Cayman Islander | Diary of a Freelance Programmer traveling the world

Cayman Islander's blog - Diary of Freelance Programmer

Někdy je dobré se zastavit a zamyslet se nad životem a naším přístupem k němu

People on BeachNavázal bych na dřívější příspěvek Jsou pravdy, které přetrvávají věky a doplnil bych ze starého archívu další zamyšlení od neznámého autora, které opět otvírá oči.

Je dobré si takové příběhy připomínat, neboť je stále kolem mnoho lidí, kteří chodí po světě zaslepeni svou zkreslenou vidinou reality a bez pochopení svého místa na světě se stále jen pachtí za nějakými pozlátky.


Proč je dobré se včas zastavit a zamyslet se nad životem?

Můj přítel otevřel zásuvku prádelníku své manželky a vyndal z ní balíček zabalený do hedvábného papíru. Nebyl to ledajaký balíček, ale balíček s krásným spodním prádlem. Odhodil papír a prohlížel si hedvábí a krajku. "Toto jsem jí koupil, když jsme byli poprvé v New Yorku. Od té doby uběhlo asi 8 nebo 9 roků. Nikdy si to neoblékla. Chtěla si To nechat na zvláštní příležitost. A teď, myslím si, že přišel ten moment."

Přiblížil se k posteli a položil prádlo k ostatním věcem, které chtěl poslat do pohřebního ústavu. Jeho žena právě umřela. Když se ke mně otočil, povídal: "Neschovávej nic na zvláštní příležitosti, každý den, který žiješ, je výjimečný." Stále ještě myslím na jeho slova, neboť změnila můj život. Dnes čtu daleko víc než předtím, a uklízím daleko míň. Sedím na své terase a vychutnávám přírodu bez toho, aby jsem si všímal buřinu v zahradě. Strávím víc času s mojí rodinou a s mými přáteli a méně času v práci.

Pochopil jsem, že život je sbírka zkušeností, kterou je třeba chránit. Od nynějška nic neschovávám. Používám denně moje křišťálové skleničky. Když se mi chce, obléknu si svoje nové sako, když jdu nakupovat do supermarketu. I moje oblíbené vůně používám vždy, když mám na to chuť, nenechávám je na svátky. Věty jako "Jednoho dne..." zmizely z mého slovníku.

Když se to vyplatí, chci věci hned a chci je vidět, slyšet, vnímat a chci je dělat.

Nejsem si celkem jistý, co by dělala manželka mého přítele, kdyby věděla, že tu už zítra nebude. "Zítra" - slůvko, co bereme až příliš často na lehkou váhu. Myslím, že by zavolala ještě své rodině a blízkým přátelům. Možná by zavolala i dalším přátelům, aby se udobřila, anebo omluvila za spory. Myšlenka, že by ještě šla na večeři do čínské restaurace se mi velice zamlouvá, čína byla totiž její oblíbené jídlo. To jsou ty všechny malé neudělané věci, které by mne velice rušili, kdybych věděl, že jsou moje dny spočítány. Znervózňovalo by mne, kdyby jsem už neměl vidět přátele, s nimiž jsem se chtěl ještě "jednoho dne" potkat. Znervózňovalo by mne, kdyby jsem nenapsal dopisy, které jsem chtěl "jednoho dne" napsat. Znervózňovalo by mne, kdyby jsem neřekl dost často své milé, jak ji mám rád.

Nyní už nepromeškám nic. Nic, co může přinést radost a úsměv do mého života, neodsouvám a neschovávám na pozdější dobu. Říkám si, že každý den je něco zvláštního,...

Každý den, každá hodina, každá minuta jsou něco výjimečného.

Jestli tedy chceš něco udělat, tak to udělej hned a neříkej si, že to uděláš "jednoho dne", nebo to už možná neuděláš nikdy!



(Opět marně hledám autora, kterého bych zde rád uvedl a poděkoval mu za skvělý příbeh, který musí každému alespoň "pootevřít" oči a přinutit k zamyšlení, jestli jsme na správné cestě a děláme opravdu ty důležité věci, co máme.)

4 comments :

keram řekl(a)...

Vzhledem k paralelam moji nedavne, velmi podobne ztraty mi pri cteni vhrkly slzy do oci...

Caymane, dekuji za clanek a prosim o vice podobnych pribehu k zamysleni! At uz od anonymu, ci konkretnich lidi. Na autorovi nezalezi, zalezi na myslence.

Anonymní řekl(a)...

Ještě jeden takový článek ze starého kolujícího emailu a vyhodím si tenhle blog ze čtečky ;-) Tyto rádoby pravdivé příběhy, které vás mají chytnout za srdce prostě už nějak nezvládám. Zbytečný patos a citové bláboly hodné nezralých děvčátek z ligy proti týrání křečků. Prosím už dost. Dík

Cayman řekl(a)...

Vyhoď si tento blog ze čtečky raději hned. Nejde přeci o to, jestli je něco pravdivé nebo ne. Jde o myšlenku, která se podobně "fiktivně" může uplatnit ve filmu, v literatuře, či v hudbě.

Chápu, že někteří ztratili cit již při narození a nic jim podobná "fiktivní" zamyšlení neříkají, proto doporučuji navštěvovat jiné blogy a ušetříme si spoustu nejasností a nepochopení.

Ať se daří ;-)

Anonymní řekl(a)...

"Jediní opravdoví lidi, co znám, jsou blázni, blázni do života, ti kteří chtějí mít všechno a hned, kteří nikdy nezívají a neříkají věci, co se sluší, ale hoří, hoří jako ta báječná rachejtle, co se rozprskne a vystřelí tisíce pavoučích noh proti hvězdám..."

Okomentovat