Bono Vox, Bill Gates, Angelina Jolie, Madonna a Karel Černoch

Konec roku je obdobím předsevzetí a plánů do nového roku, o čemž se rozepíšu v extra příspěvku, neboť vždy je dobré se zamyslet nad tím, co se podařilo a co nás čeká na naší cestě. Nyní si dovolím publikovat jen pár rádoby filozofických myšlenek, které můžou pomoci s plánováním a pohledem na svět.

Každá smrt je tragická a nemusí to být jen smrt mladého člověka nebo smrt po útoku teroristů nebo po přírodní katastrofě. Spousta lidí umírá každý den, ať už hladem nebo na následky nemocí a jen málokdo se tím zabývá. Je to, bohužel, velmi smutné, ale je to tak. Jak chcete "vyřešit" třeba to, že každý den umírá ve světě 30 tisíc dětí?

Ano, každý den umírá ve světě 30.000 dětí (viz 27–30,000 children die every day), tj. jedno dítě zemře každé 3 sekundy, 20 dětí zemře na světě každou minutu!

Jak často se setkáváme s podobnými zprávami, které ale nemůžeme nijak ovlivnit. Nemáme prostředky, nemáme sílu, energii nebo nevíme jak. Bono z U2 má prostředky a ví jak, podobně Bill Gates nebo další rozumní milionáři, kteří část svého příjmu dávají na něco jiného, jak na další soukromé tryskáče. Někdo alespoň adoptuje děti z rozvojového světa, jako Madonna nebo Angelina Jolie, aby někomu trochu pomohl nebo třeba (jen) aby vypadal dobře, což je nepodstatná výtka, když to někomu pomůže.


"Život je jen dlouhá fronta na rakev!"

Noviny jsou plné zpráv, že zemřel Karel Černoch jeden z dobrých zpěváků starší generace. Je to smutné, tragické pro rodinu, které všichni můžeme vyjádřit soustrast. Co z toho ale pro mě osobně vyplývá (už vzhledem k tomu, kolik umírá dětí)? Musím jen s lítostí říci, že umřel další Karel na světě a mně nezbývá nic jiného, jak zamyšlení nad naším životem a nad tím, kolik nám každému zbývá času, jestli ho smysluplně prožijeme a kolik toho zde po nás zůstane.

Kdosi chytrý řekl, že náš "Život je jen dlouhá fronta na rakev!", kdy pokorně čekáme ve frontě (podobně jako ve frontě na oběd v menze) a někdo nás stále předbíhá (zabije se na motorce), někoho si vybere "pánko velkomožný" (rakovina), někdo se podbízí a uplácí ostatní, ať ho pustí dopředu (cigarety, alkohol, drogy), někdo je v nesprávný čas na nesprávném místě (tsunami, WTC), či někdo žije naplno a fronta ho dobrovolně pustí dopředu.

Karla Černocha jsem neposlouchal, nemám jedinou jeho desku a když bych měl hodnotit, tak za něco stála jen jeho tvorba v 60. letech, kdy natočil dodnes populární skladby jako Nářek převozníka nebo Ona se brání. Myslím si ale, že každý zaslouží vzpomínku, i když se třeba jen mihnul naším životem.

- Nářek převozníka:



- Píseň o mé zemi:




"O zemřelých jen dobře, nicméně byl to právě Černoch kdo uveřejnil na počátku normalizace svůj dopis ve kterém schvaluje vstup vojsk do tehdejší ČSSR a kaje se tam ze své pomýlenosti... Kulturní fronta, toť samý pevný charakter."

Co dodat? Snad jen, jak se bavila česká společnost za komunistických časů, kterým Karel Černoch docela nahrával. Tohle je spíše herecký koncert Jiřího Wimmera, ale bez Karla by to asi nešlo :-)

- Jiří Wimmer a Karel Černoch - Housle (part1)
- Jiří Wimmer a Karel Černoch - Housle (part2)

- Jiří Wimmer a Karel Černoch - Maďarština (part1)
- Jiří Wimmer a Karel Černoch - Maďarština (part2)


Další Karel zemřel a co z toho vyplývá?

Každá smrt by nás alespoň mohla přimět k malému zamyšlení. Minimálně nad tím, kolik si toho vezmeme do hrobu, jestli opravdu potřebujeme nejnovější model Ferrari nebo domácího kina, jestli opravdu potřebujeme mít ten nejnovější mobil nebo videokameru, či jestli jde o něco jiného?

Kdysi před lety mě srazil náklaďák, když jsem jel na kole, a po měsíci v nemocnici, kdy jsem se probral z komatu v docela (snad) normálním stavu, jsem pochopil, že kdykoliv na nás může přijít řada ve frontě a proto je nutné přemýšlet nad tím, co člověk dělá. Je nutné přemýšlet nad tím, čím se zabýváme, jestli to má smysl a nebo jestli jen neztrácíme drahocenný čas pro nějaká umělá pozlátka.

Tohle je dobré si uvědomit, když tvoříme plány a cíle pro nový rok. Tohle je dobré mít na paměti, když vyděláváme prachy, neboť kdykoliv může přijít "náš den" a je "vymalováno" ;-)