Ani si moc nepamatuji, kdy jsem začal posuzovat sídlo firmy, jako jedno ze základních pravidel při výběru firmy, pro kterou bych chtěl pracovat.
Je teď jedno, jestli jde o "contract" nebo "full time" pozici, vždy u mě poslední dobou rozhoduje sídlo firmy a je úplně jedno, jestli to je firma v Praze, New Yorku, či San Franciscu. Někomu to možná může připadat stupidní a hloupé, ale ověřil jsem si, že je to mnohem důležitější, jak nějaké finanční ocenění nebo firemní pseudo-požitky.
Myslím si totiž, na základě mnoha zkušeností svých i kolegů, že nic tak neovlivňuje náše životy jako to, jak se cítíme, kolik ztrácíme času (života) při dojíždění do nějaké práce na druhém konci města, či do nějakého "business" centra na periférii.
Ten ztracený čas se totiž nedá ničím zaplatit ani kdyby někdo nabízel dvojnásobek platu, či firemní auto k dojíždění. K čemu mi bude auto, když musím 1-2 hodiny trčet v kolonách při cestě do a z práce? Kolik pak ztratíme denně času jsem už popisoval např. v Času máme všichni stejně (málo).
Kdy jsem začal posuzovat sídlo firmy?
Možná to začalo v době, kdy jsem časově nestíhal a nikdo mi nedokázal poradit, jak čas správně optimalizovat. Nějaké chytré knihy typu "Jak hospodařit s časem", či školení typu "Umění Time Managementu", sice dokázaly dát pár tipů, ale konkrétní nedostatek času si musí stejně každý vyřešit sám.
Většina tipů na správné hospodaření s časem je totiž obvykle založena na známých principech jako "každým papírem (mailem) se zabývej jen jednou", či "deleguj práci", když ovšem máš komu. Jedinou zásadní radou je snad jen omezit množství práce, příp. umění soustředit se jen na důležité úkoly, kdy "nemít čas" na nedůležité a podružné věci pak nějak moc nevadí.
Ve srovnání s těmi principy na "rychlé" řešení mailů je čas při dojíždění do práce dosti zásadní veličinou. Myslím, že stojí za úvahu, jestli budu jezdit do práce jen 10 min. nebo 1 hodinu, tj. při cestě tam i zpět 20 min. nebo 2 hodiny.
Proč jsem kdysi nenastoupil do Microsoftu?
Kdysi dávno mi volala jedna HR z personální agentury, že viděla někde moje CV a má pro mě nějakou "úchvatnou" pracovní nabídku. Nechtěla mi ale říci o jakou firmu se jedná, jinak bych si mohl udělat o té firmě obrázek už předem a nabídku odmítnout.
Prý je to nabídka, kterou "nelze odmítnout", tak mě přesvědčila, že musím přijít na pohovor, kde se vše dozvím a kde mě měl otestovat přímo zástupce té firmy. Proč bych se tedy nešel pobavit?
Přišel jsem v domluvenou dobu do luxusních prostor HR agentury, kdy slečna mě představila zástupci z firmy Microsoft a já řekl, že to mohla říci rovnou, že děkuji, ale že pro Microsoft, který jinak mám docela rád, nemůžu pracovat, neboť sídlí na druhém konci města. Děkuji. Přeji hezký zbytek dne. Nashledanou.
(Bylo to ještě v době, kdy MS sídlil kdesi na periférii, kam se dalo jet jen autem, či asi hodinu autobusem v kombinaci s metrem.)
Všichni z toho byli trochu v šoku, pokoušeli se ještě nadhodit argument s firemním vozem, což u mě mělo jen jemnou ironickou odezvu, neboť Prahou jezdím jedině cadillacem. Od té doby si ale dávám pozor na to, se kterou firmou budou spolupracovat, ať už u nás nebo v cizině.
Firmy se konečně stěhují do centra nebo nabízejí "remote work"?
Centrum města nemá chybu, neboť vyhovuje většině zaměstnanců, ať bydlí napravo nebo nalevo, kdy samozřejmě ideální je, když zaměstnanci bydlí také přímo v centru :-)
Kdysi jsem chválil Seznam, že se přestěhoval k metru u Anděla po pár letech v košířských lesích, kam jezdil bus asi 3x za hodinu, kdy myslím, že to byl jeden z nejlepších benefitů, co mohl svým zaměstnancům udělit. Opera Software zřídila pobočku v centru na Karlově náměstí, Monster sídlí přímo na Václaváku, podobně jako Oracle s tím svým úchvatným výhledem od Muzea na celou Prahu.
Podobné je to ve světě, kdy rozumné firmy si již uvědomily, že spokojenost zaměstnanců, tj. i dobrá doprava do firmy, je základem pro dobré výsledky firmy a že se tím následně zvyšuje i spokojenost zákazníků. Když má někdo sídlo v "poušti", tak pak musí nabízet asi úplně jiné firemní benefity, aby získal kvalitní zaměstnance.
Výjimky samozřejmě existují, ale mobilitu nic nenahradí!
Nedivím se někomu, kdo musí dojíždět 1-2 hodiny do práce, když nemá žádnou jinou možnost, jen bych doporučoval malé zamyšlení, jestli opravdu "musí" dojíždět a jestli opravdu není "jiná možnost". Češi se obecně neradi stěhují, což je přežitek ze socialistických dob, dnes navíc doplněné všemi těmi hypotékami a vymýváním mozků, jak je "výhodné" vlastnit nemovitost.
Kdyby si alespoň všichni mladí uvědomili, že nejlepší investice není do nemovitosti a do vlastního bydlení, ale do znalostí, zkušeností, a že svoboda pohybu po světě se nedá ničím zaplatit - už vůbec ne pocitem, že něco vlastním.
Pomůže copak někomu, když hledá práci, že má vlastní bydlení někde v Kotěhůlkách a hypotéku na krku do konce života? Není lepší mít spíše svobodu a možnost se rozhodnout, kde chci pracovat, jestli v Praze, kdekoliv v EU nebo v USA, či třeba v Japonsku?
Viz také - Related Links:
- Času máme všichni stejně (málo)
- Dobří holubi se vracejí k Opeře
Nebo máte někdo takový "mobilní" office?
Cayman Islander | Diary of a Freelance Programmer traveling the world
Partners & Sponsors
Advertisement
7 comments :
To tvrzení "Češi se obecně neradi stěhují, což je přežitek ze socialistických dob", máš něčím podložené?
Neútočím; zajímá mě to (protože zrovna tohle jsme nedávno diskutoval v jednom článku - viz url - a překvapilo mě, kolik lidí má stěhování se za prací za "správné").
Ta vaše diskuze na Jsme snad nevolníci je opravdu neskutečná :-)
Základní rozdíl v mém pohledu je, že já neřeším stěhování "za prací", tj. z existenčních důvodů, když třeba někdo nemá práci a tak je "nucen" se stěhovat. To je totiž něco úplně jiného a zavání to nevolnictvím (viz ten tvůj článek).
To tvrzení "Češi se obecně neradi stěhují, což je přežitek ze socialistických dob", mám podložené osobní zkušeností, rozhledem a názory lidí.
Nemyslím si totiž, že narodit se na nějakém místě znamená automaticky tam zůstat až do smrti. Stejně tak, přestěhování se někam (za prací, za mořem, za přáteli, za kulturou, za poznáním...) neznamená, že musím zapomenout na své kořeny.
Právě naopak, čím mám větší rozhled, čím více znám lidí z různého kulturního prostředí, tím více si pak vážím své "domoviny" a můžu se pak hrdě vrátit, když budu chtít.
Co vlastně znamená "mít kořeny, žít a bydlet ve svém"? To je na extra příspěvky a jak vidno z diskuze na Wuwej.net, tak na to má každý specifický názor formovaný právě za socialismu nebo získaný od rodičů, kteří za socialismu "hodnoty" získávali.
Jo, trochu se nám ta diskuze rozjela :).
Myslím, že k tomu přistupuješ zcela po kajmanovsku a v souladu se svým žebříčkem hodnot. Rozhled, široké prostředí, volnost ;).
Sice zastávám názor, že "domov" by si každý měl nosit s sebou všude tam, kde je, vytvořet ho tam, ale to zakořenění a spjatost s prostorem, kde má každý dům, strom, ulice nebo místo nějaký osobní význam, to prostě trvá dlouhou dobu.
Sam jsem se v poslednich 2 letech nekolikrat stehoval (po Praze), i kdyz to nebylo za praci, a nakonec jsem zakotvil na Letny. Az tady jsem si uvedomil, kolik sveho casu jsem drive travil pouze prepravou z mista na misto. Ted mam veskere sluzby v dosahu 10 minut pesky a volneho casu nadbytek (vetsinou pracuji z domova).
Jinak ta mobilita je velice dulezita, vlastnictvi cehokoliv snizuje osobni svobodu. Bydlim v pronajatem byte, platim vice nez kolik by me stala hypoteka na vyrazne vetsi byt (lec nekde na okraji), ale presvedcit treba pritelkyni, ze tento model je pro me prijatelnejsi nez se na 30 let zavazat nekde/nekomu bez moznosti sbalit si batoh a ze dne na den vypadnout, to uz je orisek :).
Jinak tvuj (snad nevadi to tykani, kdyztak to priste napravim) blog ctu pomerne kratkou dobu, ale ta temata jsou velmi zajimava, je videt ze pises "ze svych zkusenosti". Myslim, ze (nejen) mladym lidem muze pomoci najit si tu "svou cestu".
Právě včera jsme se bavili s kolegou, který si postavil domeček za Prahou a cesta do práce mu trvá více jak hodinu autem.
Je z toho hotovej, neboť brzo ráno vyjede a zápasí v koloně aut, celý den je v práci a přijede domů večer v 7-8. Žena sama doma v baráku s miminem.
Je z toho na prášky, navíc se mu pokazila voda a tak teď řeší pojišťovny, opravu, do toho musí pracovat a jet kamsi na Slovensko.
Říkal, že kdyby to věděl, jak bude jeho život vypadat, tak by do toho nikdy nešel a raději by platil dražší pronájem někde v Praze, kde by nemusel tak dojíždět a hlavně, že by jeho žena byla alespoň mezi lidmi.
Já mám pronájem za 10 tisíc v Podolí, do práce to mám půl hoďky a jsem happy, když vidím, jak bych mohl dopadnout, kdybych se nechal ukecat přítelkyní do hypotéky :-)
Pavle, to "vlastnictvi cehokoliv snizuje osobni svobodu" je dokonalá pravda. Jasně, že člověk musí něco vlastnit, ale koupit nemovitost (na bydlení) můžeš vždycky a kdykoliv. Zbavit se jí ale není už tak jednoduché a ani nemluvím o tom "svázání" se a závazkům, které pak brání se jednoduše sebrat a odjet třeba do ciziny.
Něco jiného ovšem je zakoupení nemovitosti na podnikání, k následnému pronájmu, který přináši zisk.
Jinak, tykání je základ, na webu jsme si všichni rovni podobně jako v životě. Vykání je stupidní pravidlo a mělo by se zrušit :-)
Neochotu Čechov sťahovať sa potvrdzujem. Jednak mi to všetci v bývalej práci hovorili, že oni by nešli... a druhak, keď sme potrebovali presunúť ľudí z pobočky na pobočku, ani "byt a strava" ;-) neboli argumentom.
Ad hypotéka: Ono je treba mať kde zložiť sezónne veci. Keď má človek istotu takejto základe, istotu, že keby sa všetko, ale všetko a brutálne pokašlalo (invalidita, súdny zákaz výkonu povolania...), tak je kde hlavu zložiť, tak s takouto istotou je prenájom jasná voľba. Problém mladých berúcich si hypotéku je, že tú základňu nemajú. Prečo si ale takúto základňu neurobia (aspoň tí čo majú príjem na 1-2 miliónovú hypodéku) niekde v zapadlej dedinke na Vysočine za pár šupov, to je mi záhada.