Cayman Islander | Diary of a Freelance Programmer traveling the world

Cayman Islander's blog - Diary of Freelance Programmer

Není důležité, CO děláme, ale hlavně JAK a PROČ to děláme!

People on BeachTohle pravidlo každý snad nějak podvědomě chápe a v praktickém životě ho neustále všichni vyžadujeme od druhých.

Kamkoliv přijdeme, tak vyžadujeme, aby všichni, CO něco dělají, aby to dělali dobře, kdy je úplně jedno, jestli jsme u lékaře, na poště, v obchodě, či někde na úřadě. Vždy po druhých vyžadujeme, aby to, CO dělají, dělali dobře a k naší spokojenosti.

Platí to ale i obráceně? Uvědomujeme si, že i v našem životě nezáleží, CO děláme, ale hlavně na tom, JAK a PROČ to děláme?

Vzpomínám na jeden svůj starší vzor, který mě zasvětil do tajů fotografie a od něhož jsem jako mladý nezkušený chalan pochytil chytré zásady, které přetrvávají. Vždy tvrdil, že není důležité, čím fotíš, ale jak fotíš, a smál se tak otázkám všemožných mistrů světa, kteří se ho ptali, čím fotí ty své úchvatné fotky, jestli snad používá Asahi Pentax, Hasselblad nebo Mamiya, což jsou fotoaparáty, které v té době stály statisíce korun.

Své nejlepší fotografie fotil na starý Flexaret z bazaru, později ještě doplněný půjčeným! Pentacon Six fotoaparátem, přitom vystavoval a prodával svá díla v galeriích po celém světě, od San Francisca, Miami, New Yorku, až po Londýn, Paříž, Řím, Tokio a Sydney.

Nejsem žádný staromilec, taky používám na fotky digitál, chci jen na jednoduchém příkladě názorně ukázat, že v každé době a v každé normální společnosti, tj. nezkažené socialistickými móresy, záleží opravdu jen na tom, JAK něco děláme.

Žádná dokonalá technika, žádný super luxusní mobil ani iPod, sebevětší LCD monitor, luxusní oblek ani drahé auto nikomu nepomůže dělat smysluplné věci.

(Proto se mi tak líbí New York, kde si nikdo na nic nehraje, nezáleží na tom, co má člověk na sobě a kde potkáte na ulici člověka v otrhaném tričku a přitom to může být multimilionář.)


Co děláme není důležité, když to děláme dobře!

Když někdo dělá něco dobře, tak je úplně jedno, v jakém přijel autě, či zda chodí v odrbaných riflích. Pomůže snad někomu neschopný doktor nebo právník? Ale hlavně, že má titul, že?

Oslňuje snad někoho chlápek v dokonalém obleku, který jezdí na červenou městem a telefonuje za jízdy v luxusním autě na leasing, které mu stejně brzy za neplacení splátek zabaví?

Není mnohem přínosnější potkat kamaráda, který sice vypadá jako bezdomovec, s ošuntělým batohem na zádech, i když má zlatou kreditku v kapse, se kterým si můžete o všem popovídat? Navíc, když víte, že socha, kterou vytvořil, stojí v Paříži na jednom náměstí a že příští měsíc odjíždí na Nový Zéland otvírat svoji výstavu?

Jsem rád, že stále více lidí to začíná chápat a u mnohých již obsah začíná mít větší váhu jak forma. Čím dříve to každý pochopí, tím lépe, neboť přestane ta neustálá honička, co vidíme kolem, za nejnovějším typem mobilu, oslnivým autem, tj. lákadlem "na kočky", a ta neustálá honba za penězi a jak vše "vykešovat", což je oblíbená fráze všech zmrdíků, bude doplněna alespoň nějakým smyslem.


Proč se vůbec honíme za ziskem a penězi?

Zmiňoval jsem se kdysi, že nechápu tu snahu o hospodářský růst a zisk za každou cenu, neboť se mi zdá, že mnoho lidí stále netuší, o čem vlastně ten život je. A je teď úplně jedno, jestli to jsou manažeři nadnárodních firem, jejich dobře placení zaměstnanci, či podnikatelé se vším možným (čínským) haraburdím prodávaným za dumpingové ceny.

Možná by stálo za to se zamyslet a u každé činnosti, která nás čeká si jednoduše říci: Proč to dělám? Jak to dělám? Dělám to tak, že se můžu za sebou hrdě otočit a pochválit se? Váží si mě mí kolegové nebo mí zaměstnanci, oceňují mě zákazníci, že dělám něco dobře? Nebo mě jen slepě obdivují hlupáci a nohsledi, kteří mi závidí můj finanční úspěch?

Jsou totiž hodnoty, které nejde za žádné peníze koupit, ať si všichni rádoby "obdivovaní" podnikatelé říkají co chtějí.

5 comments :

Laďa řekl(a)...

Hezky napsané. V ČR to ale spousta lidí nechápe. Titul je brán jako známka toho, že člověk je dobrý v dané oblasti. Auto, oblečení apod. musí být reprezentativní, aby zaujalo obchodního partnera. Ale zase ne moc, aby nezáviděl.

Stejně tak málokdo chápe ono JAK v souvislosti s manuálními pracemi. Nevidím rozdíl mezi kvalitním manažerem a truhlářem. Všechno jde dělat dobře nebo špatně.

Máme se tady na východě co učit...

Anonymní řekl(a)...

na zapade je to taky tak, jinak by necpali vsechnu vyrobu (i vyvoj softwaru) do Ciny a Indie...dneska je to vsechno o zvysovani zisku na ukor vseho...

Piki řekl(a)...

Tak! A teraz si predstav, že vykonávaš povolanie, pri ktorom sa nesmieš pomýliť. Prosto neexistuje niečo ako druhá akosť, jedine 100% výkon, pretože chyba znamená, že niekoho prinajlepšom priotrávim. (To samozrejme nevylučuje, že sa občas nezadarí.) Cez takúto prizmu mi je často na grcanie pri pohľade na tento svet.

Keď som ešte (a možno sa stane, že zas) stál za tárou a pacienti mi podávali recepty, tak ma tiež fascinovalo, že ľudia, ktorých osud už dohnal (4 lieky na tlak, 2 na nervy, + inzulín), si to vôbec nevšimli, neuvedomovali si...

Anonymní řekl(a)...

howg! presne... paja-ostrovanka

HUBSMAN řekl(a)...

Musím s tímto článkem souhlasit jen částečně,jelikož si myslím,že autor uskočil od toho co bylo jeho prvotní myšlenkou v nadpise. Co děláme jak a proč ,nesouvisí dle mne s tím,že mám někdo prachy,honí se za něma a podobně nebo snad ano?
To,že má někdo peníze nebo se za oněma honí vidí všichni černě,znám mnoho lidí co začínali po roce 90,,knížkovém období" a dneska si ti lidi můžou dovolit co chtějí na úkor toho,že makají 6 dní v týdnu od 7 do 21. Jinak jsi myslím,že dneska má každý možnost být bohatý,všude kolem nás je nespočetně informací ať jsou to knihy ,nebo internet,jak autor uvedl New York potkáte lidi je jedno co mají na sobě a můžou být multimilionáři.Tady to de taky,ale jedná se tu pouze o styl každého člověka zda si na tom zakládá či nikoliv.

Okomentovat