři? Stačí nám k úspěchu luxusní vila, několik aut v garáží, zahrada, kde můžeme něco pěstovat?

Považujeme za úspěch to, že se ráno probudíme s dobrou náladou a můžeme začít dělat to, co chceme? Jsme úspěšní tím, že se nám podařilo udělat přes den něco dobrého, někomu jsme pomohli, někoho potěšili? Je pro nás úspěchem, že jsme udělali po těžkém úraze konečně jeden samostatný krok bez berlí?

Úspěch, cíl, radost, spokojenost, osobní realizace... naše úspěchy, úspěchy naší rodiny, našich přátel, lidí kolem, celé společnosti?

Psal jsem o tom už mnohokrát v několika paralelách, že stačí si jen definovat svůj sen, cíl, úspěch. Promyslet, jaké kroky k němu povedou, no a pak toho zkusit docílit a realizovat jeden krok za druhým. Chvíli to potrvá, ale když budu opravdu chtít a něco pro to udělám, tak svého cíle (úspěchu) dosáhnu. Krok za krokem...

Takže pár linků na dlouhé zimní večery:

- Úspěch zaručen, stačí být o krok rychlejší jak ostatní
"Já spíše považuji za úspěch znalosti, zkušenosti, rozhled, dostatek času na své sny, na rodinu, na přátele, možnost dělat práci, co mě baví, umění porozumět a naslouchat, schopnost pomáhat..."

- Jak všechno souvisí s časem a jeho hodnotou
"Jsem schopnější nebo chytřejší? ALE vůbec ne! Každý druhý by mě mohl strčit svými znalostmi do kapsy. Rozdíl je v tom, že já pochopil hodnotu svého času..."

- Proč se vůbec honíme za ziskem a penězi?
"Možná by stálo za to se zamyslet a u každé činnosti, která nás čeká si jednoduše říci: Proč to dělám? Jak to dělám? Dělám to tak, že se můžu za sebou hrdě otočit a pochválit se?"


Co je výraznější úspěch v podnikání?

Když pominu všechny ty možné významy "úspěchu" a zůstanu u toho, co bylo asi v komentářích myšleno, tj. úspěch v podnikání, tak si stačí říci jediné. Podnikání je od toho, aby mě uspokojovalo činností, kterou dělám a současně přinášelo zisk odpovídající nasazení.

Přináší mi dané podnikání zisk? Je to opravdu zisk, který mi umožňuje dělat si ve volném čase to, co chci, které mě zabezpečí na důchod, které dopřeje i mým dětem dobré vzdělání a zajistí jim všechny potřebné věci pro život? Nebo tím svým podnikáním jen zabíjím čas, neboť co vydělám, tak jen pokryje náklady na provoz, mzdy zaměstnanců, povinné platby státu?

Tohle je potřeba si uvědomit, neboť každý podniká proto, aby něco vydělal a to ne jen na provoz, ale i na investice do budoucna, na vzdělávání sebe i zaměstnanců, na firemní večírky, na svoji dovolenou, no i na ten důchod. Když toho nejsem schopen docílit ani po letech usilovné práce a "rozbíhání" firmy, tak bych to už neměl dělat. Dělám totiž něco velmi špatně.

Chce to stanovit si cíl, definovat, co je předmětem a cílem podnikání, jaký chci mít třeba za dva roky obrat, náklady, zisk. Po zhodnocení nějakého takového období si pak musím kriticky říci, zda ta námaha a ta práce stála vůbec za to, po zaplacení všech odvodů, nákladů, daní. Zda by nebylo finančně přínosnější dělat třeba uklízečku nebo domovníka, či stěhováka ;-)

Nabízí se plno analytických otázek, které jsou ale závislé na konkrétním oboru podnikání. Proč se mi nedaří? Proč více nevydělávám? Proč si málo zákazníků kupuje mé výrobky nebo služby? Není náhodou trh v ČR příliš malý pro další expanzi? Nejsem příliš drahý? Nemám vysoké náklady ve srovnání s konkurencí? Mám zlevnit, zdražit nebo udělat někde lokální pobočky?


Každá cesta bývá hrbolatá a plná překážek!

Všechno, co děláme, je spojeno s překážkami na cestě, ať jsou finanční, časové, rodinné, či jen limitované naším nasazením, vzděláním nebo podmínkami prostředí. Jak překonávat překážky, jak se motivovat, kde čerpat energii, sílu a čas, o tom všem jsem již také mnohokrát psal.

Takže opět pár linků na dlouhé zimní večery:

- Jedině správná motivace zaručí úspěch v životě i v podnikání
"Řekl bych, že veškerý úspěch je stále dokola jen o správné motivaci, kterou musíme pěstovat a stále si opakovat PROČ něco dělám, proč rozjíždím nějaký business..."

- Jak najít opravdový sen a neutíká nám něco
"Kdosi chytrý někde poznamenal, že když se vydáme na nějakou cestu a budeme otevření přicházejícím podnětům, tak se nám najednou začnou otvírat různé cesty, o kterých jsme neměli ani tušení..."

- Udělat si na přemýšlení (o nápadech) čas
"Každý typ nápadu vyžaduje jinou strategii a kdo je schopen ty různé typy nápadů rozlišit, správně je načasovat a ve správnou dobu uvést na trh ten správný produkt nebo službu, ten má o úspěch postaráno."


Věk ani závazky nehrají žádnou důležitou roli!

V těch starších komentářích zazněl také povzdech, že svobodnému a bez závazků se ve 23 letech riskuje daleko snadněji, jak někomu s rodinou, příp. s dětmi.

"...když mi bylo 23, tak jsem měl také jasné cíle, byl jsem jasně rozhodnutý, jakou cestou chci jít, pracoval jsem někdy i 7 dnů v týdnu... hlavně, neměl jsem rodinu, jel jsem sám za sebe... Nevymlouvám se na okolí, jen že svobodnému, bez závazků, se ve 23 letech riskuje daleko snadněji..."

Myslím, že na tomhle vůbec nezáleží a žádná omezení nemůžou ovlivnit náš přístup k životu nebo k podnikání. Koho to ale přesto nějak omezuje, tak by se měl zamyslet, čím to je, proč jiní třeba neztrácí své nadšení, priority, svůj pohled na svět. Není to náhodou jen nějaký alibismus a pohodlnost, kdy můžeme jednoduše říci, "já nemůžu, neboť mám rodinu a děti"?

Nemůžu jet do ciziny, neboť mám hypotéku, nemůžu si vzít úvěr, nemůžu pracovat v sobotu,...

Nevím, ale já osobně třeba jel poprvé pracovat do Irska až s ženou a malým dítětem, no a když na to zpětně vzpomínáme, tak to byla jedna z nejlepších etap našeho života. Omezovala mě nějak rodina? Možná snad v tom, že co jsem vydělal, tak jsem nemohl hned všechno utratit s irskými přáteli po hospodách, ale něco musel nechat i na provoz domácnosti a na život rodiny ;-)

Vadilo mi to nějak? Vůbec ne, neboť jsem měl již tehdy definované nějaké priority.

Možná se hodí zopakovat jeden starší citát, co tady také už kdysi zazněl, když jsem zmiňoval některé základní pravdy, které mě nikdy nezklamaly, neboť třeba na věku opravdu nezáleží a se závazky je to podobné:

"A dog that is too old to learn new tricks has always been too old to learn new tricks."

11 comments :

Anonymní řekl(a)...

Caymane, děkuji za takové články, jen se nediv, že není možno moc komentovat, neboť každým svým příspěvkem nahodíš tolik chytrých myšlenek a ještě několik odkazů na další články, že mi konkrétně trochu trvá než to vnitřně "zpracuji" a bude schopen nějak smysluplně zareagovat. Ale moc pěkné čtení a díky za podněty k přemýšlení!
Martin

Cermart řekl(a)...

Také se přidávám s poděkováním. Spolu s Johnem Vaňharou se staráte o smysluplné čtení na českém netu. Děkuji

Jakub řekl(a)...

Nikdo by neměl zapomínat žít a nejenom čekat na nějaký úspěch nebo peníze. Čekat a být nespokojený mi přijde jako totální luxus v životě, který žijeme každý jenom jednou a naostro. Proto se snažme dělat to, co nás baví a užívejme si každý den, jako by to byl ten poslední v našem životě. Díky za článek.

Mirek řekl(a)...

Věk...

Koncem 80. let minulého století jsem měl hlavní problém se sebevědomím. Celý ten socík byl pro mne zcela nepřijatelný, naprosto přesně jsem si to uvědomoval od nějakých 13 let, takže když to v 89. konečně padlo, chtěl jsem podnikat, ale neměl jsem dostatek odvahy. Takže 1. krok který jsem ve svém "plánu" měl, bylo najít si místo ve slušné privátní firmě.

Dnes to zní komicky, ale v květnu 1990 to byl celkem problém. Nakonec jsem našel fleka přesně podle představ. A asi po měsíci práce jsem se v kanceláři setkal s 65 letým člověkem, který po 40 letech obnovil svou firmu. V roce 1945 přišel s originálním řešením drátěnných ramínek a začal je také vyrábět. V roce 1949 mu komouši firmu znárodnili. V roce 1989 začal z nuly znovu (nic nerestituoval). Z panelákového bytu.

S neuvěřitelným elánem a optimismem. Byl sice v důchodovém věku, ale nasazení a myšlení jako mladý člověk. O outsorsingu jsem slyšel asi o 8 let později, ale starý pán mi už v roce 1990 vysvětloval, že je lepší si nechat dráty ohýbat v jedné fabrice, chromování mu dělají v další fabrice a balí mu to ve třetí, kde mu to i zdarma skladují. On "jen" prodává...

Když jsem pak mluvil s kýmkoliv 35+ kdo říkal, že nemůže začít, protože už není ten mladý a bez závazků, tak jsem mu uvedl příklad se starým pánem... (A pro mne samotného je to vždy v krizových momentech ta správná psychická vzpruha).

Motivace, cíl...

Nejdříve byl hnacím motorem v podnikání pocit frustrace z práce v socialistických firmách, pocit zmaru a bezkoncepčnosti... Posléze rozvoj firmy. A v průběhu let to bylo průběžné přehodnocování cílů.

Ale to je normální život a dnes po 18 letech podnikání, je tím hlavním motivem možnost ovlivňovat sám svůj život. Nebýt závislý na politicích, na sociálním systému státu. Pocit, kdy člověk může anonymně pomoci ostatním a nemá potřebu mít vypálené logo na každém charitativním počinu, který udělá je také k nezaplacení. Ovšem to nej jsou normální vztahy s lidmi co mám rád. (Jestli jsem se teda nedostal moc daleko od původního tématu článku :-))

Cayman řekl(a)...

Pěkný příklad ze života, díky za něj. Někteří lidé mají opravdu neuvěřitelný elán a optimismus!

To je přesně ono - motivace, cíl, vztahy s lidmi..., plně souhlasím.

Jak také píše Jakub výše, "snažme dělat to, co nás baví a užívejme si každý den". Sice je to někdy těžké, ale když je dobrá motivace, tak to jde.

Anonymní řekl(a)...

Kdesi jsem četl, že KFC bylo založeno člověkem kterému bylo okolo 60-70 let. Nejsem si jistý věkem, ale vím, že to už byl důchodový věk. A tak mi řekněte, jak někdo dokáže v tomto věku dokázat něco takového a někdo třeba ve 20 "zlenivý" a už se mu nic dělat nechce... Vše je to o snech, cílech a prioritách! Ono se to opakuje pořád dokola, ale pořád je to pravda!

Honza řekl(a)...

No,vzhledem k tomu,že se tento příspěvek týká mých reakcí a mýho nasazení, budu také reagovat.
Předně za úspěch nepovažuji ani TV přes celou zeď, ani auto (ačkoliv nová A4 mě docela vzrušuje :-) ). Po přečtení tohoto článku jsem nějakou dobu přemýšlel o tom, co vlastně tedy já považuji za úspěch. Musím říci, že podobnými myšlenkami - jak se motivovat, jaký mít cíl, kude se vydat, abych byl šťastný - temi se zabývám víceméně celý můj profesionální život.
Nemá smysl zde psát o tom, kam mě to přivedlo. Zabíhal bych až do příliš velkých podrobností, které stejně ve finále nikoho tak nezajímají. Pravdou ovšem je, že se po těch letech cítím "unaven", pokud je to pro ty, kteří zde píší, že "Vše je to o snech, cílech a prioritách!".
Jsem unaven z toho věčného určování si cílů a priorit!Takže to beru tak, že si v těchto dnech atýdnech vybírám "dovolenou", protože prostě nemám sílu na to najít motivaci. Jedinou mou motivací těchto dnů je udržet stav takový, jaký je, aby nás nesmetla krize. Našimi klienty jsou totiž především nadnárodní firmy, které významně omezily výdaje na naše služby. Jsme pro něj jen "pucfleci", což ve mě akorát zvyšuje pocit frustrace a únavy. Vím, že každý mi může napsat, že jsou mé pocity naivní nebo že se z nich musím sebrat. To všechno já vím, ale jen potřebuju tu "dovolenou".
"Vše je to o snech, cílech a prioritách!" S tímhle já zkrátka nesouhlasím, protože můžeš mít sny, cíle a priority jaký chceš a při tom se ti to v tom životě může zamotat tak, že je ti tohle prd platný. Můžeš ztratit svůj sen, tvůj cíl může být najednou nereálný a tím pádem máš hokej v priritách, protože to, za čím jsi šel nějakou dobu, čemu jsi věřil, pro cos dělal maximum (myslím skutečně maximum svého možného), tak právě to se ti třeba sesype jako domeček z karet třeba na jedný jediný zakázce nebo jako důsledek "finanční krize", kterou jsi ty nezpůsobil a se kterou nemáš nic společného vyjma faktu, že tě může setsakramentsky bolet.
Na svou rodinu jsem se nevymlouval, protože je to jeden z mých 2-3 motorů, které mám. Cayman to podal tak, jako že je mou slabinou možná to, že se na rodinu vymlouvám. Kdepak. Já jen vím, že buď musím hledat novou cestu v jiném či příbuzném oboru a nebo významným způsobem investovat=významně se zadlužit. A vsouvislosti s tím dluhem hovořím o pocitu odpovědnosti k rodině. Nechci skončit i s ní na chdoníku jen proto, že jsem špatně odhadl a predikoval vývoj. Proto píšu,že "svobodnému se ve 23letech riskuje jednodušeji".
Já jsem rád, že jsem splatil leasingy na současné vybavení.Články zde jsou nesmírně poutavé a inspirující a v podstatě mi hovoří z duše. Nechci se Caymana vůbec dotknout, protože se na svět díváme asi podobnýma očima, ale faktem je, že bez podrobné znalosti daného přispívajícího lze velmi snadno označit jeho myšlení jako alibismus. Netvrdím, že alibistou nejsem, do jisté míry ano.ale rozhodně jsem se nevymlouval na rodinu, jako přítěž mého pohledu na život a na podnikání. Pouze jsem se v pár větách snažil reagovat na to,že vzít si 5milionový úvěr za současné situace na trhu (myslím svůj obor) by bylo stejné, jako vyhrát palubní lístek na titanic v pokeru...
Investice sama o sobě nic nespasí. I Cayman jednou prodal svou firmu, své zákazníky, své zaměstnance.Nemám tento web tak prolezlej, ale z několika článků to na mě působilo dojmem, že záměrně, aby se zbavil jistého "přívažku". A v tom je ten zakopanej pes - novej stroj=nový lidi, nový odvody a hlavně noví zákazníci, kteří se na českým písečku hledaj čímdál tím hůř.Nešel snad Cayman kvůli tomu do ciziny?
Jasně, nic to nemění na obecné pravdě "Vše je to o snech, cílech a prioritách!". Ale to je pouze OBECNÁ pravda vystřižená z nějaký knížky.

Cayman řekl(a)...

Honzo, to s tou únavou chápu, právě proto jsem se kdysi rozhodl zbavit se některých závazků, neboť už mě unavovalo řešit stále dokola to samé, co u nás v ČR třeba ani nemá řešení. Dovolená a odpočinek je v takovém případě jediná možnost, takže ti přeji pořádný odpočinek a čistou hlavu.

Ty cíle a priority jsou dobré na to, že po čase alespoň vím, zda dělám něco dobře a zda to má smysl. Proto jsem psal, zda někdy není lepší jít dělat tu "uklízečku", podívat se i po jiných oborech nebo po jiných zemích.

Přece kvůli většímu obratu a více zakázkám nemusím hned kupovat nový stroj za 5 milionů, neboť to může dopadnout na závěr úplně stejně, neboť sice (možná) větší příjem ale i větší náklady.

Kdysi jsem si takhle o dovolené sedl a jednoduše si napsal, kolik chci vydělávat, abych měl na život a něco mi i zůstalo. No a porovnal jsem různé možnosti, včetně času, co mě stojí "péče" o zaměstnance a starosti s provozem firmy. Pak jsem se rozhodl, že chci dělat něco úplně jinak a udělal jsem dobře.

Jinak, ty příklady s TV nebo s tím alibismem jsem nemyslel přímo na tebe, ale psal jsem už hodně obecně, neboť znám plno lidí, co to "zabalili" už ve 20ti a třeba jediná jejich touha je právě ta TV nebo auto, za kterým se budou kočky otáčet ;-)

Anonymní řekl(a)...

I já souhlasím s tvrzením, že když se chce, všechno jde.
Už třetím rokem se zabývám obchodováním na Forexu. Z počátku vypadalo všechno beznadějně a skoro všichni si ťukali na čelo, když jsem se zmínil o tom, co dělám.
Místo koukání na televizi jsem trávil večery vývojem plně automatického systému pro obchodování. I o tomto se všude možně dočtete, proč to nemůže fungovat a jak je to rizikové.
S potěšením však mohu říct, že se ta dřina vyplácí. Systém funguje naostro už víc než rok a je velmi pěkně ziskový. "Finanční krize" na něj nemá žádný vliv. Nepotřebuji dodavatele, zákazníky, zaměstnance, šéfy, sklady, auta ani nic podobného. Stačí tak 2 minuty času denně - týdně, abych zkontroloval, jestli jede server.
Teď ještě musím musím chvíli počkat nebo někde jinde sehnat potřebný kapitál, aby mě obchodování mohlo plně uživit.
Neberte to jako doporučení, ale to, že většina firem je na tom v současné době dost špatně, není důvodem k tomu, abychom řekli, že se s tím nedá nic dělat. Je to jen další výmluva.

Přeji hodně úspěchů všem! :)

Mirek

Jirka řekl(a)...

Mirek: Kolik procent průměrně za měsíc ti ten systém na forexu vydělá? Uvažuji, že bych také něco takového zkusil, ale v současné době mi chybí víra, že je to možný způsob obživy.
Hledám nějaké pozitivní povzbuzení.

Mirek řekl(a)...

Jirka: Každý měsíc nejsem v zisku, spíše bych to hodnotil za rok - jsou to desítky procent. Minulý rok to bylo cca 35% při risku max. 2% na pozici, max. dočasný pokles 12,6%. Ale stále je co zlepšovat. Jak říkám, ze začátku (tj. první rok až dva) to vypadá fakt beznadějně a člověk má někdy pocit, že mu to asi není dáno. Jedna věc je ale jistá - jsou lidi, kteří se tímto živí a není jich málo. Když to budeš brát poctivě a každý den budeš na sobě pracovat aspoň 30 minut, tak to určitě dokážeš taky! Když tak mi napiš na mctrade@seznam.cz a někdy skočíme (třeba v Ostravě) na jedno ;)

Okomentovat