Cayman Islander | Diary of a Freelance Programmer traveling the world

Cayman Islander's blog - Diary of Freelance Programmer

Jak realizovat své nápady (nejen podnikatelské), své sny, touhy a přání?

Follow your dreams!Často se setkávám s lidmi, kteří hýří nápady, rádi vymýšlejí nové věci a diskutují o možné realizaci.

Je to asi tím, že si posledních pár let vybírám, jestli se budu stýkat s lidmi, kteří jen na všechno nadávají, pořád brblají, jak nemají peníze, jak by chtěli to či ono a sami nic pro změnu své situace neudělají.

O co lepší je se cíleně obklopovat lidmi, kterým o něco jde, kteří mají třeba i špatné nápady (rozuměj, není špatných nápadů, je jen špatná realizace), ze kterých hlavně vyzařuje nadšení, energie, enthusiasmus, zápal pro věc. Myslím, že jsem si ověřil, že jsem podobný typ a že je ideální, když se člověk v životě obklopuje stejnými týpky, neboť pak můžou nápady růst, je jednodušší nápady uskutečňovat a hlavně, člověk si zachová to správné duševní zdraví.

(Opravdu nesnáším lidi, co si neustále stěžují a šíří kolem sebe jen negativní energii. Proto se také nedívám ani na zprávy ani nečtu české noviny, o bulváru ani nemluvím.)


Jak realizovat své nápady, sny a touhy?

Když mám nějaký dobrý podnikatelský nápad, kdy jde v první řadě o peníze, tak se ho snažím hlavně realizovat a mluvím o něm jen se svými blízkými a přáteli, kterým můžu důvěřovat, jak jsem psal podobně v Nápady, podnikání v USA a kapitán Nemo. O tomto přístupu jsem přesvědčen a nikdo mi ještě nepodal žádný argument, že se mýlím.

Co mi pomůže, když své nápady všude možně rozhlásím?

- Budu-li mít nějaké dobré nápady, co by mohl třeba Google zlepšit nebo co nového vyvinout, proč to budu "vyřvávat" do světa? Nebylo by lepší to použít třeba u případného pohovoru o místo v Google? Když to někde zveřejním, tak toho může využít někdo jiný.

- Když budu mít nápad na nějaký Web projekt, který chci zrealizovat, až seženu pár korun na doménu a hosting, tak proč to budu prezentovat dopředu? Není lepší nejprve rozběhnout realizaci, obsadit trh, a pak se o tom začít šířit všude možně a třeba shánět dodatečné peníze na provoz?

- Když budu mít nápad na registraci nějaké domény, která je ještě volná a kde bych mohl rozběhnout nějaký skvělý nápad, tak nebudu přece nikde oznamovat, že mám takový nápad. V případě zvěřejnění takového nápadu se totiž stane co? Doména bude zaregistrovaná za 5 minut a nápad zrealizovaný za 1-2 dny.


Nápady a sny o kterých musím mluvit!

Jsou ale některé osobní nápady a přání, kdy je naopak dobré o nich hodně mluvit, často o nich snít, představovat si, že už jsme daného cíle dosáhli a tak si psychicky pomáhat s vlastní realizací. Odborná literatura je toho plná a každý odborník na techniky duševní práce doporučuje tento přístup jako jednu ze základních metod, jak lze svého cíle dosáhnout.

Chci se naučit cizí jazyk? Chci jet na roční pracovní / studijní pobyt na Nový Zéland? Chci založit kapelu? Chci s divadelní společností cestovat po Evropě? Chci sponzorovat nějakou hudební soutěž? Chci udělat sbírku na sirotky nebo poslat knihy, počítače, či hračky do Afriky?

To jsou nápady, které mi nikdo nesebere a veškerá publicita a "osvěta" je potřebná a vítaná. A když se někdo jiný naučí cizí jazyk nebo když někdo jiný bude (taky) sponzorovat nějakou akci, tak co se stane špatného?

Chce to mít ale čas na definici a rozlišování snů, přání, cílů, nápadů a hlavně na to, k čemu mi to nebo ono bude, kolik do toho chci vložit času, co to přinese mně, či někomu jinému, a jaký z toho budu mít v závěru pocit.


Takže závěrečné rady k realizaci nápadů?

1. Najít stejně smýšlející lidi, kteří mají podobné nápady;
2. Vyhýbat se morousům a věčným stěžovatelům;
3. Udělat si čas na přemýšlení o svých nápadech a přípravu plánů;
4. Rozlišovat mezi podnikatelskými a osobními plány;
5. Na nic nečekat a hlavně - realizovat své sny a přání.

Každý den, krok za krokem, drobný úkol za úkolem...

Pozor ale, aby se z těch našich nápadů, představ a snů nestalo jen to, co jedněm hrdinům z kdysi oblíbeného seriálu Dawson’s Creek, který možná někdo zná:

Wilder: "Jen dva staří přátelé, kteří spolu sedí a vzpomínají na nejlepší věci, které se jim nikdy nestaly..."

Joey: "Jak můžete vzpomínat na něco, co se nikdy nestalo?"

Wilder: "Snadno. Chápejte, Flaubert věřil, že očekávání je nejčistší forma radosti... a nejvíce spolehlivá. A zatímco to, co se vám skutečně děje, vám může přinést zklamání, to, co se vám nikdy nestalo, nemůže. Nikdy to nepovadne. To, co se vám nestalo, bude navěky vryto ve vašem srdci s pocitem milého smutku."

Joey: "To zní..."

Wilder: "Hluboce?"

Joey: "Zbaběle."


Viz také - Related Links:

- Nápad na podnikání není opravdu důležitý
- Příklad hollywoodské *Star* v IT
- Nežijte život někoho jiného

A můj dnešní "drobný úkol"? Jdu posunout hledání bydlení v N.Y., ať mám alespoň něco za sebou. Ty lofty budou na mě určitě drahé, ale mám více tipů v Brooklynu, či okolí.

8 comments :

Jan řekl(a)...

Máš pravdu s tím obklopováním se stejnými "týpky". Taky jsem si ověřil, že mnohem přínosnější je se vyhýbat všem těm stěžovatelům.

Však je to ale typické české, že ti "brblající" si nejlépe rozumí spolu, neboť můžou dokolo nadávat na všechno kolem.

Díky za pěkný článek.
Honza

pepperos řekl(a)...

Zajímavý článek by byl taky, jak takové týpky najít. To totiž není úplně samozřejmé... Co ty na to?

Josef řekl(a)...

Dival jsem se na nabidku loftu DumboLofts. Je to parada. Zvlast se mi libil ten 66WaterSt. Az budes vedet za kolik, tak dej nejake info.

dafodil řekl(a)...

Osobne znam vice stezovatelu nez typku a uvedomil jsem si, ze si mam vice co rici s temi druhymi. Dochazi tedy k takovemu vzajemnemu zdokonalovani :)

K bydleni v nejakem loftu budu smerovat, moc hezke bydleni na moc hezkem miste... diky za inspiraci :)

Rammi řekl(a)...

Opravdu je obcas problem takove lidi najit, ale zjistil jsem, ze i nekteri ze stavajicich znamych jdou prekonvertovat z brblalu na realizatory :)
Je fakt, ze bych takovych kamaradu / znamych uvital vice, precejen tri jsou malo ;)

Markonius řekl(a)...

Souhlasím, já jsem zjistil, že sám nejsem schopný nic realizovat, že k tomu potřebuji lidi, protože sedět doma u kompu a něco vymýšlet je o ničem.

Dneska když něco chci, tak jdu na internet, najdu lidi, firmy a začnu volat, klidně kdejaké sekretářce řeknu co chci. Občas se mi lidi vysmívaj, občas na mě kašlou, ale mě je to vlastně jedno. Když zavolám a napíšu 100 lidem, 5 mi odpoví a setkám se s nima osobně, vždy mě to tak posune.

Průběh je vždy stejný, nejdříve se vám smějou, pak vás berou, pak s vámi soutěží, pak se vás bojí a nakonec vás respektují :)

Cayman řekl(a)...

"nejdříve se vám smějou, pak vás berou, pak s vámi soutěží, pak se vás bojí a nakonec vás respektují..."

Marko, dokonale řečeno :-)

Martin Vojtuš řekl(a)...

To je hezké, ale na to, co je tady v článku napsáni jsem také přišel. Já třeba chci založit firmu, už dlouho nad tím uvažuji co a jak, ale pořád mám nějaké problémy v rodině a tak to nějak nejde...

Okomentovat