Cayman Islander | Diary of a Freelance Programmer traveling the world

Cayman Islander's blog - Diary of Freelance Programmer

Jak najít opravdový sen a neutíká nám něco tou přílišnou honičkou za jedním cílem?

Follow your dreams!Už jsem tady několikrát psal, že když má někdo nějaký sen, představu, či přání, tak že má jít za svým snem a nemá se nechat ovlivňovat pesimistickými názory v okolí.

Dost často dostávám emaily na tohle téma, proto nyní na poslední odpovím zde veřejně. Mám totiž pocit, že každý ve svém životě řešíme skoro to samé. Takže na úvod trochu opakování:

"Všechno jde, stačí chtít a umět!"

Ať je to jakýkoliv i sebevětší sen, tak vězte, že všeho lze docílit, když se chce. Musí se chtít, to je základ všeho. Když totiž opravdu "chci", tak si najdu cestu "jak", naučím se třeba jazyk nebo chybějící dovednosti, mám motivaci překonat nějaké překážky na cestě, dokážu se spojit s podobně uvažujícími a třeba společně dotáhnout svůj sen k realizaci.


Jak ale najít ten svůj sen?

"Podla jedneho Tvojho clanku je dolezite si ist za snom. Ja vsak mam problem tento sen najst. Je to asi tym, ze vsetkych mojich kamaratov bavia uplne ine veci a zarabanie penazi beru inak ako ja. Upresnim: Zarabaju peniaze, aby ich mohli cez vikend minut. Ja pracujem na projektoch preto, pretoze pri rieseni prichadzam k novym poznatkom, ku ktorym by som inak nedospel."

Myslím, že to je asi ten dobrý základ. Nesoustředit se "jen" na peníze, které stejně hned utratíme, ale na to, co nás baví, co nás motivuje a přináší nám uspokojení. Tohle je jediná cesta, neboť peníze vždy nějak vyděláme, ale zážitky, které jsme prožili, nám nikdo nesebere ani si je nikde nemůžeme koupit. Když nám navíc něco zůstane v hlavě ve formě znalostí a zkušeností, tak nás to bude provázet celý život.


Jak se realizovat, když mě baví více věcí?

"Je velmi siroke spektrum profesii, ktore by som vedel pestovat a nedokazem si vybrat. Neviem si najst cestu k realizacii mojich napadov. Rad by som sa vzdelaval, ale mam problem sa o nieco zaujimat dlhsie. Vzdy si pozriem len to co ma zaujima. Ako sa mam drzat niecoho dlhsie, ked to robim len pre svoj dobry pocit?"

Tohle plně chápu a vzpomínám, že jsem takové věci mnohokrát řešil a že je řešil snad každý, koho jsem potkal. Já osobně jsem také nevěděl na co osobně se vrhnout, neboť jsem se nedokázal rozhodnout. Co když mi nějakou přílišnou honičkou za něčím utečou možnosti věnovat se něčemu jinému?

(Je to podobné, když dostanu email, že někdo by chtěl zakázku z ciziny a že nic moc neumí, ale že je schopen se cokoliv rychle naučit, když bude zajímavý projekt s možností práce z domu "remotely" pro nějakou firmu z ciziny.)

V takových případech radím sobě i ostatním jediné: "Dělej, co tě baví!" Jinými slovy, vyber si ze všech těch oborů a profesí, co připadají v úvahu, 1-2 hlavní obory a začni pracovat na své specializaci.

Ideální je, sepsat si, co mě baví a co bych chtěl celý den dělat. Chce to trochu představivosti, abych se dokázal vžít do své role a do své vysněné profese, kdy je úplně jedno, jestli chci být programátor, správce sítě, IT technik, grafik, Web designer, Unix guru, DBA, či specialista na SEO, open-source systémy, RAD nástroje, Windows konfiguraci, či prodavač techniky nebo limonády, zaměstnanec v Google, popř. šéf start-up firmy v Kalifornii.

Pak zbývá jen krůček k realizaci, tj. připravit jednoduchý plán a vydat se na cestu, tj. začít "step-by-step" řešit jednoduché úkoly, učit se z chyb za pochodu a začít sklízet první úspěchy.


Jednooký mezi slepými králem?

"Ako mam prekrocit hranice, ktore mi uz nestacia, ale som na ne viazany? Aj ked o mne kazdy hovori ako sa vyznam v pocitacoch, ja si vobec tak nepripadam. Je nespocetne vela ludi, ktori maju vacsie skusenosti ako ja, ale nie su tak otvoreni pre ostatnych, a potom sa nevie o ich kvalitach."

Je otázka, co to jsou ty "hranice" a co znamená "som na ne viazany". Hranice si obvykle stanovujeme sami a není důvod, proč je neposunout dál, když tedy cítíme, že stagnujeme na místě. Já se kdysi cítil velmi svázaný ve svém rodišti na Moravě, proto jsem se vydal za štěstím do Prahy a posléze do Irska. No a jak v Praze, tak i v Irsku jsem se cítil pěkně malý ve srovnání se všemi borci kolem.

Co je ale lepší? Být nejlepší mezi laiky v malém městečku nebo poslední mezi profesionály někde v centru dění? Teď nemluvím vůbec o úrovni a konkurenci mezi specialisty někde v Silicon Valley, v Bostonu nebo New Yorku, který má obyvatel stejně jako celá naše republika.

Díky internetu dnes už ani nezáleží na tom, kde se zrovna nacházíme, jestli v malé vísce na Slovensku nebo někde v centru dění ;-)

Základ je nekoukat se na ostatní, neřešit, že oni se neumí prodat i když jsou třeba větší specialisté, ale jít za svým cílem. Kolik jen já znám specialistů, kteří mě strčí do kapsy svými znalostmi a zkušenostmi! Co jim to je ale platné, když nejsou schopni dělat, co je baví a dělají poskoky někde ve firmách, kde mají pevnou pracovní dobu a pár korun na život.


Stačí si stanovit cíl a pak spoléhat na intuici!

Kdosi chytrý někde poznamenal, že když se vydáme na nějakou cestu a budeme otevření přicházejícím podnětům, tak se nám najednou začnou otvírat různé cesty, o kterých jsme neměli ani tušení. Chce to začít něco dělat a naslouchat intuici, která nám už pomůže v rozhodování na různých křižovatkách.

"Dělej, co cítíš!"

Naše intuice je velká čarodějka a pomůže nám, když si už rozum nebude vědět rady, co dělat, na co se vrhnout, jak se rozhodnout. Chce to ale mít čistou hlavu, netlačit do ní bulvár ani stupidní TV seriály, snažit se rozlišovat, co je důležité a co nás někam posune.


Doporučená četba na závěr (pro začátek):

- Paolo Coelho: Alchymista (asi nejlepší autorova kniha, z ostatních mám trochu smíšené pocity)

- Stephen R. Covey: The 7 Habits of Highly Effective People (jeden z mnoha bestsellerů, který stojí za přečtení)

19 comments :

Anonymní řekl(a)...

To mi připomíná dialog z jednoho dílu Scary movie -

"Víš, já mám sen"
"A jakej sen"
"Mít sen"

Cayman řekl(a)...

Hele, anonyme, moc to neshazuj! Ty otázky pocházejí od čtenáře, který se teprve chystá na VŠ a můžu říci, že mu závidím, že ve svém věku již uvažuje takovým způsobem.

Možná jsou ty otázky mírně nepřesně vyjádřené, ale základ je chytrý a svědčí o přemýšlivosti a touze po pochopení.

Kolik z nás bylo schopno takové otázky vůbec klást?

Libor Fikr řekl(a)...

Tleskám. Tlesk, tlesk, tlesk. Velmi příjemné počteníčko.

Pavel Králíček řekl(a)...

Podobný problém mám také, nejsem si moc jist, co mě baví. Je mi sice teprve 15 let, ale už jsem přečetl pár knih o finanční nezávislosti, úspěchu, motivaci a podobně, takže mám trošku širší rozhled.

Myslím, že by mě bavilo podnikat, nicméně ještě si budu muset 3roky počkat. Jinak blogování je taky príma činnost ;).

PK řekl(a)...

2Cayman: já si nemyslím, že by to anonymní shazoval, podle mě není nic jednoduchého "mít sen", resp. vybrat si jeden sen a držet se ho. Takže "mít sen" je docela dobrý začátek...

PK řekl(a)...

Ještě pro doplnění, rada "Dělejte, co vás baví", je taky výborná, problém je, že drtivá většina lidí nikdy nedojde k tomu "co je baví" a ještě menší procento má vytrvalost/odhodlání/schopnosti/možnosti/prostředky/(seřazeno podle důležitosti) "to dělat".
Ale opět, otázky položené čtenářem jsou dobré, jsou to nicméně podmínky nutné, nikoliv dostačující ;)

Anonymní řekl(a)...

Pěkný článek. Na tenhle blog jednou za čas zavítám a vždy tady zůstanu pěkně dlouho, než přečtu všechny ty články, které tady zatím přibyly.
Mám kamaráda, je mu 16 let. Dělá co ho baví, tedy tvoří weby a píše články na společenská témata (a IT). Dělá co ho baví, a dnes, po asi 2 rocích snahy, dostává první nabídky na spolupráci atd. A já mu to přeji :)

Cayman řekl(a)...

2PK: Máš pravdu, že většina lidí nikdy nedojde k tomu "co je baví", ale nemyslím něco dělat musí být nutně podmíněno všemi těmi podmínkami, jak píšeš.

Ty "podmínky" jsou totiž zahrnuty v tom jediném, základním pravidle: "Všechno jde, stačí chtít a umět!"

V tom "chtít" se totiž skrývají první dvě podmínky (vytrvalost, odhodlání), kdy schopnosti se dají naučit, když se chce, možnosti se pak otvírají samy, když jsou schopnosti, a prostředky se dají sehnat, příp. se dá spojit s někým, kdo je má.

Hodně lidí ale vlastně ani moc "nechce", neboť vidí právě všechny ty jakoby nutné podmínky a zbytečně se ochuzují o možnosti chtít něco víc, třeba následovat své sny.

gaviál řekl(a)...

Já osobně jsem nikdy neměl potřebu psát lidem na netu maily a pokládat jim (cizím lidem) podobný otázky. Pokládám to i za určitou slabost, nerozhodnost. Co se týká IT, vývoj SW obvzláště, tak dost lidí pořád klade otázky, jak se někam dostat, jak to studovat. Přijde mi to, jakoby si o sobě mysleli, že mají potenciál udělat něco velkýho, nebo aspoň být úspěšní a mít se fajn, ale nejsou schopní samostatnýho rozhodování. Jak to asi dělali lidé dřív? Příjde mi, že dřív byl problém něco sehnat, dneska mají lidí problém si z toho množství vybrat. Jenže schopní jedinci to vždycky dokáží, méně schopní se budou neustále ptát někde a budou chtít od těch schopnějších být vedeni za ručičku...

Zdenek řekl(a)...

Taky bych asi nepsal lidem maily, abych se zeptal na nějaký nápad nebo jak hledat sen, to se blbě píše a vysvětluje. Řešil bych to asi osobně s kamarádama nebo tak nějak. Je ale rozdíl, hledat něco technického, co si každý sám najde, když umí hledat na netu nebo řešit takový filozofický otázky, které se moc najít nedají.

Osobně spíše beru, když se někdo na něco ptá a klidně i mailem. Svědčí to totiž o přemýšlení a hledání a je to lepší než sedět někde za bukem. Díky, Caymane, za motivační články tady!

duarte řekl(a)...

hi,i want visit rep. chek ,cant you tell me one site in english,thanks......greetings from switzerland

Cayman řekl(a)...

Hi Duarte,
It's difficult to suggest one only site because there are many sites related to Czech Rep. in English. I think you can find all you need and prefer if you try a simple Google search:

- Czech republic
- Prague, our capital city

Cheers!

Anonymní řekl(a)...

gaviál: Ahoj. Nepokladam sa za samostatneho cloveka, preto som poziadal o radu cayman-a. Mozno mi jeho clanky a rady pomozu sa stat niekym samostatnejsim. O tom co na sebe zlepsit premyslam cele dni a prave ten mail, ktory cayman citoval bol vysledok toho, ze som sa nedokazal uz vo svojich myslienkach posunut dalej. Je to podla mna vzdy lepsie ako sediet doma a dumat (ako pise zdenek), preco nie som niekde vyssie.

Ohladom hranic, ktore mam teraz, to cayman presne vystihol. Prostredie, v ktorom zijem ma svoje hranice. Respektive, tieto hranice su dane ludmi, ktori tu ziju a nepotrebuju k zivotu nic viac - zmeny sa tu teda robia tazsie. Vo vacsom meste je situacia asi ina, prave preto sa planujem prestahovat.

Pumik řekl(a)...

Díky Caymane za připomenutí Alchymisty, jsem ho kdysi slyšel jako audioknihu, teď jsem o tom něco napsal u sebe. :-)
A heslo "Dělej, co tě baví!" je taky fajn, tuším, že ho taky propaguje Ivo L. - říkal to na jedné přednášce, kterou jsem viděl jako video.

Jirka řekl(a)...

v článku: "Mám totiž pocit, že každý ve svém životě řešíme skoro to samé. Takže na úvod trochu opakování: Všechno jde, stačí chtít a umět!
Ať je to jakýkoliv i sebevětší sen, tak vězte, že všeho lze docílit, když se chce. Musí se chtít, to je základ všeho. Když totiž opravdu "chci", tak si najdu cestu "jak", naučím se třeba jazyk nebo chybějící dovednosti, mám motivaci překonat nějaké překážky na cestě, dokážu se spojit s podobně uvažujícími a třeba společně dotáhnout svůj sen k realizaci."

Opravdu stačí chtít a umět? Co když má člověk nějaké cíle (zajistit si hezké bydlení, auto, dovolené, vydělat si na to tím co mě baví,...), ale neví jak jich dosáhnout tak, aby si na ně vydělal tím, co ho bude bavit.

Co když člověk nemá problém s tím chtít a umět. Když vystudoval, stěhoval se za prací, jel se vzdělávat v angličtině do zahraničí, ale zjistil, že to co kdysi za studentských let dělal s radostí ho nyní ubíjí a znechucuje. Dělat práci s nechutí, přináší nechuť se vyvíjet v oboru dál a tím pádem, i stagnaci v dosažení cílů a života vůbec(obzvláště když nedokáže dosáhnout cílů činností, kterou nedělá s nadšením, ale nuceným chtěním dosáhnout cíle). Člověk však neví jak dál, protože nemá náhradu, která by ho bavila jako kdysi tato činnost. A co dál, když člověk nedělá, protože necítí? ...

Cayman řekl(a)...

Jirko, vidím dvě základní otázky v tvém komentáři:

1. "Co když má člověk nějaké cíle, ale neví jak jich dosáhnout, aby si na ně vydělal tím, co ho bude bavit..."

Začal bych asi tím, co mě baví a udělal rekapitukaci, co pro to dělám. Pracuji na něčem, co mě baví? Ne? Tak nejvyšší čas začít něco dělat v této oblasti. Peníze přijdou jako doprovodný "produkt", ale každý musí začít něco dělat.

Když budu předpokládat, že "umíš", tj. že máš potřebné znalosti v nějakém oboru, tak zůstává jen to "chtění" něco dělat, na něčem pracovat (zpočátku třeba jen po večerech nebo o víkendech). Stačí začít a krok za krokem řešit spojené problémy a zlepšovat je.

2. "Co když člověk nemá problém s tím chtít a umět, ale zjistil, že to co kdysi za studentských let dělal s radostí ho nyní ubíjí a znechucuje..."

Sám píšeš, že "dělat práci s nechutí, přináší nechuť se vyvíjet v oboru dál", což je nejen stagnace ale hlavně ztráta nadšení a právě toho "chtít" v té radě, že stačí chtít a umět. Jediná rada v takovém případě je najít nové výzvy, novou motivaci, najít ztracené nadšení a chuť.

Každý to řešíme různě, já bych začal pořádnou dovolenou nebo alespoň dobrým odpočinkem a pak bych zkusil něco změnit ve své stávající práci, aby nebyla tak nudná, příp. zkusil najít jiné uplatnění ve stávající firmě na nějaké jiné pozici, která by mohla být zajímavá. Na Jobs.cz nebo na Monster.com se může každý také podívat alespoň pro inspiraci :-)

Na závěr obecná rada:

Ideální je rozdělit každý cíl na pár menších a ty krok za krokem řešit. Např. chceš auto, tak je to buď problém, jak sehnat peníze na nákup nebo jak sehnat peníze na měsíční leasing. Tohle je potřeba rozhodnout a pak řešit další "problém". Např. jak sehnat 500 tisíc na nákup nebo jak sehnat 10 tisíc měsíčně na leasing.

10 tisíc měsíčně na leasing je možno sehnat třeba zvednutím platu, nějakou brigádou nebo změnou místa. Jsou i zaměstnání, kdy ti dají jako požitek firemní auto. Takže další dílčí úkoly jsou ti asi jasné.

No a tak podobně jde řešit další sny a přání, jako dovolená, bydlení,...

Honza řekl(a)...

Ahoj Caymane,od ADK jsem se dostal až sem...:-)
Dlužno podotknout, že sdílím podobný názor, jako Jirka..Já osobně jsem se ocitl ve slepé uličce nazvanou Burnout!
Naivně jsem si myslel, že problémy s ním spojené si pomůžu vyřešit přes GTD, diáře,aplikace, lepším timemanagementem a já nevím, čím ještě...
Ale problém bude nejspíš v tom najít ztracenou motivaci. Nikdy jsem nebyl v situaci, "že bych si vybral svůj sen a dělal, co mě baví"! Svezl jsem se na lodi rodinné firmy a v jednu chvíli se lehce "odštípnul".Ale pupeční šňůru nepřestříhnul!A to byla ta chyba!I já, jakožto dospělý otec dvou dětí dokáži napsat na net své pocity cizím lidem a ačkoliv svůj sen umím definovat a cca 10 let za ním chci jít a snad i jdu, jsem pořád v situaci, kdy teprve "kopu základy" a přitom bych měl mít barák hotovej...
Prostě za sebou toho moc nevidím, takže je někde chyba...možná nemám ty správné konexe...těžko říct...

cheef řekl(a)...

Hmm, ja si myslim, ze je dulezite nezustat ignorant. Je dobre se bavit s lidma, kteri dokazi naslouchat a poskytnout objektivni nazor. Ja nasel svoji cestu v 22 letech, kdy jsem se jako naivne neostrileny bazant vydal s kamarady na Novy Zeland. Zni to jako pohadka, kdyz o tom budu psat, ale jadro veci je takove, ze pokud neudelas prvni krok tak se nikdy nedozvis co te ceka na tom dalsim kroku.
Delat co te bavi je vec, ktera potrebuje trochu vice nez o ni diskutovat v hospode u piva.
Myslim si, ze je dulezite si zacit vazit sam sebe. Nekolikrat jsem se pristihl v situaci, ze me lide chvalili za nejake dovednosti a ja jsem tomu nevenoval zas tak velkou pozornost. Reagoval jsem skromne. Lide to brzo vyciti a budou na Vas navalovat vice a vice dokud Vas to nezlomi. Pak uz je pozde. Nebojte se dat najevo vase schopnosti a nebojte si priznat, ze Vam neco jde!
Martin, London
martin.sefelin@googlemail.com

Cayman řekl(a)...

"...pokud neudelas prvni krok tak se nikdy nedozvis co te ceka na tom dalsim kroku."

Přesně řečeno, včetně toho následujícího, že si každý má vážit sám sebe, svých schopností a znalostí, a že nám o něco jde.

Okomentovat