V jakém městě na světě bychom žili, kdyby nezáleželo na penězích?

V komentáři k předchozímu příspěvku - Nejen IT specialisté odcházejí do ciziny, se objevila zajímavá myšlenka:

"...keby si mal nekonecno vela penazi, kde by si zil? Ja v Bratislave a nemusim o tom rozmyslat ani pol sekundy."

Zaujalo mě to, neboť si myslím, že vůbec nezáleží na množství peněz, které člověk má, aby si někde udělal domov, aby měl kolem sebe kamarády, známé a spřízněné duše. Chápu ale, jak to bylo myšleno, že bez ohledu na velikost konta, je pro daného pisatele právě Bratislava to nejkrásnější místo na světě. Naprosto v pořádku.

Jde ale opravdu žít celý život na jednom místě a to bez ohledu na nějaké omezování penězi? Je vůbec možné pracovat celý život stále v jedné profesi? Je možné považovat za ideální místo pro život jen jedno město, když záleží hlavně na lidech, které mám kolem? Co když všichni kolem, jeden po druhém, prchají někam do světa?

Připomíná mi to jeden článek na téma Změna je život, když už "mezi prsty začíná rašit mech":

"...teď si připadám jako ten kosmonaut ve známé písničce od Davida Bowieho, který opouští bezpečí své kosmické lodi a vydává se napospas vesmírnému prostoru. Jak mi to v nové práci půjde? Budu to umět?"


Co takhle touha po poznání jiný krajů a lidí?

Já osobně, když někde budu dlouho žít, tak si po čase musím říci, zda mi to známé prostředí ještě něco dává. Je to totiž úplně stejné, jako když bych někde dlouho pracoval u jedné firmy a měl zaběhaný rituál úkolů, které bych si v poklidu plnil, po šichtě šel domů a "užíval" si klidného života.

Den za dnem, rok za rokem, život za životem...

Rozšiřuji si nějak obzory, když jsem celý život jen v jednom zaměstnání nebo bydlím na stejném místě? Stále třeba vidím ty samé domy, ulice, stejné tváře, v práci dělám na stejných úkolech? Není právě ta touha po poznání a pochopení základem lidské civilizace, základem společnosti, rodiny i základní charakteristikou každého jednotlivce?

Vyrůstal jsem v jednom krásném městě na Moravě, kam se často vracím. Znám detailně historii města i příběhy slavných i obyčejných lidí. Na ulici jsem skoro každého zdravil, nafotil jsem většinu míst a zajímavých domů, u kterých jsem znal i jejich historii, báje, či pověsti. Vyrůstal jsem v historickém centru, ale bydlel i v jiných částech rodného města. Poznal jsem spoustu báječných i hloupých lidí, navštívil snad všechny hospody, znal osobně všechny výtvarníky i hudebníky, byl na všech výstavách a koncertech ve městě i v okolí.

Co ale dál? Dává nějaké rodné místo něco více člověku, který touží po poznání, pochopení a rozšiřování obzorů? Není těch několik zahraničních lektorů angličtiny ve městě trochu málo na pochopení světa? Stačí opravdu jen několikrát za rok vycestovat na dovolenou a takhle "poznávat" svět?

Jasně, když mi jde jen o jistotu, klídeček a teploučko, tak pak je ideální se vracet do stejného města, být stále obklopen stejnými lidmi, znát vše kolem a nemuset moc "přemýšlet" o životě. Každého svobodná volba a svobodný přístup k životu.


Proč je rozšiřování obzorů důležité?

Každý v nějakém zaměstnání po čase stagnuje, ať chce nebo nechce, neboť stereotyp ubíjí učitele úplně stejně jako programátory nebo kohokoliv jiného.

Jednou za pár let je tedy nutné změnit místo, právě pro to rozšiřování obzorů a získávání nových znalostí, což nám pomáhá k větší profesionalitě a rozhledu, odstraňuje zaslepenost a zahleděnost do sebe, nutí nás více přemýšlet a pracovat na sobě, mnohým to také podstatně zvedá plat :-)

Úplně to samé platí i pro bydliště. Kdo celý život žije a pracuje jen na jednom místě, tak má bez diskuze mnohem omezenější rozhled jak ten, co procestoval svět (ne jen na dovolené, ale někde delší dobu žil a pracoval), umí jazyky, pochopil problémy lidí ve světě a neposuzuje svět jen dle novinových zpráv.

Takový člověk má pak nejen nadhled nad všemi těmi malými problémy, ale dokáže přicházet i s nápady na zlepšení, neboť vidí svět trochu jinak a hlavně, má zkušenosti a znalosti, které jediné mají nějakou cenu. Je to obohacení pro jednotlivce, jeho rodinu, pro děti i pro společnost, kde žije.


V jakém městě na světě bych tedy žil já, kdyby nezáleželo na penězích?

S penězi nebo bez peněz, ideálem je místo, kde se člověk cítí dobře a je úplně jedno, zda je to pro někoho Bratislava, chaloupka v Beskydech, panelák na okraji Prahy, jachta v Karibiku, či vila na Floridě.

Já osobně se cítím dobře všude tam, kde mám kolem sebe chytré a rozumné lidi, kde se můžu stýkat se svými kamarády, kde fungují všechny služby, na které přispívám ze svých daní, kde se nemusím zabývat politikou, neboť politici myslí na občany a ne primárně na svůj osobní prospěch, kde funguje občanská společnost.

Jediné ideální místo na světě neexistuje, neboť každý je doma tam, kde se cítí dobře a kde má vše, co potřebuje ke svému životu. Vybrat si jen jedno místo na světě jako to "nejlepší" je dle mého naprostý nesmysl, neboť nezáleží na místě ale na lidech.

Co když lidé kolem po čase někam prchnou? Jakou pak hodnotu má nějaké místo?

Není tedy lepší uvažovat o nějakém místě spíše jako o možnosti, kde lze dělat, co mě baví a co se mi líbí, dělat to tam, kde zrovna jsou lidé, které má rád, kteří mě obohacují už jen svou přítomností, svým úsměvem, svými nápady? Kde se daří mé rodině i mým dětem, kde je oceňována má snaha pomoci společnosti, kde žije většina stejně smýšlejících lidí?

Je pak totiž úplně jedno, zda to bude Bratislava nebo Praha, Paříž, či New York, zapadlá víska v horách nebo vila v Monte Carlu, pro každého úplně jiné místo.


Jeden příklad ze života na závěr:

Máme kamarádku, která procestovala plno zemí, byla v USA, kde má navíc příbuzné, pracovala delší dobu v Londýně i v Praze. Všude se jí líbilo, všude měla kamarády a známé, přesto se vrátila do svého rodiště na Moravě, tzv. za "rodiči" a za "jistotou" poklidného života.

Nyní již asi rok hledá práci, která ale v širokém okolí vůbec není. Je spokojená? Nevím, nedá to na sobě, jako věčně usměvavá optimistka, moc znát, ale v každém městě, kde předtím pracovala, by ji nosili na zlatém podnose, kdyby se vrátila. Vrátí se někam do světa?

Mimochodem, psal jsem již o něčem podobném, tedy bez ohledu na ty peníze, na kterých opravdu nezáleží :-)