Cayman Islander | Diary of a Freelance Programmer traveling the world

Cayman Islander's blog - Diary of Freelance Programmer

Proti proudu, proti všem nebo jen tak splynout s davem...

Follow your dreams!Necháte se unášet proudem, splýváte s davem nebo nějak vyčníváte? Máte rozdílné názory jak většina lidí kolem, jste "proti všem"?

Je mnoho způsobů, jak se dají hodnotit osobnosti lidí, kdy většinou nikdo nepatří jen do jedné vyhraněné skupiny. Každý máme něco společného a naše chování se nedá přesně zařadit do některé z mnoha kategorií hodnocení osobnosti. Je úplně jedno, jaké hodnocení se použije, když nás zajímá inteligence, charakter, schopnosti nebo temperament, ať už dle nějaké typologie osobnosti, které navrhnul Hippokrates, Jung, či kdo všechno ještě.

Každý se může někdy projevovat jako úplně někdo jiný, kdy záleží na konkrétním stavu mysli, prostředí a lidech kolem nás, či chcete-li, na konstelaci hvězd nebo mayském kalendáři, množství alkoholu nebo jiných lehkých drog v krvi. Flegmatik se najednou může chovat jako sangvinik, z introverta je extrovert, z pomalého raka je najednou lev (salónů).

Jedno rozdělení máme ale všichni společné. Buď rádi splýváme s davem, raději nevyčníváme, necháme se unášet proudem, děláme v profesním i v osobním životě to samé, co většina kolem nás, příp. děláme něco úplně jinak, máme jiný přístup a "mírně" vyčníváme.


Je výhodnější nevyčnívat a "splynout" s davem?

Někdo nemá potřebu se nějak prosazovat, ať už v zaměstnání, či v životě. Dělá to, co dělají ostatní, výkon a plat má stejný jako ostatní, nestěžuje si, nepřichází s nápady na zlepšení, udělá si jen to svoje a stará se jen o své věci, jak ta většina kolem...

V podnikání se kopírují cizí vzory, přebírají se úspěšné nápady a řešení, napodobují se úspěšnější jedinci nebo úspěšné firmy. Někdy je dokonce takový "plagiátor" považován tou většinou ostatních za úspěšného (třeba jen z pouhé neznalosti).

Čas ale plyne, život utíká, loď pluje, no a ta krátká cesta našeho života rychle ubíhá, až se dostaneme na místo posledního klidu.


Život je jako procházka po Václaváku...

Jak se dostat od Můstku nahoru k Muzeu? Nabízí se mnoho různých cest a rozhodování je podobné, jak to tak někdy chodí i v životě.

Někdo to vezme pěšky a vydá se společně s líným davem turistů pěkně pomalu nahoru. Nepředbíhá, drží krok, když se proud lidí zastaví, tak chvíli počká a pak se dá zase do líného pohybu. Všichni pomalu směřují k vytouženému cíli, nejde o závod s časem, neboť ten je neomezený a kdo je důležitý, na toho stejně všichni počkaj ;-)

Další volí rychlou chůzi, kličkuje v davu, předbíhá všechny ostatní, kouká se dopředu, tj. myslí o dva kroky napřed, aby dokázal trochu odhadnout případné zácpy a předem se jim vyhnul. Hledá nové cesty po okraji chodníku, "riskuje" v protisměru, překážky na cestě ho nezastaví...

Spěchá k "vítězství", neboť je přesvědčen, že rychlejší vyhrává. Navíc, krásy města si dokáže lépe vychutnat až v cíli nahoře, neboť bude mít větší rozhled i více času, než dorazí ostatní, brouzdající v líném davu.


Je potřeba spěchat a být o krok rychlejší jak ostatní?

To je špatná otázka, neboť takhle to v životě nefunguje. Rychlost ani velikost samy o sobě o ničem nerozhodují, že dámy ;-) Někdo má jednoduše v povaze, že proklestí cestu ostatním, kteří se pak jen vezou na vlně a nemusí se vůbec snažit ani o ničem přemýšlet.

Navíc, kromě vlastního uspořeného času a osobních výhod plynoucích z toho "být o krok rychlejší", je někdo schopen i připravit půdu ostatním pro jejich životy, aby náhodou neztráceli čas.

Kdo chce být ale opravdu rychlý, tak nekouká na ostatní, vezme to od Můstku taxíkem za pár korun nebo se sveze jednu zastávku metrem, když má hluboko do kapsy ;-)

Každý způsob cesty (života) má své výhody, jsou ale síly, které si s námi jen pohrávají a máme z nich respekt, neboť jsme jen malá kapka v moři (života) a musíme splynout s vlnou (davem), ať chceme nebo nechceme.


- Holly Beck surfs New Zealand:



A že tento příspěvek někomu moc nedává smysl? Mezi námi, jsou některé obrazy impresionistů (píše Woody Allen), které mi také na první pohled nic neříkají, přesto je chápu ;-)

6 comments :

r1 řekl(a)...

Povídka o dentistech je skvělá! Četl jsem ji poprvé už asi před šesti lety.

Marta řekl(a)...

Čau draku, pěkně napsané a připomíná mi to článek na trochu jiné téma, ale zdá se velmi podobné :-)

"Dokud budeme poslušné, bázlivé a neprůbojné ovce, budou z nás mít vlci tak akorát prču - nezmění se nic. NIC! Nacpěme jim ty poplatky, suchý salámy a předražený trička do .... do regálu, třeba. Nebo do toho nenasytnýho chřtánu. Nebo někam jinam, když se to tam vejde."

Schválně se mrkni na http://pallotto.blog.idnes.cz/c/46270/O-obchodnicich-tvrdohlavosti-a-revoluci-penezenkou.html

Cayman řekl(a)...

Ahoj Marťas, Evu znám a její články čtu pravidelně. Pěkně to napsala a mimochodem, její "hospoda" je jedna z nejlepších v Praze.

Jinak, pro ostatní, ta zmínka od r1 "o dentistech" se týká toho linku na "obrazy impresionistů (píše Woody Allen)", což pro pobavení doporučuji navštívit :-)

zadirr řekl(a)...

Mám rozdílné názory jak většina lidí kolem, ale nejsem proti nikomu :-)

Mimo téma: jednou, když jsem byl ještě mladý a hloupý (loni), jsem si chtěl v takových podobných vlnách, jaké jsou na tom videu, zaplavat. Nejdřív to vypadalo, že je to prima jízda na houpačce, ale pak se ukázalo, že není vůbec jednoduché z té houpačky vystoupit. Od té doby se mám mnohem víc rád. Pokud si nechcete svoji cestu od Můstku k Muzeu zkrátit, tak to radši nezkoušejte.

Cayman řekl(a)...

Taky doporučuji, podobně jako Zadirr, neplavat v příliš vysokých vlnách a nepřeceňovat síly. Ze zkratky je pak prodlužovačka :-)

Looky řekl(a)...

Z Mustku na Muzeum chodim pesky, protoze to zvladnu rychleji nez s cekanim na metro. A jsem rozhodne ten typ, ktery predjizdi ostatni... moc pekny clanek:) A kouknu i na ty doporucene v diskuzi... diky

Okomentovat