Cayman Islander | Diary of a Freelance Programmer traveling the world

Cayman Islander's blog - Diary of Freelance Programmer

Nemá cenu se za něčím honit, však ono to přijde samo?

Cayman Islands BeachTuhle větu v titulku jsem náhodně zaslechl kdesi v diskuzi a po prvotním pousmání mě to přinutilo se nad tím zamyslet.

Proč tak hodně lidí používá fráze, že něco nejde, že nemá cenu se za něčím honit? Vždyť to ani nezkusili, jak tedy můžou vynášet taková zásadní rozhodnutí?

Kdyby to alespoň doplnili přesnější definicí, která už má trochu větší smysl: "Nemá cenu se za něčím honit, však ono to přijde, když je člověk připraven!"

Souvisí to hlavně s tím, že hodně lidí si myslí, že plno věcí v životě nemůžeme moc ovlivnit, neboť vnější okolnosti stále nějak mění náš život, ať se snažíme, jak chceme, ať tomu říkáme štěstí nebo náhoda, ať se nám něco náhodně připlete do cesty, či když se jen rozhodneme jinak, než bychom se rozhodli v jiné situaci a na jiném místě.

Vůbec teď nemluvím o všech těch pesimistech, které asi každý kolem sebe někdy viděl, kteří na všechno reagují slovy: "To nemá cenu!", "To nijak neovlivníš a nic nezmůžeš!", příp. "Drž hubu, nebo se ti to vrátí!" Jasně, klasický český smrádek a teploučko aneb nehas, co tě nepálí, snaž se využít všech výhod a nikomu o tom neříkej ;-)


Co nejvíce ovlivňuje náš život?

Jaký jsem, co umím, o čem přemýšlím, jaké uznávám hodnoty, zda chci vše jen vykešovat, čím se zabývám celý den, co čtu, na co se divám, s jakými lidmi se stýkám,... To všechno jsou věci (vnější okolnosti), které ovlivňují, jak se zachováme v určité běžné situaci, jak budeme reagovat i na náhodné situace, co se objeví kolem nás, zda si vůbec všimneme příležitostí, které kolem nás sviští.

Samozřejmě, někdo tupý duchem (traktor, nitěnka) nebo zaslepený (penězi, majetkem) vidí něco úplně jiného, jak nějaký tvůrčí a otevřený člověk s nezkaženou myslí, upřímným přístupem a otevřeným pohledem na svět i na lidi.

O té "připravenosti" a "nezkaženosti" mysli tady často píšu, je to ale proto, že to je právě ta nejdůležitější podmínka každého opravdového úspěchu a vnitřní spokojenosti. Kdo je úspěšný ve svém životě, tak se vyznačuje vnitřní vyrovnaností, umí rozlišovat důležité od urgentního, dokáže rozlišit chytré rady od stupidních, no a to dodává sílu řešit i náročné (krizové) situace. Ta osobní vyrovnanost pak působí podobným způsobem i na všechny kolem.

Možná málokdo chápe, ale nové Ferrari ani neomezené prostředky na kontě nikomu nepomůžou, aby byl nějak rychlejší ve špičce v dopravní zácpě na magistrále, neodvrátí nijak ani okamžik, kdy se všichni sejdeme na opravdu konečné stanici, kdy vzpomínky a pocity, co tady po sobě zanecháme, nebudou určitě to, že jsme měli nějaké luxusní auto v garáži ;-)


Svůj k svému aneb vrána k vráně sedá...

Jací jsme uvnitř a co děláme, jaké máme vzory, komu nasloucháme, to se pak projeví i v tom, koho kolem sebe máme (svůj k svému), ať už v kladném nebo záporném smyslu. To je to, jak si vlastně tak nějak vnitřně připravíme ty vnější okolnosti, které prý nejde nijak ovlivnit.

Nic není otázkou štěstí nebo náhody. Nic "samo" nepřijde. Každý tomu musí pěkně pomoci, třeba jen tou připraveností, otevřenou myslí, či tím, že místo do luxusního auta bude investovat do něčeho více smysluplného, příp. když má na vyhazování, tak dá balík na charitu ;-)

Vysvětlujte to ale někomu, kdo nechápe, o čem ten život vlastně je!


Neposlouchat rady pomýlených...

Život je od toho, aby se naplno prožil, aby každý zkusil i to, co nedokáže, co je třeba i pro někoho nepochopitelné. Kdybych dal na rady všech těch starších "zápecníků" s pomýlenými životními hodnotami, tak by se mi jistě nepodařilo pracovat na programech, které nyní řídí automaty v několika kasinech v Las Vegas, nikdy bych neprogramoval pro studia v Hollywoodu a nikdy bych se nedostal na karibské ostrovy ;-)

Viz také - Umíme optimálně rozdělit svůj čas na vše důležité...

11 comments :

Anonymní řekl(a)...

Co když jsem milovník aut a je mým snem už od malička koupit si luxusní bmw? Všichni uvádějí jako příklad špatného hospodaření s penězi kupování drahých aut, ale když je to jeden z mých "smyslů života" (samozřejmě uznávám, že jsou i důležitější věci), tak je to taky špatně, když si to auto pořídím? Mám svůj sen oželet a vydělávat raději na důležitější věci? Jinak díky moc za tento web :-)

Cayman řekl(a)...

Jestli jsou pro tebe auta "smyslem života", tak proč ne. Klidně si splň svůj sen a kup si to BMW. Jde o to, zda tě to naplňuje, máš z toho dobrý pocit a budeš spokojený v životě. Na druhou stranu, je to jen auto, tj. dopravní prostředek ;-)

Každý máme jiné sny a touhy, každý jsme jiný a to je dobře, jinak by ten svět byl nudný a nebylo by možno se o ničem bavit.

Je to ale všechno jak s časem, kdy náš den má jen 24 hodin a ani kdybychom chtěli, tak nestihneme všechno, co bychom ten den chtěli, proto je nutno stanovovat priority a vybírat si do čeho "investovat" ten náš čas. No a jelikož máme každý jiné priority, tak každý ten den prožijeme nějak jinak.

Anonymní řekl(a)...

Ahoj jmenuji se Adam je mi 21 let, chtěl bych ti říci můj příběh: Po škole jsem začal podnikat, dělal jsem u jedné nejmenované firmy zámečnickou práci, bylo to fajn supr kolektiv fšechno bylo jak má, šéf s postupem času začal uvažovat o renovacích stěhování firmy atd. Což mělo za následek že lidí co u něj pracovali jak na ŽL tak normálním poměrem začalo ubývat, a z toho vyplývá čím méně lidí tím více prace pro nás, více peněz, ALE méně volného času, méně zažitků, méně společnych setkání s přáteli a méně konverzace o věcech jiných než pracovních. Následek všeho byl ten že jsem přišel o přítelkymi a spoustu přátel. Rozhodl jsem se změnit zaměstnání protože jsem si řekl že práce není všechno a peníze také ne!! Tak teda co je pro nás jako pro lidi nejdražší?? Pro odpověd nemsímk jiít daleko, nejdražší je náš ČAS!! Káždý jsme na světě na návštěvě!!
Změnil jsem práci, a začalo se vše lepšit, měl jsem nějaké peníze, volný čas ( se kterým jsem si ze začátku nevěděl rady), přibývalo přátel známych i neznámých. Prostě se můj život změnil o 180 stupňů, Práce nebyla TOP, ale byl tam ten volný čas a slušné peníze. takže nejlepší řešení. Lidé, se kterýma jsem tam pracoval byly fajn nebo aspon předemnou, jakmile bylo neco špatně ať to udělal kdokoliv mohl jsem za to já . Moji kolegové byly tzv. ALPINISTÉ (lezli do pr..... šéfovi) což mělo za následek mé opuštění firmy. No a ted jsem na ÚP. Válím se u PC a projíždím inzeráty a snažím se najít si neco co mě bude naplňovat, bavit mě, kde budu v kontaktu s lidma obou pohlaví, a bud mít nějaké peníze a volný čas. Narazil jsem na pár jakoby firem, které se zdály v pohodě výdělěk fajn časová flexibilita. Sliby chyby narazil jsem na firmu www.Familyg.cz která je vlastně multilevel a podvod takze jsem zase doma a zase něco hledám......
A?? Našel jsem tenhle WEB tvůj WEB, který mě nadchnul!! Myslím si ,že je tu spoustu rad a věcí prospěšných jak začínajícím tak už podnikajícím lidem. A já? Přemýšlím s čím začít, a myslím si toto:-- dobrý nápad, lehký kapitál , vysoké prac. nasazení= úspěch.
Toť asi vše
Email:admrazek@seznam.cz (nechám ho tu pro případný komentář) Zatím čau

Anonymní řekl(a)...

Jo omlouvám se za jisté překlepy:) které jsem udělal v článku s mým příběhem :) Děkuji za pochopení. Adam

Cayman řekl(a)...

2Adam: Díky za pěkný příběh ze života, kdy jsem rád, že jsi také přišel i na tu hodnotu času, která tak ovlivňuje naše životy.

Vím, že ti je asi jasné, že nic není zadarmo a že každému úspěchu předchází náročná a tvrdá práce, studium po večerech, vzdělávání v oboru, ve kterém chceš být dobrý - přesně, jak jsi zmínil:

vysoké prac. nasazení = úspěch

Přeji tedy hodně sil v hledání a realizaci. Ať se daří!

dafodil řekl(a)...

Pěkně Caymane! Mě asi nejvíce zaujaly poznámky o Vegas automatech a Hollywoodu. Nechtěl by si někdy napsat příběhy o těchto událostech? Bylo by to určitě dost zajímavé!

Adam: Obdivuji, že jsi sám odhalil problém s časem, téhle sebereflexe například já nejsem schopen :( Jinak naprosto přesně chápu situaci: "volný čas ( se kterým jsem si ze začátku nevěděl rady)" - taky sem si prošel podobným stádiem. Přeji hodně štěstí při hledání nové "dream work" :)

Honza řekl(a)...

Ahoj,no jak bylo řečeno v posledních hodinách k jinému příspěvku, je caymanova cesta jistě zajímavá a podnětná. I mě by zajímaly konkrétní podrobnosti toho, jak "Honza ke štěstí přišel". Pochybuju, že by Cayman podrobnosti uvedl, nicméně hrubé obrysy, tzn. jakou cestou se vydal po prodeji firmy, jak narazil na první kontrakt, jak přišel na to, kolik za práci vzít, atd. by mě zajímal taky. Myslím, že to by mělo daleko větší smysl než někdy dost obecné rčení "vysoké prac. nasazení = úspěch".
Já jsem totiž vysoce nasazenej už 14 let a jsem stále na začátku, resp. výraznější úspěch se ne a ne dostavit = je jasné, že je mu třeba jít naproti, ale mě nějak došly možnosti jak...a právě proto by podobný příběh třeba nahodil novou cestu - ne tu tvou, ale prostě nějakou :-)

Radek řekl(a)...

Honza: Tak ono dle mého názoru s tím vysokým pracovním nasazením souvisí také velká spousta dalších věcí, jak je schopnost vstřebávat nové informace, posouvat se dopředu a hlavně občas pěkně zariskovat, kdy si ostatní ťukají na čelo proč to děláte, ale vy posloucháte své srdce a jdete si tvrdě za svým. Také velmi záleží, co považujete za úspěch...

Za sebe mohu říci, že pro mě jsou články Caymana velmi přínosné. Líbí se mi, že své čtenáře nevede za ručičku, ale demonstruje že když se chce, je možné opravdu všechno. Já osobně, i když jsem velmi cílovědomý a snažím se na sobě pracovat a už od útlého věku si jít za svým, tak některá zásadní rozhodnutí (opět subjektivní) jsem odkládal... Právě články Caymana a jeho pohled na svět, jenž mi je vnitřně velmi blízký, mi pomohly se jednoznačně rozhodnout a dodat mi další kus potřebné sebedůvěry, kterou budu za pár měsíců potřebovat. Prostě jsem začal více poslouchat své srdce, :) a tak se za pár měsíců zkusím přestěhovat do jiného města a zkusím popohnat svou kariéru v oblasti Datových skladů a Business Inteligence, s čímž už mám jisté zkušenosti. Já osobně si totiž nakládám hezkých pár let více než musím, často věci, které v danou chvíli nejsem schopen vyřešit, protože na to nemám dostatečné znalosti ani praxi... Jenže už hodněkrát se mi potvrdilo, že strach je nejlepší učitel a když člověk pracuje na (pro mě zajímavých) věcech, které jiní odmítají, tak se z toho v budoucnu může vyklubat pěkná konkurenční výhoda a já cítím, že pokud vydržím to tempo, tak by se další úspěch mohl dostavit (momentálně je mi 23 let)...Samozřejmě může přijít i debakl, ale když bych se měl vzdávat předčasně, asi by to se mnou bylo špatné...

Mě osobně tedy tyhle články vyhovují přesně tak jak jsou a jen přeji Caymanovi, ať mu daří i nadále...

Cayman řekl(a)...

Honzo, jak "Honza ke štěstí přišel" jsem mírně naťuknul ve starším příspěvku - Nutnost specializace... Sny se plní, ale budu se snažit to doplnit, ať je každému jasné, jak je to jednoduché. Nějak jsem tomu nedával důležitost, neboť jsem předpokládal, že jak je to jasné mně, tak podobně jsou na tom i ostatní ;-)

A jak píše Radek, tak to "vysoké pracovní nasazení" je opravdu základ a souvisí se vším ostatním. Vůbec si nedovedu představit, že bych dosáhl nějakého cíle jen za nějakých 8 hod. práce!

Každý úspěch je opravdu podmíněn nějakou tvrdou prací 8-10 hodin denně + ještě dalších pár hodin na studium, plánování, hledání příležitostí. To jistě dosvědčí každý, kdo něčeho dosáhl. No a je teď jedno, zda to byl programátor, sportovec, obchodník,... KAŽDÝ úspěch je postaven na extrémním nasazení, kdy až po nějakém čase, až se vše rozběhne, je možno se trochu zastavit a mít trochu času na další věci a třeba na užívání vydělaných peněz, které jsou ovšem druhotné.

To ale pozná člověk, až je má ;-)

Honza řekl(a)...

2Radek: Já mám ke Caymanovým článkům více, než příznivý vztah.I pro mě jsou extrémně inspirativní. Zároveň necítím potřebu, aby mě Cayman vedl za ručičku.Nechci, aby psal..."musíte jít tam, zeptat se toho, naučit se tohle"...spíš mě jen zajímá,jak moc ta cesta byla hrbolatá, jaké překonával překážky, jak se motivoval ve chvílích největší krize...
Teď to trochu vypadá, jako že Cayman je modla..tak to vůbec nemyslím.
Jinak mě, když bylo 23, tak jsem měl také jasné cíle, byl jsem jasně rozhodnutý, jakou cestou chci jít, pracoval jsem někdy i 7 dnů v týdnu...ale hlavně...neměl jsem rodinu, jel jsem sám za sebe...promluvíme si o tom za deset let, třeba to už uvidíš jinak :-)
Nevymlouvám se na okolí, bay bylo jasno. Já jen že svobodnému, bez závazků, se ve 23 letech riskuje daleko snadněji... :-)
Ale možná se pletu a jsem příliš při zdi.
V každém případě jde i oto, v jakém oboru jedeš. V mém případě je posun o level výš otázkou nejen určení si cíle a zdravého risku, nýbrž poměrně zásadních investic (bavíme se o milionech Kč, které stojí nová vyspělejší technologie).
Konkrétně je to o tom, že nákup jednoho stroje, který je o třídu dál, než to co v současnosti vlastníme, obnáší investici 3,5 mil. Kč.
Zatímco nyní máme výrobu plnou na 90-100%, nákupem nového = rychlejšího stroje se současná naplněnost smrskne na zruba polovinu a tu druhou polovinu musíš sehnat v nových zakázkách.
Aniž bych cokoliv snižoval, tak s jistou dávkou neznalosti IT oboru říkám, že to je trochu jiný, než upgrade počítačů, SW a nebo učení sebe sama.
Ale to bych už neřešil.
Prostě jako vše, i tohle má svá specifika. Když jsem psal "Jak Honza ke štěstí přišel", rozhodně jsem nechtěl krokový návod, jak uspět. zajímá mě ta cesta spíše ze studijních důvodů než proto, abych jí kopíroval a šel po něčem vyšlapaném... :-)
Užijte Mikuláše!

Radek řekl(a)...

Honza: rozumím Vám, je mi jasné, že věk, závazky, apod. hrají důležitou roli. Já toho chcu právě proto lehce využít a pokusit se prorazit. Ještě dříve než budu mít rodinu (i když to také nejde úplně 100% naplánovat), protože jen nerad bych něco/někoho zanedbával. Zatím jsem si splnil všechny pracovní cíle a sny, nicméně je pravdou, že ty opravdové zkoušky mě ještě čekají...Ať to dopadne jakkoliv, rád o tom pak někde napíšu. Sám jsem totiž zvědav. :)

Jsem primárně zaměřen na jednu specifickou oblast IT a mé riskovaní oproti tomu Vašemu je pak samozřejmě velmi odlišné a možná se mi i budete smát, ale pro případ nejvyšší nouze mám slušné praktické zkušenosti s oborem mimo IT (více než sedmiletá zkušenost). To mám pro případ, kdyby se všechno ostatní pokazilo, tak ať se opět mohu spolehnout na to, že nebudu vydán napospas státu. :)

Jinak klidně si můžeme promluvit za deset let, ale tou dobou bych už chtěl být úplně jinde, v úplně jiném státě. :) Ale kdo ví, jak to dopadne.. Jak jsem již ale psal výše, pokud se vzdám jen tak, bez boje, myslím, že na podobné cíle můžu z fleku zapomenout..

Také přeji hezkého Mikuláše,

Radek

Okomentovat